Zásady zákona České národní
rady o majetku České republiky
ZÁSADA č. 1
1. Majetkem České republiky (dále jen "majetek")
jsou
a) věci, byty a nebytové prostory ve vlastnictví
České republiky,
b) majetková práva a jiné majetkové
hodnoty České republiky,
c) majetková práva a jiné majetkové
hodnoty státních organizací České
republiky, Fondu národního majetku České
republiky [Zákon ČNR
č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů
České republiky ve věcech převodů
majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního
majetku České republiky, ve znění
pozdějších předpisů] a Pozemkového
fondu České republiky [Zákon
ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České
republiky].
2. Ve vlastnictví České republiky jsou věci,
byty a nebytové prostory, k nimž
a) mají právo hospodaření státní
organizace České republiky organizace obcí
uvedené v zásadě č. 3 odst. 2 a jiné
osoby, u nichž tak výslovně stanoví
zvláštní zákon,
b) mají omezené právo hospodaření
obce v České republice (dále jen "obce"),
c) vykonávají prozatímní správu
státní orgány a organizace České
republiky, v hlavním městě Praze obvodní
úřady a magistráty měst Brna, Ostravy
a Plzně, popř. jiné určené
osoby,
d) vykonávají vlastnické právo České
republiky Fond národního majetku České
republiky, Pozemkový fond České republiky
a státní podnik Lesy České republiky
a jiné právnické osoby podle zvláštních
zákonů,
e) nevykonává vlastnické právo žádný
vlastník a podle tohoto zákona jsou v prozatímní
správě státních orgánů
organizací České republiky, popř.
jiných určených osob, i když tuto správu
zatím nikdo nevykonává,
3. Ve vlastnictví České republiky je dále
nerostné bohatství na území České
republiky [§ 5 zákona
č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití
nerostného bohatství (horní zákon),
ve znění zákona ČNR č. 541/1991
Sb., § 47 zákona č. 20/1966 Sb., o péči
o zdraví lidu].
4. Pouze ve vlastnictví České
republiky jsou věci z odstavce 2 uvedené v čl.
10 Ústavy České a Slovenské Federativní
republiky. Vlastnické právo k těmto věcem
může být převedeno pouze na Českou
a Slovenskou Federativní republiku nebo na Slovenskou republiku.
5. Majetkovými právy a jinými majetkovými
hodnotami uvedenými v odstavci 1 písm. b) a c) jsou
majetková práva a jiné majetkové hodnoty,
k nimž vykonávají právo hospodaření,
omezené právo hospodaření, prozatímní
správu a jiná obdobná práva osoby
uvedené v odstavci 2.
6. Tento zákon se vztahuje na výkon vlastnického
práva České republiky, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak [Např.
zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití
nerostného bohatství (horní zákon),
ve znění pozdějších předpisů,
zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických
pracích a Českém geologickém úřadu,
ve znění pozdějších předpisů].
7. Tento zákon se nevztahuje na výkon vlastnického
práva (obdobného práva u majetkových
práv a jiných majetkových hodnot) České
republiky
a) Fondem národního majetku České
republiky a Pozemkovým fondem České republiky,
b) státními podniky a státním podnikem
Lesy České republiky, pokud dále není
stanoveno jinak (zásada č. 46).
Odůvodnění:
Zásada obsahuje vymezení základních
pojmů.
Patří sem především pojem
"majetek České republiky", který
svým pojetím navazuje na dosavadní vymezení
národního majetku v ust. § 64 hospodářského
zákoníku (dále jen "HZ"), které
nabylo účinnosti dnem 1. 5. 1990. Uvedená
skladba majetku však odpovídá terminologii
občanského zákoníku, kterou zavedla
jeho obsáhlá novela, která nabyla účinnosti
dnem 1. 1. 1992.
