Česká národní rada 1992 – 1992

Přítomni:

Předseda ČNR M. Uhde, místopředsedové ČNR J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 187 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr financí l. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr životního prostředí F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr hospodářství K. Dyba, ministr kultury J. Kabát, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr státní kontroly l. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu P. Hussar.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády a jiní hosté, zahajuji 12. schůzi České národní rady a všechny vás na ní srdečně vítám.

Dříve než začneme vlastní jednání, chtěl bych vás stručně seznámit s předpokládaným dalším programem našeho poslaneckého sboru, jak o něm včera jednalo předsednictvo České národní rady. Na tuto 12. schůzi bude bezprostředně navazovat 13. schůze, na níž vám byl rozdán návrh pořadu (hlasy: nebyl). Omlouvám se, asi ještě nebyl, bude v krátké době.

Vzhledem k vysokému počtu dalších návrhů zákonů není vyloučeno, že ještě před vánocemi začne 14. schůze České národní rady, abychom všechny potřebné zákony stačili schválit do konce roku. Proto se také ještě sejdeme na schůzi po vánočních svátcích, která může pokračovat až do posledního dne letošního roku.

A na Nový rok, tj. 1. ledna ve 13. hodin se bude konat ve Vladislavském sále Pražského hradu slavnostní schůze Českého parlamentu, v němž budeme tvořit v souladu s Ústavou poslaneckou sněmovnu. To je stručně k programu další schůze ČNR.

Nyní už se budeme věnovat schůzi dnešní. Předsednictvo ČNR vám navrhuje, aby na této schůzi byl zcela samostatně projednán vládní návrh zákona ČNR o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů ČNR a zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a průměrném výdělku. To je jediný bod programu.

Táži se nyní, zda má někdo z vás návrh na změnu nebo doplnění pořadu této schůze. Prosím o vaše případné návrhy. Nikoho nevidím. Děkuji.

Podle prezenční listiny je přítomno 125 poslanců. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu pořadu.

Kdo souhlasí s návrhem pořadu 12. schůze ČNR, ať zvedne ruku? 133.

Je někdo proti? Nikdo.

Ptám se ještě pro pořádek, kdo se zdržel hlasování. 4.

Pořad jsme tedy schválili a můžeme přistoupit k jeho projednávání.

Prvním a jediným bodem schváleného pořadu je

Z pověření vlády ČR nám předložený vládní návrh zákona ČNR, který jste obdrželi jako sněm. tisk 171, odůvodní místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník, kterého prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, vážení hosté. Z pověření vlády ČR před vás předstupuji s návrhem státního rozpočtu České republiky na rok 1993. Jde o klíčový dokument vlády, který hodnotí vývoj v roce 1992 a charakterizuje základní přístupy hospodářské politiky vlády v příštím roce. Jde o dokument, který vychází z toho, že Česká republika bude od prvního ledna samostatným státem. Vyjadřuje tu skutečnost, že česká vláda se řídí vlastní filozofií a představami o rozvoji české ekonomiky a rozšiřuje záměr své hospodářské politiky o ty kompetence a odpovědnosti, které dosud ještě spočívaly na federaci. Nesmírně tím stoupá její odpovědnost ale i odpovědnost českého parlamentu.

Vážené poslankyně, vážení poslanci. První částí mého výkladu k rozpočtu je hodnocení dosavadního ekonom. vývoje v roce 1992. Chci zdůraznit hned v úvodu, že vláda ČR si je vědoma všech problémů, které doprovázejí proces transformace, hodnotí ekonomický vývoj v roce 1992 jako úspěšný. Ani chroničtí kritikové dosavadního průběhu reformy, kteří strašili naše občany nejrůznějšími katastrofickými scénáři a prognózami, které se ukázaly jako liché, nemohou zpochybnit ten fakt, že mezi postkomunistickými ekonomikami dosahuje nepochybně ekonomika česká nejlepších reformních výsledků. Jde jen o to, že Česká republika v rychlosti transformace, v privatizaci, v dynamickém rozvoji soukromého sektoru dosahuje mimořádných výsledků, ale také o to, že bezkonkurenčně nejlepších výsledků bylo dosaženo v oblasti inflace vnějších vztahů, zaměstnanosti, rozpočtového hospodaření a dalších oblastí.

