Hlava V
Daň z tabákových výrobků
§ 38
Předmět daně
(1) Předmětem daně jsou tabákové výrobky.
(2) Tabákovými výrobky se pro účely tohoto zákona rozumí: cigarety, cigarilos, doutníky, lulkové, dýmkové, cigaretové, šňupavé a žvýkací tabáky.
§ 39
Základ daně
Základem daně je množství tabákových výrobků, u nichž vznikla daňová povinnost podle § 5, vyjádřené v kusech (u cigaret, doutníků a cigarilos) nebo v kilogramech (u tabáků).
§ 40
Sazby daně
Sazby daně jsou stanoveny takto:
|
Číselný kód nomenklatury celního sazebníku |
Text |
Sazba daně |
|
2402 |
cigarety filtrové délky nad 70 mm |
0,46 Kčs/1 kus |
|
cigarety provazcové a cigarety filtrové délky do 70 mm včetně |
0,27 Kčs/1 kus |
|
|
doutníky, cigarilos |
0 |
|
|
lulkové, dýmkové, cigaretové, šňupavé a žvýkací tabáky |
35,- Kčs/1 kg |
ČÁST TŘETÍ
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 41
Přechodná ustanovení
(1) Vybrané výrobky vyskladněné do 31. 12. 1992 a účtované odběrateli po 1. 1. 1993, se považují za vyskladněné podle tohoto zákona a podléhají spotřební dani.
(2) Právnická nebo fyzická osoba, která byla do 31. 12. 1992 plátcem daně z obratu [Zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb.] a která nakoupila vybrané výrobky do 31. 12. 1992 za cenu bez daně z obratu, je povinna u vybraných výrobků, s výjimkou vybraných výrobků, na které se vztahují ustanovení § 8, § 12 odst. 1, písm. b) až d), § 23, § 29 písm. a) a b) a vybraných výrobků, pro které je stanovena sazba daně nula:
a) provést fyzickou inventuru zásob k 31. 12. 1992, b) přiznat a odvést spotřební daň podle § 13 a § 14 z inventarizovaných zásob.
(3) Právnická nebo fyzická osoba uvedená v odstavci 2 musí spotřební daň přiznat a odvést podle § 13 a § 14 nejpozději za třetí zdaňovací období po 1. 1. 1993.
(4) Pokud plátci spotřební daně nakoupili vybrané výrobky před účinností tohoto zákona, nevztahuje se na ně ustanovení § 12 odst. 1 písm. a).
(5) První tři měsíce od účinnosti tohoto zákona odvádějí plátci daň denně, pokud jejich denní daňová povinnost přesáhne částku 3 000,- Kčs. V ostatních případech odvádějí plátci daň měsíčně. Ustanovení § 13 odst. 2 zůstává nedotčeno.
(6) V případě nároků z vad, které byly uplatněny v zákonné lhůtě u vybraného výrobku nakoupeného do 31. 12. 1992 a jejichž oprávněnost byla uznána po 1. 1. 1993, mají plátci spotřební daně nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. d) pouze do výše zaplacené daně z obratu.
§ 42
Účinnost zákona
Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Důvodová zpráva k návrhu zákona o spotřebních daních
I. Úvod
Součástí přechodu čs. hospodářství k tržní ekonomice je zásadní reforma systému daní. Celková koncepce daňové reformy byla zpracována federálním ministerstvem financí ve spolupráci s ministerstvy financí obou republik a schválena usnesením vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 532/1990 ze dne 2. 8. 1990. Věcná náplň daňové reformy byla projednána na zasedání Finanční rady České a Slovenské Federativní Republiky dne 22. 4. 1991, kde byla potvrzena nezbytnost legislativní úpravy nepřímých daní na federální úrovni. Federální ministerstvo financí proto zpracovalo návrh zásad zákona o spotřebních daních, který byl projednán ve výborech Federálního shromáždění ve dnech 11. - 17. 11. 1991. Výbory Federálního shromáždění tento návrh schválily s drobnými legislativními připomínkami, které byly při zpracování návrhu paragrafovaného znění zákona respektovány.
