K § 16
V tomto ustanovení řeší návrh
speciální případ náhrady škody,
umožňuje uskutečnit náhradní
koupi nebo náhradní prodej cenného papíru
na veřejných trzích. Na jiném trhu
není možné náhradní koupi nebo
prodej provést, protože pouze na veřejném
trhu je cena objektivizována. Pokud cenný papír
byl koupen nebo prodán mimo veřejný trh,
lze náhradní koupi nebo prodej provést na
veřejném trhu, pokud se na něm s tímto
cenným papírem obchoduje. Pokud se s cenným
papírem na veřejném trhu neobchoduje nelze
náhradní koupi nebo prodej provést. Náhrada
škody se pak řídí obecnými ustanoveními
obchodního zákoníku.
Při náhradě úplaty komisionáři
vzniká povinnost zaplatit skutečně zaplacenou
úplatu při obstarávání náhradního
prodeje, nikoliv nezbytně nutnou.
Jinou škodou, na níž má poškozený
nárok, je třeba rozumět zejména ušlý
zisk tím, že smlouva nebyla splněna včas,
náklady, jež bylo nutno vynaložit na uskutečnění
náhradní koupě nebo náhradního
prodeje ap.
K § 17
Návrh zákona vyžaduje, aby při převodu
listinného cenného papíru byl závazek
splněn vždy až předáním
cenného papíru nabyvateli bez ohledu na to, o jakou
formu cenného papíru se jedná, protože
bez předložení cenného papíru,
nelze práva s ním spojená zpravidla vůbec
uplatňovat. U cenných papírů na doručitele
postačí samotné předání
(tradice). U cenných papírů na řad
a na jméno je k převodu nutno splnit i další
náležitosti. Závazek je však vždy
splněn až předáním listinného
cenného papíru.
Způsob převodu cenných papírů
je zpravidla řešen ve speciálních zákonech.
U některých cenných papírů
však právní úprava chybí (např.
u vkladních listů), a pak budou platit obecná
ustanovení tohoto zákona.
Je však třeba rozlišovat splnění
závazku převést cenný papír
a převod práv z cenného papíru. U
cenných papírů na doručitele tento
okamžik splývá. Jiná je však situace
u cenných papírů na řad a na jméno.
Práva z cenného papíru na řad přecházejí
již rubopisem, avšak závazek převést
cenný papír je splněn až předáním
cenného papíru. U cenných papírů
na jméno přecházejí práva postupní
smlouvou, ale závazek převést cenný
papír je splněn až předáním
cenného papíru. Tato úprava je nutná
vzhledem k definici listinného cenného papíru,
protože práva s ním spojená je možno
uplatnit zpravidla jen při předložení
tohoto cenného papíru. K tomu jej musí mít
majitel ve svých rukou.
Jediná výjimka, kdy návrh tohoto zákona
nevyžaduje předání listinného
cenného papíru je u tzv. imobilizovaných
cenných papírů, pro které platí
stejný právní režim jako pro zaknihované
cenné papíry.
K § 18
Návrh řeší náležitosti rubopisu
pro ty cenné papíry, kde není provedena v
zákoně jeho speciální úprava.
Tím odpadne podpůrné použití
předpisů o rubopisu podle směnečného
zákona, které je pro mnoho druhů cenných
papírů nevhodné (např. blankoindosament
u akcií a nebo dluhopisů na jméno).
S rubopisem zpravidla přecházejí všechna
práva spojená s cenným papírem, ale
existují určité druhy rubopisů, kdy
přecházejí jen práva některá
(např. zástavní rubopis nebo zmocňovací
rubopis). Tyto zvláštní druhy rubopisů
může upravit buď zvláštní
zákon pro určité druhy cenných papírů
(jako např. zákon směnečný
a šekový) nebo tento zákon.
Převoditelnost cenného papíru na řad
rubopisem nelze vyloučit ani zvláštním
zákonem, lze ji pouze omezit (viz např. § 156
obchodního zákoníku).
K § 19
Převoditelnost cenného papíru na jméno
může zvláštní zákon nejen
omezit, ale i vyloučit (např. § 4 zák.
č. 530/1990 Sb. a § 22 zák. č. 92/1991
Sb.).
K § 20
Návrh zákona také výslovně
řeší nabytí cenného papíru
v dobré víře, které je ze současné
právní úpravy jen obtížně
vyvoditelné. Podobná interpretace by byla možná
jen u smluv, pro které platí režim obchodního
zákoníku, nikoliv u smluv podle zákoníku
občanského.