Jaké jsou hlavní výsledky, o které opírá vláda hodnocení dosavadního vývoje a jeho hodnocení jako úspěšného vývoje?

Za prvé - jsou to výsledky v ukazatelích týkajících se růstového výkonu české ekonomiky. Existuje celá řada údajů, která dokumentuje, že ekonomika překonala dno svého poklesu a nastává fáze oživení. Jde zejména o zvyšování spotřeby domácností, kde maloobchodní obrat vzrostl za období leden až říjen roku 1992 proti stejnému období loňského roku o 18,2%, ale také o zvýšení dynamiky výroby ve stavebnictví.

Stavební výroba je za 10 měsíců letošního roku zhruba o čtvrtinu vyšší než v porovnatelném období roku loňského. Po celý rok se neustále snižuje pokles průmyslové výroby a v měsíci září poprvé za posledních 20 měsíců byla průmyslová výroba vyšší než v roce předchozím. Velmi dobré hospodářské oživení ilustrují i údaje o vývoji hrubého domácího produktu. Čtvrtletní údaje ukazují na jedné straně to, že dna ekonomického poklesu bylo dosaženo v 1. čtvrtletí letošního roku a dále to, že od této doby dochází k jednoznačnému vzestupu. Podle našeho odhadu ve 4. čtvrtletí 1992 dojde k významnému překročení loňské úrovně hrubého domácího produktu.

Za mimořádně významný rys roku 1992 považuje vláda to, že příznivých výsledků bylo dosaženo zejména díky prudkému rozvoji a dynamice soukromého sektoru. Tyto výsledky ostře kontrastují s problémy, se kterými se potýkají podniky státní.

Druhým klíčovým pozitivním momentem je nízká míra inflace. Od prosince loňského roku do listopadu 1992 se zvýšila cenová hladina o 12% a je reálný předpoklad, že celoroční míra inflace se bude pohybovat okolo 13%. Rozdíl v hladinách cen, což je další ukazatel míry inflace mezi rokem 1991 a 1992 bude zhruba kolem 11%. Tento cenový vývoj je na jedné straně plně srovnatelný s řadou vyspělých tržních ekonomik a na straně druhé, a to je podstatné, řadí českou ekonomiku na suverénně první místo ze všech postkomunistických transformujících se zemí. Země jako Maďarsko nebo Polsko mají dvou až trojnásobnou míru inflace.

Vláda přikládá stabilitě cen velký význam a považuje tuto stabilitu za klíčovou podmínku úspěšného ekonomického vývoje. Pouze ve stabilizovaném prostředí mohou podnikatelé dlouhodobě kalkulovat své podnikatelské záměry a reálně investovat, pouze v tomto prostředí mají občané důvěru v měnu. Prostě zdravá měna je naším společným bohatstvím.

Za třetí klíčový pozitivní výsledek považuje vláda vývoj v oblasti vnějších vztahů a platební bilance. Příznivě hodnotí stabilizovaný kurs a aktivní saldo platební bilance, které dosáhne v letošním roce za celou Českou a Slovenskou Federativní Republiku výše 1 miliardy amerických dolarů. Je nepochybné, že na tomto příznivém vývoji se rozhodujícím způsobem podílí ekonomika česká. Výrazný pozitivní vliv přitom má pokračující příliv zahraničních investic do české ekonomiky. Obchodní bilance skončí v roce 1992 mírným schodkem, přičemž tento schodek není způsoben poklesem dynamiky exportu, ale zejména zvyšováním dovozu, které nepochybně souvisí s celkovými tendencemi ekonomiky v oživení.

Za výrazně pozitivní skutečnost považuje vláda i vysokou exportní adaptační schopnost české ekonomiky, která se projevuje zejména růstem podílu vývozu do zemí s vyspělou tržní ekonomikou. Jestliže v roce 1991 činil podíl vývozu do zemí s vyspělou tržní ekonomikou 52%, potom v roce 1992 se tento podíl zvyšuje na 64%. Je to obrovský důkaz o silné adaptační schopnosti české ekonomiky na měnící se vnější hospodářské vztahy.

Ze základních charakteristik ekonomického vývoje v roce 1992 považuji za nutné se zmínit ještě o vývoji v oblasti nezaměstnanosti a rozpočtu. Česká republika se řadí mezi země s nejnižší mírou nezaměstnanosti. V průběhu letošního roku počet nezaměstnaných výrazně klesl ze 4,4% na počátku roku na 2,5% ke konci října. Tato tendence je sice pozitivní z hlediska občanů a koneckonců i z hlediska státního rozpočtu, na druhé straně ovšem odráží nedostatečnou adaptabilitu státních nebo nereformovaných, nerestrukturalizovaných podniků a zaostávání produktivity práce ve státním sektoru. To je další důkaz dichotomie mezi vývojem v sektoru státním a v sektoru soukromém, protože v soukromém sektoru stoupá nabídka volných pracovních míst, což svědčí o tom, že byly nastartovány adaptační procesy a že pozitivní signály hospodářského oživení pocházejí právě ze strany soukromých podnikatelů.

Pokud jde o vývoj rozpočtového hospodaření, chci zdůraznit, že rozpočet České republiky je zdravý. Ke konci listopadu 1992 vykázal schodek ve výši 1,1 miliardy korun, zatímco v loňském roce se k tomuto datu pohyboval rozpočet ve schodku větším než 7,5 miliardy korun. Opatření v zamezení daňových úniků spolu s regulací údajů a změnou rozpočtu v říjnu letošního roku vytvářejí předpoklad k tomu, že rozpočtové hospodaření České republiky skončí v roce 1992 jako vyrovnané. Pokud tam bude určitý mírný schodek, bude to způsobeno zejména tím, že v závěru roku budeme platit určitou část záloh na rozběh nového sociálního pojištění a zdravotního pojištění, tedy výdajů, které souvisí s rokem 1993. Dochází zde k malé metodické změně.

Tento konzolidovaný vývoj v oblasti rozpočtu je nesporně další pozitivní rys transformace naší ekonomiky a prohlašuji naprosto zodpovědně, je to takový rys, se kterým se nemůže pochlubit ani jedna z reformujících se zemí.

Závěrem hodnocení roku 1992 je možné konstatovat, že úspěšné výsledky letošního roku mají svůj základ nejen ve strategii ekonomické reformy, ale i v tom, že naše hospodářská politika vzbuzuje důvěru nejen podnikatelů domácích, ale i zahraničních.

Tato důvěra je obrovský kapitál, který nese úlohu ve formě prudkého rozvoje soukromého podnikání i přílivu zahraničních investic, a to navzdory tomu, že zanikla federace, což samo o sobě by pro nesmírně citlivého investora mohlo být dostatečnou záminkou pro odložení podnikatelského záměru. Že k těmto jevům nedochází nebo alespoň ne v míře, která by znamenala zvrácení letošních příznivých výsledků, je výsledkem právě zmíněné stability a důvěryhodnosti hospodářské politiky.

Vážené poslankyně, vážení poslanci. Pokud jde o ekonomický vývoj v roce 1993, vláda vychází z toho, že tento naváže na pozitivní tendence z roku 1992, přičemž celkové trendy budou ovlivňovat zejména následující vnější a vnitřní faktory. Předně jde o důsledky rozdělení Československa na dva samostatné státy. l když vláda spolu s Českou národní radou se snaží minimalizovat ekonomické důsledky rozdělení Československa formou uzavírání smluv mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, nelze vyloučit, že dojde k určitému mírnému poklesu vzájemných ekonomických vztahů mezi dvěma novými samostatnými státy. Dále naše úvahy o celkovém ekonomickém vývoji v roce 1993 nemohou nerespektovat tu skutečnost, že vyspělé tržní ekonomiky procházejí určitou recesí. Jestliže ještě v polovině letošního roku prognózy ekonomického růstu ve vyspělých ekonomikách předvídaly růst zhruba kolem 3%, současné prognózy uvažují o minimálním ekonomickém růstu v rozsahu jeden až jeden a půl procenta. To nepochybně ovlivní i poptávku po exportu z české ekonomiky. Nicméně mělo by platit, že pokud si uchováme komparativní výhody, neměl by tento faktor být tak dramatický z hlediska jeho vlivu na českou ekonomiku.

Dalším faktorem, který bude zásadně ovlivňovat ekonomický vývoj v roce 1993, bude chování ekonomických subjektů v další etapě transformace české ekonomiky. Jde zejména o to, že bude ukončena první vlna kupónové privatizace, noví vlastníci se ujmou svých vlastnických práv, což se projeví ve zvýšení tlaku na racionalitu a efektivnost hospodaření. Tato skutečnost povede na jedné straně k nárůstu nezaměstnanosti, avšak na druhé straně povede - a v to pevně věříme - k dalším stimulům ekonomického růstu.

Čtvrtým faktorem, který zásadně ovlivní ekonomické klima v České republice, je zavedení daňové reformy. Chci zdůraznit, že je to další zásadní reformní krok, jehož rozměr lze přirovnat k základním reformním opatřením z počátku roku 1991. Tato daňová reforma odstraňuje daňový systém poplatný centrálně plánované ekonomice, přibližuje naši daňovou soustavu k daňové soustavě zemí Evropských společenství a v neposlední řadě mění poměr přímého a nepřímého zdanění jednotlivých ekonomických subjektů a rovněž mění strukturu financování veřejných rozpočtů. Vláda předpokládá, že daňová reforma bude výrazným impulsem pro další rozvoj podnikatelských aktivit a tím i stimulem pro ekonomický růst. Na druhé straně nezakrýváme, že se zavedením nové daňové soustavy budou spojeny i určité problémy, a to jak z hlediska vztahů k veřejným rozpočtům, tak i z hlediska jednotlivých daňových poplatníků. Vláda se snažila i v této mimořádně napjaté době vytvořit co nejlepší předpoklady pro úspěšné zvládnutí reformy daní a je připravena řešit problémy, které v oblasti daní vzniknou.

Do oblasti základních reformních opatření patří i liberalizace mezd, se kterou vláda počítá od 1. ledna příštího roku. Znamená to, že upouštíme od dosavadní regulace mezd. Namísto toho vláda vyhlašuje v rámci státního rozpočtu doporučený růst mezd. Pro rok 1993 je to růst průměrné mzdy o 15% ve srovnání s rokem 1992. Chci v této souvislosti zdůraznit tři skutečnosti.

Tou prvou je apel vlády na podnikatelské subjekty ke zdrženlivosti v růstu mezd, protože nepřiměřený růst mezd by měl nejen inflační důsledky, ale vedl by i ke ztrátě konkurenční schopnosti těchto subjektů.

Tou druhou je, že vláda chce důvěřovat příslibu zaměstnavatelů a odborů, který je obsažen v návrhu generální dohody pro příští rok, a to tomu, že budou usilovat oba tito sociální partneři o dodržení vládou doporučeného mzdového růstu.

Tou třetí skutečností je, že vláda si vyhrazuje právo, v případě, že by vývoj mezd začal výrazněji předstihovat doporučený růst, přijmout opatření, která by nepříznivý vývoj zastavila. Při respektování faktorů, o kterých jsem se zmínil, vláda považuje za cíl ekonomického vývoje v roce 1993 následující charakteristiky: Růst hrubého domácího produktu by poprvé od roku 1991 se měl pohybovat v kladných hodnotách, a to od 1 do 3%. Míra inflace by se měla pohybovat v intervalu mezi 15 až 17%. Dalším cílem, který si vláda klade, je udržení průměrné míry nezaměstnanosti v rozmezí 4-5%. Konečně posledním obecně ekonomickým cílem je udržení pozitivního salda platební bilance.

Vážené dámy, vážení pánové, přejdeme nyní k vlastnímu návrhu státního rozpočtu, který máte před sebou. Detailní číselné rozvedení rozpočtových údajů a analytický komentář vládního návrhu máte před sebou, stejně jako návrh zákona o státním rozpočtu České republiky, který kromě legislativního zakotvení základních rozpočtových proporcí, vztahů a pravomocí obsahuje celou řadu změn dalších právních předpisů. Příčiny, které vedou vládu k navržení těchto úprav, jsou rozvedeny v důvodové zprávě k zákonu. Proto mi dovolte zaměřit se jen na základní cíle rozpočtové politiky a charakteristiky rozpočtu.

Základní cíle rozpočtové politiky lze shrnout do šesti bodů. Za prvé jde o zajištění v roce 1993 plné svrchovanosti nad příjmy z území republiky a plnou působnost k plnění veřejných funkcí státní správy na území českého státu. Rokem 1992 končí dohady o výši přerozdělování rozpočtových zdrojů z Čech na Slovensko a tím český rozpočet přestává být předmětem politických spekulací a ústupků. Je sestaven na základě ekonomických kritérií a společenských priorit. Hospodaří se zákonně definovanými a na ekonomické kapacitě republiky závislými zdroji.

Druhým základním cílem je stabilizační a antiinflační působení rozpočtu, opírající se především o celkovou vyrovnanost soustavy veřejných rozpočtů. Tuto vyrovnanost nechápe vláda jako cíl sám o sobě, ale zejména jako prostředek k dosažení zdravé a pevné měny a tím i stability podnikatelského klimatu.

Za třetí výrazným transformačním rysem rozpočtu je celkové omezení jeho angažovanosti v ekonomice, měřené podílem na vytvořeném hrubém domácím produktu, kde dochází k poklesu v roce 1993 téměř o jeden procentní bod. Ze strukturálního pohledu klesá zejména podíl transferu podniků na celkových výdajích rozpočtu z 8 na 7,7% a podíl veřejné spotřeby státu ze 17, 7 na 17,1%.

Za čtvrté rozpočet zabezpečuje sociální funkce ve vztahu k obyvatelstvu. Sociální transfery rozpočtované na příští rok pokrývají potřebu plynoucí ze schválených zákonných norem a vytvářejí rezervy pro pokrytí předpokládaného růstu nezaměstnanosti. Podíl transferů a veřejné spotřeby obyvatelstva na celkových výdajích veřejných rozpočtů stoupá z 53,4% v roce 1992 na 55,9% v roce 1993.

Za páté základním krokem k transformaci veřejných financí je zavedení nové daňové soustavy a pojistného systému financování zdravotnictví a částečně i sociálního zabezpečení. Dosavadní rozpočtová soustava, do které patřily rozpočet republiky a místní rozpočty, se tak rozrůstá o samostatný rozpočet zdravotního pojištění. Tato změna podstatným způsobem mění základní toky příjmů a výdajů veřejných rozpočtů, jakož i srovnatelnost rozpočtu na rok 1993 s rozpočty předešlými.

Příjmová strana rozpočtu je opřena o dominantní postavení daně z přidané hodnoty a spotřebních daní, daně z příjmů právnických osob a přechodně pro rok 1993 i pojistného na sociální zabezpečení.

Na straně výdajů se zcela mění struktura financování zdravotnictví, objevují se nové výdaje spojené s úhradou pojistného za zaměstnance rozpočtové sféry.

Za šesté transformace veřejných financí znamená i zásadní posun v koncepci rozpočtů okresních úřadů, měst a obcí. Výrazně se zvyšuje míra nezávislosti místních rozpočtů na rozpočtu republiky i propojenost jejich zdrojů s ekonomikou daného území. Začleněním výnosů přímých daní do jejich vlastní příjmové základny je uplatnění propojení celkového tepu ekonomiky a odvozeně trendu v příjmech rozpočtu republiky s vývojem v příjmech místních rozpočtů. Tato změna je také navržena v zákonu o státním rozpočtu. Tolik stručná charakteristika veřejných rozpočtů jako celku.

Nyní mi dovolte několik poznámek k příjmové a výdajové straně rozpočtu. Prognóze příjmů byla při přípravě rozpočtu na rok 1993 věnována mimořádná pozornost. Zavedením nové daňové soustavy a restrukturalizací veřejných financí ve prospěch místních rozpočtů a zdravotního pojištění doznala příjmová strana proti předchozím letům zcela nové podoby. Při rozpočtování bylo proto třeba analyzovat celou řadu vlivů a vzájemných vazeb, které budou determinovat příjmové toky. Bylo nutno reálně zvážit i riziko plynoucí ze záběhu nového systému, kdy si na nové daně budou zvykat poplatníci i jejich správci.

Z celkového rozpočtu příjmů veřejných rozpočtů v objemu 418,9 miliardy Kčs připadá 343 miliardy Kčs na rozpočet republiky, 41 miliard na rozpočty okresů, měst a obcí a 34,9 miliardy na tzv. vlastní příjmy zdravotní pojišťovny. Souhrnný nárůst příjmů veřejných rozpočtů činí 13,4%.

Výdaje veřejných rozpočtů jsou rozpočtovány v témže objemu, z toho na výdaje státního rozpočtu připadá 307,4 miliardy Kčs, na výdaje místních rozpočtů 58 miliard Kčs a na výdaje na zdravotní pojištění 53,5 miliardy Kčs.

Jak jsem se již zmínil, rozpočet České republiky se opírá o tři hlavní příjmy, a to daň z přidané hodnoty a spotřební daně, které se podílejí na celkových příjmech rozpočtu téměř 37%, dále o daň z příjmů právnických osob, která se podílí 25% na příjmech rozpočtu a o pojistné na sociální zabezpečení, které se podílí více než 28%. Tyto položky tvoří dohromady zhruba 90% všech příjmů.

Pokud zvážíme, že inkasované pojistné rozpočtem je určitým přechodným řešením pro rok 1993, je příjmová strana ústředního rozpočtu postavena na dani z přidané hodnoty, spotřebních daních a na dani z příjmů právnických osob.

Právě zavedení daně z přidané hodnoty je nejvýraznější změnou daňového systému a vyvolává zákonitě největší polemiky o riziku při výběru těchto daní. Chci zdůraznit, že ještě v závěru roku vláda, ale zejména ministerstvo financí, dolaďuje přípravu na zvládnutí záběhu nových daní, probíhá celá řada školení, přednášek, ve sdělovacích prostředcích i v novinách se rozšiřuje všeobecná informovanost o těchto daních tak, aby nesnáze spojené s jejich zavedením byly minimalizovány. Nicméně základní zpoždění, které bylo dáno tím, že byly tyto daně přijaty v dubnu letošního roku, se jen stěží daří dohnat.

Objem a struktura rozpočtu výdajů je ovlivněna stejnými faktory jako příjmy. Ve stručnosti jsem se o nich již zmiňoval. Zcela zásadně podobu rozpočtových výdajů ovlivňuje převzetí dosavadních federálních kompetencí českou vládou. Započítání těchto výdajů probíhalo podle zvláštních kritérií v zásadě odlišných podle typu výdajů či resortu tak, aby rozpočet pravdivě odpovídal předpokladu míry převzetí působnosti z federálního orgánu na český. Posuzovali jsme na jedné straně nutné náklady na zřízení či modifikaci nových institucí, zrušení některých, které rozpuštěním federace pozbyly významu, a možné úspory z překrytí některých aktivit současných federálních orgánů stávající státní správou České republiky. Rozpočet výdajů sledoval základní východiska finanční politiky, kde především vláda ruku v ruce se snížením daňových sazeb ze zisků podniků a postupné deregulace zbývajících státem stanovených cen omezuje dále dotace v podnikové sféře. Celkové hodnoty dotací podnikům jsou i přes tento trend vyšší v absolutních číslech než v roce 1992, nicméně jejich podíl na celkových výdajích rozpočtu klesá. Důvodem je zachování poměrně výrazného rozsahu státních transferů ve prospěch dopravní infrastruktury, zejména pak železniční, kde se počítá v příštím roce s investičními i neinvestičními dotacemi ve výši 6,8 miliardy Kčs.

O více než 1 miliardu předpokládáme vložit na řešení problematiky útlumu uhelných, rudných a uranových dolů. Přísná výběrová kritéria jsme volili i u investičních transferů. Postupně chce vláda v této oblasti přesouvat váhu na získávání prostředků na vznikajícím kapitálovém trhu. Investiční transfery zahrnuté v rozpočtu jsou určeny především k získávání zdrojů pitné vody, k odsiřování tzv. starých zdrojů znečištění a k sanaci těžby uranu.

Kromě státního rozpočtu se na řešení ekologických potřeb budou podílet i zdroje Fondu životního prostředí a místní rozpočty. Státní rozpočet zároveň svými příjmy garantuje rozsáhlý program odsířeni týkající se především severočeských tepelných elektráren.

