Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

(12) Otvírky nových lomů, pískoven, hlinišť a technické rekultivace, pokud nejsou součástí hmotného majetku, do jehož vstupní ceny je zahrnut, se pro účely odpisování zařazuje do odpisové skupiny 3.

(13) Dočasné stavby [Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a předpisy jej provádějící.] se odepisují lineárně, a to s použitím roční odpisové sazby pro zvýšenou vstupní cenu. Pro zařazení do odpisové skupiny je rozhodná doba trvání stavby stanovená příslušným orgánem.

(14) Hmotný majetek a nehmotný majetek, který nelze zařadit podle odstavců 1 až 12, se pro účely odpisování zařadí do odpisové skupiny 3.

k návrhu zákona o daních z příjmů

Jedním ze závažných opatření, kterými se realizuje daňová reforma, je nová zákonná úprava zdanění příjmů právnických a fyzických osob.

1. ledna 1991 nabyl účinnosti ústavní zákon č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Tímto zákonem se změnila mimo jiné i ustanovení čl. 12, který upravuje ukládání daní a zákonodárné kompetence.

U daní z příjmů fyzických a právnických osob přísluší zákonu Federálního shromáždění ČSFR upravit:

- okruh poplatníků,

- předmět a základ daně,

- výchozí daňové sazby

- rozsah možných odchylek v konstrukci uvedených daní v obou republikách.

Ostatní ustanovení jsou pak předmětem zákonů České národní rady a Slovenské národní rady. Jedná se zejména o placení daní, podávání daňových přiznání, vybírání daní srážkou apod.

Současnou soustavu odvodů a daní organizací tvoří:

jsou upraveny zákonem č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění zákona č. 574/1990 Sb., a zákona č. 578/1991 Sb. Zákon upravuje odvod z objemu mezd, odvod ze zisku, odvod z odpisů základních prostředků a regulační a cenové odvody. Těmto odvodům podléhají státní podniky, podniky zahraničního obchodu, akciové společnosti, státní peněžní ústavy a některé další organizace.

Obecná sazba odvodu z objemu mezd činí 50 % ze základu. Snížené sazby (20 nebo 10 %) se uplatňují např. u lázeňských organizací, u organizací v oblasti kultury, organizací městské hromadné dopravy.

Sazba odvodu ze zisku činí 55% ze základu (tj. zisku upraveného o položky zvyšující a snižující zisk). Od 1. 1. 1992 bylo zavedeno vybírání odvodu ze zisku srážkou ve výši 25 % z výnosu z cenných papírů u pramene. U příjemce nebudou již tyto příjmy znovu podrobovány odvodu ze zisku. Odvod z odpisů může být uplatněn pouze u státních podniků s útlumovým programem. Vybraný okruh organizací provádí odvod na základě finančního plánu. Regulační odvody, jejichž podrobná úprava je svěřena nařízením vlád, slouží k ovlivňování vývoje mezd.

je upravena zákonem č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění zákona č. 108/1990 Sb., zákona č. 574/1990 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb. Podléhají jí státní podniky, jejichž zakladateli jsou národní výbory (města a obce), družstva (s výjimkou zemědělských družstev), společenské organizace, podniky se zahraniční majetkovou účastí, soukromí podnikatelé zapsaní do podnikového rejstříku a další poplatníci. Základem důchodové daně je zisk upravený o položky zvyšující, popřípadě snižující zisk. Základní sazba pro většinu poplatníků činí 20 % ze základu nepřesahujícího 200 000 Kčs a z částky přesahující tuto částku činí 55 %.

Zvýhodněná sazba důchodové daně ve výši 40 % je uplatňována u podniků se zahraniční majetkovou účastí, pokud podíl zahraničního kapitálu činí více než 30 %, a to ze základu daně přesahujícího 200 000 Kčs. U spotřebních družstev a poplatníků, u nichž převažují služby veřejného stravování a veřejného ubytování je sazba daně odstupňovaná progresivní stupnicí podle výše rentability (od 10 % do 55 %). Obdobně jako v zákoně o odvodech do státního rozpočtu se od 1. 1. 1992 zavádí důchodová daň vybíraná srážkou u tuzemských poplatníků z příjmů z výnosů z cenných papírů.

