Česká národní rada 1992 – 1992

Předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených poslanci České národní rady na členy vlády České republiky na 5. schůzi České národní rady. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

5. I 01 Interpelace Gerty Mazalové na předsedu vlády ČR Václava Klause ve věci předávání majetku a zařízení včetně pozemků po Sovětské armádě na území ČR, jmenovitě prostoru Mladá - Milovice, který se územně dělí do okresů Mladá Boleslav a Nymburk

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno. Dovoluji si interpelovat na předsedu vlády ČR pana Václava Klause ve věci předávání majetku a zařízení včetně pozemků po Sovětské armádě na území České republiky, jmenovitě prostoru Mladá-Milovice, který se územně dělí do okresů Mladá Boleslav a Nymburk.

Je všeobecně známo, že touto problematikou se začala vláda ČSFR zabývat již v roce 1991, o čem svědčí přijaté usnesení č. 541 ze dne 5. září, které jednoznačně stanovilo postup předávání majetku a území do civilní správy. Na možné výsledky neplnění tohoto úkolu upozorňovala i důvodová zpráva tohoto usnesení, zejména pokud se týkalo technického stavu objektů a jejich ostrahy, kterou až dodnes zabezpečuje Československá armáda. Právě nečinností orgánů federace, ale i české vlády došlo v tomto prostoru k mnohamiliónovým, zejména majetkovým škodám. Vždyť až 4. března 1992 se česká vláda k tomuto problému vrací, přijímá usnesení č. 152 a konstatuje, že Česká republika nabyla majetek v územních obvodech vojenských újezdů. Problematika majetku po Sovětské armádě je všeobecně známá. Přesto nebylo a dosud není jeho přejímání prováděno se vší zodpovědností.

Přijímání usnesení vždy po půl roce a ve stále jiné podobě s jinou zodpovědností způsobilo stav škod, o kterých jsem hovořila. Vím, že šlo zejména o dluhy vlády minulého volebního období. Přesto vláda současná se kupodivu k této problematice vrací opět po 6 měsících a svým usnesením č. 540 ze dne 9. září opět konstatuje - tentokrát šalamounsky - že dle vyhlášek federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb. a č. 61/1986 Sb. jsou k převzetí nemovitého majetku po Sovětské armádě do prozatimní správy a k nakládání s ním příslušní přednostové okresních úřadů.

Pravda, tito se velkého a složitého úkolu nezříkají, ale oprávněně upozorňují na to, že s tímto postupem zůstala však naprosto neřešena a nevyjasněna otázka finančního krytí nákladů, které jsou s prozatímní správou spojeny. Potřebné finance nelze získat ani prodejem nemovitostí v daném regionu, neboť prodej může proběhnout až po vyhodnocení mezinárodní soutěže a následném údajném rozhodnutí vlády o způsobu využití území.

Kromě potřeby financí na prozatímní správu vznikají další značné náklady na geodetické zaměření objektů, ocenění majetku, personálního zabezpečení převzetí majetku i jeho vlastní správy.

Z uvedeného je zřejmé, že bez včasného přidělení finančních prostředků, což například u okresního úřadu Nymburk pro zbytek roku 1992 činí částku 10 - 15 miliónů korun, u okresního úřadu Mladá Boleslav 2,5 miliónu korun, nejsou tyto s ohledem na krácení rozpočtů ve zbytku letošního roku vůbec schopni přebírání majetku zahájit a tím vzniknou na těchto objektech další škody.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti žádám pana předsedu vlády o písemnou odpověď na tyto naléhavé otázky.

1. Z jakých prostředků mají příslušné okresní úřady - Mladá Boleslav, Nymburk a zřejmě i další, jichž se tato problematika týká, hradit práce spojené s přebíráním a správou majetku po bývalé Sovětské armádě, neboť i pokyn vypracovaný ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR č.j. 519749/92 - 31 ze dne 15. 9. 1992 je pro okresní úřady v podstatě neproveditelný.

