ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1992

VII. volební období

69

VLÁDNÍ NÁVRH

zásad zákona České národní rady o majetku České republiky

ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1992

VII. volební období

Vládní návrh

Zásady zákona České národní rady o majetku České republiky

ZÁSADA č. 1

1. Majetkem České republiky (dále jen "majetek") jsou

a) věci, byty a nebytové prostory ve vlastnictví České republiky,

b) majetková práva a jiné majetkové hodnoty České republiky,

c) majetková práva a jiné majetkové hodnoty státních organizací České republiky, Fondu národního majetku České republiky [Zákon ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů] a Pozemkového fondu České republiky [Zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky].

2. Ve vlastnictví České republiky jsou věci, byty a nebytové prostory, k nimž

a) mají právo hospodaření státní organizace České republiky organizace obcí uvedené v zásadě č. 3 odst. 2 a jiné osoby, u nichž tak výslovně stanoví zvláštní zákon,

b) mají omezené právo hospodaření obce v České republice (dále jen "obce"),

c) vykonávají prozatímní správu státní orgány a organizace České republiky, v hlavním městě Praze obvodní úřady a magistráty měst Brna, Ostravy a Plzně, popř. jiné určené osoby,

d) vykonávají vlastnické právo České republiky Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky a státní podnik Lesy České republiky a jiné právnické osoby podle zvláštních zákonů,

e) nevykonává vlastnické právo žádný vlastník a podle tohoto zákona jsou v prozatímní správě státních orgánů organizací České republiky, popř. jiných určených osob, i když tuto správu zatím nikdo nevykonává,

3. Ve vlastnictví České republiky je dále nerostné bohatství na území České republiky [§ 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona ČNR č. 541/1991 Sb., § 47 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu].

4. Pouze ve vlastnictví České republiky jsou věci z odstavce 2 uvedené v čl. 10 Ústavy České a Slovenské Federativní republiky. Vlastnické právo k těmto věcem může být převedeno pouze na Českou a Slovenskou Federativní republiku nebo na Slovenskou republiku.

5. Majetkovými právy a jinými majetkovými hodnotami uvedenými v odstavci 1 písm. b) a c) jsou majetková práva a jiné majetkové hodnoty, k nimž vykonávají právo hospodaření, omezené právo hospodaření, prozatímní správu a jiná obdobná práva osoby uvedené v odstavci 2.

6. Tento zákon se vztahuje na výkon vlastnického práva České republiky, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak [Např. zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů].

7. Tento zákon se nevztahuje na výkon vlastnického práva (obdobného práva u majetkových práv a jiných majetkových hodnot) České republiky

a) Fondem národního majetku České republiky a Pozemkovým fondem České republiky,

b) státními podniky a státním podnikem Lesy České republiky, pokud dále není stanoveno jinak (zásada č. 46).

Odůvodnění:

Zásada obsahuje vymezení základních pojmů.

Patří sem především pojem "majetek České republiky", který svým pojetím navazuje na dosavadní vymezení národního majetku v ust. § 64 hospodářského zákoníku (dále jen "HZ"), které nabylo účinnosti dnem 1. 5. 1990. Uvedená skladba majetku však odpovídá terminologii občanského zákoníku, kterou zavedla jeho obsáhlá novela, která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 1992.

Česká republika se stala subjektem vlastnického práva dnem 1. 1. 1991, kdy nabyla účinnosti novela ústavního zákona o čs. federaci č. 556/1990 Sb., která pozitivně vymezila vlastnictví federace a negativně ("vše ostatní") vlastnictví republik. Tato změna nebyla doprovozena odpovídajícími změnami v zákonech (HZ) či předpisech nižší právní síly, což vyvolalo značné výkladové problémy.

Česká republika je považována za jediný subjekt vlastnictví České republiky. Tímto subjektem není ani Fond národního majetku České republiky ani Pozemkový fond České republiky. Rovněž úvahy o státních podnicích jako možných subjektech státního vlastnictví byly odmítnuty. Jde nejen o to, že taková závažná změna by mohla narušit probíhající transformační procesy (především tzv. velkou privatizaci), ale i o to, že taková změna není dostatečně teoreticky připravena a propracována.