Návrh zákona byl zpracován podle podkladů specializovaných pracovních skupin složených ze zástupců všech tří ministerstev financí, zástupců významných výrobních a odbytových organizací z obou republik a zástupců dalších zainteresovaných ministerstev.
Návrh zákona byl projednán v mezirezortním připomínkovém řízení, v Radě hospodářské a sociální dohody České a Slovenské Federativní Republiky, v Legislativních radách vlád České republiky a Slovenské republiky a v Legislativní radě vlády České a Slovenské Federativní Republiky. Návrh projednaly vlády České republiky a Slovenské Republiky a doporučily jej vládě České a Slovenské Federativní republiky ke schválení.
V rámci reformy daňového systému nastanou nejzávažnější změny právě v oblasti nepřímých daní. Dnešní daň z obratu bude nahrazena daní z přidané hodnoty a spotřebními daněmi vybíranými u vybraných výrobků. Zavedení tohoto systému nepřímých daní v České a Slovenské Federativní Republiky se stane základem pro sblížení našeho daňového systému s daňovými mechanismy uplatňovanými zejména v zemích Evropských společenství a zároveň i nezbytným předpokladem pro odstranění jedné z bariér pro zapojení České a Slovenské Federativní Republiky do celoevropského integračního procesu.
II. Současný stav
Platná československá legislativa spotřební daně nezná a jejich funkci částečně nahrazuje stávající systém daně z obratu. Daň z obratu zatěžuje prodej a vnitropodnikové použití výrobků. Daň z obratu není uplatňována u dodávek pro výrobní spotřebu (až na některé výjimky) a pro vývoz. Okruh plátců daně je vymezen ve smyslu zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb.
V rámci zjednodušení výpočtu a odvodu daně z obratu provedeného k 1. 1. 1991 byl kromě sjednocení sazeb daně do čtyř pásem stanoven i vybraný okruh spotřebních výrobků se zvláštní úrovní zdanění. U tohoto okruhu spotřebních výrobků je zaveden systém zdanění buď procentní sazbou z prodejní ceny, jak je obvyklé u převážné většiny výrobků podléhajících dani z obratu, nebo sazbou stanovenou pevnou částkou v korunách za jednotku množství, což se nejvíce blíží připravovanému způsobu zdaňování spotřebními daněmi.
Dosavadní systém zdanění prodeje daní z obratu však stále ještě nevyhovuje podmínkám tržního hospodářství.
III. Základní principy systému spotřebních daní
Jak již bylo konstatováno, v návaznosti na cíle komplexní daňové reformy budou zavedeny dva základní druhy nepřímých daní - daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Postavení spotřebních daní je nutno považovat za zcela specifické, neboť tyto daně představují vedle zdanění daní z přidané hodnoty další zdanění u vybraných výrobků spotřebního charakteru.
K typickým znakům spotřebních daní patří, že ekonomicky postihují spotřebu vybraného okruhu výrobků bez ohledu na to, zda příslušné výrobky byly v tuzemsku vyrobeny nebo do tuzemska dovezeny.
Při výběru okruhu výrobků, které budou podléhat spotřebním daním, se přihlíželo především k fiskálním záměrům státu, jak je to všude ve světě běžné. To je dáno tím, že výrobky zdaňované spotřebními daněmi mají velice malou pružnost poptávky a daňový výnos z nich je tedy relativně stálý a rovnoměrný. V porovnání se současným stavem vychází navržený okruh výrobků z předpokladu, že počátkem roku 1993 již bude tržní situace ve značné míře konsolidována, a ze záměrů harmonizace systému nepřímých daní v zemích Evropských společenství. Proto je rozsah výrobků zdaněných spotřebními daněmi nižší, než rozsah výrobků z odvětví XVIII Sazebníku daně z obratu. Při respektování všech těchto skutečností se navrhuje uplatnit spotřební daně u těchto skupin výrobků:
- uhlovodíková paliva a maziva,
- líh a lihoviny,
- pivo,
- víno,
- tabákové výrobky.
