Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Od daňové povinnosti jsou osvobozeny služby zdravotnické péče zařazené jako výkon podle zvláštního předpisu [Vyhláška č. 124/1972 Sb., o zavedení a využívání jednotné klasifikace výkonů, ve znění pozdějších předpisů - obor číslo 964] do příslušného oboru, poskytované oprávněnými subjekty [Zákon ČNR č. 548/1991 Sb., kterým se doplňuje a mění zákon č. 20/1966 Sb., o zdravotní péči ve znění zákona č. 210/1990 Sb. a 425/1990 Sb. Zákon ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních] a vymezené zvláštními předpisy [Nařízení vlády ČR č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění].

(2) Od daňové povinnosti je osvobozeno dodání zboží a poskytování služeb oprávněnými subjekty v souvislosti se zdravotními výkony podle odstavce 1 včetně prodeje ortopedických a protetických výrobků a léků za hotové.

(3) Od daňové povinnosti je osvobozeno zdravotní pojištění podle zvláštních předpisů [Zákon ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění].

Od daňové povinnosti jsou osvobozeny služby sociální péče zařazené jako výkon podle zvláštního předpisu [Vyhláška č. 114/1972 Sb., ve znění pozdějších předpisů - obor číslo 965] do příslušného oboru, poskytované podle zvláštního předpisu [Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů] bez ohledu na to, kdo je poskytuje.

(Dosavadní § 33 včetně odvolávky č. 34 se vypouští)

Od daňové povinnosti je osvobozeno provozování loterií a jiných podobných her [Zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách].

(Dosavadní § 35 se vypouští)

Od daňové povinnosti je osvobozen prodej podniku nebo jeho části [§ 476 zákona č. 513/1991 Sb.] plátci.

(Dosavadní § 37 se vypouští)

(1) Základním zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Je-li obrat plátce za předchozí kalendářní rok nebo předpokládaný roční obrat nižší než 10 000 000 Kčs, zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí.

(3) Je-li obrat plátce za předchozí kalendářní rok nebo předpokládaný roční obrat vyšší než 100 000 000 Kčs, je plátce povinen zaplatit zálohu na svou daňovou povinnost ve výši 50% částky daně zaplacené za předcházející zdaňovací období. Zálohy se zaokrouhlují na 1 000 Kčs nahoru.

(4) Plátce, na kterého se vztahuje odstavec 2, si může zvolit jako zdaňovací období kalendářní měsíc a tuto skutečnost oznámit finančnímu orgánu. Změnu zdaňovacího období lze provést počínaje prvním měsícem po uplynutí kalendářního čtvrtletí. Svým rozhodnutím je vázán nejméně do konce kalendářního roku.

(5) Po registraci osob za plátce je jejich prvním zdaňovacím obdobím:

a) podle odstavce 1 kalendářní měsíc, ve kterém nabylo účinnosti osvědčení o registraci plátce,

b) podle odstavce 2 kalendářní čtvrtletí, ve kterém nabylo účinnosti osvědčení o registraci plátce.

(1) Daň je splatná za zdaňovací období nejpozději do 15 dnů po skončení tohoto období, s výjimkou daně u dováženého zboží a příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku. Dodatečně splatná daň, zvýšení daně, penále a pokuta jsou splatné do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí finančního orgánu.

(2) Záloha na daňovou povinnost je splatná do konce běžného kalendářního měsíce a celková daňová povinnost je splatná do 15 dnů po skončení zdaňovacího období.

Plátce je povinen do 15 dnů po skončení zdaňovacího období předložit daňové přiznání nebo dodatečné přiznáni v případech stanovených tímto zákonem způsobem stanoveným zákony národních rad.

Postup při registraci a oznamovací povinnost stanoví § 5 tohoto zákona a zákony národních rad.

(1) Z rozdílu mezi vlastní daňovou povinností plátce a skutečnou daňovou povinností plátce se stanoví zvýšení daně ve výši 100%, zjistí-li tento rozdíl finanční orgán a ve výši 20%, zjistí-li jej plátce sám a opravu daně provede v dodatečném daňovém přiznání.

(2) Nebyla-li daň zaplacena včas a v plné výši, je plátce povinen zaplatit dodatečně splatnou daň a penále ve výši 0, 1% z dlužné daně za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dní splatnosti daně až do dne platby včetně. Tato sankce se uplatní i v případě, že plátce nezaplatí včas zvýšení daně podle odstavce 1.

(3) Pokud plátce nepředloží daňové přiznání včas, finanční orgán mu uloží pokutu ve výši až 10% ze skutečné vlastní daňové povinnosti za zdaňovací období, jehož se toto daňové přiznání týká, nejméně však 5 000 Kčs.