Převážná část poplatníků důchodové daně platí daň z objemu mezd. Obecná sazba činí 50 % ze základu. Snížené sazby (20 % nebo 10 %) se uplatňují u taxativně stanovených poplatníků nebo u vymezených činností. Část poplatníků místo daně z objemu mezd platí pojistné nemocenského pojištění.

Zemědělská daň je upravena zákonem č. 172/1988 Sb., ve znění zákona č. 108/1990 Sb., zákona č. 574/1990 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb. Systém zemědělské daně zahrnuje daň z pozemků, daň z objemu mezd a odměn a daň ze zisku.

Poplatníky daně z objemu mezd a odměn a daně ze zisku jsou od 1. 1. 1992 družstva (zemědělská družstva), obchodní společnosti a společné podniky s převážně zemědělskou výrobou, státní statky, organizace s potravinářskou výrobou a další organizace zemědělské výroby a služeb. Obecná sazba daně z objemu mezd a odměn činí 50 % ze základu (ze základu připadajícího na vymezené činnosti činí o sazba 20 %). Sazba daně ze zisku činí 50 % ze základu daně, tj. ze zisku upraveného o položky zvyšující a snižující základ daně. Obdobně jako v zákonech o odvodech do státního rozpočtu a o důchodové dani se od 1. 1. 1992 zavádí daň ze zisku vybíraná srážkou z příjmů z výnosů z cenných papírů.

Daně z příjmů placené obyvatelstvem zahrnují:

Daň ze mzdy platí občané ze svých mezd a platů. Nezdaňují se příjmy plynoucí občanům z nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení, náhrad cestovních výdajů apod. Sazby jsou klouzavě progresivní a činí maximálně 20 % z té části mzdy, která přesahuje 2 400 Kčs měsíčně. Poplatníkům, kteří vyživují méně než 2 osoby (zpravidla svobodní a ženatí bezdětní), se tato základní daň zvyšuje až o 60 % podle toho, zda jde o muže či ženu a podle věku poplatníka. Naopak poplatníkům, kteří vyživují více než 2 osoby, se ve stanovených případech daň snižuje až o 70 %. Z části mzdy přesahující 10 000 Kčs měsíčně se po 1. 1. 1992 vybírá daň jednotně sazbou 33 %.

K řešení souběhu pracovních příjmů a starobních důchodů se po 1. 1. 1992 uplatňuje zvláštní zvýšení daně o 100 %, nejvýše o 2 720 Kčs měsíčně, při zdanění mezd poživatelů starobních důchodů.

Dani nepodléhají odměny členů zemědělských družstev za práci v družstvu a zemědělská družstva odvádějí příspěvek na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Na odměny členů zemědělských družstev - starobních důchodců - byla po 1. 1. 1992 vztažena daň z příjmů obyvatelstva vybíraná srážkou ve výši 25 %.

Dani z příjmů z literární a umělecké činnosti podléhají občané, kteří vykonávají literární a uměleckou činnost na vlastní účet, ale ne v pracovním poměru, kde platí daň ze mzdy. Sazby jsou klouzavě progresivní a dosahují nejvíce 33 % ze základu přesahujícího 50 000 Kčs ročně. Z drobných honorářů se sráží daň paušální sazbou 3 %.

Daň z příjmů obyvatelstva byla nově upravena zákonem č. 389/1990 Sb. a novelizována zákonem č. 578/1991 Sb. Do tohoto zákona byla zahrnuta dřívější daň z příjmů občanů ze zemědělské výroby (upravená v rámci zákona o zemědělské dani) a dřívější daň z příjmů obyvatelstva.

