Česká národní rada 1992 – 1992

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Hurtovi. Slovo má poslanec Jiří Payne.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dostali jsme do ruky zákon, který vzbudil u některých poslanců i pochybnosti, zda vůbec takový zákon potřebujeme, protože jak tady zaznělo, vláda by si měla uspořádat své vnitřní poměry sama. A tento návrh je podepsán zde přítomným dr. Kalvodou, erudovaným juristou, který by měl v budoucnosti odpovídat za náš právní řád. Já doufám, že náš právní řád bude připravován s lhůtami o něco delšími než 8 dnů, jak nám byl předložen tento zákon, kde je právě pan Kalvoda podepsán a do jisté míry nese odpovědnost i za tuto krátkou lhůtu, neboť on žádal o zkrácení. Věřím, že již nikdy o takto krátkou lhůtu žádat nebude, že se postará o to, aby legislativní práce byly koncepční a jaksi bylo jasné předem, že se nějaká norma připravuje, takže již nikdy nebude potřeba takto zkracovat lhůty. Alespoň víme, kdo za to bude odpovídat.

Nicméně v tomto návrhu se v důvodové zprávě píše na straně 15, že úřad, který pan Kalvoda povede, bude připravovat návrhy jednotlivých kroků transformace právního řádu. To je velmi závažné téma, které - myslím - jsme v minulých dvou letech značně postrádali - koncepčnost v legislativních pracech. Však se také v našem právním řádu nadělalo mnoho nepěkností v minulých dvou letech a já věřím, že nyní budou systematicky odstraněny.

Pravda, koncepce teprve bude, ale dovolte mi krátké zamyšlení právě k tomu tématu, které jsem v úvodu již zmínil, tedy zda vůbec potřebujeme takový zákon a za jakých předpokladů bychom ho potřebovali. Věřím, že toto téma se potom objeví třeba v koncepci našeho právního řádu.

Za předpokladu, že by naše republika, která se stane řekněme po 1. lednu subjektem mezinárodního práva, za předpokladu, že tato republika bude mít jednu vládu, která je nadána právní subjektivitou jako celek, to znamená také, že za veškerou činnost vláda odpovídá jako celek, v takovém případě této kolektivní odpovědnosti zřejmě nebylo potřeba mít žádný kompetenční zákon. Na druhé straně v takovém případě by bylo potřeba jednotlivé ministry provedením jednotlivých zákonů přímo v zákoně pověřovat jednotlivé ministry tak, aby soudy v případě trestní odpovědnosti mohly na základě zákona konstatovat, který z ministrů nesl odpovědnost za provedení toho kterého zákona. Pokud bychom tedy byli na této koncepci, na této právní konstrukci vlády a odpovědnosti, pak by takovýto zákon vůbec nebyl potřeba. Jaká je současné situace? Máme různá ministerstva, která disponují čímsi, co je téměř právní subjektivitou, téměř však není, je to cosi jako rozpočtová organizace a o právní odpovědnosti lze hovořit pouze na základě zákona, a to právě tohoto kompetenčního zákona.

Proto je zřejmě stále potřeba tato norma dokud se nevypořádáme v rozpočtových pravidlech s pojmem "rozpočtová organizace", což je pojem navýsost socialistický.

Zde se zřizuje tajemný úřad pro legislativu, od kterého očekáváme velmi mnoho, který bude připravovat jednotlivé kroky právního řádu, věřím, že tyto kroky budou předcházet přípravě Ústavy, protože napřed musíme mít jasno, co chceme budovat a potom od toho základního zákona musíme začít a zároveň bude sledovat realizaci koncepce transformace právního řádu, schváleného vládou, jak se píše na straně 16 důvodové zprávy.

A zde mám dotaz: Transformace našeho právního řádu, jak vysvítá z naší zahraničně politické orientace, by měla směřovat k přiblížení k normám Evropského společenství. Mně na základě tohoto zákona, není jasné, který ministr bude zodpovídat za tuto činnost, který ministr bude zodpovídat za to, že každá právní změna v našem právním řádu bude směřovat směrem k legislativě Evropských společenství, což si z hlediska naší zahraniční orientace nepochybně přejeme.

