Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znění zákona č. 264/1962 Sb. se
mění a doplňuje takto:
1. Znění § 37 se označuje jako odstavec
1 a připojuje se odstavec 2 tohoto znění:
"Podnikatelé, kteří nejsou zapsáni
v obchodním rejstříku, mohou účtovat
místo v soustavě jednoduchého účetnictví
v soustavě podvojného účetnictví,
pokud v ní budou účtovat po celé účetní
období.".
2. V § 67 odst. 1 se vkládají za slovo "použít"
slova "v rozsahu, v němž je vytvářen
podle tohoto zákona povinně,".
3. V § 67 se nahrazuje odstavec 2 tímto zněním:
"Rezervní fond vytváří povinně
společnost s ručením omezeným a akciová
společnost z čistého zisku. Rezervní
fond může být vytvořen již při
vzniku společnosti příplatky společníků
nad hodnotu vkladů.".
4. V § 124 se nahrazuje odstavec 1 tímto zněním:
"Společnost vytvoří rezervní
fond (§ 67) v době a ve výši určené
ve společenské smlouvě. Není-li rezervní
fond vytvořen již při vzniku společnosti,
je společnost povinna vytvořit jej z čistého
zisku vykázaného v řádné účetní
závěrce za rok, v němž poprvé
zisk vytvoří, a to ve výši nejméně
10% z čistého zisku, avšak ne více než
5% z hodnoty základního jmění. Tento
fond se ročně doplňuje o částku
určenou ve společenské smlouvě nebo
ve stanovách, nejméně však 5% z čistého
zisku, až do dosažení výše rezervního
fondu určené ve společenské smlouvě
nebo ve stanovách, nejméně však do výše
10% základního jmění.".
5. V § 155 odst. 3 se připojuje věta tohoto
znění:
"Jiné druhy akcií, než které upravuje
tento zákon, nesmějí být vydávány.".
6. V § 187 odst. 1 se za písm. e) zařazuje
nové ustanovení tohoto znění:
"f) rozhodnutí o přeměně akcií
vydaných jako listinné cenné papíry
na zaknihované cenné papíry a naopak,".
Dosavadní ustanovení označené písm.
f) se označuje písm. g) a ustanovení označené
jako písm. g) se označuje jako písm. h).
7. V § 217 se nahrazuje dosavadní odstavec 1 tímto
zněním:
"Společnost vytvoří rezervní
fond (§ 67) v době a ve výši určené
stanovami. Není-li rezervní fond vytvořen
již při vzniku společnosti, je společnost
povinna vytvořit jej z čistého zisku vykázaného
v řádné účetní závěrce
za rok, v němž poprvé zisk vytvoří,
a to ve výši nejméně 20% z čistého
zisku, avšak ne více než 10% z hodnoty základního
jmění. Tento fond se ročně doplňuje
o částku určenou stanovami, nejméně
však 5% z čistého zisku, až do dosažení
výše rezervního fondu určené
ve stanovách, nejméně však do výše
20% základního jmění.".
8. Do § 217 se vkládá odstavec 3 tohoto znění:
"(3) Vytváří-li se rezervní fond
splácením vyšší částky,
než odpovídá upsané jmenovité
hodnotě akcií (emisní ážio),
a placená částka nestačí na
zaplacení jmenovité hodnoty akcií i emisního
ážia, započítává se nejprve
na plnění povinnosti zaplatit emisní ážio.".
9. V § 261 odst. 3 se nahrazují písm. a), b)
a c) zněním:
"a) mezi zakladateli obchodních společností,
mezi společníkem a obchodní společností,
jakož i mezi společníky navzájem, pokud
jde o vztahy týkající se účasti
na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž
se převádí podíl společníka,
b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem,
pokud vyplývají z členského vztahu
v družstvu, jakož i ze smluv o převodu členských
práv a povinností,
c) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování
(§ 642) a dále z úplatných smluv týkajících
se cenných papírů,".