K § 21
U cenných papírů vydávaných
zaknihováním, je nutno řešit zcela specificky
způsob a okamžik převodu cenného papíru,
protože k jeho faktickému předání
nemůže dojít, neboť tento cenný
papír existuje jen jako záznam v příslušné
evidenci.
Zaknihovaný cenný papír nemůže
být proto převeden jinak, než provedením
zápisu v příslušné evidenci,
který má konstitutivní charakter, a kterou
provádí k tomu speciálně zřízená
právnická osoba - středisko cenných
papírů.
K § 22
Návrh zákona musí řešit i otázku,
kdo je oprávněn dát příkaz
k registraci převodu cenného papíru. Těmito
osobami jsou v prvé řadě nabyvatel a převodce
cenného papíru, kteří mohou podat
příkaz i na jedné listině. To však
platí pouze tehdy, pokud se převod cenného
papíru neuskutečnil prostřednictvím
obchodníka s cennými papíry nebo na mimoburzovním
trhu, organizovaném na obdobných principech jako
burzovní trh.
Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávnými
údaji v příkazu se řídí
ustanoveními obchodního zákoníku.
V této souvislosti je třeba upozornit na to, že
povinnost převést cenný papír není
splněna předáním příkazu
k registraci převodu, ale až registrací převodu
na základě tohoto příkazu.
K § 23
Pokud obstarává koupi či prodej cenného
papíru obchodník s cennými papíry,
je nutné, aby příkaz k registraci převodu
dával tento obchodník, protože skutečný
nabyvatel či převodce zpravidla nezná potřebné
údaje k registraci. Dále tím plní
obchodník s cennými papíry jako komisionář
i svůj závazek z komisionářské
smlouvy, převést cenné papíry na komitenta.
Zákon řeší i náhradu škody,
která vznikne z nesprávného příkazu.
Tato úprava by nebyla nutná ve vztahu k zákazníkovi
obchodníka, protože je kryta komisionářskou
smlouvou, ale je důležitá ve vztahu k ostatním
osobám, ke kterým není obchodník s
cennými papíry ve smluvním vztahu. Obchodník
s cennými papíry odpovídá za škodu,
která tím vznikla jakékoliv osobě.
Jde tedy o případ úpravy mimozávazkové
odpovědnosti.
K § 24
Pokud se bude převod cenného papíru uskutečňovat
na mimoburzovním veřejné trhu organizovaném
podle § 50 předpokládá návrh,
že příkaz k registraci převodu bude
dávat organizátor tohoto trhu bez ohledu na to,
zda smlouva, na jejímž základě k převodu
cenného papíru dochází, byla uzavřena
přímo mezi převodcem a nabyvatelem nebo zda
cenný papír byl obstarán obchodníkem
s cennými papíry.
Protože organizátor trhu není účastníkem
smlouvy, na jejímž základě se cenný
papír převádí, navrhuje se zakotvit
jeho mimozávazkovou odpovědnost za škodu, která
by se řídila ustanoveními obchodního
zákoníku.
K § 25
Pro středisko cenných papírů je stanovena
povinnost provádět příkazy k registraci
podle pořadí, ve kterém mu tyto příkazy
došly tak, aby byla vyloučena preference některých
příkazů.
K § 26
Zákon musí přesně upravit formální
požadavky na příkaz k registraci převodu,
aby bylo možno provést příslušné
záznamy v evidenci a tím převod registrovat.
Pokud příkaz nebude splňovat požadované
náležitosti nebo vstřícné příkazy
nebudou obsahově shodné, středisko cenných
papírů registraci neprovede a příkazy
vrátí. Tím může dojít
k prodlení s plněním povinností ze
smlouvy o převodu cenných papírů a
ke vzniku povinnosti nahradit způsobenou škodu podle
příslušných ustanovení návrhu
tohoto zákona a obchodního zákoníku.
K § 27
Pozastavení výkonu práva nakládat
se zaknihovaným cenným papírem, je nezbytným
instrumentem při dispozicích těmito cennými
papíry. Důkazem jejich existence může
být pouze výpis z příslušné
evidence, takže není vyloučeno, aby majitel
dal obchodníkovi s cennými papíry pokyn k
prodeji cenného papíru a přitom současně
uzavřel sám smlouvu o převodu tohoto cenného
papíru, nebo uzavřel takovou smlouvu v případě,
že byl vysloven trest propadnutí majetku, nebo aby
nakládal se zastaveným cenným papírem
ap. Institut pozastavení práva nakládat s
cenným papírem má omezit tyto možnosti
na minimum.