Spotřební daně se stávají součástí základu pro výpočet daně z přidané hodnoty. Tento princip ekonomický dopad spotřebních daní dále multiplikuje. Daně budou vybírány jednorázově. Zákonem stanovená výše daní musí být stejná na celém území ČSFR, což je nezbytné z hlediska dodržení regulérních podmínek hospodářské soutěže a jednotného trhu v rámci federace.
IV. Přístup ke zpracování návrhu zákona.
Při formulování jednotlivých ustanovení zákona vycházeli předkladatelé z podmínek ekonomiky České a Slovenské Federativní Republiky a z obecně platných principů uplatňovaných v zemích Evropských společenství. Byly respektovány směrnice Evropských společenství týkající se spotřebních daní. Odůvodnění jednotlivých ustanovení je uvedeno v části VI. Důvodové zprávy. Návrh zákona zachovává princip neutrality nepřímých daní, t. j. nezávislost na postavení plátce daně (velký podnik nebo malý podnikatel), na neekonomických vlivech (ekologie, sociální vlivy a pod.), na sídle plátce daně (v rámci jednotného trhu mají všichni plátci stejné podmínky) a pod. Proto návrh zákona vychází z podmínky jednotné úrovně zdanění vybraných výrobků na celém území České a Slovenské Federativní Republiky bez ohledu na to, zda jde o výrobky vyrobené v tuzemsku nebo o výrobky dovezené.
Funkčnost zákona o spotřebních daních vyžaduje, aby celní orgány prováděly správu těchto daní u dovážených vybraných výrobků. Pokud se tak nestane, bude správa spotřebních daní u dovážených vybraných výrobků prakticky nerealizovatelná. V každém případě by jakékoli náhradní řešení znamenalo zavedení nákladných administrativních opatření (např. zřízení finančních orgánů na každé celnici) nebo riziko velkých nekontrolovatelných daňových úniků. Princip, že celnice budou vykonávat správu spotřebních daní u dovážených výrobků, byl schválen výbory Federálního shromáždění při projednávání návrhu zásad zákona o spotřebních daních.
Návrh zákona obsahuje tři části. V první části jsou ustanovení platná pro všechny skupiny vybraných výrobků. Ve druhé části jsou pak ustanovení, která se týkají vždy jen jedné skupiny, pokud si specifika této skupiny vyžadují, aby se úprava některých vztahů lišila od úpravy obecné. Týká se to vymezení předmětu daně, základu daně, sazeb daně a u některých skupin i rozsahu plátců daně nebo osvobození od daně. Třetí část obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení.
V. Očekávaný výnos spotřebních daní
Vyčíslení očekávaného výnosu spotřebních daní v roce 1993 vychází z předpokladu, že dnešní výnos daně z obratu u vybraných výrobků bude přetransformován do výnosu zaváděných spotřebních daní a do výnosu části daně z přidané hodnoty připadající na spotřební daně. Výjimku tvoří skupina tabákových výrobků, kde výnos spotřebních daní obsáhne celý výnos daně z obratu a příslušná část daně z přidané hodnoty bude znamenat zvýšení tohoto výnosu. Tato konstrukce daně si vyžaduje, aby byla příjmem státního rozpočtu federace.
Zároveň je však u některých skupin vybraných výrobků navržena nulová sazba spotřební daně. Jde jednak o výrobky, u kterých dosavadní sazba daně z obratu je nižší, než předpokládaná sazba daně z přidané hodnoty. Dále to j sou výrobky, které dnes odebírá asi 90 % odběratelů bez daně z obratu. V obou případech by stanovení nenulových sazeb spotřebních daní znamenalo neadekvátní růst cen nejen u těchto vybraných výrobků, ale i u výrobků navazujících. V případě čistého lihu, který zdaněn být musí, je tento problém řešen osvobozením od daně při dodávkách čistého lihu pro navazující odvětví v rozsahu uplatňovaném v dnešním systému daně z obratu.