Návrh zásad ponechává beze změny obsah čl. 10 Ústavy ČSFR (úst. zákon č. 100/1960 Sb., ve znění úst. zákona č. 100/1990 Sb.), který upravuje rozsah výhradního státního vlastnictví (že jde o "výhradní" vlastnictví, vyplývá jednoznačně z ustanovení čl. 10 odst. 2). Návrh tedy rozsah tohoto vlastnictví nerozšiřuje, nevyužívá možnosti dané čl. 4 odst. 6 ústavního zákona o čs. federaci (úplné znění č. 103/1991 Sb.).

Pokud jde o majetková práva České republiky, upravuje jejich nejvýznamnější a nejrozsáhlejší skupinu (daňové a poplatkové pohledávky) zákon České národní rady (dále jen "ČNR") č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

U některých dalších majetkových práv se uvedeným zákonem vytvoří tzv. dělená správa, tj. i tato práva budou zčásti upravena tímto zvláštním zákonem.

Pokud jde o jiné majetkové hodnoty, mělo by se jednat především o know-how, které nelze označit za majetkové právo v tradičním slova smyslu. Tento předmět občanskoprávních vztahů byl nově zaveden do čs. právního řádu již zmíněnou novelou občanského zákoníku.

Ve druhém odstavci zásady je vlastnictví České republiky a prostřednictvím odstavce 4 obdobný vztah k majetkovým právům charakterizován základními pojmy "právo hospodaření" a "prozatímní správa", které budou odůvodněny v dalších zásadách. Výčet subjektů a vztahů uvedený v tomto odstavci je třeba pokládat za taxativní.

Zcela ojedinělé místo v majetku České republiky má nerostné bohatství, k němuž podle horního zákona mohou vykonávat za Československou republiku vlastnické právo právnické a fyzické osoby. Je proto zapotřebí věnovat těmto věcem zvláštní odstavec (majetková práva a jiné majetkové hodnoty jmenovaných osob již nemusí tvořit součást majetku České republiky, protože se nemusí jednat o státní organizace).

Vztahy Fondu národního majetku ČR a Pozemkového fondu ČR ke spravovanému majetku jsou vztahy sui generis upravené zvláštními zákony a vymykají se režimu tohoto zákona.

Majetek uvedený v § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., k němuž vykonává vlastnické právo České republiky nově zřízený státní podnik Lesy České republiky má rovněž zvláštní postavení, neboť dnem 24. 6. 1991 zaniklo právo hospodaření státních organizací k němu a má se zato, že pokud vztah jmenovaného podniku ke spravovanému majetku vyžaduje zákonnou úpravu, nemělo by se jednat o tento zákon.

Zákony citované v odkazu č. 4 vytvořily pro majetek České republiky natolik speciální režimy, že již z čistě věcného hlediska (bez ohledu na to, o jakou osobu jde) může mít tento zákon pouze podpůrnou platnost.

Závěrem je třeba upozornit, že majetkové spory mezi subjekty České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "ČSFR") a České republiky (dále jen ČR") nebo ČR a Slovenské republiky (dále jen "SR") nejsou spory o právo hospodaření. Jedná se o vlastnické spory (jako mezi jakýmikoli jinými různými subjekty vlastnického práva).

ZÁSADA č. 2

1. Státními organizacemi České republiky jsou státní podniky, rozpočtové organizace, příspěvkové organizace, státní fondy České republiky, jsou-li zřízeny jako právnické osoby, a jiné státní organizace.

2. Státními organizacemi České republiky jsou organizace

- zřízené zvláštním zákonem České národní rady, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak [Např. zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu.]

- založené nebo zřízené státními orgány České republiky.

3. Státními organizacemi České republiky jsou i organizace vzniklé do 23. května 1991, u nichž funkci zakladatele nebo zřizovatele plní obec a v hlavním městě Praze též její městské části.

Odůvodnění:

Výčet státních organizací České republiky obsažený v odst. 1 vychází z platného právního řádu včetně užívaného pojmosloví (rozpočtová pravidla, zákony o zřízení fondů, vyhláška č. 205/1991 Sb. atd.). Je nepochybné, že za ryzí státní organizace možno pokládat pouze ty, které jsou uvedeny v odstavci 2.