Shodou okolností jsem dnes při pročítání materiálů ze zastupitelských úřadů zjistil, že např. i v Polsku takový úřad existuje, že je veden zvláštním ministrem, a já nyní nevím, zdali tím ministrem je pan Kalvoda nebo Zieleniec nebo někdo jiný.

Zejména mne zaráží, že za zahraniční politiku, která je jednou z nejkvalitněji připravených částí návrhu, čímž činím pochvalu zde nepřítomnému ministru mezinárodních vztahů, a že za tvorbu zahraničně ekonomické politiky neodpovídá ministr mezinárodních vztahů, ale ministerstvo průmyslu a obchodu. Skutečně nevím, zda-li je účelné, aby jedna věc byla kompetenčně připravována na různých místech, různými ministry, což by mohlo vést k problémům.

Podobné problémy by mohly vzniknout v souvislosti s tzv. civilně právním úsekem a problematikou s tím související. A nestačí pouze to, že zahraničně politické koncepce jsou děleny mezi dvě ministerstva, ale v důvodové zprávě, což není součástí textu zákona, se dočítáme, že úřad pana Kalvody bude také koordinovat zahraniční pomoc v oblasti veřejné správy. Mně se jenom zdá, že toto nejcitlivější rozhraní - a každý kdo se zabýval týmovou prací ví, že rozhraní mezi jednotlivými týmy, mezi jednotlivými pracovníky týmu, je to nejpodstatnější co je třeba udělat, aby tým mohl pracovat - tedy rozhraní v oblasti spolupráce se zahraničím, což jsme věděli již v minulém volebním období, že to bude největší oříšek legislativní tohoto zákona, když jsme připravovali zákon o zřízení ministerstva mezinárodních vztahů. A tedy tento oříšek tímto zákonem nejen že není řešen, ale toto rozhraní je ještě více zamlženo a já se obávám, že nebudeme vědět, kterého ministra interpelovat, kdybychom to snad potřebovali, protože z tohoto zákona nevyplývá, kdo za to nese odpovědnost. To je to jediné, co mne mrzí a já bych prosil pana Kalvodu, aby jeho práce byla poněkud kvalitnější.

(Potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. Do rozpravy je přihlášen pan poslanec Šuman.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, velice obtížně se mi nyní mluví, protože jsem se přihlásil k věcné záležitosti. Jsem přesvědčen, že v tomto sboru jsou lidé kompetentnější, kteří odpovědí panu Paynovi, proto bych na jeho projev nereagoval - vzpomínám si, že nás zachraňoval již v minulém sněmu před tím, abychom snad tuto republiku nezavedli na zcestí. Doufám, že tentokrát nás zachrání opět, nebo že mu někdo vysvětlí, že to není tak nebezpečné. Divím se také, že nevystoupil hned na začátku celé rozpravy, ale počkal až po méně významných pozměňovacích návrzích, které zde zazněly.

Nyní dovolte, abych se vyjádřil k tomu, k čemu jsem se přihlásil. Pan poslanec Gross navrhl k bodu 4 a k bodu 2, aby byla doplněna věta, že ve věcech vnitřní politiky má být na ministerstvo školství přesunuta také otázka rozhodování o majetku bývalého SSM. Jeho návrh se zdá celkem logický, protože ústavní zákon určuje to, že majetek má být věnován pro účely mládeže. Upozorňuji však na to, že jsem členem vládní komise, která byla poradním orgánem pro rozdělení majetku SSM - někteří poslanci také a došlo k tomu, že přes rok řešila tato komise především právní otázky týkající se tohoto majetku a dokonce v některých věcech nemohla dojít ke konečným závěrům proto, že následovníci svazu mladých se stížnostmi u Ústavního soudu brání uplatnění tohoto zákona a odevzdání majetku podle ústavního zákona.

Je pravda, že co se týče rozhodování ohledně předaného majetku, že věci nejsou ideální a že je s tím řada komplikací. Zároveň však chci říci, že v současné době pro nejbližší zasedání vlády je připraven materiál, který tuto otázku má řešit, a to rozumným způsobem mimo vládu a jen ve výjimečných případech vládním způsobem. Obávám se, kdyby byl přijat návrh pana poslance Grosse, že bychom začali znovu pod novým ministerstvem a proto doporučuji neschválit návrh pana poslance Grosse a ponechat tuto kompetenci u pana ministra Dyby. Myslím, že pan ministr Dyba vyvodí důsledky z toho, že dosud se tyto věci nepodařily dotáhnout do konce a že v krátké době bude nastoupena cesta, aby o těchto věcech bylo rozhodnuto v nejkratší době a ve prospěch mládeže.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Šumanovi. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl jsem dodat k návrhu pana poslance Grosse o převodu kompetence v oblasti majetku SSM z jednoho ministerstva na druhé, že byla naše strana požádána, abychom pomohli k tomu, aby část majetku SSM přešla na ně. Já jsem v této záležitosti byl na ministerstvu pro hospodářskou politiku, snažil jsem se to řešit, ale myslím, že utvářet nějaké přechodné organizace, které by majetek SSM spravovaly, znamenalo by to nové úředníky. Chtěl bych proto vyzvat k tomu, aby se tato záležitost řešila tím způsobem, že se majetek bývalého SSM převede na organizace, které mají o to zájem. V tom případě není třeba nějaké kompetence převádět.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Šolerovi. Hlásí se pan poslanec Fejfar.

Poslanec Ota Fejfar: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolil bych si reagovat na pozměňovací návrh pana poslance Petržílka, který se nám snažil nabídnout přesunout kompetenci ve využívání nerostného bohatství z ministerstva hospodářství na ministerstvo průmyslu a obchodu. Je to v souvislosti s tím, jak se snažil zde dokázat, že využívání nerostného bohatství by mělo být přesunuto ve směru, které je odpovědno za těžbu. Zde by došlo k nesmyslnému hromadění kompetencí v tom smyslu, že ministerstvo, které by mělo vydávat licence na těžbu, by zároveň bylo provozovatelem těžební společnosti atd. Doporučoval bych proto tento pozměňovací návrh zamítnout.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Oto Fejfarovi. Znovu se ptám sněmovny, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Není žádná další přihláška. Proto rozpravu uzavírám. Můžeme přejít k závěrečným slovům, ale vzhledem k tomu, že v rozpravě vystoupilo 16 poslanců, z nichž valná většina přednesla aspoň jeden pozměňovací návrh, táži se paní společné zpravodajky, jakou časovou představu má o dalším zpracování těchto pozměňovacích návrhů. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedo, dámy a pánové, vzhledem k pozměňovacím návrhům, které zazněly, doporučuji, abychom přistoupili k hlasování a zařadili tento bod až prakticky na konec našeho programu, to znamená zítra odpoledne nebo ve čtvrtek ráno.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji paní společné zpravodajce. Je to procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu a obnovení tohoto bodu až na závěr našeho jednání. Je k tomu nějaká otázka, pochybnost technického rázu? Nebude-li, dám o tomto návrhu jako o procedurálním hlasovat neprodleně a bez rozpravy. Pan poslanec Motyčka s faktickou poznámkou.

Poslanec Ludvík Motyčka: Pane předsedo, dámy a pánové, já se domnívám, že zpravodajové si vyžádali abnormálně dlouhý čas a že by bylo možno přistoupit k hlasování o pozměňovacích návrzích zítra na začátku našeho zasedání, ráno.