Konkrétní sazby spotřebních daní, které jsou uvedeny v návrhu zákona, vycházejí z předpokládané sazby daně z přidané hodnoty ve výši 23 %. Pokud bude stanovena jiná sazba daně z přidané hodnoty, bude třeba změnit i sazby spotřebních daní tak, aby byla zachována zásada, že výnos spotřebních daní a daně z přidané hodnoty na ně připadající musí zachovat dnešní výnos daně z obratu.
Kvantifikace výnosu spotřebních daní podle sazeb obsažených v návrhu zákona vychází z údajů o zdanitelných dodávkách vybraných výrobků za období 1. - 9. měsíce r. 1991. Jde o poslední údaj daňové statistiky, který je v daném okamžiku k dispozici. K vytvoření srovnatelné základny byly údaje za 1.- 9. měsíc lineárně povýšeny o jednu čtvrtinu k dosažení celoročních hodnot. Za těchto předpokladů lze očekávaný výnos nepřímých daní u vybraných výrobků při předpokládané sazbě daně z přidané hodnoty 23 % kvantifikovat takto:
|
výnos spotřebních daní |
62,9 mld. Kčs |
|
daň z přidané hodnoty zvyšující spotřební daň |
14,4 mld. Kčs |
|
celkem |
77,3 mld. Kčs |
Pro srovnání je možné konstatovat, že celkový výnos daně z obratu připadající na vybrané výrobky dosáhl v roce 1990 hodnoty 79 mld. Kčs a očekávaný výnos téže daně za rok 1991 představuje částku cca 75 mld. Kčs.
Výše uvedené kvantifikace očekávaného výnosu daní mají pochopitelně pouze orientační charakter, neboť předpokládají strukturu spotřeby roku 1991. Úroveň a strukturu spotřeby roku 1993 nelze v daném okamžiku s potřebnou dávkou pravděpodobnosti odhadnout. Provedené kvantifikace budou ve vztahu k disponibilní základně vstupních dat průběžně korigovány a zpřesňovány.
VI. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu zákona
1. Úvodní ustanovení (§ 1)
Spotřební daň je daní nepřímou, to znamená, že ve svých důsledcích je zdaněna konečná spotřeba. Potřeba kontrolovatelnosti a spravovatelnosti daně však vyžaduje, aby byla vybírána přímo u výrobců. Plátci daně tak vlastně vybírají daň od spotřebitelů prostřednictvím cen a tuto daň pak odvádějí do státního rozpočtu. Zákon pak stanoví podmínky, podle kterých bude spotřební daň působit.
V tomto ustanovení je také zakotvena zásada jednorázovosti zdanění spotřebními daněmi na rozdíl od daně z přidané hodnoty, která se vybírá postupně podle jednotlivých stupňů zpracování.
2. Vymezení pojmů (§ 2)
Základní pojmy jsou vymezeny tak, aby mohlo být v dalších ustanoveních jednoznačně stanoveno, kdy vzniká daňová povinnost. Vymezení základních pojmů bylo původně uvedeno v důvodové zprávě k zásadám zákona o spotřebních daních s tím, že bude zahrnuto přímo do zákona.
3. Plátci daně (§ 3)
Návrh zákona zahrnuje do okruhu plátců daně všechny právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, dovážejí nebo vyvážejí vybrané výrobky, bez ohledu na to, zda v této oblasti provozují podnikatelskou činnost. Jde o to, aby byly zdaněny všechny dovozy vybraných výrobků (pokud nejsou osvobozeny od daně) a aby se daňová povinnost vztahovala i na osoby, které provozují nedovolenou podnikatelskou činnost.