ZÁSADA č. 3

1. K jednotlivým věcem, bytům, nebytovým prostorám, majetkovým právům a jiným majetkovým hodnotám České republiky mají organizace uvedené v zásadě č. 2 odst. 1, 2 a 3, v odst. 2 této zásady a jiné osoby, o nichž tak výslovně stanoví zvláštní zákon (dále jen "organizace"), právo hospodaření.

2. Právo hospodaření k majetku České republiky má i organizace zřízená obcí a v hlavním městě Praze též její městskou částí po 23. květnu 1991 (tj. nestátní subjekt), pokud je právním nástupcem organizace uvedené v zásadě č. 2 odst. 3.

3. Omezené právo hospodaření mohou mít na základě zvláštních zákonů [Např. § 31 odst. 4 zák. ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). § 1 odst. 3 zák. ČNR č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.] obce. Na toto právo se obdobně vztahují ustanovení tohoto zákona o právu hospodaření s výjimkou úkonů přesahujících rámec obvyklého hospodaření. Tyto úkony mohou činit z podnětu obcí okresní úřady, v hlavním městě Praze ministerstvo financí České republiky. Za úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření je třeba považovat i svěření majetku České republiky (nájem, výpůjčka) obecní organizaci neuvedené v zásadě č. 2 odst. 3 a odst. 2 této zásady.

Odůvodnění:

Pojem "organizace" obsažený v této zásadě je legislativní zkratkou pro všechny subjekty mající právo hospodaření. Skutečnost, že i po 24. 5. 1991 (účinnost zák. ČNR č. 172/1991 Sb.) zůstalo zachováno státní vlastnictví k věcem, k nimž mají právo hospodaření organizace, u nichž funkce zakladatele či zřizovatele přešla na obec, vyvolává složité a obtížně řešitelné problémy. Jsou možná dvě radikální řešení, dvě zásadní zákonné úpravy. První spočívá v přechodu tohoto majetku na obec, druhé v přenesení funkce zakladatele či zřizovatele na okresní úřad. Obě řešení mají mnohá, někdy jen stěží odhadnutelná úskalí. V prvém případě by se zasáhlo shora do probíhajících transformačních procesů, kterým již bylo věnováno nemálo úsilí, času i peněz. Druhé řešení se zdá administrativně těžko zvládnutelné.

Navržené řešení respektuje současný stav a snaží se úplně vymezit vztahy jiných než ryze státních organizací a nestátních subjektů (obcí) k majetku České republiky. Jde-li jen o omezené právo hospodaření (u obcí), nelze překročit hranice obvyklého hospodaření (vymezeno v zásadě č. 12).

ZÁSADA č. 4

Rozpočtové a příspěvkové organizace jsou právnickými osobami, státní fondy republiky jen stanoví-li tak zákon, kterým byly zřízeny.

Odůvodnění:

Zásada vyjadřuje, že pojmy "organizace" a "právnická osoba" nejsou synonyma, a nejde proto o zbytečnou či dokonce nesprávnou definici. Vyplývá to zcela jednoznačně z § 18 občanského zákoníku a ze skutečnosti, že byla zrušena ta ustanovení hospodářského zákoníku, která upravovala rozpočtové a příspěvkové organizace.

Pokud jde o státní fondy, neobsahuje zákon ČNR č. 576/1990 Sb. povinnost zřídit fond jakožto právnickou osobu. Stanovit tuto povinnost v tomto zákoně by znamenalo nepřímou novelizaci zák. ČNR č. 576/1990 Sb., což je nežádoucí. Státní fondy bez právní subjektivity samozřejmě nemohou mít k majetku právo hospodaření (viz zásada č. 2 odst. 1).

Právo hospodaření s majetkem České republiky

ZÁSADA č. 5

Právo hospodaření je výkonem vlastnického práva České republiky, jiných majetkových práv a práv k jiným majetkovým hodnotám České republiky a organizací organizacemi, a to za dále uvedených podmínek.