Předseda ČNR Milan Uhde: Je to další procedurální návrh. Prosím, pan místopředseda Vlach.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já bych si dovolil spojit ty dva návrhy, respektive využít části návrhu paní poslankyně Kolářové, protože si myslím, že to má racionální jádro. Když se dívám do našeho programu, zítra po obědě s tím, že časový prostor vzhledem k závažnosti těch připomínek a vzhledem k materii, která je zde ještě k projednání, by bylo vhodné využít i na to, aby se jimi zabývala zítra v ranních hodinách vláda ČR. Takže můj procedurální návrh je přerušit tento bod a pokračovat v projednávání tohoto bodu zítra po obědě, dejme tomu ve 13 hodin.

Předseda ČNR Milan Uhde: Je to tedy třetí procedurální návrh. Uděluji slovo panu místopředsedovi Kalvodovi, který se hlásí.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Pane předsedo, já té situaci rozumím tak, že ten bod by měl být přerušen už teď, jak byly návrhy vzneseny, pokud to bude schváleno. Jenom upozorňuji, že i mé závěrečné slovo bude rovněž po přerušení. Říkám to proto, že kromě věcných argumentů, které budu muset přednést, budu ještě muset čelit velmi osobně motivované interpelaci pana poslance Payna, který navršil obrovskou spoustu málo věcně podložených, nicméně o to více adresnějších výhrad. Čili tuto výhradu připomínám a žádám o své slovo hned po znovuzahájení projednávání tohoto bodu.

Předseda ČNR Milan Uhde: Já jsem samozřejmě tomu návrhu takto rozuměl a myslím, že všichni budeme hlasovat o přerušení projednávání tohoto bodu okamžitě. Ty tři procedurální návrhy se od sebe liší tím, že uvádějí různý termín, ve kterém obnovíme jednání. Táži se obou autorů, ale nejdříve dám slovo k technické připomínce paní poslankyni Buzkové.

Poslankyně Petra Buzková: Pane předsedo, dámy a pánové, já navrhuji v tomto případě, aby se schůze přerušila, aby byla dána přestávka zpravodajům, aby mohli připravit jednotlivé protinávrhy a aby to přerušení bylo na půl hodiny a abychom o zákonu hlasovali ještě dnes.

Předseda ČNR Milan Uhde: Je tu další návrh s dalším termínem přerušení na půl hodiny. Všechny návrhy registruji. Táži se paní společné zpravodajky, protože jsem viděl její zdviženou pravici, zda si přeje něco k tomu podotknout?

Poslankyně Milena Kolářová: Chtěla jsem pouze upřesnit, že můj návrh je v podstatě v souladu s návrhem pana místopředsedy Vlacha, protože jsem navrhovala ještě zítra odpoledne, tam se jedná o upřesnění na 13 hodin.

Předseda ČNR Milan Uhde: Táží se ještě pana poslance Motyčky.

(Poslanec Motyčka svůj návrh stahuje.)

Takže jsou tu dva procedurální návrhy. Jeden podal pan místopředseda Vlach, abychom přerušili projednávání okamžitě a navázali zítra ve 13 hodin. Druhý návrh paní poslankyně Buzkové, abychom přerušili projednávání okamžitě na půl hodiny. Dám hlasovat nejdříve o prvním návrhu pana místopředsedy Vlacha na okamžité přerušení a na to, abychom s projednáváním tohoto bodu navázali zítra ve 13 hodin.

Kdo je pro přijetí tohoto procedurálního návrhu, ať zvedne ruku. 88 hlasů pro přijetí návrhu pana místopředsedy Vlacha.

Kdo je proti přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku. 74 hlasy jsou proti tomuto návrhu.

Aby bylo zcela jasno, dám zjistit, kdo se zdržel hlasování. Ať laskavě zvedne ruku. 5 poslanců a poslankyň se zdrželo hlasování.