V ustanovení písm. d) se nahrazují slova
"smlouvy o uložení cenných papírů
a jiných hodnot" slovy "smlouvy o bankovním
uložení věci".
10. Název Dílu XXII, Hlavy II, ČÁSTI
TŘETÍ obchodního zákoníku zní:
"Smlouva o bankovním uložení věci"
11. V § 700 se dosavadní text nahrazuje zněním:
"Smlouvou o bankovním uložení věci
se zavazuje banka převzít určité věci
mimo cenných papírů (předmět
uložení), aby je uložila a spravovala, a uložitel
se zavazuje platit za to úplatu.".
12. V § 762 se nahrazují slova "smlouvu o uložení
cenných papírů nebo jiných hodnot"
slovy "smlouvu o bankovním uložení věci".
Zrušuje se § 1 odst. 5 a § 2 a § 7 odst. 6
zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
A. Obecná část
1. Součástí tržní ekonomiky je
finanční trh, na němž se soustřeďuje
poptávka a nabídka peněz a kapitálu
a vytváří se jejich cena. Pohyb peněz
a kapitálu na finančním trhu se uskutečňuje
prostřednictvím cenných papírů
vydávaných podnikatelskými subjekty, státem
a obcemi. První nabytí cenného papíru
se uskutečňuje na primárním trhu,
dále mohou být cenné papíry kupovány
a prodávány na sekundárním trhu. Obchodování
s cennými papíry na sekundárním trhu
se realizuje především prostřednictvím
burz cenných papírů a mimoburzovních
trhů.
Finanční trh v ČSFR se postupně vytváří.
Na prozatímním sekundárním trhu cenných
papírů, organizovaném Státní
bankou čs. se obchoduje pouze se čtyřmi emisemi
cenných papírů, jejichž celková
jmenovitá hodnota je cca 4 mld Kčs. Během
letošního a příštího roku
se tato situace zásadně změní v souvislosti
s přeměnou dřívějších
státních podniků na akciové společnosti
v rámci procesu privatizace. Lze předpokládat,
že v uvedeném období dosáhne počet
akciových společností téměř
tři tisíce, jmenovitá hodnota jejich akcií
se bude pohybovat kolem jednoho biliónu Kčs a počet
majitelů akcií může činit až
9 mil. osob. Významným impulsem pro rozvoj finančního
trhu bude rozšíření počtu emisí
státních dluhopisů.
Jedním z nezbytných předpokladů pro
efektivní fungování finančního
trhu je odpovídající legislativní
rámec. Právní úprava finančního
trhu je obsažena zejména v obchodním zákoníku,
zákonech o dluhopisech, o burze cenných papírů,
o investičních společnostech a investičních
fondech. Tato soustava zákonů bude doplněna
o zákon o soustavě cenných papírů
a obchodování s nimi.
2. Návrh zákona o soustavě cenných
papírů a obchodování s nimi upravuje
zejména:
a) zaknihování cenných papírů
Za cenný papír se obecně považuje listina,
která je nositelem právního nároku,
právo je v ní "inkorporováno",
a je pro vznik, výkon, převod a trvání
tohoto práva nenahraditelná. V posledních
letech se při vydávání cenných
papírů a při obchodování s
nimi silně prosazuje jejich dematerializace, kdy místo
fyzicky existujících listinných cenných
papírů je vedena jejich evidence v paměti
počítačů a majitelé cenných
papírů jsou informováni pomocí výpisů
z této evidence;
b) smlouvy o cenných papírech
Jde o úpravu smluvních vztahů při
převodu cenného papíru, obstarání
koupě nebo prodeje cenného papíru, a při
úschově, správě a uložení
cenného papíru a při jeho zastavení.