Okruh plátců daně pak také zahrnuje právnické nebo fyzické osoby, které zakoupí vybrané výrobky bez daně v rámci osvobození od daně, ale pak je použijí pro jiné účely, než na které se osvobození vztahuje.
4. Předmět daně (§ 4)
Rozsah vybraných výrobků je v zásadě obdobný jako u většiny zemí Evropských společenství. Bližší vymezení je obsaženo v části druhé návrhu zákona u jednotlivých skupin vybraných výrobků.
V tomto ustanovení je také deklarováno zamezení dvojího zdanění vybraných výrobků spotřebními daněmi.
5. Vznik daňové povinnosti (§ 5)
Vznik daňové povinnosti je stanoven odlišně pro tuzemskou výrobu a pro dovoz vzhledem k tomu, že správu daně u dovážených vybraných výrobků bude vykonávat celnice. Navíc je definován také pro případy, kdy hrozí obcházení ustanovení o osvobození od daně a o vrácení daně. Místo plnění není třeba v zákonu definovat, neboť tento institut budou řešit zákony o správě daní.
Zánik daňové povinnosti není v tomto zákoně upraven, neboť bude řešen předpisy souvisejícími (správa daně, celní zákon).
6. Základ daně a sazby daně (§ 6 a § 7)
Tato ustanovení vymezují pouze obecné principy včetně zásady jednotnosti sazeb. Bližší vymezení jsou uvedena v části druhé návrhu zákona u jednotlivých skupin vybraných výrobků.
7. Osvobození od daně (§ 8 a § 9)
Protože účelem spotřebních daní je zdanění spotřeby vybraných výrobků na území ČSFR, je daňově osvobozen veškerý vývoz. Jestliže se však v zásadách zákona předpokládalo osvobození dodávek pro vývoz od spotřební daně, je v návrhu zákona tento přístup nahrazen institutem vrácení daně podle § 12 vzhledem k nutnosti zamezení možných daňových úniků.
Osvobozen je i dovoz vybraných výrobků v souladu s platnou zákonnou úpravou v celní oblasti. Výjimku tvoří dovážené vybrané výrobky určené k vědeckým, výzkumným, vyučovacím, výchovným, kulturně výchovným, vyšetřovacím, léčebným, služebním a náboženským účelům a k zabezpečení obranyschopnosti země a bezpečnosti. Dále pak vybrané výrobky dovezené na základě všeobecné systému celních preferencí nebo na základě mezinárodních dohod o celní unii a oblastech volného obchodu. U těchto vybraných výrobků předpokládáme zdanění spotřebními daněmi.
Osvobození vybraných výrobků určených k použití jako vzorky se uplatní pouze v tom případě, že plátce musí vyskladnit vybrané výrobky pro tyto účely bez ohledu na svoji vůli.
8. Vystavování daňových dokladů (§ 10)
Plátce je povinen vystavit daňový doklad, který prokazatelně potvrdí základ daně a umožní její výpočet. Zákon určuje odlišný postup u vybraných výrobků z tuzemské výroby a z dovozu s ohledem na to, že správu daně u dovozu musí vykonávat celní orgány. Návaznost na účetnictví je zajištěna ustanovením § 10, odst. 3.
9. Výpočet daně (§ 11)
Návrh zákona stanoví způsob výpočtu tak, aby si plátce daně mohl vypočítat daň sám, pokud má takovou povinnost stanovenu.
10. Vrácení daně (§ 12)
Podle zásad zákona měly být v případech podle tohoto paragrafu uplatněny odpočty daně. Vzhledem k možné terminologické kolizi se zákonem o dani z přidané hodnoty, kde se odpočty uplatňují podle naprosto odlišného principu, byl pro účely tohoto zákona použit termín "vrácení daně". Tento termín více odpovídá charakteru spotřebních daní a při tom nic nemění po věcné stránce.