Odůvodnění:

Stát sám vlastnické právo, jiná majetková práva a práva k jiným majetkovým hodnotám zásadně nevykonává, ale tento výkon svěřuje právnickým osobám, které si pro tento účel zřizuje.

ZÁSADA č. 6

1. Organizace, která vykonává právo hospodaření s majetkem, je povinna využívat tohoto majetku v rámci předmětu činnosti (podnikání). Nejde-li o podnikatelskou organizaci, je povinna jej využívat k plnění svých úkolů a nakládat s ním v souladu s těmito úkoly. Vykonává-li právo hospodaření k majetku, který pro plnění svých úkolů nepotřebuje nebo je pro ni neupotřebitelný, musí se postarat, aby majetek byl využit jinde (zásady č. 17 a 18), popřípadě aby s ním bylo naloženo co nejúčelněji.

2. Organizace, která vykonává právo hospodaření s majetkem, je povinna vést tento majetek v evidenci, udržovat jej v řádném stavu, provádět soustavně a důsledně všechna opatření potřebná k jeho ochraně a dbát zejména, aby se předešlo jeho poškození, ztrátě, zneužití nebo odcizení.

Odůvodnění:

Zde jsou stanoveny základní povinnosti organizací při výkonu práva hospodaření a vyjádřen jednoznačný požadavek ČR, aby její majetek byl řádně využíván, sloužil k rozmnožování bohatství a byl zabezpečen proti neoprávněným zásahům.

Právo společného hospodaření s majetkem České republiky

ZÁSADA č. 7

1. Organizace mohou mít k jednotlivým věcem právo společného hospodaření. Toto právo vzniká dohodou, může vzniknout i rozhodnutím podle zásady č. 11 odst. 2 a 3. Pokud dále není stanoveno jinak, vztahují se na toto právo ustanovení tohoto zákona o právu hospodaření.

2. Na právech a povinnostech vyplývajících z práva společného hospodaření se organizace podílejí podle výše svých podílů.

3. V pochybnostech se má za to, že podíly všech organizací vykonávajících právo společného hospodaření jsou stejné.

4. Z právní úkonů týkajících se věci v právu společného hospodaření jsou povinny a oprávněny všechny organizace společně a nerozdílně. O nakládání s věcí, její podstatné změně, rozhodují organizace většinou počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů a nedosáhne-li se dohody, rozhodne na návrh kterékoliv organizace nejbližší společný řídící orgán a není-li ho, ministerstvo financí České republiky (tato poslední věta platí v případě, kdy jde pouze o rozpočtové a příspěvkové organizace).

Odůvodnění:

Nelze vyloučit, že v současné době je institut "práva společného hospodaření" spíše okrajový. Není možné ani vyloučit, že půjde o perspektivní formu výkonu vlastnického práva ČR. Vztahy mezi organizacemi jsou řešeny obdobně jako vztahy mezi podílovými spoluvlastníky v občanském zákoníku. Řešení sporů nepřekračuje v přesně vymezených případech rámec státní správy, v ostatních případech rozhoduje soud.

ZÁSADA č. 8

1. V případě převodu práva hospodaření k podílu mají dosavadní organizace přednostní právo na nabytí tohoto podílu, a to v poměru odpovídajícímu jejich dosavadním podílům (o převodech práva hospodaření k podílům platí obdobně zásady č. 19 až 21).

2. Tohoto práva mohou využít do jednoho měsíce od obdržení nabídky od převádějící organizace, jinak právo zaniká. To neplatí, jestliže převádějící organizace uvede v nabídce cenu zřejmě nepřiměřeně vysokou, t. j. cenu podstatně převyšující cenu obvyklou v době a místě plnění nebo jinak nevýhodnou.

3. Neprojeví-li v této lhůtě žádná z organizací zájem o nabytí převáděného podílu, může jej převádějící organizace převést na jinou organizaci nebo do vlastnictví jiné osoby (o převodech vlastnictví platí přiměřeně zásady č. 24 až 31).

4. Organizace se mohou dohodnout na zrušení společného práva hospodaření a na vzájemném vypořádání. Dohoda musí být písemná.

