Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Valentovi, slovo má pan poslanec Vrcha, připraví
se pan poslanec Rymeš.
Poslanec Oldřich Vrcha: Dámy a pánové,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, pane předsedo vlády, programové
prohlášení vlády ČR je založeno
na postech bývalého totalitního komunistického
režimu, to jest pokračování v ekonomické
devastaci Československa a nyní také České
republiky, zejména daňovou reformou, která
postihuje nejširší vrstvy obyvatelstva, to jest
dělníky, řemeslníky, zemědělce,
drobné podnikatele a podobné v naší
zemi. Občané předpokládají,
že nová vláda začne nejdříve
od sebe sama a tak bude vzorem občanům Československa,
a to především snížením
platů premiérů vlád, ministrů,
jejich aparátu, předsedů národních
rad, předsednictev a poslanců. Jen tak může
vláda a národní rada prokázat svoji
nezištnost a oddanost lidu této země.
Dalším důkazem, že programové prohlášení
je založeno na principech bývalého komunistického
režimu, je skutečnost, že do vlády byli
navrženi bývalí komunisté, jako jsou
soudruzi Dlouhý, soudruh Dyba, kteří chtějí
aplikovat svůj um v procesu ekonomické reformy,
což povede k rozpadu Československa, ale později
také k rozpadu České republiky tak, jak tomu
bylo s rozpadem Občanského fóra. Např.
u soudruha Dyby, v 50. letech pro jeho a otcův angažovaný
postoj k budování Gottwaldova bolševického
režimu, mohl tento studovat, jiní byli za svůj
postoj popravováni, jako Milada Horáková,
šikanováni apod.
Můj otec a jiní, celé rodiny, byli propouštěni
ze zaměstnání a vězněni a nám
tehdy byla zakázána jakákoliv studia jen
proto, že jsme nepocházeli z rodin komunistů.
Ministři, prokurátoři a soudci, kteří
mají takovou minulost, by měli odstoupit ze svých
křesel.
Dalším dokladem nesouhlasu je zápis z jednání
starostů a primátorů moravských měst
Opavy, Zlína, Kroměříže, Přerova,
Prostějova, Ostravy a Olomouce, kde se uvádí,
že chtějí, aby v programovém prohlášení
bylo zapsáno: a) připravit komplex zákonů
definujících a umožňujících
vyvážené fungování samosprávy
a státní správy, b) minimalizovat přerozdělení
finančních prostředků, stanovit procentuální
podíly odvodů daní státu a které
podíly zůstanou přímo v obcích,
c) připravit vznik nezávislých odvolacích
míst, která by zdokonalila, zrychlila průběhy
odvolacích řízení.
Sdružení pro republiku - republikánská
strana Československa má ve svém volebním
programu spolkové uspořádání
státu. Takovéto uspořádání
by beze zbytku vyřešilo požadavky nejen Moravanů,
Slezanů, ale také Čechů a Slováků
a zabrání tím rozpadu celého Československa.
Na základě dalších připomínek
a nesčetných připomínek občanů
v celé České republice by měl pan
předseda ČNR Milan Uhde rezignovat na svou funkci
předsedy České národní rady
pro jeho spolupráci s bývalým gottwaldovským
režimem. Závěrem uvádím jako
důkaz sloku jeho básně, kterou všichni
zde přítomní znáte.
Milan Uhde, 14. března 1953. Do bitev půjde před
řadami jak lehá otec ustaraný a pevně
stojí jeho lid. Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip,
do bitev půjde před řadami.
Čest vaší práci, postkomunisté
s novou zkratkou KDS, ODS a spol. Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
pan poslanec Rymeš, připraví se poslanec Exner.
Poslanec Ladislav Rymeš: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
kolegyně a kolegové, jsem lékař. Ve
svých předvolebních vystoupeních jsem
slíbil, že budu hájit zájmy lidí
práce, sociálně slabých a důchodců.
Po zběžném prostudování programového
prohlášení vlády, které věští
konec společného státu Čechům,
Moravanům a Slovákům, se kterým samozřejmě
nelze souhlasit, jsem se nejvíc zabýval kapitolami
zdravotnictví a sociální politika. S oblastí
zdravotnictví, kterou pan ministr Lom ve výboru
rozvedl, lze s menšími doplňky souhlasit. Kapitola
sociální politika je však podle mého
názoru naprosto nevyhovující, neřešící
základní sociální problémy,
které za poslední dva roky přibyly. Ať
už se dotkneme sociálního problému mládeže,
ochrany prvního zaměstnání, problémů
mladých manželství, osamělých
matek, otázky nedostatečné valorizace důchodů,
a tím de facto porušování zákona
ze strany minulé vlády.
Není řešena otázka snižující
se životní úrovně, čeká
nás liberalizace nájmů, nejsou řešeny
sociální byty. Vláda se zbavuje zodpovědnosti
za sociální problematiku a přesunuje ji na
obce, charitativní a církevní organizace.
Sociální politika patří rovněž
mezi zásadní. Proto musím doporučit
programové prohlášení vlády nepodpořit.
Prosím vás pěkně, neodpustím
si jednu otázku, na kterou jsem se nepřipravoval.
Před chvilkou jsem zde zaslechl otázku emigrace.
V loňském roce jsem byl v srpnu, v září
a začátkem října 7 týdnů
v Jihoafrické republice. Navštívil jsem 27
nemocnic, v nichž jsem potkal 3 emigranty z roku 1968/1969
lékaře a 9 emigrantů z loňského
roku.
Děkuji.
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
pan poslanec Exner, připraví se pan poslanec Kavan.
Poslanec Václav Exner: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
vážení kolegové, počkám
okamžik, aby citlivé koaliční uši
případně nebyly poskvrněny mými
slovy k věci.
Přestože v diskusi vystoupilo několik řečníků
a zvažoval jsem otázku, zda mám vystoupit,
domnívám se, že část programového
prohlášení, která je nejobsáhlejší
a hovoří k problematice národního
hospodářství, nebyla ještě dostatečně
prodiskutována, a že si zaslouží ještě
jeden diskusní příspěvek. V této
části se mi zvláště zdá,
že se projevuje nová ideologizace. Osvědčený
"standardní trh", "trh" bez přívlastků,
"masivní" a "rychlá" privatizace,
odstátnění, soukromé vlastnictví
jako "základní a nenahraditelný pilíř"
a "další stavební pilíře",
"nezvratné uzavření minulosti"
atd. Ne že bych měl námitky proti ideologii
nebo teorii vůbec. Naopak souhlasím se známým
tvrzením ruského a později sovětského
fyzika Kapici, že nejpraktičtější
je dobrá teorie. Ale problém je ve slově
dobrá.
Uskutečňování hospodářské
politiky po předchozí dva roky se projevilo ve zhoršení
velké části ekonomických ukazatelů
o 20-60%, což jsou hodnoty, kterých dosud v Československu
nebylo dosaženo. Naopak při výrazných
změnách v politickém a ekonomickém
trendu na začátku první republiky, po roce
1945, 1948 i 1968 došlo prakticky plynule k zlepšování
hospodářských ukazatelů. Přitom
tentokrát je záměrem vlády postihnout
prostřednictvím dokončení transformace
ekonomiky i oblast duchovní. Snad přece jen nebude
prohlubován trend z minulého volebního období
k prudkému snížení českých
kulturních aktivit a možností, k amerikanizaci
filmu, k ekonomickým potížím mnoha kulturních
zařízení a škol. V příslušných
částech vládního prohlášení
se o tom alespoň nic takového neříká.
Přesvědčení, že "dosavadní
razanci a tempo ekonomické reformy je nutné urychlit,
čímž se zkrátí negativně
pociťované dopady", je dobré. Nakonec
se říká "víra tvá tě
uzdravila". Není ale vůbec rozpracována
varianta pro případ, že se tento žádoucí
výsledek z různých důvodů nedostaví.
Programové prohlášení zcela v duchu
marxistické téze o vztahu základny a nadstavby
jde s pochybným východiskem dále tvrzením,
že "soukromé vlastnictví představuje
jedinou dlouhodobou záruku svobody a demokracie".
V tomto směru napravuje Listinu základních
lidských práv a svobod, jak už o tom byla řeč,
ve které se uvažuje o různých formách
vlastnictví, uniž by byl úmysl svobodu a demokracii
poškodit.
V mnoha místech není programovému prohlášení
na překážku existující ústava,
ústavní zákony a kompetence v rámci
ČSFR. K už vyjmenovaným oblastem bych ještě
doplnil oblast finální a měnové politiky,
činnosti při tvorbě sekundárního
kapitálového trhu, úpravě podnikání,
vztahu k ekonomice Slovenské republiky, celní politiku,
princip "jedna měna - jedna měnová politika
- jedna centrální banka". Jakoby si pan předseda
vlády neuvědomoval, že už není
federálním ministrem financí.
Vláda však počítá s dočasným
využíváním mimotržního nástroje
mzdové regulace. Už víme, že je to na
úkor především zaměstnanců
spojeno s omezováním možností na trhu
práce pro nesoukromý sektor. Pak ani nepřekvapí
další záměry: deregulace cen, odbourání
dotací i tam, kde je i státy s vyspělejší
ekonomikou pokládají za nutné:
U nás půjde o řešení problému
energetiky zavedením tržních cen paliv a energie.
Zvlášť to obyvatele potěší
u tepla, kde si mnoho z nás nemůže vybrat dodavatele.
Podobně vyřešíme problémy dopravy,
spojů, telekomunikací a částečně
i sociální problematiku, zdravotnictví, kulturu,
školství a zemědělství, kde však
přece jen je určitá dotační
politika uznána nebo alespoň dočasně
trpěna jako nutné zlo.
Vláda narozdíl od mnoha jiných, např.
Spojených států amerických, Japonska,
hospodářských tygrů jihovýchodní
Asie, Evropského hospodářského společenství
se nebude podílet na "socializujících
praktikách státních intervencí".
Špatnou platební disciplinu a platební neschopnost
podniků budeme řešit konkursním řízením
a bankroty. Zkušenost tvorby zákonodárství
a jeho uplatňování např. ve Švýcarsku
nebo Velké Británii, kde už delší
dobu vědí, že tyto postupy ekonomiku neposilují,
vedou ke zděšení a lavinám, nebudeme
přebírat. A tak se nelze divit, že vláda
už teď pro jistotu oznamuje, že "významnější
přínosy z pozitivních strukturálních
změn lze čekávat spíše až
ve středním nebo delším časovém
horizontu", snad až po skončení jejího
funkčního období.
Ne, tento program pro národní hospodářství
nemůže vyhovovat levicově orientovaným
občanům, ale ani pragmaticky orientovaným
ekonomům. Není zaměřen na brzký
obrat v dopadu na zatím v průměru stále
klesající reálné příjmy
obyvatel České republiky, s krátkou změnou
před volbami při zvýšení platů
ve státní správě. Děkuji vám
za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
pan poslanec Kavan. Připraví se paní poslankyně
Kolářová.
Poslanec Petr Kavan: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, k vládnímu prohlášení
bylo řečeno mnoho, já se pokusím být
stručný. Budu mluvit k problematice energetiky a
životního prostředí.
Všichni dobře víme, že energetika rozhodujícím
způsobem, včetně paliv, ovlivňuje
naše životní prostředí. Pracuji
v energetice více než 20 let, resp. pracoval jsem,
a to v Čechách, na Moravě i na Slovensku.
Měl jsem možnost během těchto dvaceti
let srovnávat a výsledky srovnání
mě jako Moraváka přivedli do řad HSD.
Když se podívám na str. 21 vládního
prohlášení vidím, že vláda,
pokud tomu tak je, a já jsem to mohl dle formy, která
mi byla předložena, a času, který jsem
měl k dispozici k prostudování, takto pochopit,
volí takovou cenovou politiku, že čisté
energie budou v nejkratší možné době
oceněny světovou tržní cenou, zatímco
ceny domácích energetických surovin, což
je zejména naše severočeské nekvalitní
hnědé uhlí budou určeny na základě
dlouhodobých tuzemských mezních nákladů
jejich pořízení a distribuce.
Pokud cenová politika bude takto prováděna,
nebudou vytvořeny základní podmínky
pro další zlepšování životního
prostředí.
Možná, že mi někdo bude oponovat, že
si to špatně vysvětluji. Jak jsem ale řekl,
čas a forma mně jiné vysvětlení
neumožňují.
Závěrem bych chtěl říci, že
u nás na Moravě v okrese Blansko vzbudí odvážný
závěr na str. 39 tohoto vládního prohlášení
patřičný ohlas. To je vše, co jsem vám
chtěl říci.
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
paní poslankyně Kolářová, připraví
se pan poslanec Nájemník.
Poslankyně Milena Kolářová:
Pane předsedo, dámy a pánové, původně
jsem nechtěla vystupovat, ovšem bylo zde "masy".
Domnívám se, že nás nevolily žádné
masy, ale odpovědní občané tohoto
státu. Nevím, jak odpovědný občan
tohoto státu se dívá na projednávání
programového prohlášení vlády.
Občas je zde vyslovena i tvrdá kritika, a to především
ze dvou obecných důvodů: 1. Že je příliš
nekonkrétní, 2. že jakýmsi způsobem
předjímá, že může dojít
k tomu, že jednání o státoprávním
uspořádání nebude úspěšné.
Všichni občané této země vědí,
že se tak stát může, hovoří
se o tom zcela otevřeně. Nevím proto, proč
bychom o tom hovořit neměli. Bylo by zcela nezodpovědné
od této vlády, kdyby tuto skutečnost nepředjímala.
To by byla vláda špatná.
Dále se domnívám, že toto programové
prohlášení je konkrétním prohlášením.
Vyznám se více ve zdravotnictví a je mi zcela
jasné, že pod slovy privatizace zdravotnictví
se skrývají desítky zákonů.
Jde o programové prohlášení vlády,
nikoliv o legislativní plán.
Zatím bych chtěla poděkovat vládě
za toto programové prohlášení. Vím,
že to nebude mít jednoduché, určitě
ji všichni budeme hodně kontrolovat.
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
pan poslanec Nájemník, připraví se
pan poslanec Gross.
Poslanec Václav Nájemník: Pane předsedo,
vážení páni poslanci, přítomná
vládo!
Jsem vzděláním ekolog a budu se vyjadřovat
k životnímu prostředí. Jsem velmi rád,
že pasáž z programového prohlášení,
věnovaná životnímu prostředí,
je koncipována skutečně moderně a
realisticky. Poskytuje prostor ke skutečně tvůrčímu
přístupu k životnímu prostředí.
Je to velmi cenné, zvláště ve světle
toho, co jsem slyšel. Zdá se, že mnoho lidí,
kteří říkají, že pracují
v oblasti životního prostředí, to nechápe.
Ekonomie a ekologie se k sobě podobají jako slova,
ale také ve skutečnosti se nedají oddělit.
Kdo tomu nevěří, ať se podívá
na životní prostředí ve vyspělých
státech a ve státech s komunistickým systémem.
Je trapné, že je nutné o tom mluvit. Zdá
se ale, čím více jsem to poslouchal, že
to nutné je.
Myslím, že demagogie už bylo dost, nemyslím
tím svůj projev, ale ty předcházející,
ale nemyslím tím paní doktorku Kolářovou.
Chtěl bych všechny inteligentní a slušné
lidi vyzvat, aby hlasováním umožnili nové
vládě co nejrychleji pracovat. Je zárukou
demokratického vývoje a koneckonců umožní
i levici její další řečnická
cvičení. Naopak by to asi nebylo.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
pan poslanec Gross. Připraví se pan poslanec Hofhanzl
a další přihlášenou poslankyní
je paní poslankyně Janů. To jsou všechny
písemné přihlášky.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane
předsedo, vážená vládo, dámy
a pánové, nebudu zde dlouze hovořit, chci
se zmínit pouze o jednom aspektu programového prohlášení
České vlády.
Dělí nás pouze krátký čas
od chvíle, kdy jsme v této místnosti skládali
slib poslance do rukou tehdy ještě předsedkyně
ČNR paní Dagmar Burešové. Všichni,
jak zde sedíme, jsme slíbili věrnost nejen
České republice, ale i České a Slovenské
Federativní Republice.
Vládní prohlášení je dle mého
názoru protknuto snahou o vytvoření samostatného
českého státu a tím i rozpadem společného
státu. Jsem z vás, jak zde sedíme, nejmladší
a mohl bych být mnohému z vás synem nebo
vnukem. Jako takto mladý jsem kandidoval a mám asi
mnoho čistých ideálů. Mé ideály
jsou asi příliš čisté na to,
abych se zpronevěřil nebo abych hlasoval jinak než
jsem v této místnosti sliboval. Nezapomínám
na to k čemu jsem se zavázal a vyzývám
i ostatní poslance a poslankyně České
národní rady, aby se ještě jednou zamysleli
nad souladem programového prohlášení
české vlády a slibem, který jsme v
této místnosti skládali. Dle mého
názoru tyto dvě záležitosti v souladu
nejsou.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
pan poslanec Hofhanzl, připraví se paní poslankyně
Janů.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, při řeči
pana poslance Drápely a jiných jsem měl dojem,
že někteří lidé mají vzácnou
vlastnost nevidět fakta a skutečnosti a nebo je
zcela záměrně zneužívají.
Je to varování. Chci věřit, že
česká vláda stojí nohama na zemi a
bude mít odvahu jednat a převést naší
zemi v období mezi totalitou a doufám fungující
demokratickou společností.
Na adresu poslance Votavy musím poznamenat, že je
důkazem, jak rodná strana nic nepochopila a v ničem
se nezměnila, když delegovala do České
národní rady poslance s takovýmito názory.
Poslanec Řezáč je skvělý dialektik.
Ocitoval nám zde též Henryho Forda. Jsem nucen
odpovědět též citátem Henryho
Forda, který řekl, že důležitá
je doba zralosti ovoce. Věřím, že ovoce
v této zemi jim už neuzraje, natahují ruku
příliš brzy. Budu prohlášení
vlády samozřejmě podporovat.
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
paní poslankyně Janů a připraví
se pak poslanec Nečas. S faktickou poznámkou se
hlásí pan poslanec Votava.
Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, chtěl
jsem jen říci, že na rozdíl od mínění
pana poslance Hofhanzla žádnou rodnou stranu nemám
a nikdy jsem ji neměl. Jsem členem politického
hnutí Levá alternativa a členem strany, o
níž zde mluvil, jsem nebyl ani před listopadem
ani v současné době. Děkuji za pozornost.
Poslankyně Ivana Janů: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, chci si blíže
povšimnout té části programového
prohlášení vlády, týkající
se státoprávního uspořádání
a ambicí Slovenska na získání faktické
svrchovanosti.
Slováci v posledních měsících
opakovaně a stále naléhavěji volají
po svém údajném právu na "emancipaci
národa". Co to znamená? Latinský právnický
termín zakódovaný v IUS CIVILE je "manucipio",
složené slovo z kmenů "manus" - ruka
a "capio" držím, tedy to, co římský
občan měl v držení svou vlastní
rukou: majetek, nevolníka, vlastní rodinu. "Emancipace"
je tedy vymanění se z tohoto držení
různým způsobem. Nevolník je propuštěn,
dům se prodá.
Co nám to dnes říká? Je nutno především
zdůraznit, že nás všechny, Slováky,
Moravany, Čechy, Maďary, Poláky - a můžete
jmenovat dál celý "svět socialismu"
držel čtyřicet let a někde i sedmdesát
let v rukou bolševický systém, z jehož
sevření jsme se všichni začali vymaňovat
v roce 1989. A dosud jsme se nevymanili, jak vidíme na
stavu myšlení, skutků, slov a projevů
i v této sněmovně a tím více
po spontánní demokratické volbě na
Slovensku.
A tady je nutno vidět, kteří a jací
lidé po této emancipaci volají nejhlasitěji
a jakými prostředky upevňují svou
nově získanou moc.
Vážené dámy, vážení
pánové, patřím mezi ty poslance, kteří
se v minulém období účastnili podstatné
části jednání s minulou slovenskou
reprezentací o státoprávním uspřádání.
Na základě těchto zkušeností
jsem dospěla k závěru, a věřím,
že podobně i ostatní přítomní
poslanci, pokud ovšem chtějí být upřímní,
včetně poslanců za komunistickou stranu,
že Slovensku musí umožněno osamostatnění,
se všemi klady a zápory, které pro něj
tento krok přinese.
Dovolte mi malý excurs do historie našeho státu.
Československá republika vznikla 28. října
1918 tím, že Český národní
výbor převzal od habsburské monarchie skutečný
výkon vládní moci na území,
jehož hranice sice ještě nebyly vymezeny, ale
které zahrnovalo dostatečné obyvatelstvo,
aby splnilo definici státu. Členem tohoto Českého
národního výboru byl doktor Vavro Šrobár,
jako mluvčí Slováků. Pozdější
- o den - a nezávislé přihlášení
se slovenské reprezentace k tomuto státu na jeho
vzniku nic neměnilo, stát by byl existoval i nadále,
i kdyby se Maďarům bylo podařilo slovenské
území pod svou vládou udržet. Stojí
dále za zmínku v této souvislosti, že
ani Český národní výbor ani
slovenská politická reprezentace nevěděli
o existenci ani obsahu tzv. Pittsburské dohody.
A i kdyby ji byli znali, nebyli by na ni brali zřetel,
protože to byla dohoda mezi občany cizího státu
a profesor Masaryk neměl právo ani jeden, ani druhý
národní výbor zavazovat. V době vzniku
státu v Československu nebyl. Stát byl založen
natrvalo. Ani jedna strana si nekladla podmínky pro jeho
opuštění nebo rozpuštění
a ani československá ústava přijatá
v roce 1920 o konci republiky neměla žádné
opatření. Během druhé světové
války tento stát nepřestal existovat, jeho
kontinuita byla představována exilovou vládou
a československou zahraniční armádou
jakož i uznáním spojenců. Po skončení
války nebylo při diskusích o nové
ústavě o takových opatřeních
vůbec uvažováno. Rovněž komunistická
vláda v tomto směru neučinila žádná
opatření. V roce 1968 komunisty oktrojovaná
ústava zahrnula do ústavy právo republik
na sebeurčení až do odtržení, přesně
podle jejich teorie, kterou komunistická strana hlásala
od svého vzniku. Nikdy však nebyly zahrnuty předpisy
a ani vytvořeny předpisy pro zánik sátu.
Z uvedeného vyplývá, že stát
vytvořený 28. října 1918 pod svými
různými jmény - Československá
republika, Československá socialistická republika,
Česko-Slovenská Republika, Česká a
Slovenská Federální Republika, nezaniká
ztrátou území - Sudety, Slovensko, Podkarpatská
Rus, a že tudíž souhlas nebo nesouhlas slovenské
politické reprezentace s příslušností
k němu není po právní stránce
nezbytný pro jeho existenci. Jednostranné její
rozhodnutí jej proměnit ve dva státy není
pro ty, kdo trvají na jeho udržení, nikterak
závazné. Naopak jak prezident Havel správně
proklamoval, politikové jedné generace nemají
morální právo zničit to, co předchozí
generace Čechů a Slováků společně
krvavě vybojovaly a pracně vybudovaly. Tento stát,
jehož současnou podobou je federace, je smluvní
stranou řady mezinárodních ujednání
v jeho prospěch. Nechci je zde vyjmenovávat. Z těchto
všech smluv a přičlenění vyplývají
práva a povinnosti, která nelze přenést,
zejména práva, na žádný nový
vnitropolitickou dohodou vzniknuvší subjekt. Jde o
trvalou ztrátu výhod pro případné
oba nově vzniklé státy. Ptám se, proč
musíme začínat oba znovu?
To co bylo řečeno nevylučuje, aby stoupenci
kontinuity států se nerozhodli odtržení
a osamostatnění části jeho území
neklást odpor a přijmout opatření,
aby se tento odchod dál spořádaně
bez chaosu a násilí. Je však důležité,
aby přitom nepodnikali iniciativní kroky, které
jsou nebo se dají chápat jako ukončení
existujícího státu a jeho nahrazení
dvěma novými státy.
Z rozchodu mezi slovenskou politickou reprezentací s federací
může podle jasného rozhodnutí slovenského
politického procesu být jeden nový stát,
a dosavadní stát pro nás pokračovat.
Dámy a pánové, domnívám se,
že česká strana může mít
dobrý pocit a troufám si říci, že
může pociťovat určitou hrdost nad tím,
že Slovensko, které jsme před 74 lety podchytili
jako zmírající národ, vedle nás
dospělo, rozkvetlo v sebevědomý lid, v útvar,
který má před sebou i před světem
šanci dokázat svou zralost, tj. oddělit se
a začít samostatně. Kontinuita našeho
státu, který začal v roce 1918 formálně
právně bez Slováků, musí pokračovat.
K tomu musíme přizpůsobit své kroky.
To je nejen naše nezadatelné právo, ale i povinnost
vůči Slovensku pro případ, že
by ve svých ambicích neuspělo a chtělo
se k nám v budoucnosti opět připojit např.
jako další spolková země.
Zároveň bych chtěla zdůraznit, že
vládní program svým hlasováním
podpořím a přeji vládě premiéra
Klause hodně trpělivosti v řešení
nelehkých problémů, které jeho vládu
čekají.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Milan Uhde: Nyní promluví
poslanec Nečas, připraví se poslanec Holub.
Dále je přihlášen do rozpravy poslanec
Vik. Potom požádal o slovo pan premiér Václav
Klaus.