Obecná úprava obsazená v obchodním
zákoníku je pro potřeby finančního
trhu a z hlediska nakládání s cennými
papíry nepostačující;
c) činnost institucí působících
na finančním trhu
Návrh zákona upravuje podmínky činnosti
obchodníků s cennými papíry, makléřů,
organizátorů mimoburzovního trhu a střediska
cenných papírů. Činnost burzy cenných
papírů je již upravena zákonem č.
214/1992 Sb., o burze cenných papírů;
d) udělování povolení k veřejnému
obchodování s cennými papíry
Koncesní systém při veřejném
obchodování cennými papíry je uplatňován
v řadě zemí. V období vytváření
finančního trhu ustanovení zákona
o veřejném obchodování s cennými
papíry k jeho konsolidaci a k tomu, aby se na finančním
trhu obchodovalo s emisemi cenných papírů
vydaných důvěryhodnými emitenty.
e) ochranu finančního trhu
Návrh zákon určuje obsah prospektu, který
je jedním z nejdůležitějších
prvků ochrany investorů. Dalším prvkem
jsou ustanovení zakazující osobám,
které obdržely důvěrnou informaci o
skutečnostech, které mohou ovlivnit kurs cenného
papíru, aby tuto informaci využily ve svůj
prospěch nebo ve prospěch jiného. Součástí
ochrany finančního trhu jsou též ustanovení
o státním dozoru. V rozsahu svých kompetencí
přísluší orgánu státního
dozoru odpovídající sankční
pravomoc.
3. Návrh zákona o soustavě cenných
papírů a o obchodování s nimi respektuje
předpisy evropských společenství,
zejména směrnici č. 89/592 ke koordinaci
ustanovení o využití důvěrných
informací při obchodních transakcích,
směrnici č. 80/390 ke koordinaci požadavků
na sestavení, zkoumání a klasifikaci prospektů
při přijetí cenných papírů
na hlavní trh burzy, směrnici č. 89/298 ke
koordinaci, kontrole a publikaci prospektů vydávaných
při nabídce převoditelných cenných
papírů veřejnosti a normu Mezinárodní
organizace pro standardizaci ISO 6166.
4. Podle čl. 37 odst. 2 a čl. 24 písm. c)
v návaznosti na čl. 37 odst. 1 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, ve znění pozdějších
předpisů náleží přijetí
zákona o soustavě cenných papírů
a o obchodování s nimi do zákonodárné
pravomoci Federálního shromáždění.
5. Zákon o soustavě cenných papírů
a o obchodování s nimi částečně
ovlivní rozpočtově příjmy a
výdaje. Náklady na činnost střediska
cenných papírů budou kryty z úplat
za poskytované služby. Zvýšení
rozpočtových výdajů si vyžádá
zřízení státního dozoru nad
finančním trhem. Orientačně lze tyto
výdaje ocenit na 30 mil. Kčs ročně.
Současně se však zvýší,
i když v menším rozsahu, příjem
z poplatků za povolení, která budou udělovat
ministerstva financí podle § 45, 46, 50, 72 a 76.
B. Zvláštní část
První část návrhu zákona upravuje
otázky, které se v převážné
míře týkají všech cenných
papírů a jež dosud nebyly právně
upraveny a nebo byly upraveny jen zcela okrajově. Jednotnou
úpravou základních právních
institutů v oblasti cenných papírů
vytváří návrh zákona předpoklady
pro zabezpečení transparentní regulace obchodování
s cennými papíry a dotváření
soustavy jednotného finančního trhu. Návrh
zákona však zásadně neupravuje jednotlivé
druhy cenných papírů. To je ponecháno
jako dosud zvláštní právní úpravě,
která zůstává až na nutné
výjimky nedotčena. V této části
proto návrh zákona postihuje to, co je různým
druhům cenných papírů společné.
K § 1
Návrh zákona postihuje soustavu cenných papírů
z klasifikačního hlediska druhů cenných
papírů. Podává přehled základních
druhů cenných papírů a vysvětluje
hlavní pojmy s tím spojené. To je důležité
zejména proto, že úprava obchodování
s cennými papíry vyžaduje terminologickou jednotu,
která dosud v našem právním řádu
v dané souvislosti chybí.
