(1) Investiční společnost je povinna uzavřít podílový fond a vyplatit podílníkům jejich podíly:
a) vrátí-li podílníci podílového fondu v průběhu posledních šesti měsíců více než třetinu podílových listů,
b) jestliže jí příslušný státní orgán odňal povolení ke zřízení podílového fondu,
c) bylo-li zahájeno konkursní řízení na její majetek.
(2) Při zániku investiční společnosti depozitář vyplatí podílníkům podílové listy a hospodaření podílových fondů uzavře, nebo příslušný státní orgán na návrh depozitáře rozhodne o převodu majetku podílových fondů zanikající investiční společnosti na jinou investiční společnost při zachování dosavadního statutu podílových fondů.
Část devátá
Státní dozor
§ 36
(1) Činnost investiční společnosti a investičního fondu a činnost depozitáře podle tohoto zákona podléhají státnímu dozoru, který vykonává příslušný státní orgán.
(2) Při výkonu státního dozoru je příslušný státní orgán povinen dohlížet na dodržování tohoto zákona a statutu fondu, dbát na ochranu zájmů podílníků podílového fondu a akcionářů investičního fondu a při zjištění nedostatků je oprávněn ukládat podle § 37 tohoto zákona sankce.
(3) Při výkonu státního dozoru je příslušný státní orgán oprávněn požadovat od investiční společnosti a investičního fondu informace o jejich činnosti a o podílových fondech, které investiční společnost spravuje, a to v rozsahu potřebném pro výkon státního dozoru.
Část desátá
Sankce
§ 37
(1) Jestliže příslušný státní orgán při výkon státního dozoru zjistí, že investiční společnost nebo investiční fond neudržuje dostatečnou výši peněžních prostředků ve vztahu k příslibům učiněným investorům, odejme této investiční společnosti nebo investičnímu fondu povolení udělené podle § 8.
(2) Jestliže příslušný státní orgán při výkonu státního dozoru zjistí, že investiční společnost, investiční fond nebo depozitář porušují povinnosti uvedené v tomto zákoně nebo ve statutu fondu, může podle závažnosti a povahy zjištěných nedostatků tomu, kdo povinnosti porušil:
a) uložit, aby zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil a současně informoval příslušný státní orgán o přijatých opatřeních,
b) uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kčs,
c) pozastavit na vymezenou dobu, nejdéle však na šest měsíců, a ve vymezeném rozsahu nakládání s majetkem v podílovém fondu a nakládání s majetkem investičního fondu a pozastavit na tuto dobu další prodej podílových listů a vydávání akcií,
d) odejmout povolení udělené podle § 8.
(3) Zjistí-li příslušný státní orgán, že neoprávněná osoba provozuje činnost, kterou je podle tohoto zákona oprávněna v konávat investiční společnost nebo investiční fond, zakáže jí provozování této činnosti a uloží jí pokutu až do výše 10 000 000 Kčs, nejde-li o trestný čin.
(4) Sankce podle odstavce 2 a 3 lze uložit do jednoho měsíce ode dne, kdy se příslušný státní orgán dozvěděl o skutečnostech rozhodujících pro jejich uložení, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k těmto skutečnostem došlo.
(5) Pokuty podle odstavce 2 a 3 jsou příjmem státního rozpočtu České republiky nebo Slovenské republiky podle sídla osoby, které byla pokuta uložena.
Část jedenáctá
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 38
(1) Investiční společnosti, podílové fondy jimi zřízené a investiční privatizační fondy zřízené podle zvláštních předpisů [Zákon č. 92/1992 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., nařízení vlády ČSFR č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 69/1992 Sb.] se považují za investiční fondy podle tohoto zákona, jestliže uvedou své postavení a svou činnost do souladu s ním do šesti měsíců od nabytí jeho účinnosti, pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Dosavadní zakladatel investičního privatizačního fondu může pro tento fond vykonávat služby podle § 7 odst. 3 po dobu tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud se zakladatel v této lhůtě nepřemění na investiční společnost podle § 4 až 7, musí poskytování služeb investičnímu privatizačnímu fondu ukončit.
(3) Smlouvu s depozitářem podle § 30 musí investiční privatizační fond a investiční společnost uzavřít nejpozději do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.
(4) Statut fondu podle § 15 musí investiční privatizační fond nebo investiční společnost předložit příslušnému státnímu orgánu nejpozději do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5) Omezení a rozložení rizika podle § 24 musí investiční společnost a investiční privatizační fond provést nejpozději do 31. prosince 1993.