K § 28
Komisionářská smlouva o obstarání
koupě nebo prodeje cenných papírů
je podtypem komisionářské smlouvy v obchodním
zákoníku. Její specifikum spočívá
v předmětu obstaravatelské činnosti
komisionáře (obstarání koupě
a prodeje cenných papírů). Komisionářem
je buď obchodník s cennými papíry nebo
jiná osoba, která nepodnikatelsky, ale za úplatu
obstará nákup či prodej cenného papíru.
Důvodem zvláštní úpravy jsou
speciální požadavky na pokyny komitenta ve
vztahu ke komisionáři a postup komisionáře
při realizaci příkazu komitenta, a to v zájmu
zajištění ochrany jak prodávajícího
tak kupujícího.
Komisionářská smlouva o obstarání
nákupu a prodeje cenných papírů se
bude vždy řídit ustanoveními obchodního
zákoníku, pokud tento zákon neobsahuje speciální
úpravu, bez ohledu na to, zda komisionářem
bude obchodník s cennými papíry nebo jiná
osoba.
K § 29
V zájmu transparentnosti obchodů s cennými
papíry a jejich kontrolovatelnosti obsahuje návrh
zákona přesnější formální
požadavky na evidenci pokynů komitentů, než
je tomu u ostatních komisionářských
smluv, a to bez ohledu na to, zda komisionář je
obchodníkem s cennými papíry či nikoliv.
K § 30
Příslušné ustanovení návrhu
zákona je zaměřeno na ochranu osob, kterým
jsou prostřednictvím obchodníka s cennými
papíry tyto papíry prodávány nebo
kteří je takto od něho nakupují.
Povinnost složit zálohu při udělení
pokynu ke koupi cenného papíru chrání
především majitele (převodce cenného
papíru), protože má jistotu, že mu za
prodaný cenný papír bude zaplaceno.
Omezení práva nakládat s cenným papírem
při udělení pokynu k jeho prodeji chrání
zejména nabyvatele cenného papíru, protože
zvyšuje jeho jistotu, že v době od udělení
pokynu do uskutečnění převodu nepřevede
majitel cenného papíru tento papír na někoho
jiného.
K § 31
V zájmu ochrany investorů upravuje zákon
podrobněji postup komisionáře při
realizaci pokynu k nákupu nebo prodeji cenných papírů.
Zákon výslovně umožňuje, aby
obchodník s cennými papíry prodal komitentovi
požadovaný cenný papír, pokud ho má
ve svém majetku, nebo aby od něho cenný papír
do svého majetku koupil, pokud nestanoví komisionářská
smlouva jinak.
Na rozdíl od obecné úpravy nemá komisionář
právo, ale povinnost odchýlit se od pokynu komitenta,
je-li to pro komitenta výhodné. Výjimku může
založit jen komisionářská smlouva. Porušení
této povinnosti je důvodem k náhradě
způsobené škody.
Návrh také upravuje, za jakou cenu má komisionář
cenný papír nakoupit nebo prodat, pokud cena nebyla
dohodnuta v komisionářské smlouvě.
Obecná úprava komisionářské
smlouvy v obchodním zákoníku tento problém
neřeší.
K § 32
Návrh zákona také řeší
situaci v případě, že cenné papíry
byly předány komisionáři k prodeji,
nebo pokud je komisionář pro komitenta získá.
Zde návrh vychází z obdobného režimu,
jaký platí u movitých věcí
podle obchodního zákoníku.
Samostatně bylo nutno řešit problematiku zaknihovaných
cenných papírů, protože je nutno zakotvit
povinnost dát příkaz k registraci jako kogentní
součást komisionářské smlouvy.
K § 33
Obstarat cenný papír pro jiného nebo jej
za jiného prodat je možno i ve formě přímého
zastoupení na základě mandátní
smlouvy. Pro tyto případy bude platit obchodní
zákoník bez ohledu na právní postavení
mandanta či mandatáře. Tato úprava
nevylučuje bezúplatné zastoupení při
koupi a prodeji cenného papíru na základě
příkazní smlouvy podle občanského
zákoníku.
Obchodním zákoníkem se budou řídit
i vztahy, kdy jedna osoba pro druhou osobu obstará pouze
příležitost koupit nebo prodat cenný
papír. To znamená, že vyhledá vhodné
osoby, ze kterých si pak sám zájemce zvolí
tu, s níž smlouvu uzavře.
K § 34
Návrh zákona v podstatě jeden smluvní
typ dosud upraveny obchodním zákoníkem rozlišuje
na tři, a to:
- čistou úschovu cenných papírů
bez jejich správy,
- čistou správu cenných papírů
bez jejich úschovy,
- úschovu i správu cenného papíru.
Do zákona jsou převzaty a zpřesněny
ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě
o uložení cenných papírů, takže
zákon problematiku úschovy a správy cenných
papírů upravuje komplexně. Ustanovení
§ 700 a násl. obchodního zákoníku
se použijí jen pro bankovní uložení
věcí, s výjimkou cenných papírů.
Návrh zákona rozlišuje v souladu s právními
řády ostatních evropských států
dva druhy úschovy listinného cenného papíru,
a to úschovu samostatnou a úschovu hromadnou, která
dosud v našem právním řádu není
výslovně upravena. Hromadná úschova
má pro obchodování s listinnými cennými
papíry zásadní význam, protože
umožňuje zrychlit převody cenných papírů
a náklady na operace s těmito cennými papíry
se snižují. Dále jsou do tohoto paragrafu převzaty
ustanovení obchodního zákoníku blíže
určující práva a povinnosti schovatele.
Smlouvy, jejichž předmětem je správa
cenného papíru, vyhrazuje návrh zákona
bankám nebo obchodníkům s cennými
papíry, i když nemají povahu banky podle zák.
č. 21/1992 Sb.
K § 35
Výslovná právní úprava druhotné
úschovy a druhotného uložení cenných
papírů je nezbytná z hlediska zajištění
obchodu s cennými papíry. Tato úprava umožňuje
soustředit úschovu cenných papírů
u osob, které na to budou specializovány, bez ohledu
na to, s jakou osobou majitel cenného papíru smlouvu
o úschově nebo o uložení cenného
papíru uzavře.
Dosavadní právní úprava smlouvy o
uložení cenných papírů druhotnou
úschovu ani uložení cenného papíru
neumožňuje. Musela by být proto v každém
případě individuálně dohodnuta.
K § 36
V tomto ustanovení jsou uvedeny základní
povinnosti správce cenného papíru. Správce
je povinen s odbornou péčí učinit
veškeré úkony, které jsou nutné
k výkonu a zachování práv spjatých
se spravovaným cenným papírem, zejména
je povinen inkasovat splatné cenné papíry
a výnosy z cenných papírů (např.
dividendy a úroky) a uplatňovat další
(např. výměnná) práva spojená
s cenným papírem. V ustanovení tohoto paragrafu
jsou dále uvedeny specifikace při výkonu
hlasovacího práva.
K § 37
Společně prováděnou úschovu
i správu cenného papíru zákon označuje
jako "uložení". Na smlouvu o uložení
cenných papírů se použijí přiměřeně
použijí ustanovení předcházejících
paragrafů o úschově a správě.
K § 38
Zvláštním druhem úschovy listinného
cenného papíru je uložení jeho celé
emise nebo jen její části do úschovy,
zpravidla k této činnosti specializované
banky. S těmito tzv. imobilizovanými cennými
papíry se obchoduje obdobně jako se zaknihovanými
cennými papíry a stejným způsobem
jsou i nabývány. Na rozdíl od zaknihovaného
cenného papíru má však majitel imobilizovaného
listinného cenného papíru právo požadovat
jeho vydání v listinné formě.
K § 39
Specifika cenných papírů jako předmětu
právních vztahů vyžadují i specifickou
úpravu zástavního práva k cenným
papírům, která zatím s výjimkou
směnečného a šekového zákona
v našem právním řádu neexistuje.
Smlouva o zastavení cenných papírů
se bude řídit ustanoveními obchodního
a občanského zákoníku o zástavním
právu.
K § 40
Návrh upravuje obecné případy vzniku
zástavního práva k listinnému cennému
papíru na základě smlouvy i speciální
problematiku zastavení cenných papírů
převoditelných rubopisem. Nedotýká
se však právní úpravy kaučních
indosamentů ve směnečném a šekovém
zákoně. Pro ostatní cenné papíry
však má platit úprava obsažená
v tomto zákoně, protože problematiku zastavení
cenného papíru neřeší, ač
je jejich zastavení nepochybně možné.
K § 41
V tomto ustanovení řeší návrh
zákona vznik zástavního práva k cenným
papírům uloženým do úschovy a
z toho plynoucí povinnosti uložitele cenných
papírů. Protože tento cenný papír
není v dispozici svého majitele, není nutné,
aby jej přebíral zástavní věřitel.
K § 42
Vznik zástavního práva se navrhuje vázat
(stejně jako převod cenného papíru
a pozastavení práva nakládat s cenným
papírem) na registraci zástavního práva
ve středisku cenných papírů.
K § 43
V zájmu ochrany zástavního věřitele
i případných nabyvatelů se vylučuje
zastavený cenný papír z obchodování
i z jiných dispozic, není-li dán souhlas
zástavního věřitele.
Omezení převoditelnosti cenného papíru
po dobu jeho zastavení je nutné i proto, že
zástavní věřitel by nemohl realizovat
své právo prodat cenný papír v době
splatnosti zajištěné pohledávky.
K § 44
Návrh zákona omezuje právo zástavního
věřitele prodat zástavu zakotvenou v §
299 obchodního zákoníku. V zájmu ochrany
zástavního dlužníka se navrhuje zakotvit
povinnost prodat zastavený cenný papír pouze
prostřednictvím obchodníka s cennými
papíry, aby bylo dosaženo nejvýhodnější
ceny.
K části třetí návrhu zákona:
Náš právní řád bude nadále
rozlišovat tyto tři typy subjektů působícím
na finančním trhu (tři typy činností):
- středisko cenných papírů (vedení
zákonem stanovené evidence cenných papírů),
- burzu cenných papírů a organizátora
mimoburzovního trhu (organizování trhu s
cennými papíry),
- obchodníka s cennými papíry (obchodování
s cennými papíry).
Pro tyto tři typy subjektů zákon zavádí
"licenční řízení"
a zákaz konkurence činností.
"Licenční řízení"
se zavádí tímto zákonem pro obchodování
a organizování trhu. Osoby, které tyto činnosti
vykonávají, zákon označuje jako "obchodník
s cennými papíry", resp. "organizátor
mimoburzovního trhu".
K § 45
Dosavadní právní úprava se uvedenými
licenčními otázkami ve vztahu k obchodování
s cennými papíry zabývala pouze okrajově
a to v souvislosti s již zrušeným zákonem
o bankách a spořitelnách (zákon č.
158/1989 Sb.). Podle této dřívější
úpravy byla Státní banka československá
zmocněna udělovat povolení k operacím
s cennými papíry. Nový zákon o bankách
již obdobné zmocnění pro Státní
banku československou neobsahuje a je tedy nezbytné
celou povolovací proceduru upravit v tomto zákoně.
Povolení se uděluje na žádost a k jeho
udělování se zmocňuje (obdobné
jako je tomu v zákoně č. 214/1992 Sb., o
burze cenných papírů) republikové
ministerstvo financí. Příslušnost tohoto
ministerstva je dána sídlem nebo trvalým
pobytem žadatele.
Má-li ministerstvo financí odpovědně
rozhodnout o tom, zda povolení k obchodování
s cennými papíry udělí, musí
mít k dispozici informace, které budoucího
obchodníka s cennými papíry dostatečně
podrobně charakterizují. Proto zákon žadateli
ukládá, aby tyto informace ministerstvu poskytl.
Z dikce zákona vyplývá, že obchodník
s cennými papíry může vykonávat
i jiné podnikatelské činnosti, a to i v případě,
že tyto jiné činnosti nesouvisejí s
jeho činností na finančním trhu. V
žádosti je nicméně povinen uvést,
které všechny činnosti to jsou.
Obchodování s cennými papíry není
živností (viz § 100 zákona). To samozřejmě
neplatí pro všechny ostatní podnikatelské
činnosti, které obchodník případně
vykonává a které se tedy řídí
živnostenským zákonem.
K § 46
Činnosti definující obchodování
s cennými papíry, jsou uvedeny § 6 zákona
(jde o koupě a prodeje a o jejich obstarávání).
Pokud obchodník dostane povolení, může
vykonávat všechny tyto činnosti.
Kromě nich zákon mluví o některých
dalších činnostech, které sice nejsou
obchodováním s cennými papíry, ale
které budou s tímto obchodováním často
spojeny.
Tyto "související" činnosti jsou
vyjmenovány v odstavci 2. Úkolem ministerstva financí
bude zvážit, zda a v jakém rozsahu obchodník
může a nebo nemůže tyto související
činnosti vykonávat.