Tento návrh byl většinou hlasů přijat. Přerušujeme tedy projednávání tohoto bodu a pokračujeme zítra ve 13 hodin. Navrhuji nyní, abychom pokračovali v jednání a přikročili k dalšímu schválenému bodu pořadu, kterým je

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 27 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 42. Za navrhovatele odůvodní předložený návrh pan poslanec Kolář a já ho žádám, aby se ujal slova.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám v následujícím vystoupení osvětlil a přiblížil skutečnosti, které nás vedly k podání poslaneckého návrhu na vydání zákona ČNR, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů ČR ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona ČNR č. 438/1991 Sb a zákona ČNR č. 282/1992 Sb.

Vláda ČR schválila svým usnesením č. 454 ze dne 24. června 1992 seznam zdravotnických zařízení zařazených do druhé vlny velké privatizace.

Přestože se jedná pouze o první krok zahrnující rozsáhlý proces transformace zdravotnictví, vyplývá z něho pro 599 zdravotnických zařízení povinnost vypracovat a předložit nejpozději do 31. října t. r. základní privatizační projekt. Shodný termín platí i pro předložení konkurenčních projektů. Přestože pro privatizaci zdravotnických zařízení platí stejná legislativa jako u podnikatelské sféry, je nutno upozornit na některé okolnosti, které staví privatizační proces ve zdravotnictví do odlišného světla.

Jednak je nutné si uvědomit, že ve zdravotnictví se nejedná o typicky tržní prostředí, neboť cena za poskytované zdravotnické služby v rámci všeobecného zdravotního pojištění je limitována výměrem ministerstva financí ČR. Možnost přímé platby nad rámec povinného zdravotního pojištění bude zřejmě zpočátku využívána velmi sporadicky. Navíc je možnost ziskového podnikání ve zdravotnictví omezena i regulací oběhu poskytovaných služeb. Dále je nutné si uvědomit, že cena základních prostředků, sloužících k poskytování zdravotní péče, je vyšší než v jiných odvětvích, neboť se zde jedná o speciální technologii a speciální vybavení budov, které při nízké odpisové sazbě ve zdravotnictví představují komplexy starých objektů a zastaralé techniky s relativně vysokou zůstatkovou hodnotou.

Při předpokládané hodnotě bodu, kterým se oceňují zdravotnické služby a nezbytné náklady na jejich poskytování, není možné ani při maximálních výkonech, které mohou v limitních případech znamenat snížení kvality služeb, dosahovat takového zisku, který by umožňoval splácení běžné výše úrokových sazeb, poskytované peněžními ústavy. Za těchto podmínek hrozí nebezpečí, že převážná většina privatizačních projektů zdravotnických zařízení bude navrhovat bezúplatné převody na obce, což zvláště u ambulantní složky není žádoucí vzhledem k nutnosti obnovení vzájemné důvěry mezi lékařem a pacientem.

Ministerstvo zdravotnictví ČR a ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci uvědomujíc si toto nebezpečí iniciovala celou řadu jednání s Fondem národního majetku a s některými peněžními ústavy. Výsledkem těchto jednání je návrh na zmrazení části výnosů z malé privatizace a pověření pro Fond národního majetku jednat s peněžními ústavy o tom, že by u některého z nich byly dlouhodobě uloženy tyto zmrazené výnosy. Úroky, které by z toho plynuly, by byly poskytnuty peněžnímu ústavu, vybranému v konkursním řízení, ke krytí rozdílu mezi běžným komerčním úvěrem a zvýhodněným úvěrem pro privatizaci zdravotnických zařízení.

Mechanismus, který umožní privatizaci, je tedy nalezen. Jedná se o řešení, které nejenže nevytváří zvýšený tlak na státní rozpočet, naopak blokací výnosu z malé privatizace dochází ke zpevnění měny. Nyní je tedy na nás, poslancích České národní rady, abychom naším rozhodnutím posvětili exekutivě další kroky a hlavně abychom vyslali silný signál k privatizujícím se zdravotníkům právě dnes, kdy většina z nich v privatizačních projektech rozhoduje nejen o své budoucí praxi, ale i o službě, kterou potřebuje a využívá po celý život každý z nás.

Děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Robertu Kolářovi. Prosím společného zpravodaje pana poslance Ivana Vrzala, aby společnou zprávu výborů ČNR před parlamentem odůvodnil.

Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Návrh zákona poslanců Roberta Koláře a Martina Syky projednaly ústavně právní výbor, rozpočtový výbor, hospodářský výbor ČNR a výbor ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví na schůzích během září 1990. Nebudu zde hovořit o cílech tohoto zákona, poněvadž si myslím, že to velice dobře zdůvodnil pan poslanec Robert Kolář. Zpravodajové těchto čtyř výborů se sešli v pátek na společné schůzce a doporučují přijetí tohoto zákona, v upraveném znění, které přečtu.

Navrhujeme ještě v § 15 odst. 4 slovo "dvou" nahradit sloven "sedmi". Jedná se o prodloužení lhůty, po kterou by bylo blokováno čerpání prostředků z Fondu národního majetku. Vzhledem k tomu, že tato lhůta, která byla stanovena 2 roky, se již chýlí ke konci, je potřeba tuto lhůtu prodloužit. Tyto výbory se shodly, že optimální dobou bude doba sedmi let. To znamená blokovat tyto prostředky sedm let a po tuto dobu budou moci být čerpány pouze v souladu se zákonem nebo s usnesením České národní rady. Znamená to prodloužit tuto dobu ze dvou na sedm let.

Dále navrhujeme upravit znění zákona, a to v § 15 se připojí odst. 5, který zní: "úroky z tohoto účtu použije fond k podpoře privatizace zdravotnických zařízení formou spoluúčasti na úhradě úroků z úvěrů poskytnutých fyzickým nebo právnickým osobám." K této formulaci jsme byli vedeni snahou, abychom co nejvíce zprůhlednili způsob čerpání těchto prostředků, protože formulace "čerpání na podporu zdravotnictví" se nám zdála velice obecná. Je potřeba toto specifikovat a je potřeba tam říci, že je to pouze na privatizaci dosavadních zdravotnických zařízení a je to pouze na krytí části úroků z úvěrů, které budou jednotlivým zájemcům o privatizaci zdravotnických zařízení poskytnuty.

Zatím děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji Ivanu Vrzalovi a otvírám rozpravu k jeho návrhu a k návrhu, který byl přednesen. Podotýkám, že nemám zatím žádné písemné přihlášky. První se do rozpravy hlásí pan poslanec Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové. Rád bych upozornil, že to, co je zde předloženo, je v podstatě velice závažný ekonomický zákon, ke kterému chybí ekonomický rozbor. Podle mých informací se jedná o zmrazení přibližně deseti až dvaceti miliard, které by měly stačit k tomu, že úroková míra 14% bude stlačena v případě zdravotnických zařízení přibližně na 7%.

Chtěl bych upozornit, že termín pro skončení podávání privatizačních projektů končí za měsíc a že my vlastně těsně před koncem možností podávat privatizační projekty velice výrazným způsobem měníme podmínky privatizace. Je třeba si uvědomit, že u velkých zdravotnických zařízení, jako jsou polikliniky, umístěné například v centru města, v podstatě vůbec nemusí být podnikatelský záměr vstoupit do privatizace zdravotnictví, ale záměrem je získat za účetní hodnotu nemovitý majetek v atraktivním místě města, kde samozřejmě tržní hodnota může být oproti účetní hodnotě deseti- až dvacetinásobná. Vlastně těmto společnostem, které šly na 14%, a toto riziko podstoupily, nyní umožníme snížit úrok na 7%.

Myslím si, že je korektní, aby se v průběhu hry neměnila pravidla a pokud chceme umožnit privatizaci zdravotnictví, což samozřejmě podporuji, znamenalo by to buď prodloužit termín pro podávání privatizačních projektů tak, aby všichni, kdo nejsou tak ekonomicky silní, mohli za změněných podmínek do privatizace vstoupit, anebo zařídit obrovskou informační kampaň tak, aby to tedy ještě za měsíc stihli.

Tady ale se skutečně obávám, že my ekonomicky silným skupinám, které už nyní vypracovávají projekty na vykupování nemocnic s polnostmi, poliklinik na atraktivních místech, přidáváme další peníze.

Děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Syka.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedo, dámy a pánové, úvodem mého sdělení mi nezbývá nic jiného než krátce reagovat na slova pana poslance Janečka. Hluboce mě mrzí, že místopředseda našeho výboru tyto své vážné argumenty nesdělil při projednávání tohoto zákona ve výboru. To je velká škoda. Nicméně, slyšeli jste všichni zajisté, které výbory se věnovaly tomuto zákonu, tedy, které výbory ho projednávaly. Samozřejmě, že vedle ústavně právního výboru to byly dva ekonomické výbory, které se intenzivně zabývaly tou částkou, která se právě uvažuje zablokovat.

Já si myslím, že se tady nebudeme dohadovat s panem místopředsedou Janečkem o celé problematice toho, k čemu směřuje tento návrh. Dalo by to zbytečnou diskusi navíc, protože tyto tři gesční, řekl bych, výbory, se ujednotily na určitém znění, pozměňovacím znění, ve smyslu společné zprávy. Když jsme totiž předkládali původně s kolegou Kolářem tento návrh zákona, byli jsme samozřejmě vedeni snahou pomoci vrstvě zdravotníků, kteří jsou stavem převážně pauperizovaným, jak je nám všem znáno. Čas skutečně letí. Dnes je už 22. září. Privatizační projekty byly prodlouženy do 31. října, což není tak krátká doba. Kdo má tedy zájem ve smyslu těchto nových poznatků podat konkurenční projekty, má na to právo a má na to dosti času. To je jedna věc.

Jedna věc za druhou nás vede k tomu, že jsme se v podstatě dohodli na upřesnění našeho návrhu, který tady byl přednesený ve smyslu společné zprávy. Tolik asi k tomu, co zde bylo předřečníkem řečeno.

Skutečně se nedomnívám, že by byla pravidla měněna tak výrazně během hry, že by se dotkla některých předkladatelů. Považuji to údobí měsíce nebo téměř měsíce a půl za dostatečné.

Nyní bych si dovolil přece jenom předložit dva doplňující návrhy do předpokládaného odstavce 5. Po diskusi upřesňuji stávající návrh. Jestli dovolíte, přednesl bych tyto dva návrhy.

V uvažovaném odst. 5 zatímní text říká: "úrok z tohoto účtu použije fond". Jeden problém zde je, že ve znění zákona č. 500/1990 ještě v podstatě fond neexistoval. I když se později objevuje. Domnívám se, a je to v podstatě ve smyslu § 15, v němž se mluví o tom, že "prostředky z tohoto účtu se použijí", že by bylo v tomto znění vhodné do odstavce 5 použít stejné znění, tedy "úroky z tohoto účtu se použijí". To je můj první návrh. Čili, ne "použije fond", ale "se použijí".

Dál se mluví o podpoře privatizace zdravotnických zařízení. Zde jsem veden takovou obavou, že formulace "k podpoře" je přece jenom lehce obecná a že by to mohlo být jistým způsobem zneužíváno, například k zakoupení vnitřního vybavení nebo k zakoupení léčiv. Zkrátka, není to precizní návrh, a proto bych doporučoval, aby "k podpoře privatizace zdravotnických zařízení" bylo škrtnuto a aby byla doplněna tato věta slovy: "pro účely privatizace zdravotnických zařízení".

Jestli dovolíte, celý tento odst. 5 by potom tedy zněl: "Úroky z tohoto účtu se použijí formou spoluúčasti na úhradě úroků z úvěrů poskytnutých fyzickým nebo právnickým osobám pro účely privatizace zdravotnických zařízení."

Domnívám se, že toto je časově nejpřesnější znění, které omezuje zneužití úroků na minimum, což myslím předkladatelé ve svém počátku též sledovali.

Děkuji.