(4) Pokud plátce nesplní řádně a včas registrační nebo oznamovací povinnost nebo nepředloží daňové přiznání vůbec, finanční orgán mu uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kčs, nejméně však 5 000 Kčs.

(5) Pokud se jedná o osobu, na kterou se vztahuje ustanovení § 12 odst. 6, uloží jí finanční orgán pokutu až do výše 1 000 000 Kčs, nejméně však 5 000 Kčs.

(6) Částka zvýšení daně, vyměřené pokuty nebo penále se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

(7) Zvýšení daně nebo penále se nevyměří pokud nepřesáhne hodnotu 100 Kčs.

(8) Způsob vyměření zvýšení daně, penále a pokut a jejich vymáhaní stanoví zákony národních rad o správě daní a poplatků.

Pro řízení ve věcech daně včetně penále a pokut platí zákony národních rad, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak.

Pro uplatnění daně při dovozu zboží platí ustanovení celních předpisů, pokud tento zákon dále nestanoví jinak.

(1) Dani podléhá dovezené zboží, kterým se rozumí

a) zboží, propuštěné do volného oběhu [§ 75 zákona č. 44/1974 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů] v tuzemsku,

b) zpět dovážené zboží, které bylo propuštěno do záznamního oběhu [§ 78 zákona č. 44/1974 Sb.] v zahraničí za účelem zpracování, úpravy nebo opravy,

c) zpět vyvážené zboží, které bylo propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití.

(2) Daňová povinnost při dovozu zboží vzniká dnem vzniku nároku státu na clo. [§ 46 zákona č. 44/1974 Sb.]

(3) Nárok na odpočet daně při dovozu zboží uplatňuje plátce podle ustanovení části druhé hlavy VI tohoto zákona, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém daň zaplatil.

(4) Zboží z dovozu je osvobozeno od daně, pokud se na něj vztahuje osvobození od cla [§ 44 zákona č. 44/1974 Sb.] s výjimkou:

a) zboží určeného k vědeckým, výzkumným, vyučovacím, výchovným, kulturně výchovným, vyšetřovacím, léčebným a služebním účelům a zboží určené k zabezpečení obranyschopnosti a bezpečnosti,

b) náboženských předmětů,

c) osvobození od cla poskytovaného v rámci všeobecného systému celních preferencí [Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 69/1989 Sb., o osvobození obchodního zboží dováženého a pocházejícího z rozvojových zemí od dovozního cla], nebo vyplývajícího z mezinárodních dohod o celní unii nebo oblasti volného obchodu [Vládní vyhláška č. 59/1948 Sb., kterou se uvádí v prozatímní platnost Všeobecná dohoda o clech a obchodu ze dne 30. října 1947].

d) dovoz zboží osvobozený od cla podle zvláštních předpisů, [Vyhláška č. 572/1990 Sb., o osvobození zboží dováženého pro potřebu státem registrovaných církví, náboženských společností, řeholních řádů, kongregací a jejich charitativních zařízení od dovozního cla. Vyhláška č. 39/1992 Sb., o osvobození vybraných druhů zboží od dovozního cla. Dohoda o celní unii se Slovenskou republikou........]

e) dovoz zboží pro potřebu osob a orgánů požívajících výsad a imunit

(5) Daňovým dokladem při dovozu je písemný návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění zboží.

(1) Základem daně u dovezeného zboží podle § 45 odst. 1, písm. a) a b) je součet:

a) základu pro vyměření cla,

b) cla a poplatků vybíraných celnicemi při dovozu zboží,

c) příslušné spotřební daně.

(2) U dovezeného zboží podle § 45 odst. l, písm. c) činí částka daně za každý i započatý měsíc, v němž je zboží v záznamním oběhu v tuzemsku, 3% z daně, která by měla být vyměřena, kdyby toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku. Takto určená daň nesmí být vyšší než ta, která by byla vyměřena v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku.

(3) U dováženého zboží se uplatňují sazby daně podle § 16.

(1) Vývoz zboží do zahraničí uskutečněný plátcem je osvobozen od daňové povinnosti, pokud nejde o zboží osvobozené podle § 24.

(2) Pro účely tohoto zákona je vývoz zboží uskutečněn, je-li zboží propuštěno do volného oběhu v zahraničí a potvrzeno jeho konečné dopravení do zahraničí na daňovém dokladu. Vývozcem se pro účely zákona rozumí účastník celního řízení.

(3) Plátce má nárok na odpočet daně u vyváženého zboží podle § 18 až 22, pokud není považován za oprávněného vývozce, na něhož se nevztahuje § 22 odstavec 1.

(4) Pro účely tohoto zákona se za oprávněného vývozce považuje plátce,

a) jehož obrat při vývozu zboží v předchozím kalendářním roce je vyšší než 5 000 000 Kčs a

b) dodání zboží na vývoz činí nejméně 20% z celkového obratu v předchozím kalendářním roce; v případě, že plátce zahájí podnikání v průběhu kalendářního roku, přepočte se obrat k 31. 12. na celý kalendářní rok.

(5) Oprávněný vývozce má nárok na vrácení nadměrného odpočtu vztahujícího se k vyváženému zboží za zdaňovací období, ve kterém vznikl a to do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za toto zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas.

(6) Oprávněný vývozce, který zároveň uskutečňuje zdanitelná plnění v tuzemsku, má v případě vzniku nadměrného odpočtu nárok na vrácení poměrné části nadměrného odpočtu za zdaňovací období, a to do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za toto zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas. Tato poměrná část se stanoví jako součin celkové daně na vstupu za zdaňovací období upravené podle § 19 a koeficientu. Tento koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za vyvážené zboží a ve jmenovateli součet cen bez daně za zdanitelné plnění, kromě zdanitelných plnění osvobozených od daňové povinnosti podle § 24. Při výpočtu koeficientu se vychází z údajů za příslušné zdaňovací období.

(7) Vrácení poměrné části nadměrného odpočtu stanovené podle odstavců 5 a 6 za zdaňovací období nesmí překročit nadměrný odpočet za zdaňovací období. V případě postupu podle § 22 se nadměrný odpočet sníží o částku vrácené daně.

(8) Daňovým dokladem při vývozu zboží je písemný návrh na celní řízení.

(9) Ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem zahraničních vztahů upraví vyhláškou zvláštní způsob uplatňování daně za zdanitelná plnění poskytovaná osobám jiných států, které požívají výhod podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly zveřejněny ve Sbírce zákonů [Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích. Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946. Zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucích Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.].

(10) Ministerstvo financí upraví vyhláškou zvláštní způsob odpočtu, popřípadě vrácení daně plátcům za zdanitelná plnění poskytovaná osobám při přechodu státní hranice České republiky.

(1) Poskytování služeb a převod a využití práv do zahraničí se pro účely daně posuzuje stejně jako vývoz zboží podle § 47 odst. 1, 3, 4, 5, 6, 7.

(2) Pro účely odstavce 1 se poskytování finančních a pojišťovacích činností do zahraničí nepovažuje za dodání osvobozené od daňové povinnosti podle § 24. Při stanovení výše odpočtu se postupuje podle § 19.

(3) Poskytováním služeb do zahraničí se rozumí také poskytování služeb v tuzemsku, jestliže se tyto služby:

a) vztahují výhradně k nemovitému majetku nacházejícímu se v zahraničí,

b) jsou poskytovány osobě výhradně v souvislosti s jejím podnikáním v zahraničí,

c) vztahují výhradně ke zboží dovezenému do tuzemska za účelem poskytnutí služeb souvisejících s tímto zbožím a za podmínky, že toto zboží je do 6 měsíců ode dne původního dovozu opět vyvezeno do zahraničí.

(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob je od daňové povinnosti osvobozena.

(2) Plátce uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 má nárok na odpočet daně.

(3) Mezinárodní přepravou zboží, peněz a mezinárodní pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava dopravním prostředkem:

a) z místa v zahraničí do místa v zahraničí pres tuzemsko,

b) z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,

c) z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,

d) mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy.

(4) Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.

(5) Služby související s mezinárodní přepravou jsou osvobozeny od daňové povinnosti, pokud jsou poskytovány v souvislosti s mezinárodní přepravou podle odstavců 1 a 3.

(6) Ustanovení § 47, odst. 4, 5, 6 a 7 platí pro mezinárodní přepravu ve stejném rozsahu jako pro vývoz zboží.

(1) Daňové povinnosti podléhá příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku.

(2) Daňová povinnost vzniká dnem překročení státní hranice České republiky do tuzemska.

(3) Základem daně je součin počtu přepravovaných osob a počtu ujetých kilometrů v tuzemsku. Do počtu přepravovaných osob se nezapočítává jeden řidič a jeden průvodce nebo vedoucí zájezdu.

(4) Sazba daně je 0, 05 Kčs za osobu a ujetý kilometr v tuzemsku.

(5) Daň se vypočítá jako součin základu a sazby daně.

(6) Daň je splatná zálohově při překročení státní hranice České republiky do tuzemska podle předpokládaného počtu ujetých kilometrů a vyúčtování daně se provede před opuštěním území České republiky. Je-li zaplacená záloha nižší než skutečná daň, je provozovatel povinen rozdíl doplatit, je-li zaplacená záloha vyšší než skutečná daň, správce daně rozdíl ihned vrátí.

(7) Daň se nevyměřuje a ani nevrací do hodnoty 100 Kčs.

(1) Daň podle tohoto zákona se uplatňuje pro všechna zdanitelná plnění uskutečněná počínaje dnem účinnosti zákona, pokud není stanoveno tímto zákonem jinak.

(2) Daň se neuplatňuje u osobního automobilu, pokud byl před datem účinnosti tohoto zákona oprávněně nakoupen za cenu včetně daně z obratu nebo včetně dovozní daně.

(1) Osoba, jejíž obrat v roce 1991 přesáhl 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 30. listopadu 1992, pokud před tímto datem neukončí podnikání.

(2) Osoba, jejíž obrat od 1. ledna 1992 do 30. září 1992 přesáhne 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. prosince 1992, pokud do 31. prosince 1992 neukončí podnikání.

(3) Osoba, jejíž celkový obrat za rok 1992 přesáhne 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. ledna 1993.

(4) Osoby, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1 a 2 a které se chtějí stát plátcem od 1. ledna 1993., mohou předložit žádost o registraci na vlastní žádost u příslušného finančního orgánu nejpozději do 20. prosince 1992.

(5) Osoby, které budou k 31. prosinci 1992 plátci daně z obratu a nepředloží do 20. prosince 1992 žádost o registraci plátce daně z přidané hodnoty, jsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně sníženou o poměrnou část oprávek podle účetního stavu k 31. prosinci 1992. Daň z obratu uvedou do posledního Hlášení o dani z obratu za rok 1992.

(6) Rozpočtové a příspěvkové organizace, účelové fondy federace a státní fondy republik, obecní zastupitelstva a obce, pokud jsou osobami podléhajícími dani, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavci 1 a 2, mohou předložit žádost o registraci na vlastní žádost u příslušného finančního orgánu do 20. prosince 1992. Pokud tyto subjekty nepředloží žádost o registraci k tomuto datu, nejsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně.

(7) V průběhu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona může požádat osoba, která předložila žádost o registraci na vlastní žádost, o zrušení registrace, a to za podmínek stanovených zákonem národních rad. V těchto případech neplatí ustanovení § 5 odst. 5. V tomto případě je plátce povinen odvést daň z obratu u majetku který oprávněně do 31. prosince 1992 nakoupil za ceny bez daně z obratu, a to podle účetního stavu k datu zrušení registrace.

(1) Má-li plátce v evidenci k 1. lednu 1993 majetek kromě zásob, pořízený oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně snížený o částku daně odpovídající poměrné části oprávek podle zvláštních předpisů [Vyhláška federálního ministerstva financí č. 586/1990 Sb., o odpisování základních prostředků, ve znění vyhlášky č. 345/1991 Sb.]. Nárok na odpočet nevzniká, jde-li o daň zaplacenou nebo zaúčtovanou při nákupu osobního automobilu s výjimkou nákupu podle § 18, odst. 5. Nárok na odpočet podle ustanovení tohoto zákona vzniká plátci za předpokladu, že:

a) pořídil majetek kromě zásob po 1. lednu 1992,

b) má k dispozici doklady vystavené plátci daně z obratu, ze kterých je zřejmá výše daně z obratu zaplacené nebo zaúčtované nebo doklady vystavené plátci daně z obratu, ze kterých je možné výši daně z obratu určit a doklady o zaplacení dovozní daně, a to daně z obratu a dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované nejpozději do doby uplatnění nároku na její odpočet a maximálně do výše sazeb daně z obratu platných k 31. prosinci 1992,

c) provedl celkovou inventarizaci hmotného a nehmotného majetku, kromě zásob k 31. prosinci 1992 podle zvláštního předpisu [§ 29 a 30 zákona č. 563/1991 Sb.].

(2) Odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání, podaném za první zdaňovací období po 1. lednu 1993. (Dosavadní odstavec 3 se vypouští)

(1) Má-li plátce k 1. lednu 1993 zásoby materiálu a zboží pořízené oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, s výjimkou výrobků podléhajících spotřební dani, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně za předpokladu, že:

a) pořídil materiál a zboží po 1. červenci 1992,

b) má k dispozici doklady, ze kterých je zřejmá výše zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně,

c) provedl celkovou inventarizaci těchto zásob k 31. prosinci 1992 podle zvláštního předpisu.

(2) U zboží podléhajícího spotřební dani může plátce uplatnit nárok na odpočet daně ve výši 23% ze zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované do doby uplatnění nároku na odpočet.

(3) Postup při uplatnění nároku na odpočet zaplacené daně z obratu a dovozní daně upraví vyhláškou ministerstvo financí.

(Dosavadní § 55 se vypouští)