V případě finančního nepokrytí tohoto záměru vzniknou další škody na tomto majetku, jednak vlivem již druhé zimy a hlavně nekontrolovatelným rozkrádáním vybavení objektů, protože ostraha je nedostatečná.

2. Na využití vojenského prostoru Mladá - Milovice, ale i Ralsko je v současné době vypisována mezinárodní soutěž na jeho další využití. Vyhodnocení soutěže má být provedeno v lednu 1993.

Žádám, aby s kritériemi soutěže, ale i s výsledky jejího hodnocení byli seznámeni přednostové příslušných okresních úřadů, ale zejména starostové a občanská veřejnost dotčených obcí, aby se tak předešlo případným sporům.

3. Formy a připomínky mezinárodní soutěže český ateliér GAMMA, údajně tatáž firma bude provádět poradenskou službu při této soutěži a její závěrečné vyhodnocení bude podkladem pro vyhodnocení vlády.

Žádám, aby bylo zváženo, zda je vhodné a žádoucí, aby závěrečné hodnocení prováděl subjekt, který si sám vstupní podmínky stanovuje.

S ohledem na neodkladnost řešení, zejména finančního krytí přebírání a správy majetku po Sovětské armádě, pokládám spolu s ostatními poslanci, Václavem Frankem a inženýrem Miroslavem Sýkorou svou interpelaci za naléhavou a požadujeme podání odpovědi do 15 dnů.

5. I 02 Interpelace poslance Ladislava Rymeše na ministra zdravotnictví ČR Petra Loma ve věci vypracování vyhlášky - normativů úrovně zdravotnických služeb

Vážený pane ministře, v souvislosti s ukončením první vlny privatizace zdravotnických zařízení se jeví nezbytné vypracování vyhlášky, která by upravovala odbornou úroveň zdravotnických služeb, stanovením normativ středních zdravotnických pracovníků a nižších zdravotnických pracovníků v privatizovaných zdravotnických zařízeních, a to jednak v návaznosti na lékařské úvazky, event. vysokoškolské úvazky, dále na počet lůžek v lůžkových zařízeních. Absence podobné vyhlášky může znamenat zbytečné propouštění těchto zaměstnanců a v některých případech také ztrátu stavovské cti.

5. I 03 Interpelace Ladislava Rymeše na ministra zdravotnictví ČR Petra Loma ve věci úhrady léků Všeobecnou zdravotní pojišťovnou

Obracím se na vás, pane ministře, s interpelací, týkající se úhrady léků Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Naši odborníci posoudili zatím krátké zkušenosti s tímto závěrem.

Nejvíce postiženou skupinou obyvatelstva je skupina důchodců. Navrhujeme, aby pro důchodce byly veškeré medikamenty od 1. 1. 1993 hrazeny pojišťovnou tak, jako je tomu v mnoha jiných státech.

Za nejproblematičtější považujeme hrazení některých léků u astmatiků, alergiků, revmatiků, u nemocných s akutním onemocněním horních cest dýchacích a pacientů závislých na polyvitaminozní léčbě, jako např. neurologických nemocných a pacientů s hepatálním onemocněním.

V této souvislosti si dovoluji interpelovat na nutnost řešení těch případů, kdy lékárna nemá na skladě lék hrazený pojišťovnou a musí jej nahradit preparátem částečně, či úplně nehrazeným. Přímý ekonomický zájem lékáren na částečném či plném prodeji léků je dán jejich podílem na tržbách z prodeje. Tato stimulace působí tak logicky proti zájmu občanů, pacientů.

5. I 04 Interpelace Jaroslava Ungera na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci navrácení zemědělského majetku podle zákona 229/91 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., kterým se doplňuje citovaný zákon a zejména zákon ČNR 243/1992 Sb.