Je-li cenný papír vydáván jako listina
(listinný cenný papír), je nutno tuto listinu
zpravidla předložit k uplatnění práva.
Pokud majitel listinu nemá, nemůže práva
s ní spojená většinou uplatnit. Pokud
byla listina zničena nebo ztracena, je nutné ji
umořit a vystavit listinu náhradní.
Listinný cenný papír může být
nahrazen zápisem do zákonem stanovené evidence
(zaknihovaný cenný papír). Tento cenný
papír nelze k uplatnění práva předložit,
protože existuje jen jako zápis v zákonem stanovené
evidenci. Tuto evidenční funkci plní středisko
cenných papírů. Kvalifikovaným způsobem
prokázat jeho existenci lze výpisem z této
evidence. Rozdíl mezi listinným cenným papírem
a výpisem z evidence spočívá v tom,
že výpis je pouze důkazním papírem,
který, pokud je zničen nebo ztracen, nemusí
být umořován, ale vydá se pouze nový
výpis. Práva spojená se zápisem nejsou
totiž spojena s tímto výpisem, ale právě
jen s příslušným zápisem. Zákon
stanoví, které cenné papíry mohou
být vydány zaknihováním.
K § 2
Druhem cenného papíru se rozumí v návrhu
zákona cenné papíry vydané stejnou
osobou a ve stejné formě. Z hlediska vymezení
druhu cenného papíru není tedy důležité
zda konkrétní emitenti spojí s cennými
papíry i odlišná práva, pokud to zákon
umožňuje (např. emise zaměstnaneckých
a prioritních akcií). Z hlediska návrhu zákona
je proto druhem cenného papíru akcie, dluhopis,
směnka, aj. Z návrhu právní úpravy
v § 2 v návaznosti na § 1 plyne i závěr,
že nelze vydávat cenné papíry, s nimiž
by byla spojována práva jiná, než připouští
zákon, a že tudíž existuje ze zákona
vyplývající numerus clausus cenných
papírů.
Pojem zastupitelného cenného papíru je důležitý
zejména z hlediska obchodování s cennými
papíry, protože vydávání zastupitelných
cenných papírů i obchodování
s nimi obsahuje společné znaky, jež je odlišují
od ostatních druhů cenných papírů.
Návrh tohoto zákona se soustřeďuje především
na vydávání a obchodování se
zastupitelnými cennými papíry, a proto je
definice tohoto pojmu nezbytná. Zastupitelné cenně
papíry musí splňovat tyto znaky:
- jsou s nimi spojena stejná práva, daná
nejen zákonem ale i emitentem cenného papíru,
- jsou vydány stejným emitentem,
- mají stejnou formu.
Od jednotlivých druhů cenných papírů
je třeba odlišovat "druhy těchto druhů"
cenných papírů. Takovými "pod
druhy" jsou např. zaměstnanecké či
prioritní akcie, komunální dluhopisy apod.
S emisemi těchto cenných papírů zákon
počítá.
K § 3
Formou cenného papíru se rozumí v návrhu
zákona způsob určení osoby, která
má práva s cenným papírem spojená.
Toto vymezení je důležité ze dvou hledisek.
Právní úprava některých cenných
papírů je velice stručná a vůbec
neurčuje, na koho může být cenný
papír vydán (např. úprava vkladních
listů v § 786 občanského zákoníku).
Druhé hledisko je vyvoláno terminologickou nejednotností
právní úpravy. Některé druhy
cenných papírů se sice podle zákona
vydávají na jméno, avšak jsou převoditelné
rubopisem, takže z hlediska jejich právní povahy
vlastně nejde o cenný papír na jméno,
ale o cenný papír na řad (akcie, dluhopisy
a podílové listy).
K § 4
Návrh zákona je novým pramenem vymezení
náležitostí cenných papírů,
přičemž úprava zvláštních
zákonů zůstává většinou
zachována. Problémy by však mohly vzniknout
z toho, že zvláštní zákony neznaly
zaknihovanou podobu cenného papíru, s níž
jsou některá jejich vymezení náležitostí
cenných papírů neslučitelná.
(Např. akcie vydaná v zaknihované podobě
nemůže obsahovat podpisy dvou členů
představenstva požadované jako náležitost
akcie obchodním zákoníkem).
K § 5
Důležité je vymezit některé základní
otázky spojené s vydáváním
cenných papírů. Návrh zákona
stanoví především okamžik vydání
cenných papírů, k němuž vyžaduje,
aby cenný papír měl svého majitele.
(Nabytí cenného papíru prvním majitelem
je tedy originálním způsobem nabytí
majetku). Tímto okamžikem vzniká právní
vztah mezi majitelem cenného papíru a jeho emitentem,
jehož legislativní zkratku a vysvětlení
návrh zákona uvádí.
Vedle náležitostí cenných papírů
existují i náležitosti postupu vydávání
těchto papírů. Návrh zákona
řeší některé specifické
otázky vydávání zaknihovaných
cenných papírů.
K § 6
Dále jsou vymezeny některé pojmy spojené
s hodnotou cenného papíru jako je jmenovitá
hodnota, kurs a emisní kurs. U některých
cenných papírů je výše emisního
kursu upravena zvláštními zákony (např.
u podílových listů podle zák. č.
218/1992 Sb., o investičních společnostech
a investičních fondech, u akcií v obchodním
zákoníku, u dluhopisů v zák. č.
530/1990 Sb.). Emisní kurs cenného papíru
se zpravidla rovná jeho jmenovité hodnotě,
ale může být i nižší (např.
u dluhopisů nebo zaměstnaneckých akcií),
nebo vyšší (např. u akcií, které
se emitují s emisním ážiem) nebo vyšší
či nižší (u podílových listů
vydávaných po 6 měsících od
zahájení procesu jejich vydávání
investiční společností). Ne každý
cenný papír musí však mít emisní
kurs; tak emisní kurs nemají např. cenné
papíry, z nichž plyne právo na vydání
zboží, směnky, šeky apod.
K § 7
Ke změně osoby majitele cenného papíru
dochází na základě smlouvy nebo na
základě jiných právních skutečností.
Změna majitele cenného papíru se nejčastěji
uskutečňuje na základě právních
úkonů převodce a nabyvatele, které
jsou charakteristické svou úplatností. Z
hlediska nabyvatele je to koupě, z hlediska převodce
je to prodej. Nejen tím je však dána důležitost
těchto pojmů pro materii upravovanou návrhem
zákona. Koupě a prodej jsou totiž všeobecně
spojovány s vlastnictvím, přičemž
v případě cenných papírů
a jejich převodů o vlastnictví nejde. (U
zaknihovaných cenných papírů o vlastnictví
hovořit dokonce ani nelze.) Jde zde o to, kdo je z "cenného
papíru oprávněn". Z tohoto důvodu
návrh zákona nehovoří o vlastníku
cenných papírů, nýbrž o jejich
majiteli. Logickým důsledkem toho je i od vlastnictví
"oddělená" koncepce koupě, prodeje
a darování cenného papíru. Ta pak
legálním vymezením těchto pojmů
předchází případným
nejasnostem, které by v souvislosti s jejich používáním
mohly vznikat, a činí je současně
koherentní s pojmoslovím platného právního
řádu.
K § 8
Od koupě a prodeje cenného papíru jako pojmů
obecných je nezbytné pro účely navrhovaného
zákona definovat i pojem, který zahrne úplatné
převody cenného papíru v rámci podnikatelské
činnosti, protože jde o zvláštní
druh podnikání vyjmutý ze živnostenského
zákona (viz § 100).