Česká republika se stala subjektem vlastnického
práva dnem 1. 1. 1991, kdy nabyla účinnosti
novela ústavního zákona o čs. federaci
č. 556/1990 Sb., která pozitivně vymezila
vlastnictví federace a negativně ("vše
ostatní") vlastnictví republik. Tato změna
nebyla doprovozena odpovídajícími změnami
v zákonech (HZ) či předpisech nižší
právní síly, což vyvolalo značné
výkladové problémy.
Česká republika je považována za
jediný subjekt vlastnictví České republiky.
Tímto subjektem není ani Fond národního
majetku České republiky ani Pozemkový fond
České republiky. Rovněž úvahy
o státních podnicích jako možných
subjektech státního vlastnictví byly odmítnuty.
Jde nejen o to, že taková závažná
změna by mohla narušit probíhající
transformační procesy (především
tzv. velkou privatizaci), ale i o to, že taková změna
není dostatečně teoreticky připravena
a propracována.
Návrh zásad ponechává beze změny
obsah čl. 10 Ústavy ČSFR (úst. zákon
č. 100/1960 Sb., ve znění úst. zákona
č. 100/1990 Sb.), který upravuje rozsah výhradního
státního vlastnictví (že jde o "výhradní"
vlastnictví, vyplývá jednoznačně
z ustanovení čl. 10 odst. 2). Návrh tedy
rozsah tohoto vlastnictví nerozšiřuje, nevyužívá
možnosti dané čl. 4 odst. 6 ústavního
zákona o čs. federaci (úplné znění
č. 103/1991 Sb.).
Pokud jde o majetková práva České
republiky, upravuje jejich nejvýznamnější
a nejrozsáhlejší skupinu (daňové
a poplatkové pohledávky) zákon České
národní rady (dále jen "ČNR")
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
který nabývá účinnosti dnem
1. ledna 1993.
U některých dalších majetkových
práv se uvedeným zákonem vytvoří
tzv. dělená správa, tj. i tato práva
budou zčásti upravena tímto zvláštním
zákonem.
Pokud jde o jiné majetkové hodnoty, mělo
by se jednat především o know-how, které
nelze označit za majetkové právo v tradičním
slova smyslu. Tento předmět občanskoprávních
vztahů byl nově zaveden do čs. právního
řádu již zmíněnou novelou občanského
zákoníku.
Ve druhém odstavci zásady je vlastnictví
České republiky a prostřednictvím
odstavce 4 obdobný vztah k majetkovým právům
charakterizován základními pojmy "právo
hospodaření" a "prozatímní
správa", které budou odůvodněny
v dalších zásadách. Výčet
subjektů a vztahů uvedený v tomto odstavci
je třeba pokládat za taxativní.
Zcela ojedinělé místo v majetku České
republiky má nerostné bohatství, k němuž
podle horního zákona mohou vykonávat za Československou
republiku vlastnické právo právnické
a fyzické osoby. Je proto zapotřebí věnovat
těmto věcem zvláštní odstavec
(majetková práva a jiné majetkové
hodnoty jmenovaných osob již nemusí tvořit
součást majetku České republiky, protože
se nemusí jednat o státní organizace).
Vztahy Fondu národního majetku ČR a Pozemkového
fondu ČR ke spravovanému majetku jsou vztahy sui
generis upravené zvláštními zákony
a vymykají se režimu tohoto zákona.
Majetek uvedený v § 1 odst. 1 zákona č.
229/1991 Sb., k němuž vykonává vlastnické
právo České republiky nově zřízený
státní podnik Lesy České republiky
má rovněž zvláštní postavení,
neboť dnem 24. 6. 1991 zaniklo právo hospodaření
státních organizací k němu a má
se zato, že pokud vztah jmenovaného podniku ke spravovanému
majetku vyžaduje zákonnou úpravu, nemělo
by se jednat o tento zákon.
Zákony citované v odkazu č. 4 vytvořily
pro majetek České republiky natolik speciální
režimy, že již z čistě věcného
hlediska (bez ohledu na to, o jakou osobu jde) může
mít tento zákon pouze podpůrnou platnost.
Závěrem je třeba upozornit, že majetkové
spory mezi subjekty České a Slovenské Federativní
Republiky (dále jen "ČSFR") a České
republiky (dále jen ČR") nebo ČR a Slovenské
republiky (dále jen "SR") nejsou spory o právo
hospodaření. Jedná se o vlastnické
spory (jako mezi jakýmikoli jinými různými
subjekty vlastnického práva).
ZÁSADA č. 2
1. Státními organizacemi České republiky
jsou státní podniky, rozpočtové organizace,
příspěvkové organizace, státní
fondy České republiky, jsou-li zřízeny
jako právnické osoby, a jiné státní
organizace.
2. Státními organizacemi České republiky
jsou organizace
- zřízené zvláštním zákonem
České národní rady, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak [Např.
zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České
televizi, zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém
rozhlasu.]
- založené nebo zřízené státními
orgány České republiky.
3. Státními organizacemi České republiky
jsou i organizace vzniklé do 23. května 1991, u
nichž funkci zakladatele nebo zřizovatele plní
obec a v hlavním městě Praze též
její městské části.
Odůvodnění:
Výčet státních organizací
České republiky obsažený v odst. 1 vychází
z platného právního řádu včetně
užívaného pojmosloví (rozpočtová
pravidla, zákony o zřízení fondů,
vyhláška č. 205/1991 Sb. atd.). Je nepochybné,
že za ryzí státní organizace možno
pokládat pouze ty, které jsou uvedeny v odstavci
2.
ZÁSADA č. 3
1. K jednotlivým věcem, bytům, nebytovým
prostorám, majetkovým právům a jiným
majetkovým hodnotám České republiky
mají organizace uvedené v zásadě č.
2 odst. 1, 2 a 3, v odst. 2 této zásady a jiné
osoby, o nichž tak výslovně stanoví
zvláštní zákon (dále jen "organizace"),
právo hospodaření.
2. Právo hospodaření k majetku České
republiky má i organizace zřízená
obcí a v hlavním městě Praze též
její městskou částí po 23.
květnu 1991 (tj. nestátní subjekt), pokud
je právním nástupcem organizace uvedené
v zásadě č. 2 odst. 3.
3. Omezené právo hospodaření mohou
mít na základě zvláštních
zákonů [Např.
§ 31 odst. 4 zák. ČNR č. 576/1990 Sb.,
o pravidlech hospodaření s rozpočtovými
prostředky České republiky a obcí
v České republice (rozpočtová pravidla
republiky). § 1 odst. 3 zák. ČNR č.
172/1991 Sb., o přechodu některých věcí
z majetku České republiky do vlastnictví
obcí.] obce. Na toto právo
se obdobně vztahují ustanovení tohoto zákona
o právu hospodaření s výjimkou úkonů
přesahujících rámec obvyklého
hospodaření. Tyto úkony mohou činit
z podnětu obcí okresní úřady,
v hlavním městě Praze ministerstvo financí
České republiky. Za úkony přesahující
rámec obvyklého hospodaření je třeba
považovat i svěření majetku České
republiky (nájem, výpůjčka) obecní
organizaci neuvedené v zásadě č. 2
odst. 3 a odst. 2 této zásady.
Odůvodnění:
Pojem "organizace" obsažený v této
zásadě je legislativní zkratkou pro všechny
subjekty mající právo hospodaření.
Skutečnost, že i po 24. 5. 1991 (účinnost
zák. ČNR č. 172/1991 Sb.) zůstalo
zachováno státní vlastnictví k věcem,
k nimž mají právo hospodaření
organizace, u nichž funkce zakladatele či zřizovatele
přešla na obec, vyvolává složité
a obtížně řešitelné problémy.
Jsou možná dvě radikální řešení,
dvě zásadní zákonné úpravy.
První spočívá v přechodu tohoto
majetku na obec, druhé v přenesení funkce
zakladatele či zřizovatele na okresní úřad.
Obě řešení mají mnohá,
někdy jen stěží odhadnutelná
úskalí. V prvém případě
by se zasáhlo shora do probíhajících
transformačních procesů, kterým již
bylo věnováno nemálo úsilí,
času i peněz. Druhé řešení
se zdá administrativně těžko zvládnutelné.
Navržené řešení respektuje současný
stav a snaží se úplně vymezit vztahy
jiných než ryze státních organizací
a nestátních subjektů (obcí) k majetku
České republiky. Jde-li jen o omezené právo
hospodaření (u obcí), nelze překročit
hranice obvyklého hospodaření (vymezeno v
zásadě č. 12).
ZÁSADA č. 4
Rozpočtové a příspěvkové
organizace jsou právnickými osobami, státní
fondy republiky jen stanoví-li tak zákon, kterým
byly zřízeny.
Odůvodnění:
Zásada vyjadřuje, že pojmy "organizace"
a "právnická osoba" nejsou synonyma, a
nejde proto o zbytečnou či dokonce nesprávnou
definici. Vyplývá to zcela jednoznačně
z § 18 občanského zákoníku a
ze skutečnosti, že byla zrušena ta ustanovení
hospodářského zákoníku, která
upravovala rozpočtové a příspěvkové
organizace.
Pokud jde o státní fondy, neobsahuje zákon
ČNR č. 576/1990 Sb. povinnost zřídit
fond jakožto právnickou osobu. Stanovit tuto povinnost
v tomto zákoně by znamenalo nepřímou
novelizaci zák. ČNR č. 576/1990 Sb., což
je nežádoucí. Státní fondy bez
právní subjektivity samozřejmě nemohou
mít k majetku právo hospodaření (viz
zásada č. 2 odst. 1).
Právo hospodaření s majetkem České
republiky
ZÁSADA č. 5
Právo hospodaření je výkonem vlastnického
práva České republiky, jiných majetkových
práv a práv k jiným majetkovým hodnotám
České republiky a organizací organizacemi,
a to za dále uvedených podmínek.
Odůvodnění:
Stát sám vlastnické právo, jiná
majetková práva a práva k jiným majetkovým
hodnotám zásadně nevykonává,
ale tento výkon svěřuje právnickým
osobám, které si pro tento účel zřizuje.
ZÁSADA č. 6
1. Organizace, která vykonává právo
hospodaření s majetkem, je povinna využívat
tohoto majetku v rámci předmětu činnosti
(podnikání). Nejde-li o podnikatelskou organizaci,
je povinna jej využívat k plnění svých
úkolů a nakládat s ním v souladu s
těmito úkoly. Vykonává-li právo
hospodaření k majetku, který pro plnění
svých úkolů nepotřebuje nebo je pro
ni neupotřebitelný, musí se postarat, aby
majetek byl využit jinde (zásady č. 17 a 18),
popřípadě aby s ním bylo naloženo
co nejúčelněji.
2. Organizace, která vykonává právo
hospodaření s majetkem, je povinna vést tento
majetek v evidenci, udržovat jej v řádném
stavu, provádět soustavně a důsledně
všechna opatření potřebná k jeho
ochraně a dbát zejména, aby se předešlo
jeho poškození, ztrátě, zneužití
nebo odcizení.
Odůvodnění:
Zde jsou stanoveny základní povinnosti organizací
při výkonu práva hospodaření
a vyjádřen jednoznačný požadavek
ČR, aby její majetek byl řádně
využíván, sloužil k rozmnožování
bohatství a byl zabezpečen proti neoprávněným
zásahům.
Právo společného hospodaření
s majetkem České republiky
ZÁSADA č. 7
1. Organizace mohou mít k jednotlivým věcem
právo společného hospodaření.