Konstrukce zákona je přitom taková, že
pokud se ve svém povolení ministerstvo o uvedených
souvisejících činnostech nezmíní,
platí, že obchodník tyto činnosti vykonávat
může, přičemž obstarávat
pro emitenta vydávání cenných papírů
a poskytovat s tím související služby
může jen obchodník s cennými papíry;
totéž platí i pro úschovu a správu
cenných papírů podle § 36. Osoby, které
nejsou obchodníky s cennými papíry budou
však moci pouze obstarávat splácení
cenných papírů a výplatu výnosů
z nich a provádět poradenskou činnost ve
věcech týkajících se cenných
papírů.
K § 47
Deník obchodníka s cennými papíry
slouží jednak samotnému obchodníku,
jednak bude důležitým dokladem při výkonu
státního dozoru (§ 82 a násl.).
Nepředepisuje se forma deníku. Připouští
se tedy i využití prostředků výpočetní
techniky.
K § 48
V souvislosti s tímto ustanovením je třeba
připomenout § 46 odst. 1, který říká,
že povolení se uděluje na dobu neurčitou
a že je nelze převést na jinou osobu.
Úprava § 48 je analogická tomu, co obsahuje
živnostenský zákon.
K § 49
Ustanovením tohoto paragrafu se zavádí speciální
profesní činnost. Makléř může,
ale nemusí být v zaměstnaneckém poměru
k obchodníkovi, pro kterého pracuje a tentýž
makléř může pracovat pro více
obchodníků s cennými papíry.
Zákon počítá s tím, že
ve velice krátké době po jeho účinnosti
bude nezbytné vydat velké množství "makléřských
licencí" a že jejich držitele bude nezbytné
proškolit zejména v oblasti právních
předpisů, které regulují finanční
trh. Proto se zavádí makléřská
zkouška, jejíž složení je - spolu
s makléřovou bezúhonností - podmínkou
udělení povolení.
K § 50
Není nejmenších pochyb o tom, že cenné
papíry se u nás budou prodávat a kupovat
nejrůznějším způsobem. Jeden
z těchto způsobů je upraven v zákoně
o burze cenných papírů (zákon č.
214/1992 Sb.). Opačným extrémem jsou přímé
prodeje a koupě provedené zcela mimo jakýkoliv
veřejný trh.
Podle dosavadní právní úpravy by se
činnosti, které zákon v § 9 říká
organizování trhu, mohl zabývat kdokoli.
Zákon tuto nepřijatelnou situaci mění
a pro případného organizátora trhu
stanoví tyto dvě podmínky:
- bude muset mít povolení a
- nebude moci být současně obchodníkem
s cennými papíry.
Toto odlišení a zákaz konkurence obchodování
a organizování je plně v souladu se zákonem
o burze cenných papírů, který burze
rovněž zakazuje obchodovat.
Kromě toho je uvedený zákaz konkurence v
souladu s tím, že středisku cenných
papírů je zakázáno jak obchodovat,
tak i organizovat trh.
Organizátor mimoburzovního trhu musí ve své
žádosti o povolení předložit ke
schválení návrh tržního řádu.
Schválený tržní řád je
organizátor trhu povinen uveřejnit.
Z ustanovení zákona vyplývá, že
organizovat trh s cennými papíry budou nadále
moci burzy a organizátoři mimoburzovních
trhů a nikdo jiný.
K §§ 51 - 52
Povolení je udělováno na dobu neurčitou
a není možné je převést na jinou
osobu. Zaniká podle obdobných pravidel jako povolení
obchodníka s cennými papíry.
Povolení je striktně vázáno na schválený
tržní řád a proto je organizátor
trhu povinen pro každou změnu tohoto řádu
žádat o povolení.
V zájmu předcházení průtahům
je však stanovena fikce schválení změn
tržního řádu, nedoručí-li
ministerstvo organizátoru trhu své rozhodnutí
ve lhůtě 60 dnů.
K § 53
K základním povinnostem organizátora mimoburzovního
trhu patří zveřejňování
kursů, kterých bylo pro cenné papíry
obchodované na "jeho" trhu dosaženo.
Tato podmínka je definičním znakem veřejného
trhu. Ve spojení s první větou § 50
to znamená, že organizovat je možné pouze
veřejný trh. (Není možné trh
organizovat bez povolení a povolení je možné
získat pouze pro organizování veřejného
trhu.)