Koupě a prodeje cenných papírů prováděné
jako podnikatelské činnosti označuje návrh
zákona jako obchodování s cennými
papíry. Obsah pojmu obchodování s cennými
papíry jako druh podnikatelské činnosti je
však širší než pouhý nákup
a prodej cenného papíru neboť zahrnuje:
a) uzavírání úplatných smluv
o převodu cenného papíru vlastním
jménem a na vlastní účet (koupě
a prodej cenných papírů do vlastního
majetku),
b) uzavírání úplatných smluv
o převodu cenného papíru vlastním
jménem na cizí účet (koupě
a prodej cenných papírů pro třetí
osoby),
c) uzavírání mandátních smluv
o obstarání koupě a prodeje cenných
papírů (obchodník prodává nebo
kupuje cenný papír jménem jeho majitele a
na jeho účet),
d) uzavírání smluv o zprostředkování
nákupu a prodeje cenných papírů (obchodník
s cennými papíry obstarává majiteli
cenného papíru zájemce o koupi nebo prodej
cenného papíru).
Všechny tyto smlouvy jsou uzavírány v rámci
podnikatelské činnosti, tedy soustavně, samostatně
s úmyslem obchodníka s cennými papíry
realizovat zisk.
Návrh zákona výslovně uvádí,
že obchodování s cennými papíry
není organizování trhu s cennými papíry.
To je činnost, která je vyhrazena burze cenných
papírů nebo osobě organizující
jiný organizovaný mimoburzovní trh s cennými
papíry. Je však nutné současně
určit, co je organizováním trhu s cennými
papíry. Zde (již z důvodu jednotnosti právního
řádu) návrh zákona bere za východisko
zákon o burze cenných papírů.
Pro veřejné obchodování s cennými
papíry na zvláštních, regulovaných
trzích, které jsou postaveny pod státní
dozor (tj. na burzách cenných papírů
a na obdobných organizovaných mimoburzovních
trzích) zákon zavádí legislativní
zkratku "veřejné trhy".
K § 9
V důsledku zavedení zaknihovaných cenných
papírů je nutné počítat s konverzí
dosavadních, listinných cenných papírů
do této nové podoby a pro budoucnost je ovšem
zapotřebí připustit i opačný
proces, kdy se bude zaknihovaný cenný papír
přeměňovat v cenný papír listinný.
Rozhodování o obou těchto procesech se nepodřizuje
žádnému povolovacímu režimu. Emitentovi
se pouze ukládá, aby svá rozhodnutí
o těchto změnách vhodným způsobem
uveřejnil.
Vzhledem k tomu ovšem, že takovéto přeměny
s sebou přinášejí četná
rizika vzniku různých škod, zavádí
se z důvodu prevence různých nedorozumění,
která by v této souvislosti mohla vzniknout, obecná
objektivní odpovědnost emitenta za škody vzniklé
uskutečňováním změny podoby
cenného papíru - samozřejmě s výjimkou
případů, kdy škodu zaviní někdo
jiný.
K § 10
Při přeměně listinného cenného
papíru na zaknihovaný je emitent povinen uveřejnit,
v jaké lhůtě jsou mu majitelé listinných
cenných papírů povinni tyto papíry
vrátit. Po uplynutí této lhůty se
postupuje dále analogicky jako při vydávání
zaknihovaného cenného papíru s tím,
že pokud listinné papíry nebudou vráceny
v dané lhůtě všechny, zavádí
zákon pomoc emitentům v podobě zvláštní
evidence těchto papírů, kterou povede středisko.
Stav, kdy některé listinné cenné papíry
jsou nevráceny, nelze "direktivně" zákonem
přímo eliminovat. Na druhé straně
je tento stav nepochybně krajně nežádoucí,
neboť může přinášet celou
řadu obtíží, v jejichž základu
leží skutečnost, že v rozsahu nevrácených
listinných cenných papírů není
možné emisi v evidenci střediska registrovat
jako emisi zaknihovaných cenných papírů.