Pane ministře, dovoluji si vás oslovit v závažné věci, která již nesnese odkladu. Stále se hovoří o nápravě vlastnických vztahů venkova a zemědělství, ale jedna věc kromě jiných stále není dořešena ke spokojenosti občanů a příslušných odpovědných institucí.

Jedná se o navrácení zemědělského majetku podle zákona 229/1991 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje citovaný zákon a zejména zákon ČNR 243/1992 Sb. V tomto zákoně se jedná zejména o § 2, doplňující okruh oprávněných osob, které ztratily majetek podle Dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy.

Pozemkové úřady v současné době žádosti o navrácení zemědělského majetku podle zákonné normy pouze zakládají a nevydávají rozhodnutí. Odvolávají se na skutečnost, že k zákonu ČNR č. 243/1992 Sb. nemají dostatečný výklad, případně chybí doplněk, který by jasně řešil rozhodné datum odebrání majetku oprávněným osobám v době od 25. února 1948.

Podle programového prohlášení vlády ČR by toto datum nemělo být překročeno. Tato zákonná norma by proto měla být pokud možno, v nejkratší době dořešena, aby mohly být smazány určité nejistoty občanů a příslušné pozemkové úřady, městské a obecní úřady, které spravují zejména pohraničí, mohly uzavřít velké množství započatých případů navrácení zemědělského majetku.

Děkuji vám za pochopení, s očekáváním brzkého vyřešení tohoto nedostatku v zákoně ČNR č. 243/1992 Sb.

5. I 05 Naléhavá interpelace Jiřího Vyvadila na ministra vnitra ČR Jana Rumla ve věci policejního zásahu při Velké pardubické

Vážený pane předsedající, vážená poloprázdná sněmovno, drazí hosté, vždy mi byla cizí myšlenka, abych napadal vládu jenom proto, že jsem shodou okolností v opozici. Nicméně bych se chtěl dotknout určitých událostí, které se nepochybně dotkly mnohých. Musím říci, že v tomto ohledu byla zaregistrována i reakce tisku, Čs. televize i jeden výbor ČNR se touto otázkou zabýval. Ano, mám na mysli ony události při pardubických dostizích.

Já bych řekl, že jsou dvě podmínky pluralitního demokratického života, které musíme hájit. Je to parlamentní demokracie, ať se to někomu líbí nebo nelíbí a je to svoboda tisku. Musím říci, že reakce na onen zásah při dostizích byla rozporuplná i v tisku samotném i v televizi. Byla rozporuplná i v jednotlivých denících. Domnívám se, že většina veřejnosti přivítala určitý pozitivní posun po volbách 1992 při zabraňování růstu kriminality.

Většina společnosti touží po klidu, stabilitě, ochraně proti svobodám, ochraně proti napadání. Samotný fakt ingerence policie proti demonstrantům při Velké pardubické, snažícím se zabránit těmto dostihům, zřejmě byl většinou občanů kladně přijímán. Dneska jsem četl článek šéfredaktora Mladé fronty Ševčíka, který říká, že polovička dopisů je kladná, polovička dopisů je záporná. Já sám hájím asi zásadu, že každý je strůjcem svého osudu. Nepochybně oni demonstranti, kteří se vrhli pod koně, museli počítat s tím, co nastane, když zejména nepochybně šlo o akci nezákonnou ve smyslu příslušných předpisů. Potud je jasné, že policie zasáhnout měla. Problém je, zda a do jaké míry byly naplněny zákonné znaky dle zákona o Policii ČR.

Především bych chtěl konstatovat, že § 6 odst. 1 zákona o policii č. 283/1991 Sb. říká: Při plnění služebních zákroků a služebních úkonů je policista povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem. Je tam taková pikantní věc, že zákon o policii vymezuje i donucovací prostředky. Pravda je, a to je možná úkol pro nás, poslance, není tam uvedeno odtažení demonstrantů. Čili v tomto ohledu lze mít na to, že tento úkon není v zákoně pojmenován, a tím jeho použití nemůže být ani zákonné. Ale o co v podstatě jde?