5. Nedojde-li k dohodě o zrušení práva společného hospodaření, postupuje se podle ustanovení tohoto zákona o řešení sporů o příslušnost k právu hospodaření (tento poslední odstavec platí v případě, že jde pouze o rozpočtové a příspěvkové organizace).

Odůvodnění:

V této zásadě se stanoví podmínky převodu podílu a přednostní právo dosavadních organizací na jeho nabytí. Možnosti obejít toto ustanovení se snaží zabránit odstavec 2 druhá věta. Spory o to, zda byla dodržena podmínka uvedená v odstavcích 1 a 2 jsou spory o platnost právního úkonu a jejich řešení se již vymyká státní správě. Bude je nutno řešit žalobou v občanském soudním řízení (srovnej § 40a věta první občanského zákoníku).

Nedojde-li ke zrušení práva společného hospodaření dohodou, postupuje se podle zásady č. 9, jde-li o rozpočtové a příspěvkové organizace.

Spory o příslušnost k právu hospodaření s majetkem České republiky

ZÁSADA č. 9

1.

a) Právo hospodaření s majetkem vykonává ta organizace, které byl majetek svěřen při jejím založení nebo zřízení nebo organizace, která jej později nabyla.

b) Jde-li o rozpočtové nebo příspěvkové organizace, přísluší právo hospodaření té organizaci, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek slouží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Užívá-li majetek více těchto organizací, přísluší právo hospodaření té organizaci, která užívá v poměru k ostatním jeho největší část, pokud se nedohodnou, že budou mít k tomuto majetku právo společného hospodaření (zásady č. 7 a 8).

2. Dojde-li mezi organizacemi uvedenými v odstavci 1 písm. b) ke sporu o to, které z nich přísluší právo hospodaření, rozhodne na žádost kterékoliv z organizací nejbližší společný řídící orgán organizací, mezi nimiž spor vznikl. Nemají-li společný řídící orgán, rozhodují v dohodě příslušné orgány státní správy. Nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhodne ministerstvo financí ČR na žádost některého z nich. Totéž platí, jde-li o spory mezi ústředními orgány státní správy České republiky.

3. Je-li jednou ze stran ministerstvo financí, rozhoduje vláda České republiky na návrh ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR. Jde-li o spory mezi těmito dvěma ústředními orgány státní správy, rozhoduje vláda České republiky bez návrhu.

4. Organizace, z jejíhož podnětu vznikl spor, musí bez zbytečného odkladu podat řídícímu orgánu žádost o vydání rozhodnutí, které z nich přísluší právo hospodaření s určitým státním majetkem.

5. Na rozhodování sporů (včetně sporů uvedených v zásadě č. 7) se nevztahují obecné předpisy o správním řízení a rozhodnutí nejsou přezkoumatelná soudem.

Odůvodnění:

Spory opírající se o princip uvedený v odst. 1 písm. a) lze řešit pouze soudně.

V odst. 1 písm. b) a dalších odstavcích je obsažen způsob řešení sporů o právo hospodaření mezi uvedenými organizacemi, dovedený do detailů a počítající se všemi eventualitami, pokud jde o strany sporu.

Zachovává se dosavadní způsob řešení těchto sporů, neboť nejde o spory vlastnické ani o spory o platnost právního úkonu. Spory se nerozhodují ve správním řízení, což - mimo jiné - znamená, že výrok rozhodnutí není napadnutelný odvoláním. Není ani žádný důvod pro uplatnění správního soudnictví v těchto věcech.

ZÁSADA č. 10

Náležitosti žádosti

1. Písemná žádost musí být podepsána statutárním orgánem organizace, musí obsahovat přesný skutkový stav a návrh, jak má být rozhodnuto, a musí k ní být připojen veškerý spisový materiál, který je potřebný k rozhodnutí sporu.

2. K žádosti je dále třeba připojit doklad o tom, že mezi organizacemi nedošlo k dohodě.

3. Organizace, která požádala o rozhodnutí sporu, je povinna zaslat kopii žádosti o vydání rozhodnutí organizaci, proti níž žádost směřuje.