Proto návrh zákona pro tyto případy
stanoví sankci spočívající
v tom, že emitent nemusí majiteli listinného
cenného papíru až do doby jeho vrácení
vyplácet výnos. Jakmile dojde ke vrácení
listinného cenného papíru bude výnos
majiteli vyplacen.
K § 11
Základními body procesu přeměny zaknihovaného
cenného papíru na listinný jsou oznámení
emitenta středisku o rozhodnutí změnit podobu
zaknihovaného cenného papíru, předání
výpisu z registru emitenta střediskem emitentovi
a současné "zablokování"
evidence střediska týkající se cenného
papíru, a konečně zrušení registrace
zaknihovaného cenného papíru, představující
jeho zánik jakožto cenného papíru zaknihovaného.
Požadavky na listinný cenný papír, který
nastupuje na místo cenného papíru zaknihovaného,
je však samozřejmě nutné klást
stejné, jako na listinný cenný papír,
který je v této podobě vydáván.
V případě, kdy emitent při dané
přeměně podoby cenného papíru
nesplní požadavky kladené na listinný
veřejně obchodovatelný cenný papír,
nepřipouští se existence tohoto listinného
cenného papíru jako cenného papíru
veřejně obchodovatelného.
Zde však hrozí dvě nebezpečí.
Prvému z nich, průtahům při rozhodování
příslušného ministerstva čelí
návrh zákona zakotvením fikce splnění
potřebných požadavků emitentem. Druhému
nebezpečí, které spočívá
v tom, že by po určitou dobu mohl mít listinný
cenný papír kvalitu veřejně obchodovatelného
papíru, aniž by splňoval požadavky na
takový papír kladené, pak návrh zákona
brání stanovením zvláštní
lhůty pro vznik veřejné obchodovatelnosti
cenného papíru. Tím současně
nepřímo dává pokyn emitentům
měnícím podobu zaknihovaného veřejně
obchodovatelného cenného papíru v cenný
papír listinný, aby podnikli s dostatečným
předstihem příslušné kroky potřebné
ke splnění požadavků kladených
na listinné veřejně obchodovatelné
cenné papíry.
K § 12
Vymezení pojmu "kupón" je nezbytné
z hlediska samotného pojetí cenného papíru
podle § 1, kterému by jakožto cenný papír
v praxi hojně používaný jinak nevyhovoval.
Pojem talónu je pak s oblastí cenných papírů
do té míry spjat, že i on vyžaduje své
vysvětlení zákonem.
K části druhé návrhu zákona:
V části druhé návrhu zákona
jsou upravena specifika smluv, které se dotýkají
cenných papírů. V současném
právním řádu tato problematika s výjimkou
smlouvy o uložení cenných papírů
v obchodním zákoníku výslovně
řešena není. Je proto nutno používat
analogicky právní úpravy obsažené
v obchodním a občanském zákoníku
týkající se smluv, jejichž předmětem
jsou movité věci (smlouva kupní, smlouva
darovací, smlouva komisionářská ap.),
kromě toho některé smluvní typy upraveny
nejsou vůbec.
Dalším problémem, který by měla
nová právní úprava odstranit je rozštěpení
smluvního režimu mezi obchodní a občanský
zákoník, protože obchodní zákoník
(s výjimkou burzovních obchodů) je použitelný,
jen pokud na obou stranách smlouvy vystupují podnikatelé
při jejich podnikatelské činnosti. Smlouvy
týkající se cenných papírů
jsou v návrhu koncipovány jako absolutní
obchody, tedy smlouvy zakládající obchodní
závazkové vztahy řídící
se obchodním zákoníkem bez ohledu na právní
postavení stran (s výjimkou bezúplatného
převodu cenného papíru).