Toto právo vzniká dohodou, může vzniknout
i rozhodnutím podle zásady č. 11 odst. 2
a 3. Pokud dále není stanoveno jinak, vztahují
se na toto právo ustanovení tohoto zákona
o právu hospodaření.
2. Na právech a povinnostech vyplývajících
z práva společného hospodaření
se organizace podílejí podle výše svých
podílů.
3. V pochybnostech se má za to, že podíly všech
organizací vykonávajících právo
společného hospodaření jsou stejné.
4. Z právní úkonů týkajících
se věci v právu společného hospodaření
jsou povinny a oprávněny všechny organizace
společně a nerozdílně. O nakládání
s věcí, její podstatné změně,
rozhodují organizace většinou počítanou
podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů
a nedosáhne-li se dohody, rozhodne na návrh kterékoliv
organizace nejbližší společný řídící
orgán a není-li ho, ministerstvo financí
České republiky (tato poslední věta
platí v případě, kdy jde pouze o rozpočtové
a příspěvkové organizace).
Odůvodnění:
Nelze vyloučit, že v současné době
je institut "práva společného hospodaření"
spíše okrajový. Není možné
ani vyloučit, že půjde o perspektivní
formu výkonu vlastnického práva ČR.
Vztahy mezi organizacemi jsou řešeny obdobně
jako vztahy mezi podílovými spoluvlastníky
v občanském zákoníku. Řešení
sporů nepřekračuje v přesně
vymezených případech rámec státní
správy, v ostatních případech rozhoduje
soud.
ZÁSADA č. 8
1. V případě převodu práva
hospodaření k podílu mají dosavadní
organizace přednostní právo na nabytí
tohoto podílu, a to v poměru odpovídajícímu
jejich dosavadním podílům (o převodech
práva hospodaření k podílům
platí obdobně zásady č. 19
až 21).
2. Tohoto práva mohou využít do jednoho měsíce
od obdržení nabídky od převádějící
organizace, jinak právo zaniká. To neplatí,
jestliže převádějící organizace
uvede v nabídce cenu zřejmě nepřiměřeně
vysokou, t. j. cenu podstatně převyšující
cenu obvyklou v době a místě plnění
nebo jinak nevýhodnou.
3. Neprojeví-li v této lhůtě žádná
z organizací zájem o nabytí převáděného
podílu, může jej převádějící
organizace převést na jinou organizaci nebo do vlastnictví
jiné osoby (o převodech vlastnictví platí
přiměřeně zásady č.
24 až 31).
4. Organizace se mohou dohodnout na zrušení společného
práva hospodaření a na vzájemném
vypořádání. Dohoda musí být
písemná.
5. Nedojde-li k dohodě o zrušení práva
společného hospodaření, postupuje
se podle ustanovení tohoto zákona o řešení
sporů o příslušnost k právu hospodaření
(tento poslední odstavec platí v případě,
že jde pouze o rozpočtové a příspěvkové
organizace).
Odůvodnění:
V této zásadě se stanoví podmínky
převodu podílu a přednostní právo
dosavadních organizací na jeho nabytí. Možnosti
obejít toto ustanovení se snaží zabránit
odstavec 2 druhá věta. Spory o to, zda byla dodržena
podmínka uvedená v odstavcích 1 a 2 jsou
spory o platnost právního úkonu a jejich
řešení se již vymyká státní
správě. Bude je nutno řešit žalobou
v občanském soudním řízení
(srovnej § 40a věta první občanského
zákoníku).
Nedojde-li ke zrušení práva společného
hospodaření dohodou, postupuje se podle zásady
č. 9, jde-li o rozpočtové a příspěvkové
organizace.
Spory o příslušnost k právu hospodaření
s majetkem České republiky
ZÁSADA č. 9
1.
a) Právo hospodaření s majetkem vykonává
ta organizace, které byl majetek svěřen při
jejím založení nebo zřízení
nebo organizace, která jej později nabyla.
b) Jde-li o rozpočtové nebo příspěvkové
organizace, přísluší právo hospodaření
té organizaci, která je pověřena úkoly,
k jejichž plnění majetek slouží,
pokud zvláštní zákon nestanoví
jinak. Užívá-li majetek více těchto
organizací, přísluší právo
hospodaření té organizaci, která užívá
v poměru k ostatním jeho největší
část, pokud se nedohodnou, že budou mít
k tomuto majetku právo společného hospodaření
(zásady č. 7 a 8).
2. Dojde-li mezi organizacemi uvedenými v odstavci 1 písm.
b) ke sporu o to, které z nich přísluší
právo hospodaření, rozhodne na žádost
kterékoliv z organizací nejbližší
společný řídící orgán
organizací, mezi nimiž spor vznikl. Nemají-li
společný řídící orgán,
rozhodují v dohodě příslušné
orgány státní správy. Nedojde-li mezi
nimi k dohodě, rozhodne ministerstvo financí ČR
na žádost některého z nich. Totéž
platí, jde-li o spory mezi ústředními
orgány státní správy České
republiky.
3. Je-li jednou ze stran ministerstvo financí, rozhoduje
vláda České republiky na návrh ministerstva
pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR. Jde-li
o spory mezi těmito dvěma ústředními
orgány státní správy, rozhoduje vláda
České republiky bez návrhu.
4. Organizace, z jejíhož podnětu vznikl spor,
musí bez zbytečného odkladu podat řídícímu
orgánu žádost o vydání rozhodnutí,
které z nich přísluší právo
hospodaření s určitým státním
majetkem.
5. Na rozhodování sporů (včetně
sporů uvedených v zásadě č.
7) se nevztahují obecné předpisy o správním
řízení a rozhodnutí nejsou přezkoumatelná
soudem.
Odůvodnění:
Spory opírající se o princip uvedený
v odst. 1 písm. a) lze řešit pouze soudně.
V odst. 1 písm. b) a dalších odstavcích
je obsažen způsob řešení sporů
o právo hospodaření mezi uvedenými
organizacemi, dovedený do detailů a počítající
se všemi eventualitami, pokud jde o strany sporu.
Zachovává se dosavadní způsob řešení
těchto sporů, neboť nejde o spory vlastnické
ani o spory o platnost právního úkonu. Spory
se nerozhodují ve správním řízení,
což - mimo jiné - znamená, že výrok
rozhodnutí není napadnutelný odvoláním.
Není ani žádný důvod pro uplatnění
správního soudnictví v těchto věcech.
ZÁSADA č. 10
Náležitosti žádosti
1. Písemná žádost musí být
podepsána statutárním orgánem organizace,
musí obsahovat přesný skutkový stav
a návrh, jak má být rozhodnuto, a musí
k ní být připojen veškerý spisový
materiál, který je potřebný k rozhodnutí
sporu.
2. K žádosti je dále třeba připojit
doklad o tom, že mezi organizacemi nedošlo k dohodě.
3. Organizace, která požádala o rozhodnutí
sporu, je povinna zaslat kopii žádosti o vydání
rozhodnutí organizaci, proti níž žádost
směřuje.
4. Organizace, proti níž žádost směřuje,
je povinna do 15 dnů po obdržení kopie žádosti
předložit příslušnému orgánu
vyjádření k návrhu.
Odůvodnění:
Zde jsou stanoveny náležitosti žádosti
a povinnosti sporných stran. Jde o jednoduchá pravidla
zajišťující co nejméně formální
postup.
ZÁSADA č. 11
1. Považují-li to za potřebné, projednají
rozhodující orgány spor s organizacemi, mezi
nimiž spor vznikl, a vedou je k dohodě.
2. Organizace jsou povinny do 15 dnů od obdržení
výzvy rozhodujícího orgánu předložit
vyjádření k možnosti dohody.