(6) Jestliže investiční společnost nebo investiční privatizační fond nesplní ve stanovených lhůtách povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 5, odejme jim příslušný státní orgán povolení k jejich vzniku a současně takovou investiční společnost nebo investiční privatizační fond zruší.
(7) Investiční společnosti a investiční privatizační fondy vzniklé ke dni účinnosti tohoto zákona jsou povinny do dvou měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona sdělit příslušnému státnímu orgánu, který vydal povolení k jejich činnosti, celkový počet smluv s obsahem příslibu na vyplacení určité částky po určité době, celkovou výši takto uplatnitelných investičních bodů [§ 5 odst. 2 a § 17 nařízení vlády ČSFR č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 69/1992 Sb.] v příslušné privatizační vlně a celkovou peněžní výši takto uzavřených smluv. Pokud zákon České národní rady nebo zákon Slovenské národní rady do té doby určí příslušný státní orgán, učiní tyto investiční společnosti, investiční privatizační fondy a investiční fondy sdělení podle tohoto odstavce tomuto orgánu.
§ 39
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem .....
Důvodová zpráva
Obecná část
1. Investiční společnosti a investiční fondy jsou důležitým článkem finančního trhu. Shromažďují peněžní prostředky především drobných investorů a přebírají za ně péči o spolehlivé a výnosné umístění jejich kapitálu. Pro investory spočívá atraktivnost koupě akcií investiční společnosti nebo investičního fondu, resp. podílových listů podílového fondu namísto přímého investování, především v tom, že takto vynaložené prostředky přinášejí zpravidla větší finanční výnos než vklady u spořitelen a bank a zároveň představují spolehlivé jejich uložení. Investiční společnosti a investiční fondy rozkládají riziko podnikání do více podnikatelských subjektů a v případě investičních fondů i do více druhů majetku. Rozhodování o konkrétním umístění získaných peněžních prostředků se ponechává profesionálním odborníkům investičních společností a investičních fondů, což je pro investory nejen výhodnější, ale i racionálnější než přímé investování. Různé zaměření investičních společností a investičních fondů umožňuje, aby investor volil takové umístění svých peněžních prostředků, které odpovídá jeho zájmům.
2. Investiční společnosti a investiční fondy se ve vyspělých tržních ekonomikách značně rozšířily a představují velmi významnou složku finančního trhu.
Zahraniční zkušenosti však také ukazují, že v této oblasti podnikání existují značné možnosti pro spekulace vedoucí k zneužívání svěřených prostředků a k podvodům. Proto se ve většině zemí chrání zájmy investorů velmi podrobnou právní úpravou. Zřizování investičních společností a investičních fondů je vázáno na povolovací řízení a jejich činnost je kontrolována orgánem státní správy.
3. Existence investičních společností a investičních fondů se dosud opírala o zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a zákon č. 158/1989 SB., o bankách a spořitelnách. Podle § 26 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb., "kupony příslušné emise mohou být použity na získání účasti na obchodních společnostech pro tento účel zvlášť založených po předchozím souhlasu orgánu republiky". Obchodními společnostmi se v daném případě rozumí investiční privatizační fondy založené ve formě akciových společností. Vznik investičních společností a investičních fondů se širší působností než je uvedeno v zákoně č. 92/1991 Sb., se povoloval podle zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách (§ 9 a § 14). Podle uvedených ustanoveních se operace s cennými papíry považovaly za bankovní činnost, kterou kromě bank a spořitelen mohla provozovat i jiná právnická osoba vedle své hlavní činnosti. K této činnosti bylo třeba povolení, které udělovala Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí.
Komplexní úprava vzniku, činnosti a hospodaření investičních společností a investičních fondů a státního dozoru nad nimi v našem právu chybí. Tento účel plní předpokládaný návrh zásad zákona o investičních společnostech a investičních fondech.
V návrhu zákona jsou využity zahraniční zkušenosti, zejména současná právní úprava ve Spolkové republice Německa. Vzhledem k budoucímu zapojení čs. finančního trhu do evropského trhu, přihlíží návrh zákona ke směrnicím rady Evropských společenství ke koordinaci právních předpisů pro organizace, které jsou zřízeny pro společné vklady investorů do cenných papírů (směrnice ES z 22. března 1988 č. 85/611 a 88/220).
4. Předložený návrh zásad zákona se dotýká úpravy podnikání občanů a právnických osob a vztahů vznikajících při jejich podnikatelské a jiné hospodářské činnosti, která podle čl. 24 písm. a) a c) ústavního zákona o čs. federaci patří do působnosti federace. Úprava zákonem Federálního shromáždění je proto odůvodněná.