4. Organizace, proti níž žádost směřuje, je povinna do 15 dnů po obdržení kopie žádosti předložit příslušnému orgánu vyjádření k návrhu.

Odůvodnění:

Zde jsou stanoveny náležitosti žádosti a povinnosti sporných stran. Jde o jednoduchá pravidla zajišťující co nejméně formální postup.

ZÁSADA č. 11

1. Považují-li to za potřebné, projednají rozhodující orgány spor s organizacemi, mezi nimiž spor vznikl, a vedou je k dohodě.

2. Organizace jsou povinny do 15 dnů od obdržení výzvy rozhodujícího orgánu předložit vyjádření k možnosti dohody.

3. Zjistí-li rozhodující orgán, že o spor nejde nebo že se nejedná o spor o právo hospodaření, v řízení dále pokračuje, což organizacím neprodleně sdělí. Tímto sdělením jsou organizace vázány.

4. Až do skončení sporu vykonává k věci právo hospodaření organizace, která věc drží, a nesmí činit úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření. Takové právní úkony jsou neplatné.

5. Rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění a poučení, že proti němu není přípustný opravný prostředek. Je třeba v něm označit orgán, který rozhodl, a organizace, mezi nimiž spor vznikl, musí obsahovat datum, jméno, příjmení a funkci oprávněné osoby a kulaté úřední razítko rozhodujícího orgánu. Rozhodnutí se doručuje organizacím do vlastních rukou. Doručením poslední z nich nabývá právní moci. Chyby v psaní, počet a jiná evidentní pochybení lze opravit i bez návrhu a je třeba to organizacím neprodleně sdělit (rovněž do vlastních rukou).

6. Organizace, které je na základě rozhodnutí příslušného orgánu přiznáno právo hospodaření k nemovitému majetku, je povinna předložit rozhodnutí do 30 dnů k zápisu do katastru nemovitostí ČR vedenému příslušným katastrálním úřadem.

Odůvodnění:

Z úvodních dvou odstavců této zásady vyplývá, že při řešení sporů je vždy třeba dát přednost dohodě stran. Značný význam v této zásadě má odstavec 3, který umožňuje rozhodujícím orgánům stanovit, že se nejedná o spor o právo hospodaření, ale např. o obchodní spor, patřící do pravomoci soudů.

Odstavec 5 upravuje rozhodnutí, jeho náležitosti a právní moc.

ZÁSADA č. 12

Obvyklé hospodaření

Obvyklým hospodařením jsou úkony organizace, které činí pravidelně při své činnosti a které jsou upraveny zvláštním zákonem [Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. § 612 až 627 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů.] anebo se na ně zvláštní zákon [Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník] vztahuje obdobně.

Odůvodnění:

Je nezbytné zavést do právního řádu opět pojem "obvyklé hospodaření".

Obvyklým hospodařením nejsou jen postupy a úkony upravené přímo obchodním zákoníkem a občanským zákoníkem (prodej v obchodě), ale i postupy a úkony, na něž se obchodní zákoník vztahuje analogicky (neupravuje totiž výslovně ty smlouvy, kde nedochází k převodu vlastnictví, ale pouze k převodu práva hospodaření).

Pohledávky a jiná majetková práva České republiky

ZÁSADA č. 13

1. Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, přísluší právo hospodaření s pohledávkami té organizaci

a) z jejíž činnosti pohledávka vznikla, nebo

b) do jejíž působnosti patří ochrana majetkových zájmů státu, jejichž poškozením pohledávka vznikla, nebo

c) která vykonává právo hospodaření s majetkem, s nímž pohledávka souvisí.

2. Není-li podle předchozího odstavce příslušná žádná státní organizace, je příslušný ústřední orgán státní správy, jehož oboru působnosti se pohledávka týká, popřípadě ta z podřízených organizací, kterou určí tento orgán.

3. Nelze-li určit příslušnost ani podle odstavce 2, je příslušné ministerstvo financí ČR, popřípadě ta organizace, kterou určí.

Odůvodnění:

Zde se podrobně upravuje příslušnost organizací k právu hospodaření s pohledávkami ČR a návrh se neodchyluje od dosavadní osvědčené úpravy.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP