Česká národní rada 1992 – 1992

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejdříve dovolte, abych projevil politování nad tím, že musím interpelovat člena české vlády, aniž mám příležitost interpelovat ho tak, aby zde byl přítomen.

Moje interpelace je na pana ministra dr. Igora Němce, vztahuje se k problémům, které souvisí s působností kontrolní instituce, kterou pan Němec řídí.

Pane ministře, v MF Dnes ze 13. 6. 1991, tedy těsně před Vaším nástupem do funkce ministra, jste se kromě jiného zabýval nekalým pohybem státního majetku. Uvedl jste, že máte dost informací o určitých skupinách osob, které se státním majetkem nezákonně podnikají jako se svým a dále jste řekl, cituji doslovně: "že je nutné zpracovat exemplární případ, precedens, podle kterého by mohly arbitráže postupovat tam, kde se neoprávněně nakládá se státním majetkem. Jistou strategii mám, konzultoval jsem ji se svými experty." konec citátu.

Žádám Vás tedy, abyste podal o tom informaci, jaký exemplární případ jste za tím účelem po dobu svého působení ve funkci ministra zpracoval a k jakým výsledkům to vedlo.

Kromě toho bylo Vaše ministerstvo na základě usnesení ČNR č. 270 ze dne 6. 11. 1991 pověřeno kontrolou velké privatizace s tím, že budete průběžně informovat ČNR o výsledcích Vašeho šetření. Žádám Vás o předložení těchto průběžných zpráv, které jste od listopadu loňského roku ČNR předložil. A dále Vás žádám, abyste podal zprávu o hlavních Vašich zjištěních v této věci.

Ve Večerníku Praha z 27. 6. 1992 v rozhovoru pod nadpisem Hlídáme české koruny jste řekl, že se věnujete privatizaci a tvrdil jste, že pokud se dozvíte o nějakých nedostatcích, máte jako ministr právo žádat ve vládě do 2 týdnů po schválení každého privatizačního projektu, aby byla učiněna náprava. Vzhledem k tomu, že právo žádat ve vládě nápravu, a to do 2 týdnů, nevyplývá pro Vás ze zákona č. 552/91 Sb. o státní kontrole, ptám se Vás, jestli toto právo Vám bylo přiznáno usnesením vlády, nebo snad jiným způsobem.

Ve svém rozhovoru pro Zemědělské noviny z 25. září letošního roku sice o takovémto Vašem právu už nehovoříte, ale obdobně tvrdíte - cituji doslovně: "Při transformaci majetku do soukromé sféry potřebuje mít vláda zpětnou vazbu, schopnost okamžitě zasáhnout, dějí-li se v procesu privatizace nepravosti. Naše ministerstvo sice může daný stav pouze kontrolovat, ale já mohu ve vládě o zjištěných nedostatcích ihned informovat, takže ministři resortů, jichž se zjištěné poznatky týkají, hned přijímají."

Ptám se Vás tedy: 1. ve kterých konkrétních případech jste uplatnil toto své právo a žádal ve vládě do 2 týdnů po schválení privatizačního projektu, aby byla učiněna náprava, 2. ve kterých konkrétních případech jste vládu informoval o nedostatcích, 3. kteří ministři resortů, jichž se zjištěné poznatky týkají, přijali opatření a jaká konkrétní opatření to byla, 4. jaká byla skutečná realizace těchto opatření a co konkrétně přinesla, např. do Fondu národního majetku. Žádám Vás také o vysvětlení, jak je možné při této Vaší kompetenci a obsazení Vašeho ministerstva více než 400 pracovníky, že o různých aférách se ČNR nedozvěděla z Vašich kontrolních zpráv. Žádám Vás o vysvětlení této věci důrazně proto, že právě kontrola privatizačních projektů je jedním z Vašich hlavních úkolů, jak jste zdůraznil ve svém rozhovoru uveřejněném ve Svobodném slově dne 30. 7. t. r. pod nadpisem - mimochodem také kuriózním - Kontrola, čtvrtá moc ve státě.

Usiloval jste před Vaším jmenováním o exemplární potrestání těch, kteří neoprávněně pouze nakládali se státním majetkem. Jak se nyní jako ministr kontroly vypořádáte s těmi, kteří si státní majetek dokonce přivlastňují za neadekvátně malé ceny, které jsou hluboce pod tržní hodnotou. Nemůže nám být lhostejné, že místo, aby tyto prostředky zvyšovaly objem národního majetku, slouží k obohacování některých jednotlivců a navíc zpravidla těch, kteří mají přístup k informacím o privatizovaných podnicích. Očekávám i na tuto moji otázku odpověď, a to včetně návrhu na vyvození důsledků vůči těm, kteří byli účastníky této transformace.

Potud otázka pro pana ministra Němce - nebo několik otázek v rámci interpelace.

Nyní bych si dovolil ještě jednu otázku pro pana premiéra. A zde budu požadovat zkrácenou lhůtu. Žel, v jednom z dnešních hlasování jsme nejen nepřijali návrh, což mne tolik nemrzí, ale nepřijali jsme ani procedurální návrh, aby zde byla rozprava o československých problémech. Domnívám se, že by bylo na místě, aby ČNR byla informována o názoru vlády na některé aspekty problému dělení Československa. Pokládám proto předsedovi české vlády tuto otázku:

Domníváte se osobně, nebo domnívá se česká vláda, že geopolitické a globální problémy, které mohou nastat po dělení Československa, jsou tak zanedbatelné, že není nutná o nich vážná rozprava v ČNR a že není nutné jejich velmi důkladné a zevrubné posouzení předtím, než přistoupíme k jakýmkoliv rozhodnutím v této otázce.

Děkuji za pozornost a prosím o zkrácení lhůty na 1 týden.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: U té druhé části, jestli jsem tomu dobře rozuměl? To znamená - ta otázka je tedy tím pádem označována za interpelaci a u této interpelace je požadováno zkrácení na 1 týden.

Jenom poznámku k § 89 odst. 2 jednacího řádu, z něhož vyplývá, že člen vlády je povinen odpovědět na interpelaci, ať už ji dostane písemně nebo zazní-li ústně na schůzi České národní rady do 30 dnů písemně, a nebo ústně přímo na schůzi.

Všichni jsme tedy zaznamenali návrh pana poslance Wágnera, kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku! 56.

Kdo je proti? 35.

Kdo se zdržel hlasování? 16.

Děkuji, tento návrh je přijat, pokud je nás více než 100, a více než 100 nás je.

Budeme pokračovat vystoupením pana poslance Bodyho, kterému předávám slovo.

Poslanec Ladislav Body: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové!

V minulých dnech, jak víte, proběhly tiskem zprávy o chystaných pogromech různých skupin občanů proti Romům žijícím v Severočeském kraji.

Jako poslanec Rom jsem považoval, a jsem přesvědčen, že zcela správně, za svou povinnost požádat o účinnou pomoc a ochranu Policii České republiky k zajištění pořádku v tomto regionu. Se žádostí o pomoc k ochraně občanů v inkriminovaných místech jsem se obrátil na ministra vnitra pana Rumla hned v den, kdy mě Romové ze severních Čech informovali o situaci v místech bydliště.

Mimo jiné mi předali výhrůžný anonym, který sděloval, že 15. října začnou výbuchy, požáry a vraždy páchané na občanech romské národnosti. Podepsána byla Eskadra smrti. Dále mi poskytli dva výtisky regionálního tisku severních Čech ze dne 12. a 13. října, kde vlastně již z titulní stránky bylo cítit i vidět, že jde o záměr vyvolání hysterie strachu a to směrem k Romům. Titulky jako - cituji - "Tak co, páni poslanci, bude na severu rasová válka?", nebo "Chceme bílé Čechy, bílou Evropu" nebo "Čechy Čechům" atd. jsou jednoznačné.

Je pochopitelné, že takto prezentovaná informovanost občanů tzv. nezávislými tiskovinami typu Nástupu či Severočeského deníku negativním způsobem zasáhla citlivou oblast soužití občanů v tomto regionu. Jaký byl záměr této hysterie, která vedla Romy k tomu, že začali podnikat vlastní kroky k zajištění ochrany svých rodin? Musím podotknout, že to bylo na hranici únosnosti zákona.

Přesvědčoval jsem romské představitele z uvedených oblastí, že jedinou správnou cestou k zajištění ochrany jejich rodin je součinnost s orgány Policie České republiky. Společně jsme přijali rozhodnutí, že nedopustíme, aby Romové se stali záminkou k vyvolávání dalších střetů mezi Romy a neromy.

S tímto ujištěním romských představitelů jsem celou situaci projednal s ředitelem Policie České republiky panem Vyletou, se kterým jsme se dohodli, že ze strany Policie budou učiněna taková opatření, aby k dalším střetům nemohlo dojít. Stejného ujištění se mi dostalo od ministra vnitra pana Rumla.

Musím objektivně konstatovat, že Policie České republiky svůj úkol v rámci možností, které má, splnila.

Zajímavé ovšem na celé situaci je zjištění, že konkrétně v Jirkově na Chomutovsku, tedy tam, kde se tyto pogromy, požáry a vraždy měly realizovat, nikdo nepřipustil, ba dokonce odmítala se tam verze, že toto všechno je dílem skinů. Přesvědčovali nás, že jde o místní obyvatele, což je zajímavý fakt, protože šlo o anonymní výhrůžky.

Hovořím o tom v množném čísle, protože na můj podnět výbor petiční, pro lidská práva a národnosti přijal usnesení, že se provede poslanecký průzkum v některých městech Severočeského kraje. Tohoto průzkumu se zúčastnil společně se mnou kolega poslanec stejného výboru pan Trojan. Cílem průzkumu bylo navštívit města, kde se v minulosti vlastně nepokoje kolem soužití Romů a neromů začaly. Navštívili jsme města Děčín, Teplice a Jirkov na Chomutovsku.

Nechci vás zdržovat průběhem průzkumu, nicméně zajímavé bylo konstatování ředitelů Policie v Děčíně a Teplicích, kteří potvrdili, že rasové útoky vůči Romům jsou společnou akcí skupin propojených se zahraničím, hlavně s Německem. Slova policejního ředitele, že jde o ostré hochy - myslel tím skiny z Německa - nás nutí a nabádají k přijetí opatření, účinných opatření, která zabrání tomu, aby docházelo k vyvolávání hysterie strachu a obav o vlastní rodiny, životy a zdraví.

Mohu vás ujistit, kolegyně a kolegové, že pokud budu v tomto parlamentě, nedopustím, aby Romové se stali nástrojem k vyvolávání destabilizace v Československu, tím méně v České republice. Domnívám se, že jde o nebezpečnou hru ze strany různých rasistických skupin obyvatel České republiky, ale i zahraničních.

Naše občany, představitele, novináře a všechny ty, kteří tleskají těmto skupinám prosím, aby se zamysleli nejen nad tím, čemu tleskají, ale především nad tím, komu tleskají.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bodymu.

Další písemnou přihlášku do rozpravy nemám, nikdo se do rozpravy nehlásí - omlouvám se, hlásí se pan poslanec Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, mám jen takovou maličkost, která nestála ani za písemnou přípravu.

Všichni dostáváme pravidelně v poště bulletin pro poslance, který vydává ministerstvo státní kontroly. Mnoho z vás to jistě hodí do šuplíku nebo do sběru, někdo z vás si to třeba přečte, já se přiznám, že si to čtu, protože jsem bývalý kontrolor a mám takový podnět nebo osobní prosbu, kdyby se tímto příkladem mohli zabývat i ostatní ministři a zamyslet se nad tím, zda by i u nich nebylo užitečné, kdyby pro potřeby nás, poslanců, podobný bulletin vydávali. Možná, že se vám to zdá být maličkostí, nepotřebnou věcí, myslím, že může být nepotřebná, ale pro někoho může být potřebná.

Chápu tedy toto vystoupení jako podnět, neoznačuji to za naléhavou interpelaci, nepožaduji na to odpověď - je to prostě jenom prosba na pány ministry, aby uvážili, jestli by nebylo vhodné i v jejich ministerstvech něco podobného pro nás vydávat.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji, vládě bude pochopitelně předáno i toto jako podnět, jak je činěno se vším ostatním, co zazní v rozpravě při projednávání tohoto bodu.

Končím tedy rozpravu, čímž jsme projednali bod označený v našem schváleném programu jako bod číslo 11.

Ve smyslu naší dohody v průběhu dnešního odpoledne bych nyní navrhoval pokračovat v programu projednáním bodu 13. Zpráva o činnosti předsednictva ČNR a tím ukončit dnešní jednání.

Není-li námitek, přistoupíme k projednávání bodu 13, kterým je

Zprávu máte před sebou jako sněmovní tisk 60 a otevírám nyní rozpravu k této zprávě o činnosti. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení kolegové, naším bodem jednání je tisk 60 zpráva o činnosti předsednictva ČNR od 23. září do 19. října 1992. Jak známo, zřídilo předsednictvo ČNR komisi pro přípravu české ústavy, která má paritní zastoupení, neboli zastoupení na principu poměrného zastoupení včetně poslanců Levého bloku. Naší upřímnou snahou, poslanců Levého bloku, a věřím, že i celé opozice, bylo to, aby tato komise byla komisí předkladatelů, čemuž však neodpovídá poslední postup, který byl na jednání komise zvolen. To znamená, že jednání komise bylo - dá se říci - svým způsobem přerušeno, a to až k posouzení vládního návrhu, který bychom měli dostat zhruba příští týden, možná, že koncem tohoto týdne.

Poslanecký klub Levého bloku se snažil postupovat konstruktivně. Jak víte, předložili jsme do této komise dvě hlavy zásad a věříme, že se k tomu komise vysloví. Nicméně rozhodli jsme se učinit další vstřícný krok. Chtěl bych vám sdělit a oznámit zároveň, že poslanecký klub Levého bloku tímto dnem a tímto okamžikem předává do této poslanecké komise, to je poslanecké komise při předsednictvu ČNR, text paragrafovaného znění české ústavy s tím, že jej předávám z pověření poslaneckého klubu Levého bloku, text článkového znění návrhu ústavy. A žádáme pana předsedu této komise, pana předsedu Uhdeho, aby tento návrh předložil k projednání komisi ČNR pro přípravu ústavy. S vaším dovolením bych vám, pane předsedo, tento text zde v této místnosti předal.

(Poslanec Ortman odchází k předsedovi ČNR a předává mu text.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ortmanovi za jeho vystoupení a za tuto informaci, která je jistě pro členy komise pro přípravu ústavy velice podstatnou informací. Byla to jediná přihláška do rozpravy. Hlásí se dál někdo do rozpravy k tomuto bodu? Jestliže tomu tak není, rozpravu končím a navrhuji vám přijmout následující usnesení:

"Česká národní rada souhlasí se zprávou o činnosti předsednictva ČNR za dobu od 23. září do 19. října 1992 podle sněmovního tisku 60."

Budeme muset znovu požádat naše kolegy a kolegyně, aby nás znovu a naposledy navštívili ve sněmovně. (Poslanci přicházejí.)

Kdo souhlasí s navrhovaným usnesením, ať zvedne ruku. 116.

Děkuji, kdo je proti? Nikdo.

Konstatuji, že jsme projednali tento bod.

Než ukončíme naše jednání, dovolte, abych vám sdělil tři organizační informace:

Ve smyslu toho, co zde už zaznělo, svolává předseda výboru pro právní ochranu a bezpečnost kolega Šuman jednání tohoto výboru na 17 hodinu.

Klub ODS se ke krátké schůzce sejde nyní neprodleně v místnosti státních aktů.

Komise předsednictva ČNR pro jednání Slovenskou národní radou se sejde v místnosti č. 56 v 17.30 hodin.

V tomto okamžiku schůzi končím a sejdeme se zítra v 9 hodin.