Návrh zákona o daních z příjmů vychází ze schválené koncepce celkové reformy čs. daňové soustavy, která se v návrhu zákona o daních promítá-v tom směru, že daně z příjmů zajišťují pružné sepětí příjmů rozpočtu s vývojem hrubého domácího produktu a naplňují i cíl postupného snižování podílu daňových příjmů na hrubém domácím produktu. Přechod od analytického zdaňování spolu s uplatněním nového systému sociálního zabezpečení sleduje pak cíle spravedlivého rozdělování prvotních důchodů. Rovné daňové podmínky a úprava zdaňování zahraničních subjektů pak sledují cíle podnikově hospodářské a sblížení se soustavou Evropských společenství, v rámci nichž se však (přes určité společné rysy) zdanění příjmů v jednotlivých státech dosti značně liší. V zájmu zabezpečení nezbytné jednotnosti zdaňování všech druhů příjmů fyzických a právnických osob se navrhuje stanovit toto zdanění v rámci jednoho zákona, který upravuje

a) daň z příjmů fyzických osob,

b) daň z příjmů právnických osob.

Daň z příjmů fyzických osob nahrazuje všechny dosavadní daně placené obyvatelstvem. Konstrukce daně včetně daňové sazby odpovídá vyčlenění pojistného sociálního a nemocenského zabezpečení zahrnutého dosud globálně v dani ze mzdy. Závažným problémem je míra universálnosti, tzn. zda má být v dani přihlédnuto k veškerým příjmům a tedy k celkové příjmové situaci občana a zda mají být stejně jako ve většině států s tržní ekonomikou zdaňovány i např. úroky z úsporných vkladů a dávky sociálního a nemocenského pojištění, pokud jde o tyto dávky, nenavrhuje se zatím jejich zdanění, přestože pojistné placené občany do sociálních fondů bude výdajem odčitatelným od příjmu pro zdanění a pouze u poživatelů starobních důchodu se k dávkám částečně přihlédne při zdanění ostatních souběžně v témže roce pobíraných příjmů (mzdy apod.).

Při zdaňování se přihlíží k vyživování nezaopatřených dětí a k invaliditě poplatníka. Zvýhodnění je konstruováno tak, aby úlevy byly méně než dosud závislé na výši příjmu. Tato konstrukce na jedné straně přispěje ke složitosti zdanění, na druhé straně zjednoduší řešení v oblasti sociální politiky.

Způsob vybírání daně přísluší upravit zákony národních rad. Konstrukce zdanění je volena tak, aby u zaměstnanců umožňovala vybírání záloh na daň srážkou ze mzdy a konečné vypořádání daně po skončení roku u zaměstnavatele bez podávání daňového přiznání u těch zaměstnanců, kteří kromě mzdy od jednoho zaměstnavatele nebudou mít jiné příjmy zahrnované do daňového přiznání. Srážkou u tuzemského zdroje příjmu jednotnou daňovou sazbou se daň vybírá z výnosů cenných papírů, z úroků z úsporných vkladů a některých dalších taxativně stanovených druhů příjmů. U většího počtu poplatníků než dosud lze předpokládat uplatnění povinnosti podávat daňové přiznání, s čímž se počítá v daňové správě.

Daň z příjmů právnických osob nahrazuje dosavadní odvod ze zisku, důchodovou daň a zemědělskou daň ze zisku. Daň (odvod) z objemu mezd bude nahrazena pojistným na sociální (důchodové), nemocenské a zdravotní pojištění. Přechod na formu kapitálových společností i nová úprava přináší zároveň zásadní změnu, že stát umožní podniku, který se dostane do ztráty, aby v následujících letech mohl tuto ztrátu postupně umořovat. Daňové předpisy přispějí k zásadnímu zjednodušení řady dosavadních finančních předpisů, neboť obdobně jako v cizině se řada otázek řeší daňovým zákonem. V důsledku toho bude struktura vlastního daňového zákona složitější.