Vrácení daně především zajistí praktickou a kontrolovatelnou aplikaci zásady, že vyvážené vybrané výrobky musí opustit naše území nezdaněné. Vrácení daně ovšem není možné, pokud se nejedná o vývoz v rámci podnikatelské činnosti. Dále má vrácení daně zabránit dvojímu zdanění u vybraných výrobků a neodůvodněnému uplatnění daně v případech vrácení vybraných výrobků zpět výrobci a v případech oprávněných reklamací.
V případech vývozu do tzv. exteritoriálních území (zahraniční zastupitelství apod.) nebo dodávek pro obchody s bezcelním zbožím návrh zákona předpokládá, že podrobnější úpravu s cílem zamezit zneužívání vracení daně bude řešit vyhláška, kterou vydají společně federální ministerstvo financí a federální ministerstvo zahraničních věcí.
11. Daňové přiznání, odvod a splatnost daně, registrace a oznamovací povinnost, penále a pokuty, správa daně (§ 13 až § 17)
Tyto paragrafy patří do skupiny ustanovení, jež byla řešena v zásadách zákona v obecné poloze jedinou zásadou, která stanovila, že až v návrhu paragrafovaného znění zákona bude rozvedena hmotně právní úprava správy spotřebních daní v návaznosti na připravované zákony ČNR a SNR o správě daní.
Návrh zákona vychází z principu samozdanění. To znamená, že plátce je povinen sám přiznat a odvést daň ve stanovených lhůtách (§ 13 a § 14). V obou ustanoveních je vyjádřena i odlišnost postupu při zdanění vybraných výrobků vyráběných v tuzemsku a vybraných výrobků dovážených.
Ačkoliv obecná úprava registrace plátců daně bude opět věcí zákonů národních rad, pokládáme za nutné v zájmu daňové disciplíny stanovit povinnost registrace a oznamovací povinnost na základě charakteru spotřebních daní tímto zákonem (§ 15).
Ze stejného důvodu návrh zákona obsahuje ustanovení o penále a pokutách (§ 16). Jde o hmotně právní ustanovení, jehož procesní provádění stanoví zákony národních rad o správě daní.
V ostatních otázkách správy daně odkazuje tento zákon na zvláštní předpisy, jimiž se rozumějí příslušné zákony národních rad a celní zákon (§ 17).
12. Uhlovodíková paliva a maziva (§ 18 až § 23)
Rozsah okruhu plátců daně (§ 18) je rozšířen i na Správu federálních hmotných rezerv. Účelem zařazení Správy federálních hmotných rezerv do okruhu plátců daně je zamezit zdanění pomaluobrátkových zásob (asi 5 - 7 let). V tomto případě dojde ke zdanění až při uvolnění zásob pro konečnou spotřebu.
V souvislosti se zařazením Správy federálních hmotných rezerv do okruhu plátců daně jsou příslušným způsobem doplněna i ustanovení o vzniku daňové povinnosti (§ 20) a osvobození od daně (§ 23 odst. 2).
Předmětem daně (§ 19) jsou skupiny výrobků, které i dosud byly předmětem vyššího zdanění podle ustanovení odvětví XVIII Sazebníku daně z obratu. Dochází zde proti současnosti k určitým změnám, a to, že nadále u benzinu nebude odlišné zdanění podle oktanového čísla (Special, Super), ale naproti tomu bude rozlišeno zdanění olovnatého a bezolovnatého benzinu. Rovněž zdanění stlačených a zkapalněných plynů (s výjimkou bioplynu, který není zdaněn) bude představovat 47 % zdanění motorové nafty, ačkoliv účinnost těchto paliv je motorové naftě rovnocenná. Na rozdíl od zásad zákona se vypouštějí průmyslové oleje, mazadla a vazelíny, neboť výnos daně z obratu u těchto výrobků bude naplněn výnosem daně z přidané hodnoty.
V základu daně (§ 21) předpokládáme dvě měrné jednotky podle charakteru paliv a maziv. Čistou hmotností rozumíme hmotnost vlastního předmětu daně bez jakéhokoli obalu, ať už se jedná např. o balení olejů do spotřebitelského balení nebo o cisterny pro přepravu benzinu.
Výše sazeb daně (§ 22) odpovídá očekávanému výnosu daně z obratu u těchto skupin výrobků v r. 1991 sníženému o podíl připadající na daň z přidané hodnoty. Zároveň z ekologických důvodů je stanovena nižší sazba pro bezolovnatý benzin a též pro alternativní paliva. Pro technický benzin a pro automobilové a letecké motorové a převodové oleje byla zvolena nulová sazba, neboť dnešní výnos daně z obratu bude pokryt výnosem daně z přidané hodnoty a uplatnění spotřebních daní by znamenalo značné zvýšení cen těchto výrobků. Číselné kódy byly převzaty z platného Celního sazebníku na rok 1992 (totéž platí i pro ostatní skupiny vybraných výrobků).
Kromě případů uvedených v části první, budou osvobozena od daně (§ 23) i paliva a maziva pro leteckou veřejnou přepravu osob a nákladů tak, jak je to obvyklé podle recipročních dohod v rámci Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA). Navíc se zmocňuje vláda České a Slovenské Federativní Republiky k postupu, kterým by bylo možno snížit daňové zatížení v žádoucích případech (např. tzv. modrá a zelená nafta).
13. Líh a lihoviny (§ 24 až § 31)
Plátcem daně (§ 24) je rovněž Správa federálních hmotných rezerv ze stejných důvodů, jako u uhlovodíkových paliv a maziv.
Předmět daně (§ 25) je definován základními pojmy o lihu, které uvádí vyhláška federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 16/1972 Sb., ze dne 28. března 1972 o hospodaření s lihem, novelizovaná vyhláškou federálního ministerstva hospodářství č. 66/1991 Sb., ze dne 31. ledna 1991. Federální ministerstvo financí požádalo republiková ministerstva financí, aby dosavadní platné vyhlášky novelizovala tak, aby byly v souladu s navrhovanou daňovou soustavou. Normy ztrát při výrobě lihu jsou stanoveny ministerstvy zemědělství republik po dohodě s ministerstvy financí. Tyto normy jsou stanoveny pouze při výrobě a oběhu lihu. Na rozdíl od zásad jsou v předmětu daně zahrnuty i alkoholizované šťávy (např. Mixela).
Vznik daňové povinnosti (§ 26) je rozšířen proti části první v souvislosti s režimem výroby a spotřeby lihu.
Definice měrné jednotky lihu pro základ daně (§ 27) vychází z již citované vyhlášky o hospodaření s lihem. Základní měrnou jednotkou je metr krychlový absolutního alkoholu a odvozenou jednotkou je 1 litr absolutního alkoholu při normální teplotě 200 °C, při které se objemová koncentrace zjistí skleněným areometrem na líh.
Sazby daně (§ 28) vycházejí z očekávaného výnosu daně z obratu v r. 1991 sníženého o podíl výnosu daně z přidané hodnoty. Na rozdíl od dnešního stavu předpokládá zákon zdanění veškerého vyskladněného čistého lihu s výjimkou osvobození (§ 8 a § 29). Stejná sazba, jako na čistý líh, je stanovena i na lihoviny a destiláty. Z hlediska kontroly výroby a oběhu lihu je třeba stanovit sazbu, byť i nulovou, na tzv. technický líh (syntetický a denaturovaný líh, vedlejší produkty při výrobě lihu obsahující líh apod.).
Mimo osvobození od daně uvedené v části první se v § 29 osvobozují navíc dodávky lihu tak, aby bylo zachováno dosavadní osvobození od daně z obratu. Takový rozsah osvobození jde nad rámec schválených zásad, kde se předpokládalo jen osvobození dodávek lihu k výrobě léčiv a farmaceutických lučebnin. Uvedená změna v osvobození od daně je motivována snahou zamezit negativním dopadům při zavedení spotřebních daní z lihu a lihovin na výrobky, pro jejichž výrobu se dnes používá nezdaněný líh. Další tituly osvobození jsou dány odlišným charakterem hospodaření s lihem. Ze stejných důvodů je stanovená třicetidenní lhůta pro registraci plátců (§ 30).
14. Pivo (§ 31 až § 33)
V předmětu daně (§ 31) je uvedeno pivo, které obsahuje 0,6 % hmotnostních alkoholu. Pivo, které obsahuje méně, než 0,6 % hmotnostních alkoholu, spotřební daní zdaňováno nebude.
Sazby daně (§ 33) vycházejí z očekávaného výnosu daně z obratu v r. 1991 sníženého o podíl výnosu daně z přidané hodnoty.
15. Víno (§ 34 až § 37)
Ustanovení § 34 - Plátci - akceptuje dnešní stav, kdy existuje mnoho fyzických osob, které si v minimálním množství a pro vlastní potřebu vyrábějí různé druhy vín. Pokládáme za neúnosné zatěžovat drobné pěstitele administrativou spojenou s daňovým řízením. Tato administrativa by nadměrně zatěžovala i finanční orgány neúměrně k výnosu daně, který by bylo možno očekávat. Po věcné stránce jsou tak dodrženy schválené zásady zákona, i když po formální stránce není tato skutečnost řešena formou osvobození od daně, ale formou vymezení plátců daně.
Předmět daně (§ 35) postihuje všechny druhy vín v současné době klasifikované dle JKPOV v oboru 783. Členění do skupin odpovídá dnešnímu zdanění jednotlivých druhů vín.
Měrná jednotka stanovená pro základ daně (§ 36) je běžně užívanou měrnou jednotkou v tomto oboru. V případech dodávek vína v atypických obalech, cisternách apod. bude obsah vždy přepočítán na litry.
Sazby daně (§ 37) vycházejí ze skutečného výnosu daně z obratu za první pololetí r. 1991 sníženého o podíl výnosu daně z přidané hodnoty. V případě šumivých vín a desertních vín byl tento výnos snížen o částku připadající na zdanění skleněných obalů. Pro ostatní nápoje podle § 35, odst. 1, písm. e) a pro tokajské víno je navržena nulová sazba vzhledem k tomu, že dnešní výnos daně z obratu bude pokryt výnosem daně z přidané hodnoty a uplatnění spotřební daně by znamenalo neadekvátní zvýšení cen těchto výrobků.
16. Tabákové výrobky (§ 38 až § 40)
Předmět daně (§ 38) postihuje všechny druhy tabákových výrobků.
Měrné jednotky kus pro základ daně (§ 39) bude užito u cigaret, cigarilos a doutníků. V ostatních případech bude použito měrné jednotky kilogram. U jednoho druhu výrobků bude použita vždy jen jedna měrná jednotka.
Sazby daně (§ 40) vycházejí z očekávaného výnosu daně z obratu v r. 1991. Proti dnešnímu stavu jsou stanoveny tak, aby byly zdaněny stejně tuzemské i dovážené výrobky. Nulová sazba u doutníků a cigarilos je navržena proto, že dnešní výnos daně z obratu bude pokryt výnosem daně z přidané hodnoty a uplatnění spotřební daně by znamenalo neadekvátní zvýšení cen těchto výrobků.
17. Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 41 a § 42)
Návrh zákona o spotřebních daních vychází z toho, že zákon o dani z přidané hodnoty zruší dnes platné zákony o dani z obratu. Proto musí být řešeny problémy spojené s přechodem z daně z obratu na spotřební daně. Navrhovaná řešení mají zamezit jednak dvojímu zdanění, jednak možným daňovým únikům.
Datum účinnosti (1. 1. 1993) je v souladu se scénářem ekonomické reformy a shodné s předpokládaným datem účinnosti zákona o dani z přidané hodnoty.
V Praze dne 13. března 1992
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády ČSFR a ministr financí
Klaus v. r.