Zvláštní část
K § 1
Vymezuje se účel a předmět zákonné úpravy. Zřizování a správa kolektivních majetkových účastí není živností ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a proto je třeba upravit tuto podnikatelskou činnost zvláštním zákonem.
K § 2 a 3
Vymezují se podnikatelské subjekty, které kolektivní investování mohou provádět a jejich právní forma. Zákaz jiné podnikatelské činnosti pro investiční společnosti a investiční fondy a vyloučení jiných subjektů z provozování kolektivního investování má za cíl ochranu investorů tak, aby nedocházelo k přenášení rizik z jiných podnikatelských činnosti. Kolektivní investování je vysoce specializovanou činností, která je v zemích s rozvinutým finančním trhem vykonávána výlučně pouze pro tento účel zřízenými subjekty na něž jsou kladeny vysoké odborné nároky. Investičním společnostem a investičním fondům není dovoleno vydávat dluhopisy, aby se tak nenarušovala jejich likvidita.
K § 4
Právní forma investiční společnosti se omezuje na akciovou společnost a společnost s ručením omezeným. Jiné právní formy jsou pro tuto činnost nevhodné což potvrzuje i zahraniční praxe. Ustanovení o povinnosti spol. s. r. o. zřídit dozorčí radu je ustanovením směřujícím k ochraně investorů, neboť obchodní zákoník povinné zřízení dozorci rady u spol. s. r. o. neukládá.
K § 5
Z peněžních prostředků získaných prodejem podílových listů vytváří investiční společnost podílové fondy, které spravuje. Podílové fondy nejsou právnickými osobami. Získané peněžní prostředky smí investiční společnost použít pouze ke koupi cenných papírů, a k uložení na zvláštní účet u banky.
Ustanovení odstavce 4 využívá zmocnění zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který umožňuje, aby zvláštní zákon stanovil případy, kdy účetní jednotka musí účtovat o majetku a závazcích, s kterými nakládá svým jménem, odděleně od svého majetku a závazků.
K § 6
Ustanovení, které umožňuje investiční společnosti zřizovat podílové fondy nebo být zakladatelem investičního fondu až po úplném splacení akcií je odchylkou od obecné úpravy obsažené v obchodním zákoníku, které má za cíl zabezpečit likviditu investiční společnosti před zakládáním a zřizováním investičních a podílových fondů.
K § 7
Investiční fondy ve formě akciových společností mohou prostředky získané vydáváním akcií používat kromě nákupu cenných papírů i ke koupi jiných movitých hodnot a nemovitostí k poskytnutí vkladu podle smlouvy o tichém společenství.
Stejná práva všech akcionářů těchto fondů jsou zabezpečena zákazem vydávání zaměstnaneckých a prioritních akcií.
K § 8
Základním účelem povolovacího řízení je zajistit, aby při založení investiční společnosti a investičního fondu byly splněny podmínky nezbytné pro jejich řádnou činnost. Proto zákon stanoví takové náležitosti, na jejichž základě je možné posoudit výši a původ základního jmění, odbornou způsobilost a občanskou bezúhonost osob navrhovaných do statutárních orgánů investičních společností a investičních fondů (včetně informací o dřívější činnosti těchto osob, které by mohly znamenat jejich vyloučení z účasti na řízení investiční společnosti a investičního fondu). Tyto požadavky musí splňovat jak domácí tak i zahraniční subjekt- zakladatel. Povolení ke vzniku investiční společnosti a investičního fondu uděluje ústřední orgán státní správy ČR nebo SR, určený zákony ČNR a SNR.
K § 9
Vytvoření každého podílového fondu investiční společnosti bude vyžadovat samostatné povolení příslušného státního orgánu. Tento orgán bude především posuzovat statut fondu, jehož schválení bude součástí povolení. Při rozhodování o povolení bude příslušný státní orgán postupovat obdobně jako je tomu při vzniku investiční společnosti.
K § 10
Podílový fond ukládá získané peněžní prostředky do cenných papírů. V majetku zavřeného podílového fondu jsou cenné papíry především s dlouhou dobou splatnosti a podílník nemá právo na zpětný odkup podílového listu. Charakteristické pro otevřený podílový fond je, že v jeho majetku je převaha cenných papírů s krátkou dobou splatnosti a podílník má právo na zpětný odkup podílového listu.
K § 11 až 13
Podílový list je cenný papír a jeho základní náležitosti jsou uvedené přímo v zákoně. Podílové listy budou znít většinou na doručitele a lze je prodávat a kupovat obdobně jako jiné cenné papíry.
Při zřízení podílového fondu se podílový list prodává za jmenovitou hodnotu. Při dalším prodeji se podílové listy prodávají za aktuální hodnotu.