Jenom některé úvahy, byť je beru s rezervou. Kupř. zástupce nadace Animal SOS Petr Bergman říká: Byl jsem účastníkem řady demonstrací před 17. listopadem a musím konstatovat, že tato v Pardubicích byla potlačena daleko brutálněji. Policisté nebyli ani označeni. A když byli mimo areál závodiště po dostihu vyzýváni demonstranty, aby dodržovali zákony, používali formulace jako např. Tak pojď, ty hajzle, já ti moje číslo vytetuju do ksichtu a ukážu ti, co je zákon. 40 účastníků vyhledalo lékařské ošetření. I pan ministr Ruml řekl: Ano, i já jsem viděl zákroky, které měly tu tzv. ránu navíc úplně zbytečně.

Já bych k tomu chtěl říci asi tolik. Jestliže akce na Velké pardubické měla v podstatě vymezený účelový charakter, lze než konstatovat, že přijde čas - a to je průvodní znak demokracie - kdy nastanou i demonstrace, manifestace s politickým akcentem. Bez ohledu na fakt, že já sám nejsem milovníkem těchto způsobů řešení politických problémů, protože politika ulice je příliš jednoznačná, příliš černobílá a sám nejsem táborový řečník, musím než konstatovat, že tyto akce nastanou. A právě proto je nyní nezbytné předejít tomu, aby neadekvátnost a případně vlastně až nezákonnost policejních zákroků nemohla v budoucnu nastat.

Jeden z dotčených fotoreportérů jedné německé agentury konstatoval, a asi mi dá každý za pravdu, že v běžné pluralitní demokracii by poté ministr vnitra podal demisi. Říkám to jako konstataci. Já sám se domnívám, že s jeho nástupem nastala určitá šance pro to, že problémy kriminality budou řešeny. A právě proto se domnívám, že musí v této otázce dostat šanci. Jestliže však stále kolem této otázky padá jakési mlčení a jsou odkazy na to, že musíme vyčkat rozhodnutí inspekce, pak mimo vší pochybnost vždy existuje určitý velitel, kterému tito mužové byli podřízeni. Ministr Stoltenberg, když jeho jakýsi úředník prodal 16 tanků, musel odstoupit. Mně nejde o pád ministra, ale přiznávám, že v současné fázi nechápu, proč příslušní bezprostřední velitelé jsou na svých funkcích. Jestliže totiž nebudou přijata tato opatření jaksi jasná, tak zároveň pan ministr, který v některých jiných náznacích nepochybně naznačil, že chce jít směrem k zabraňování kriminalitě, v podstatě chce naznačit - já svým způsobem tyto věci do značné míry akceptuji. To není moudré. Není to rozumné. Protože my žijeme v takové době, řekl bych euforické.

Po listopadu přirozeně každý policista, možná důvodně, se obával, že si nesmí dovolit nic. Dnes přišla možná druhá fáze. Uvědomuje si - společnost bez nás nemůže být. A toto je nebezpečná fáze, a vzdor tomu, že společnost nemůže bez policie být, tak společnost musí mít jistotu, že policie vždy a za všech okolností bude plnit svou úlohu přesně v naznačeném směru.

Chce-li pan ministr obnovit důvěru bez ohledu na trestní stíhání, musí nepochybně vyvodit personální závěry. Nemyslím ke své osobě, ale ve vztahu k příslušným velitelům. V tomto ohledu pana ministra interpeluji a žádám ho, aby sdělil - blíží se listopad - jaká opatření učiní, aby podobný zákrok, který s ohledem na nepřiměřenost zásahu byl již mimo rámec zákona, se nemohl již v budoucnosti opakovat, včetně otázky personálního postihu příslušných územních činitelů policie. Protože měsíc listopad je před námi, za tři týdny bude 17. listopad, mám zato, že je třeba tuto interpelaci pokládat za naléhavou s tím, že pokládám za přiměřenou lhůtu lhůtu 14 dnů.