Druhá část zákona je koncipována
jako zvláštní právní předpis
ve vztahu k obchodnímu zákoníku týkající
se cenných papírů. Tam kde nemá tento
zákon jinou úpravu, platí příslušná
ustanovení obchodního zákoníku.
Návrh zákona zavádí nový smluvní
typ - smlouvu o koupi a prodeji cenného papíru.
Aby vznikla povinnost k převodu cenného papíru,
musí být zpravidla nejprve uzavřena smlouva,
která povinnost převést papír založí.
Je tedy nutno rozlišovat smlouvu jako právní
důvod převodu cenného papíru (právní
titul) a způsob převodu předání
cenného papíru (tzv. modus).
Nutnost nové právní regulace je dána
i zavedením zaknihovaných cenných papírů.
Zaknihované cenné papíry nelze převádět
předáním ani rubopisem, ale je nutno vytvořit
speciální právní režim. Totéž
se týká listinných cenných papírů,
kdy je podstatná část emise uložena
do úschovy a s cenným papírem se obchoduje
jen prováděním změn v příslušné
evidenci (tzv. imobilizovaný cenný papír).
K § 13
Smlouvy, na jejichž základě se budou cenné
papíry převádět, budou zpravidla smlouvami
úplatnými, a z toho vychází i návrh
zákona. Aby se jednalo o smlouvu bezplatnou, muselo by
to být ve smlouvě výslovně uvedeno.
Pokud tedy strany ve smlouvě nic neuvedou o ceně
cenného papíru, platí, že se jedná
o smlouvu úplatnou. Výše ceny se v takovém
případě určí podle pravidel
obsažených v odstavci 2 návrhu. Smlouva, na
jejímž základě dochází
k převodu cenného papíru, se nazývá
"smlouva o koupi cenného papíru", protože
má velmi blízko ke kupní smlouvě.
Z téhož důvodu se zavádí přiměřeně
použití ustanovení obchodního zákoníku
o kupní smlouvě.
K § 14
Návrh zákona reguluje základy právní
úpravy tzv. opčních obchodů s cennými
papíry. Svou povahou se jedná o smlouvu o převodu
cenných papírů s odkládací
podmínkou, jíž je vyhlášení
opce.
Speciální úprava této problematiky
je nutná, protože zde nelze použít ustanovení
obchodního zákoníku o zániku závazků
zaplacením odstupného. Pro opční obchody
je totiž typická povinnost zaplatit opční
prémii vždy bez ohledu na to, zda bude právo
opce využito nebo nikoliv, zatímco odstupné
se platí jen při zrušení smlouvy. Další
rozdíl je v tom, že právní úprava
odstupného předpokládá již existující
závazek, zatímco vyhlášením opce
závazek teprve vznikne. Naopak nevyhlášením
opce závazek vůbec nevznikne, takže nepřichází
v úvahu ani jeho zánik zaplacením odstupného.
Podrobnosti o opčních obchodech upraví burzovní
pravidla nebo tržní řády, pokud budou
na veřejných trzích opční obchody
připuštěny.
K § 15
V zájmu právní jistoty účastníků
smlouvy o koupi a prodeji cenných papírů
zákon přesně stanoví lhůtu
pro splnění hlavních závazků
ze smlouvy, pokud se účastníci nedohodli
na době plnění. Vychází zde
ze zkušeností z burzovních obchodů,
že při převodech cenných papírů
mají účastníci zájem na rychlém
splnění smlouvy, a proto se stanoví krátká
lhůta 15 dnů s tím, že smlouva je koncipována
jako smlouva fixní. To znamená, že závazek
ze smlouvy v důsledku prodlení zanikne ze zákona,
pokud druhá strana bez zbytečného odkladu
neoznámí že na smlouvě trvá.
Z obchodního zákoníku plyne, že strana,
která svým prodlením způsobila zánik
závazku, odpovídá za škodu, kterou tím
druhé straně způsobila.