Právo na vrácení podílových listů zabezpečuje podílníkům přeměnu jejich podílů na hotové peněžní prostředky i možnost reagovat na činnost investiční společnosti. Proto otevřený podílový fond musí soustavně udržovat svou likviditu a mít část svého jmění v pohotových prostředcích. V případě jejich nedostatku může investiční společnost přijmout krátkodobý úvěr.
K § 14
Ustanovení tohoto paragrafu vymezuje povinnosti investiční společnosti při správě majetku v podílovém fondu tak, aby bylo důsledně zabezpečeno oddělení majetku v podílovém fondu od majetku v jiném podílovém fondu a od majetku investiční společnosti.
K § 15 a 16
Statut podílového a investičního fondu je základním dokumentem, jehož prostřednictvím se veřejnost před nákupem akcií nebo podílových listů seznamuje s cíli a posláním fondu. Statut fondu vymezuje zejména způsob nakládání se získanými peněžními prostředky, použití výnosů, výši úplaty za správu podílového fondu nebo za služby poskytované investičnímu fondu.
Statut i jeho změny podléhají schválení příslušným státním orgánem.
K § 17
Zákon stanoví pravidla pro ukládání získaných peněžních prostředků podílového a investičního fondu do veřejně obchodovatelných cenných papírů. Zákon obsahuje zmocnění pro příslušný státní orgán stanovit podíly cenných papírů obchodovatelných na vedlejším a obdobném trhu burzy, i papírů obchodovaných na zahraniční burze cenných papírů na celkovém majetku podílového nebo investičního fondu. Toto zmocnění bude využíváno v závislosti na rozvoji finančního trhu.
K § 18
Strategie investičních fondů zaměřených na nákup nemovitostí a movitých věcí směřuje zpravidla k dlouhodobějšímu zhodnocení majetku. Při nákupu a prodeji uměleckých předmětů musí být respektována platná právní úprava pohybu kulturních památek, předmětů muzejní a galerijní hodnoty a starožitností.
K § 19
Investiční fond zaměřený k tiché účasti na podnikání jiných osob je vhodný tam, kde má působit jako rozvojový činitel v daném regionu nebo v odvětví podnikání.
K § 20 a 21
Zákon ukládá vést samostatné účetnictví a sestavovat účetní závěrku za každý podílový a investiční fond. Zároveň stanoví způsob účtování o změně ocenění majetku v podílovém fondu a majetku investičního fondu v důsledku změn kursů cenných papírů a ocenění movitých věcí a nemovitostí.
K § 22
Ustanovení tohoto paragrafu vymezuje alternativní možnosti rozdělení výsledku hospodaření podílového a investičního fondu podle jeho zaměření obsaženém ve statutu fondu.
K § 23
Ustanovení tohoto paragrafu zakazuje investičním společnostem a investičním fondům používat nepravdivých a zavádějících informací a zatajovat podstatná fakta při snaze o získání potenciálních investorů a to jak ve zprávách poskytovaných investorům tak i příslušnému státnímu orgánu.
K § 24
Omezení a rozložení rizika při tvorbě majetku v podílovém fondu a majetku investičního fondu patří k hlavním principům ochrany investorů. Zamýšleného cíle se dosahuje stanovením limitů rozložení majetku v podílovém fondu a v majetku investičního fondu tak, aby jejich majetek byl tvořen více druhy cenných papírů různých emitentů, resp. více nemovitostmi a movitými věcmi. Záměrem stanovených limitů je též, aby investiční společnost a investiční fond neměly rozhodující vliv na řízení obchodní společnosti, jejíž akcie vlastní.
V zákoně stanovené limity vycházejí z limitů uplatněných u investičních privatizačních fondů založených podle zákona č. 92/1991 Sb. a přihlíží zároveň i k zahraničním zkušenostem.
K § 25 a 26
Pro investiční společnost a investiční fond se stanoví povinnost pravidelně zveřejňovat zprávy o výsledcích svého hospodaření, jakož i o hospodaření podílových fondů, což má prvořadý význam pro ochranu finančních investorů i pro transparentnost finančního trhu. Zároveň se zakládá zmocnění pro příslušný státní orgán stanovit způsob a rozsah zveřejňování výše uvedených informací.
K § 27
Úplata placená investiční společnosti za správu podílového fondu a za služby poskytované investičnímu fondu je limitována 2 % průměrné roční hodnoty majetku v podílovém fondu nebo majetku investičního fondu. Tato výše úplaty je o 1 bod nižší než může činit úplata za správu investičních privatizačních fondů. Výše obdobně stanovené úplaty se v zahraničí pohybuje pod 1 %.