Stejně tak uplatňujeme úsporný přístup v investiční činnosti rozpočtové sféry, kde je prvořadým cílem omezit rozsáhlý stupeň rozestavěnosti poskytováním prostředků z valné většiny pouze na dokončování akcí. V této oblasti sledujeme priority u staveb ve školství, v sociálním zabezpečení, v oblasti silniční sítě a justice.

Tradičně nejobjemnější položkou výdajů rozpočtu jsou transfery obyvatelstvu zahrnující kromě výdajů na politiku zaměstnanosti státní vyrovnávací příspěvek, vedle toho i rozsáhlé prostředky na dávky důchodového a nemocenského zabezpečení. Tyto prostředky meziročně rostou o více než 15%, což pokrývá běžný nárůst potřeby dávek nově přijatých zákonných opatření u starobních důchodů a tento růst odpovídá i předpokládanému zvýšení míry nezaměstnanosti. Rozpočet republiky přebírá svou působnost i k úhradě státního vyrovnávacího příspěvku. Systém poskytování příspěvku doznal změny již v roce 1992, kdy byla tato celoplošná dávka transformována na účelovou pouze ve prospěch dětí a důchodců.

Vláda se rozhodla přistoupit k dalšímu kroku v budování adresné sociální sítě. Navrhuje tuto dávku nadále poskytovat pouze v závislosti na příjmové situaci různých skupin obyvatelstva. Považujeme za nesprávné, aby vyrovnávací příspěvek za děti pobíraly vedle rodin s nižšími příjmy i rodiny ve vysokých příjmových skupinách, kde příjem na člena rodiny mnohdy několikanásobně převyšuje průměrné příjmy. Obdobně je tomu i u důchodců. Proto navrhuje v rozpočtu i v návrhu zákona vymezit subjekty pobírající příspěvek podle kritéria přepočtené výše příjmů na uživatele a porovnávat jej s výší životního minima, respektive u důchodců s minimální mzdou.

Na druhé straně předpokládá vláda část takto získaných prostředků z budování adresné sociální sítě použít pro příspěvky dětem u sociálně nejslabších rodin. V této souvislosti počítá s poskytnutím jednorázového příspěvku zhruba ve výši 1 200 Kčs na jedno nezaopatřené dítě v průběhu příštího roku. Návrh příslušného zákona bude České národní radě předložen v prvním čtvrtletí příštího roku.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, oproti roku 1992 významně klesá i objem rozpočtu veřejných služeb pro obyvatelstvo. Tento jev má příčinu v odlehčení výdajů rozpočtu o převážnou většinu výdajů na zdravotní péči, které jsou spravovány z prostředků zdravotního pojištění. Kromě složek zdravotnictví, které zůstávají ve finanční působnosti rozpočtu, jako jsou hygienická služba, záchranná služba a podobně, tvoří většinu výdajů rozpočtu republiky na zdravotnictví platby pojistného za tzv. neproduktivní skupiny osob vymezené zákonem. Celkově je rozpočet zdravotnictví jednou z nejdynamičtějších položek rozpočtu vůbec. Porovnáme-li celkové zdroje zdravotnictví včetně místních rozpočtů v roce 1993 a 1992, dojdeme k vysokému tempu růstu o téměř 50%. Chci říci, že to je absolutně nejdynamičtější položka ve všech rozhodných rozpočtových číslech.

Chci zdůraznit, že tato částka, která je vyčleněna pro zdravotnictví včetně zdravotní pojišťovny, zabezpečuje rozpočet zdravotnictví, jeho potřeby a současně i podmínky pro transformaci a privatizaci tohoto odvětví.

Rozpočty výdajů na další odvětví veřejné spotřeby obyvatelstva, zejména na školství a kulturu, vycházejí z obecných principů, které jsem uvedl. Celkové výdaje na tato dvě odvětví rostou zhruba o 30% a zabezpečují reálně úroveň výdajů odpovídající roku 1992 a navíc pokrývají vliv schválených právních norem.

U výdajů na veřejnou spotřebu státu, zahrnující především prostředky na obranu, bezpečnost, vězeňství, justici a státní správu, byl uplatněn ke každému odvětví či skupině výdajů diferencovaný přístup. Vláda se snažila v maximálně možné míře pokrýt věcné potřeby policejní služby a vytvořit tak jeden z předpokladů zlepšení bezpečnostní situace v České republice.