3. Zjistí-li rozhodující orgán, že
o spor nejde nebo že se nejedná o spor o právo
hospodaření, v řízení dále
pokračuje, což organizacím neprodleně
sdělí. Tímto sdělením jsou
organizace vázány.
4. Až do skončení sporu vykonává
k věci právo hospodaření organizace,
která věc drží, a nesmí činit
úkony přesahující rámec obvyklého
hospodaření. Takové právní
úkony jsou neplatné.
5. Rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění
a poučení, že proti němu není
přípustný opravný prostředek.
Je třeba v něm označit orgán, který
rozhodl, a organizace, mezi nimiž spor vznikl, musí
obsahovat datum, jméno, příjmení a
funkci oprávněné osoby a kulaté úřední
razítko rozhodujícího orgánu. Rozhodnutí
se doručuje organizacím do vlastních rukou.
Doručením poslední z nich nabývá
právní moci. Chyby v psaní, počet
a jiná evidentní pochybení lze opravit i
bez návrhu a je třeba to organizacím neprodleně
sdělit (rovněž do vlastních rukou).
6. Organizace, které je na základě rozhodnutí
příslušného orgánu přiznáno
právo hospodaření k nemovitému majetku,
je povinna předložit rozhodnutí do 30 dnů
k zápisu do katastru nemovitostí ČR vedenému
příslušným katastrálním
úřadem.
Odůvodnění:
Z úvodních dvou odstavců této zásady
vyplývá, že při řešení
sporů je vždy třeba dát přednost
dohodě stran. Značný význam v této
zásadě má odstavec 3, který umožňuje
rozhodujícím orgánům stanovit, že
se nejedná o spor o právo hospodaření,
ale např. o obchodní spor, patřící
do pravomoci soudů.
Odstavec 5 upravuje rozhodnutí, jeho náležitosti
a právní moc.
ZÁSADA č. 12
Obvyklé hospodaření
Obvyklým hospodařením jsou úkony organizace,
které činí pravidelně při své
činnosti a které jsou upraveny zvláštním
zákonem [Zákon č.
513/1991 Sb., obchodní zákoník. § 612
až 627 zákona č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník ve znění pozdějších
předpisů.]
anebo se na ně zvláštní zákon
[Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník]
vztahuje obdobně.
Odůvodnění:
Je nezbytné zavést do právního
řádu opět pojem "obvyklé hospodaření".
Obvyklým hospodařením nejsou jen postupy
a úkony upravené přímo obchodním
zákoníkem a občanským zákoníkem
(prodej v obchodě), ale i postupy a úkony, na něž
se obchodní zákoník vztahuje analogicky (neupravuje
totiž výslovně ty smlouvy, kde nedochází
k převodu vlastnictví, ale pouze k převodu
práva hospodaření).
Pohledávky a jiná majetková práva
České republiky
ZÁSADA č. 13
1. Pokud zvláštní předpisy nestanoví
jinak, přísluší právo hospodaření
s pohledávkami té organizaci
a) z jejíž činnosti pohledávka vznikla,
nebo
b) do jejíž působnosti patří
ochrana majetkových zájmů státu, jejichž
poškozením pohledávka vznikla, nebo
c) která vykonává právo hospodaření
s majetkem, s nímž pohledávka souvisí.
2. Není-li podle předchozího odstavce příslušná
žádná státní organizace, je příslušný
ústřední orgán státní
správy, jehož oboru působnosti se pohledávka
týká, popřípadě ta z podřízených
organizací, kterou určí tento orgán.
3. Nelze-li určit příslušnost ani podle
odstavce 2, je příslušné ministerstvo
financí ČR, popřípadě ta organizace,
kterou určí.
Odůvodnění:
Zde se podrobně upravuje příslušnost
organizací k právu hospodaření s pohledávkami
ČR a návrh se neodchyluje od dosavadní osvědčené
úpravy.