K § 28
Ustanovení vymezuje okruh osob, které jsou povinny zachovat mlčenlivost o skutečnostech, týkajících se obchodních zájmů investiční společnosti a investičního fondu a stanoví podmínky, za kterých mohou být tyto osoby této povinnosti zproštěny.
K § 29
Cílem tohoto ustanovení je zabránit tzv. personální unii, tj. omezit prolínání funkcí v představenstvech a dozorčích radách investičních společností, investičních fondů a depozitáře. Zároveň se vylučuje účast vymezeného okruhu osob v představenstvech a dozorčích radách investiční společnosti a investičního fondu. Obdobná ustanovení obsahují i zahraniční právní normy, týkající se investičních společností a investičních fondů.
K § 30 až 32
Provádění bankovních činností pro investiční společnosti, podílové a investiční fondy je vyhraženo bankám, čímž se posiluje ochrana investorů a zároveň se zabezpečuje i odbornost a kvalita bankovních služeb. Na této činnosti je depozitář zainteresován, neboť za služby s tím spojené dostává smluvenou úplatu. Depozitáři přísluší i zákonem vymezená kontrolní funkce. Současně má informovat o zjištěných nedostatcích příslušný státní orgán.
Z funkce depozitáře investičního fondu neplyne bance právo zasahovat do řízení investiční společnosti nebo investičního fondu.
K § 34
Zákon počítá s obecným způsobem zániku investiční společnosti a investičního fondu podle obchodního zákoníku a upravuje pouze některé odchylky od této obecné úpravy.
K § 35
Ustanovení upravuje uzavření podílového fondu v případech, kdy nedůvěra podílníků v otevřený fond se projeví značným nárůstem vrácených podílových listů, nebo jestliže odejme příslušný státní orgán investiční společnosti povolení ke zřízení podílového fondu. Půjde zejména o případy, kdy činnost investiční společnosti resp. podílového fondu je v rozporu s jeho statutem.
Při zániku investiční společnosti mohou být podílové fondy, pokud je to účelné, převedeny do jiné investiční společnosti.
K § 36 a 37
Důležitou úlohu v systému kolektivního investování má dozor nad činností investičních společností, investičních fondů a depozitářů fondů. Výkon dozoru se svěřuje příslušnému orgánu státní správy ČR nebo SR a jeho činnost se zaměřuje na dodržování povinností investičních společností a investičních fondů stanovených tímto zákonem a statutem podílového a investičního fondu s cílem ochránit zájmy investorů. Státnímu dohledu podléhají jak investiční společnosti a investiční fondy založeny československou osobou, tak i investiční společnosti a investiční fondy založené zahraniční osobou.
Ukládat sankce za nedodržení tohoto zákona bude oprávněn příslušný státní orgán při výkonu státního dozoru. Při zjištění nedostatků může příslušný státní orgán použít škálu opatření od upozornění přes pokutu, pozastavení činnosti až po odnětí povolení působit jako investiční společnost nebo investiční fond. Podle tohoto ustanovení budou rovněž vyvozovány sankce vůči osobám, které bez povolení provozují činnost, kterou zákon umožňuje provozovat pouze investičním společnostem a investičním fondům. Uložení sankce je omezeno jednoměsíční subjektivní a jednoletou objektivní lhůtou.
K § 38
Ustanovení řeší transformaci investičních společností a investičních privatizačních fondů na podmínky tohoto zákona. Zakladatel investičního privatizačního fondu bude moci tento fond nadále smluvně spravovat, přemění-li se na investiční společnost. Pokud tak neučiní, pozbude smlouva o správě uzavřená mezi zakladatelem a investičním privatizačním fondem platnost a fond může existovat nezávisle na zakladateli.
Lhůty pro uskutečnění transformace jsou stanoveny s ohledem na věcné předpoklady splnění požadavků vyplývajících se zákona.
Zákon ukládá investičním společnostem a investičním privatizačním fondům sdělit příslušnému státnímu orgánu celkový počet smluv s obsahem příslibu na vyplacení určité částky po určité době, - celkovou výši takto uplatnitelných investičních bodů v příslušné privatizační vlně a celkovou peněžní výši takto uzavřených smluv. Touto oznamovací povinností se umožňuje příslušnému státnímu orgánu posoudit zabezpečení převzatých závazků investičními společnostmi a investičními fondy.
Finanční dopad
Návrh zákona nemá dopad na státní rozpočet federace.
V Praze dne 12. března 1992
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády a ministr financí ČSFR:
Klaus v. r.