(1) Tranzitem se rozumí režim, kterému podléhá
zboží dopravované pod celním dohledem
od jednoho celního úřadu k celnímu
úřadu druhému.
(2) Tranzitní operací se rozumí doprava zboží
v tranzitu od celního úřadu odeslání
k celnímu úřadu určení.
(3) Celním úřadem nakládky se rozumí
kterýkoliv celní úřad, pod jehož
dohledem jsou činěna určitá předběžná
opatření za účelem usnadnění
začátku tranzitní operace u celního
úřadu odeslání.
(4) Celním úřadem odeslání
se rozumí kterýkoliv celní úřad,
u něhož začíná tranzitní
operace.
(5) Celním úřadem určení se
rozumí kterýkoliv celní úřad,
u kterého tranzitní operace končí.
(6) Vstupním celním úřadem se rozumí
pohraniční celní úřad, u kterého
zboží vstupuje do tuzemska.
(7) Výstupním celním úřadem
se rozumí pohraniční celní úřad,
u kterého zboží vystupuje do zahraničí.
(8) Přímým tranzitem se rozumí tranzit
od vstupního celního úřadu k výstupnímu
celnímu úřadu.
(9) Tranzitem do vnitrozemí se rozumí tranzit od
vstupního celního úřadu k vnitrozemskému
celnímu úřadu.
(10) Tranzitem z vnitrozemí se rozumí tranzit od
vnitrozemského celního úřadu k výstupnímu
celnímu úřadu.
(11) Vnitrozemským tranzitem se rozumí tranzit od
jednoho vnitrozemského celního úřadu
k jinému vnitrozemskému celnímu úřadu.
(1) Každý, kdo je oprávněn se zbožím
nakládat, je oprávněn podat návrh
na propuštění zboží do režimu
tranzitu. Celní úřad může požadovat,
aby deklarant prokázal, že je oprávněn
se zbožím nakládat.
(2) Deklarant je celnímu úřadu odpovědný
za splnění povinností vyplývajících
z režimu tranzitu; zejména je povinen zajistit, aby
zboží bylo za podmínek stanovených celním
úřadem odeslání předloženo
celnímu úřadu určení v nezměněném
stavu, s neporušenou celní závěrou a
s připojenými doklady
(1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo
tento zákon jinak, podává se u celního
úřadu odeslání návrh na propuštění
zboží v tranzitu na tiskopise vydaném nebo
schváleném Generálním ředitelstvím
cel.
(2) Návrh obsahuje zejména
a) jméno, příjmení, obchodní
jméno (firma) a adresu odesílatele,
b) jméno, příjmení, obchodní
jméno (firma) a adresu deklaranta,
c) jméno, příjmení, obchodní
jméno (firma) a adresu příjemce,
d) způsob dopravy,
e) identifikační znaky dopravního prostředku,
f) údaj o přiložených celních
závěrách,
g) místo vykládky,
h) celní úřad určení,
i) značky, čísla, počet a povahu nákladových
kusů,
j) označení zboží,
k) hrubou hmotnost jednotlivých zásilek v kilogramech,
l) při dovozu celní hodnotu a při vývozu
celní hodnotu nebo cenu zboží,
m) seznam připojených dokladů,
n) způsob zajištění celního dluhu,
o) místo, datum a podpis deklaranta.
(3) Návrh na propuštění zboží
v tranzitu může být nahrazen obchodním
nebo přepravním dokladem, který obsahuje
údaje uvedené v odstavci 2.
(4) Celní úřad odeslání rozhodne,
zda a za jakých podmínek propustí zboží
a jak má být zajištěna jeho totožnost.
Nepředloží-li deklarant návrh na způsob
zajištění celního dluhu, stanoví
jej celní úřad.
(5) Totožnost zboží se zajišťuje podle
povahy zboží přiložením celní
závěry, otiskem úředního razítka,
pečetí, přesným popisem, vyobrazením,
odebráním vzorků, sepsáním
továrních značek a výrobních
čísel nebo jiným vhodným způsobem.
(6) Celní závěra může být
kusová nebo prostorová; kusová celní
závěra se přikládá na zboží
nebo obal, prostorová závěra např.
na zařízení uzavírající
prostor dopravního prostředku nebo kontejneru. Prostory
dopravních prostředků nebo kontejnerů
se zajišťují závěsnou závěrou.
Obaly, v nichž se zboží nachází,
se mohou zajistit pečetí nebo celními známkami.
Přiložená celní závěra
se může odstranit jen se souhlasem celních
orgánů.
(7) Přiložení celních závěr
na dopravní prostředky, kontejnery a na obaly nebo
zboží se vyznačí v celních a
jiných dokladech.
(8) Od přiložení prostorové celní
závěry, může být upuštěno,
je-li prostor dopravního prostředku nebo kontejneru
dostatečně zajištěn závěrou
dopravce nebo přepravce.
(9) Nelze-li celní závěru bezpečně
přiložit, musí být zajištěna
totožnost zboží a její znaky náležitě
popsány v celních dokladech nebo v přepravních
a průvodních listinách.
(10) Zahraniční celní závěry,
značky, čísla nebo jiné znaky totožnosti
uvedené na zboží a v přepravních
nebo průvodních listinách, potvrzených
celními orgány jiných států
je možno uznat za podmínky, že pro zajištění
totožnosti poskytují spolehlivou záruku.
(11) Dopravce může bez souhlasu celních orgánů,
je-li to za dopravy z mimořádných důvodů
třeba, přebalit některé nákladové
kusy. Přebalení poznamená v přepravní
listině.
Celní úřad provede celní řízení
přednostně, a to i mimo pracovní dobu, u
snadno zkazitelného zboží, živých
zvířat, zboží určeného
k odstranění následků havárií,
přírodních katastrof a podobných událostí
a u jiných druhů spěšného zboží.
(1) Při dopravě zboží ze zahraničí
nebo do zahraničí je možno používat
jen dopravní prostředky, v nichž nejsou zřízeny
tajné nebo nesnadno objevitelné prostory.
(2) Uzavíratelné prostory dopravních prostředků
určených pro dopravu zboží pod celní
závěrou, musí být opatřeny
zařízením umožňujícím
snadné a účinné přiložení
celních závěr.
(3) Dopravní prostředky musí být zařízeny
tak, aby po přiložení celních závěr
nebylo možno z nich zboží vyjmout ani jiné
zboží do nich vložit bez zanechání
patrných stop.
(1) Před propuštěním zboží
do tranzitního režimu musí deklarant zajistit
celní dluh, který by mohl u tohoto zboží
vzniknout.
(2) Zajištění celního dluhu se nepožaduje
při
a) dopravě po železnici,
b) letecké dopravě,
c) poštovní dopravě,
d) dopravě vodní cestou,
e) dopravě potrubím nebo vedením.
(1) Režim uskladňování v celních
skladech umožňuje skladovat v celních skladech
a) zahraniční zboží, aniž by takové
zboží bylo předmětem dovozních
cel nebo obchodně-politických opatření,
b) české zboží pro které zvláštní
předpisy stanoví, jako důsledek uskladnění
v celním skladu, výhody, které se obvykle
vztahují k vývozu zboží.
(2) Celním skladem je jakékoliv zajištěné
prostranství, objekt nebo prostor, v němž se
zboží uskladňuje za podmínek stanovených
celním úřadem. V odůvodněných
případech může celní úřad
povolit, aby režim uskladňování v celním
skladu byl použit, aniž by zboží bylo skladováno
v celním skladu.
(1) Celní sklady mohou být zřizovány
jako veřejné nebo jako soukromé.
(2) Veřejný celní sklad může
použít k uskladnění zboží
každá osoba, soukromý celní sklad je
vyhrazen k uskladňování zboží
skladovatele.
(1) Celní sklad je možno provozovat jen na základě
povolení, které, na žádost osoby, která
ho chce provozovat, uděluje celní úřad,
v jehož územním obvodě se má
celní sklad nacházet.
(2) Oprávnění provozovat celní sklad
může být uděleno pouze české
osobě.
(1) Návrh na zřízení celního
skladu obsahuje údaje nezbytné pro rozhodnutí,
zejména údaje o
a) skladovateli,
b) prostranství, objektu nebo prostoru skladu a jeho umístění,
c) datu zřízení celního skladu,
d) způsobu zajištění celního
dluhu, který by mohl vzniknout,
e) technických podmínkách celního
skladu,
f) podmínkách správy a zajištění
celního skladu,
g) podmínkách týkajících se
uskladňování zboží, účetní
evidence a inventarizace zboží,
h) druhu skladu (veřejný nebo soukromý).
(2) Návrh na zřízení soukromého
celního skladu obsahuje kromě údajů
uvedených v odstavci 1 rovněž údaje
o vlastníkovi zboží.
(3) Změní-li se v průběhu povolovacího
řízení nebo po vydání povolení
ke zřízení celního skladu skutečnosti
uvedené v návrhu na zřízení
celního skladu, je navrhovatel povinen tyto změny
oznámit příslušnému celnímu
úřadu do 15 dnů ode dne, kdy se o těchto
změnách dověděl.
(1) Skladovatelem je osoba, která je oprávněna
provozovat celní sklad. Skladovatel odpovídá
za to, že
a) zboží uskladněné v celním
skladu nebude odňato celnímu dohledu,
b) povinnosti vyplývající z uskladnění
zboží v režimu uskladňování
v celním skladu budou plněny, a
c) podmínky stanovené v povolení budou dodržovány.
(2) Celní úřad může v povolení
k provozování veřejného skladu stanovit,
že za plnění povinností uvedených
v odstavci 1 písm. a) a b) odpovídá výlučně
ukladatel zboží.
(3) Ukladatel zboží je vždy odpovědný
za plnění povinností vzniklých při
uskladnění zboží v režimu uskladňování
v celním skladu.
Celní úřad může požadovat
k zajištění plnění povinností
uvedených v § 160, aby skladovatel zajistil celní
dluh, který by mohl vzniknout. Ustanovení §
147 tím nejsou dotčena.
Práva a povinnosti skladovatele mohou být se souhlasem
příslušného celního úřadu
převedena na jinou osobu.
(1) Doba, po kterou je možno skladovat zboží
v celním skladu není omezena. Ve výjimečných
případech může celní úřad
stanovit lhůtu, ve které je ukladatel povinen podat
návrh na propuštění zboží
do jiného režimu nebo návrh na umístění
zboží do svobodného celního pásma
nebo svobodného celního skladu.
(2) Ministerstvo může vyhláškou stanovit
lhůtu pro skladování zboží uvedeného
v § 156 odst. 1 písm. b) v celním skladu.
(3) V celním skladu je možno provádět
pouze operace nutné k zajištění uchování
zboží a obvyklé manipulace, prováděné
za účelem zlepšení jeho balení
nebo prodejní jakosti nebo jeho úpravy pro dopravu,
např. dělení nebo sdružování
nákladových kusů, výběr a třídění
zboží, dolévání, přebalování,
čištění, nové označování,
doplňování, prohlížení,
denaturování, odebírání vzorků.
Formy manipulace musí být předem povoleny
celním úřadem, který též
stanoví podmínky, za kterých lze tyto manipulace
provádět. Ustanovení § 165 tím
nejsou dotčena.
(4) České zboží propuštěné
do režimu uskladňování v celním
skladu, na něž se vztahuje § 156 odst. 1 písm.
b) a na které se vztahuje právní předpis,
jímž se provádějí opatření
tržní regulace v zemědělství,
může být podrobeno pouze takovým formám
manipulace, které jsou pro takové zboží
výslovně stanoveny.
(1) Z ekonomických důvodů může
celní úřad povolit, aby za podmínek
jím stanovených bylo zboží propuštěné
do režimu uskladňování v celním
skladu dočasně vyjmuto z celního skladu.
(2) Celní úřad může povolit,
aby zboží propuštěné do režimu
uskladňování v celním skladu bylo
převedeno z jednoho celního skladu do druhého.
(1) Je-li to ekonomicky odůvodněné a neztěžuje-li
se tím celní dohled, může celní
úřad povolit aby
a) zahraniční zboží bylo v prostorech
celního skladu přepracováno v režimu
aktivního zušlechťovacího styku za podmínek
stanovených pro tento režim,
b) zahraniční zboží bylo v prostorech
celního skladu přepracováno v režimu
přepracování pod celním dohledem za
podmínek stanovených pro tento režim,
c) české zboží jiné než
uvedené v 156 odst. 1 písm. b) bylo skladováno
v prostorech celních skladů.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 nemusí
být zboží propuštěno do režimu
uskladňování v celním skladu.
(3) Celní úřad může požadovat,
aby skladovatel vedl zboží uvedené v odstavci
1 v evidenci, ve které je vedeno zboží uskladněné
v režimu uskladňování v celním
skladu.
(1) Jestliže u dováženého zboží
vznikl celní dluh a základem celní hodnoty
tohoto zboží je cena skutečně placená
nebo která má být za zboží zaplacena
zahrnující náklady za skladování
a uchování zboží během jeho uložení
v celním skladu, nebudou tyto náklady zahrnuty do
celní hodnoty, jestliže jsou odlišeny od ceny
skutečně placené nebo která má
být za zboží zaplacena.
(2) Byly-li u uskladněného zboží provedeny
operace a manipulace uvedené v § 163 odst. 3 a 4,
na žádost deklaranta se posuzuje povaha, celní
hodnota a množství zboží, které
jsou rozhodné pro vyměření dovozního
cla, jako by tyto operace a manipulace nebyly provedeny.
České zboží, na které se vztahuje
ustanovení § 156 odst. 1 písm. b) a které
je uskladněno v celním skladu, musí být
vyvezeno nebo mu musí být přiděleno
jiné celně schválené určení
stanovené celními předpisy.
(1) Nebezpečné zboží, zboží,
které může znehodnotit jiné uskladněné
zboží anebo vyžaduje zvláštní
zařízení, může být uskladněno
pouze v celních skladech zvlášť pro ně
vybavených.
(2) Je-li ke zřízení celního skladu
uvedeného v odstavci 1 třeba povolení podle
zvláštních předpisů, musí
být předloženo společně s návrhem
na zřízení celního skladu.
(1) Nestanoví-li příslušný celní
úřad jinak, musí být zboží,
které má být uskladněno v celním
skladu, předloženo s doklady celnímu úřadu
k provedení celního řízení.
(2) Celní úřad může za účelem
provádění celního dohledu zejména
a) požadovat, aby se celní sklady zamykaly dvěma
různými klíči (klíčem
skladovatele a klíčem celního úřadu),
b) přímo dohlížet na celní sklad,
c) požadovat vedení evidence o skladovaném
zboží ve formě schválené celním
úřadem, jejímž základem je účetní
evidence stanovená zvláštními předpisy,
d) provádět inventuru uskladněného
zboží.
Dojde-li v celním skladu k převodu nebo přechodu
vlastnictví, musí být tato skutečnost
sdělena a doložena celnímu úřadu
bez zbytečného odkladu.
(1) Dojde-li k poškození nebo zničení
uskladněného zboží následkem
nehody nebo vyšší moci, propustí celní
úřad toto zboží do volného oběhu,
jako kdyby již bylo poškozené nebo zničené
v celním skladu uskladněno. Poškození
nebo zničení následkem nehody nebo vyšší
moci musí být celnímu úřadu
náležitě prokázáno.
(2) Odpady a zbytky, které po zničení nebo
znehodnocení zůstanou, podléhají v
případě propuštění do
volného oběhu clu, které by celní
úřad vyměřil a vybral, kdyby byl takové
odpady nebo zbytky v tomto stavu uskladněny.
(3) Bylo-li zboží uskladněné v celním
skladu zničeno nebo znehodnoceno se souhlasem celního
úřadu, vyhotoví skladovatel o zničení
nebo znehodnocení zboží zápis; jedno
vyhotovení předá celnímu úřadu.
(1) Ve veřejném celním skladu může
být uskladňováno veškeré zboží,
včetně, zboží na které se vztahují
zákazy a omezení, nejde-li o zákazy a omezení
z důvodů veterinárních, rostlinolékařských,
z důvodů ochrany veřejné mravnosti
nebo veřejného pořádku, veřejné
bezpečnosti, ochrany zdraví, ochrany životního
prostředí, ochrany kulturních památek,
ochrany předmětů muzejní a galerijní
hodnoty, předmětů kulturní hodnoty
a zákazů a omezení týkající
se ochrany duševního vlastnictví.
(2) Skladovatel veřejného celního skladu
je povinen vyhotovit seznam zboží, které nemůže
být ve veřejném celním skladu uskladněno.
Seznam vhodnou formou zveřejňuje; jedno vyhotovení
seznamu předá skladovatel celnímu úřadu.
V soukromém celním skladu může být
uskladňováno pouze zboží skladovatele.
Zákazy a omezení uvedené v § 172 platí
obdobně.
Bez dotčení ustanovení § 176 umožňuje
režim aktivního zušlechťovacího styku,
aby jednou nebo několika zpracovatelskými operacemi
prošlo
a) zahraniční zboží, které má
být vyvezeno zpět z tuzemska ve formě zušlechtěných
výrobků, aniž by podléhalo dovoznímu
clu a obchodně-politickým opatřením
(podmíněný systém),
b) zboží propuštěné do volného
oběhu s vrácením nebo prominutím dovozního
cla, kterému toto zboží podléhá,
je-li vyvezeno zpět z tuzemska ve formě zušlechtěných
výrobků (systém navracení).
(1) Zpracovatelskými operacemi se rozumí
a) zpracování zboží, včetně
instalace nebo montáže, kompletace, sestavení
a přizpůsobení jinému zboží,
b) přepracování zboží,
c) oprava nebo úprava zboží včetně
renovace nebo uvedení do původního stavu,
d) použití určitého zboží,
které není v zušlechtěném výrobku
obsaženo, avšak umožňuje nebo usnadňuje
výrobu tohoto výrobku, i když jsou ve výrobě
zcela nebo zčásti spotřebovány (pomocné
zboží).
(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou, co se rozumí
pomocným zbožím podle odstavce 1 písm.
d).
(3) Zušlechtěnými výrobky se rozumí
všechny výrobky, které jsou výsledkem
zpracovatelských operací.
(4) Náhradním zbožím se rozumí
české zboží, které bylo použito
v průběhu zpracovatelských operací
místo dováženého zboží.
(1) Jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci
2 a s přihlédnutím k ustanovení odstavce
4 celní orgány povolí, aby
a) zušlechtěné výrobky byly získány
z náhradního zboží,
b) zušlechtěné výrobky získané
z náhradního zboží byly vyvezeny z tuzemska
před dovozem dováženého zboží.
(2) Náhradní zboží musí být
české zboží a musí mít
stejnou obchodní kvalitu, stejnou technickou charakteristiku
a stejnou osmimístnou podpoložku celního sazebníku
jako dovážené zboží. V odůvodněných
případech mohou celní orgány povolit,
aby náhradní zboží dosáhlo vyššího
stupně zpracování než dovážené
zboží.
(3) Jestliže je postupováno podle odstavce 1, je dovážené
zboží posuzováno jako náhradní
zboží a náhradní zboží jako
dovážené zboží.
(4) Ministerstvo může vyhláškou stanovit
případy, kdy je aktivní zušlechťovací
styk zakázán nebo omezen.
(5) Jestliže je postupováno podle odstavce 1 písm.
b) a zušlechtěné výrobky by podléhaly
vývoznímu clu kdyby nebyly vyváženy
v režimu aktivního zušlechťovacího
styku, musí osoba, které bylo povolení uděleno
zajistit celní dluh, který vznikne, nebude-li dovážené
zboží dovezeno ve stanovené lhůtě.
Celní orgány udělí povolení
na žádost osoby, která provádí
zpracovatelské operace nebo která zajišťuje
jejich provádění.
Povolení může být uděleno českým
osobám a v případě dovozu, který
nemá obchodní charakter, i zahraničním
osobám pouze tehdy
a) může-li být dovážené
zboží identifikováno ve zušlechtěných
výrobcích nebo může-li být ověřeno
plnění podmínek stanovených pro náhradní
zboží, bude-li postupováno podle § 176;
ustanovení § 175 odst. 1 písm. d) tím
nejsou dotčena,
b) může-li režim aktivního zušlechťovacího
styku pomoci vytvořit příznivější
podmínky pro vývoz zušlechtěných
výrobků, za podmínky, že tím
nejsou dotčeny zásadní ekonomické
zájmy českých výrobců.
(1) Celní orgány stanoví lhůtu, ve
které musí být zušlechtěné
výrobky vyvezeny zpět nebo jim musí být
přiděleno jiné celně schválené
určení. Při stanovení této
lhůty se přihlíží k době
potřebné pro provedení zpracovatelských
operací a k době potřebné pro rozhodnutí
o zušlechtěných výrobcích.
(2) Lhůta počíná běžet
dnem, kdy bylo zahraniční zboží propuštěno
do režimu aktivního zušlechťovacího
styku. Na žádost osoby, které bylo povolení
uděleno, mohou celní orgány v odůvodněných
případech tuto lhůtu prodloužit.
(3) Povolí-li celní orgány, aby bylo postupováno
podle § 176 odst. 1 písm. b), stanoví současně
lhůtu, během které musí být
zahraniční zboží navrženo do režimu
aktivního zušlechťovacího styku. Tato
lhůta počíná běžet dnem
přijetí vývozního celního prohlášení
vztahujícího se na zušlechtěné
výrobky získané z odpovídajícího
náhradního zboží.
(4) Osoba, které bylo povolení uděleno, je
povinna do 30 dnů po skončení lhůty
zpětného vývozu zušlechtěných
výrobků předložit celnímu úřadu
vyúčtování aktivního zušlechťovacího
styku.