Zákon neřeší a ani nemůže řešit rozpočtové určení výnosu těchto daní. To bude upraveno samostatně zvláštními právními předpisy (rozpočtová pravidla federace a republik). Konstrukce daní umožňuje vazby na místní i republikové rozpočty i rozpočet federální.

Za stávajícího rozdělení zákonodárných kompetencí má mimořádný význam maximální jednotnost u daní z příjmů v obou republikách, zejména pro jednotný trh a rovné konkurenční a sociální podmínky. Tyto daně spolu s nepřímými daněmi a příspěvky na sociální zabezpečení též představují rozhodující váhu v daňové kvótě.

Navrhovaný zákon též sleduje plnění závazků o postupné slučitelnosti právních předpisů s právními předpisy Evropských společenství, které vyplývají z článku 68 a 69 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé.

Jedním z prvků transformace čs. ekonomiky na běžné tržní podmínky je i institucionální vyčlenění problematiky sociálního a zdravotního zabezpečení a pojištění zaměstnanosti do zvláštních fondů. V návaznosti na stanovení účinnosti nových daňových zákonů od 1. 1. 1993 dojde k institucionálnímu oddělení plateb daňového charakteru do státního rozpočtu a plateb pojistného charakteru do soustavy zvláštních fondů. Kvantifikace okruhu sociálního a zdravotního pojištění a pojištění zaměstnanosti není předmětem tohoto zákona, ale stanovení sazeb daní z příjmů podle tohoto zákona a následně finanční dosah musí z výše uvedené změny vycházet.

Zákon o dani z příjmů v oblasti přímého zdanění fyzických osob nahrazuje dosavadní působení zákona o dani ze mzdy, zákona o dani z literární a umělecké činnosti a současného zákona o dani z příjmů obyvatelstva. Výnos dosavadních daní placených obyvatelstvem se v roce 1992 očekává ve výši cca 66 mld Kčs, kdy rozhodující podíl zaujímá výnos, daně ze mzdy ve výši 63 mld Kčs. V roce 1992 se v inkasu již více projeví podíl daně z příjmů obyvatelstva (dosud cca 1,5 mld Kčs ročně). Doposud poplatníci daně ze mzdy nehradili samostatně platbu charakteru nemocenského či sociálního pojištění, od roku 1993 však z hlediska uplatnění "principu samopojištění" jim tato povinnost vznikne. V návaznosti na tuto skutečnost jsou navrhovány sazby u daně z příjmů (a široké nezdanitelné minimum) tak, aby při souběhu platby pojistného a daně nedošlo zejména u nejnižších důchodových skupin k neúnosným dopadům na životní úroveň.

Výnos navržené daně z příjmů fyzických osob by v podmínkách roku 1992 činil okolo 22 mld Kčs ročně, z toho cca 15 mld Kčs z příjmů ze závislé činnosti (z mezd) a cca 6,4 mld Kčs z podnikání jednotlivců a veřejných obchodních společností. Daňový výnos by se snížil o cca 44 mld Kčs, což by bylo nahrazeno pojistným vybíraným od zaměstnanců. Skutečný výnos na dani připadající na podnikání by však byl nižší, protože nelze vyloučit, jako je tomu dosud, povolování úlev začínajícím podnikatelům, popř. dalších úlev snižujících daňový výnos.

Orientační kvantifikace je uvedena v příloze.

Zákon o dani z příjmů v oblasti přímého zdanění právnických osob nahrazuje dosavadní zákon o odvodech do státního rozpočtu, zákon o zemědělské dani a zákon o důchodové dani. Součástí těchto zákonů byl i odvod (daň) z objemu mezd (a odměn), který byl zahrnut v nákladech. Od roku 1993 bude tato platba "daňového charakteru" nahrazena platbou pojistného na úrovni zaměstnavatele. V návaznosti na vymezení této platby je navrhována i sazba daně z příjmů právnických osob.

Pokud při hrubém propočtu vyjdeme jako ze základu z návrhu státního rozpočtu na rok 1992, pak po zohlednění vlivů

- předpokládané nižší sazby pojistného placeného zaměstnavatelem (34 %) proti současné sazbě odvodu (daně) z objemu mezd (a odměn) (50 %),

- možnosti poskytnutí darů na charitativní účely až do 2 % daňového základu a nových odpisových sazeb,

- nově zaváděné silniční daně a daně z nemovitostí jako položek snižujících daňový základ dochází při sazbě 45 % daňového základu ke snížení daňového zatížení právnických osob o 38,9 mld Kčs.

Mnohem větším a naprosto nepostihnutelným rizikem je otázka rychlosti postupu transformace ekonomiky. Nově vzniklé podnikatelské subjekty zpravidla v prvních letech nedosahují výrazných zisků. Pro nejbližší období tedy bude nesporně hlavní tíha zajištění příjmů státních rozpočtů na nepřímých daních. Případné zvýšení sazby by mělo velmi sporný bezprostřední fiskální efekt a z hlediska podpory rozvoje malého a středního stavu by bylo nežádoucí.

K § 1

Zákon upravuje zdanění příjmů fyzických a právnických osob. Rozsah právní úpravy je dán čl. 12 ústavního zákona o čs. federaci, který do zákonodárné kompetence Federálního shromáždění svěřuje pouze část právní úpravy včetně vymezení odchylek v konstrukci daní, které mohou být upraveny zákony národních rad. Zákony národních rad musí být vždy upraveno vybírání daní a veškeré otázky spojené se správou daní, jako daňová přiznání, vymáhání daní, sankce. Toto rozdělení zákonodárných kompetencí vede k tomu, že úprava je provedena pro zdanění právnických i fyzických osob jedním zákonem, neboť řada ustanovení, zejména týkající se základu daně, jsou společná a v určitých případech, jako např. při zdaňování dividend, není ani oddělené řešení možné.

Poplatníky daně jsou fyzické osoby. Rozsah povinností je obdobně jako dosud, i jako v úpravách obvyklých v cizině, závislý na bydlišti. Pro osoby, které mají v České a Slovenské Federativní Republice stálé bydliště nebo se zde obvykle zdržují, platí neomezená daňová povinnost, tzn. že platí daň jak z příjmů, které mají ze zdrojů na území České a Slovenské Federativní Republiky, tak ze zdrojů v cizině. Pro ostatní fyzické osoby pak platí, že se jejich daňová povinnost omezuje na příjmy ze zdrojů na území České a Slovenské Federativní Republiky. Důsledky se řeší ustanoveními vylučujícími dvojí zdanění obsaženými v mezinárodních smlouvách o zamezení dvojího zdanění.

Předmětem daně jsou zásadně všechny příjmy s výjimkou příjmů plynoucích z činností, které nemohou být předmětem právně účinné smlouvy. Rozsah příjmů, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, reaguje na potřebu vyloučení dvojího zdanění a na specifický charakter některých druhů příjmů, u nichž není i při tendenci k maximálně širokému daňovému základu účelné, aby byly zdaňovány. Na rozdíl od dosavadního stavu se předmětem zdanění stávají i úroky z úsporných vkladů. Předmětem daně jsou i dividendy a podíly na zisku, přičemž není rozlišováno, s jakou formou účasti jsou dividendy či podíly na zisku spojené a též není důvod, aby tak bylo učiněno. Rozdělení příjmů podle hlavních pramenů odpovídá potřebě respektovat rozdíly při stanovení základu i při vybírání daně, které především z praktických důvodů bude rozdílné.

Zdanitelným příjmem nebudou náhrady škod, při jejichž úhradě nedochází ke zvýšení poplatníkova majetku, na rozdíl od náhrad za ztrátu příjmu (náhrad ušlého zisku, náhrad ušlé mzdy apod.).

Základem daně je rozdíl mezi příjmy, které jsou předmětem daně a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení, s výjimkou od daně osvobozených příjmů a výdajů na jejich dosažení a s výjimkou příjmů uvedených v § 36, z nichž bude daň vypořádána zvláštní sazbou umožňující vybrání daně srážkou u zdroje příjmu. Základ daně bude sestávat ze součtů dílčích základů. Dílčí základy daně se zjišťují u příjmů, které jsou uvedeny v § 6 až 10.

K odstranění pochybností, zda jde o příjem ze závislé činnosti, se navrhuje jednoznačně definovat tyto příjmy. Za příjmy ze závislé činnosti se považují příjmy za práci členů družstev a společníků ve společnostech s ručením omezeným i v případě, že práci nebudou vykonávat na základě pracovní smlouvy (např. ve společnosti s malým počtem společníků). Důsledkem je, že příjmy těchto osob z práce pro družstvo či společnost budou zdaněny stejně, jako kdyby svou činnost vykonávaly na základě pracovní smlouvy a jejich příjmy budou součástí nákladů pro stanovení základu daně z příjmů právnických osob. Taxativně jsou uvedeny příjmy dani nepodléhající i příjmy od daně osvobozené patřící k příjmům ze závislé činnosti.

Současně se stanoví částky, které se odečítají od příjmů ze závislé činnosti. Jde především o pojistné sociálního zabezpečení, zaměstnanosti a pojistné všeobecného zdravotního pojištění a paušální částka na částečnou úhradu dopravních nákladů zaměstnance mezi bydlištěm a pracovištěm bez ohledu na druh dopravy.

Předpokládá se, že z odměn členů představenstev, dozorčích rad a kontrolních komisí družstev, podniků a společností bude daň vybírána zvláštní paušální sazbou u zdroje příjmu na území České a Slovenské Federativní Republiky, kterou bude daň definitivně vypořádána.

V tomto ustanovení se uvádí taxativní výčet příjmů z podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti. Výpočet základu daně (dílčího základu daně) vychází ze společných ustanovení platných pro fyzické i právnické osoby.

Především z praktických důvodů se navrhují u fyzických osob procenta paušálních výdajů, což by však nemělo být chápáno jako daňová úleva pro poplatníky, kteří mají skutečné výdaje nižší, ale pouze jako administrativní zjednodušení pro část poplatníků. Současně se předpokládá, že zákon národních rad mohou stanovit vyšší procento na výdaje z příjmů u určitých druhů zemědělské výroby a uměleckých činností.

Příjmy (výnosy) z cenných papírů a úsporných vkladů tvoří samostatný základ daně, ze kterého se bude vybírat daň zvláštní paušální sazbou, plynou-li ze zdrojů na území České a Slovenské Federativní Republiky. Základem je brutto příjem. Takto budou zdaňovány i podíly na zisku z titulu vkladu do podnikání, a to i tichých společníků. Přitom není rozhodné, zda má poplatník - příjemce bydliště v tuzemsku nebo v cizině. Prokáže-li poplatník, že má bydliště v cizině, a to ve státě, s nímž má Česká a Slovenská Federativní Republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění příjmů, budou použita ustanovení smlouvy (§ 37).

Úroky z vkladů na běžných účtech, část příjmů z kapitálového majetku, z nichž by vybírání daně u zdroje příjmu nebylo praktické, a dále příjmy ze zdrojů v cizině, se zahrnou do celoročního základu daně poplatníka. Povahu těchto příjmů má i určitý podíl z plnění uzavřeného pojištění osob na komerčním principu.

Ustanovení řeší příjmy z pronájmu v případech, kdy nejde o příjmy fyzické osoby v rámci živnosti (viz § 4 živnostenského zákona). Je-li však pronájem živností, patří příjmy pod ustanovení § 7. Výpočet základu daně (dílčího základu daně) bude shodný jako v případě podnikání, lze však předpokládat určité odlišnosti v navazujících zákonech národních rad. Při platbách nájemného poplatníkem s bydlištěm v cizině se uplatní zvláštní sazba daně podle § 36 umožňující vybrání daně srážkou u pramene příjmu v tuzemsku.

V tomto ustanovení jsou na rozdíl od dosavadní všeobecné formulace uvedeny hlavní druhy ostatních příjmů, které mohou přicházet v úvahu při zdanění. Jedná se jak o nahodilé příjmy, pro které se stanoví též limit osvobození, i event. opakující se příjmy, které nelze zařadit do příjmů uváděných v předchozích ustanoveních.

Na rozdíl od dosavadního stavu budou zdaňovány i některé výhry, jako z reklamních soutěží a slosování, kde se předpokládá vybírání daně zvláštní sazbou daně u zdroje příjmu. Daňové osvobození výher z loterií, sázek a podobných her provozovaných na základě povolení vydaného podle zvláštních zákonů národních rad, přihlíží k okolnosti, že podle těchto zákonů musí provozovatel věnovat část výtěžku na veřejně prospěšné účely a úmysl získat daňový výnos lze realizovat jednodušeji zdaněním či zpoplatněním provozovatele (např. zpoplatnění provozovatelů kasin). V připomínkovém řízení se ministerstva financí republik i většina dalších orgánů přiklonila k daňovému osvobození těchto výher. Navržené znění předpokládá zdanění výher z loterií a podobných her, k nimž by zvláštního povolení nebylo třeba, např. v případě změny zákonů národních rad.

V těchto ustanoveních se určují pravidla pro rozdělení společných příjmů více poplatníků, aniž vytvoří právnickou osobu.

Osobně ručící společníci v obchodních společnostech, jsou-li fyzickými osobami, budou vždy ze svého podílu na příjmech společnosti podléhat dani z příjmu fyzických osob. Nebude tudíž významnějších rozdílů ve zdanění mezi případem, kdy několik společníků vytvoří veřejnou obchodní společnost, oproti případu, kdy několik podnikatelů bude společně podnikat na základě smlouvy o sdružení, aniž by vytvořili právnickou osobu. Obdobné je řešení u komanditních společností, kde se však nepožaduje rozdělení celého základu daně za společnost na komplementáře a nerozdělená část podléhá dani z příjmů právnických osob.

Ustanovení zohledňuje případy, kdy poplatník dosáhne příjmy z honorářů nebo nájemného najednou za více minulých let. Např. spisovatel připravuje několik let vydání literárního díla, za které obdrží honorář v době vydání nebo podnikatel zabývající se pěstováním lesa prodá výpěstky najednou nebo provede jednorázově porub lesa. Nejde přitom o administrativně složitý způsob rozvržení příjmu na minulá léta a změny daňových přiznání a platebních výměrů, ale o zmírnění důsledků daňové progrese. Například spisovatel má za rok běžné příjmy snížené o výdaje ve výši 40 000 Kčs a kromě toho dostane honorář za dílo, na kterém pracoval několik minulých let, ve výši 240 000 Kčs po snížení o výdaje. Tento honorář se rozdělí na 3 díly po 80 000 Kčs. Jeden díl se přičte k běžným příjmům (40 000 + 80 000) a ze součtu se vypočte daň běžným způsobem (ze 120 000 Kčs bude daň činit např. 16 920,- Kčs, tj. 14,1 %) a zjištěným procentem se zdaní zbývající dvě třetiny honoráře (ze 160 000 Kč bude daň ve výši 14,1 % činit 22 560,- Kčs).

Stanovením relativně vysoké nezdanitelné částky z příjmů se mimo jiné reaguje na okolnost, že z daní se plně vylučují dosavadní platby na sociální pojištění v souvislosti se zavedením pojistného do fondů sociálního zabezpečení, fondu zaměstnanosti a fondu zdravotnictví k 1. 1. 1993. Kromě toho mají odečty podle odstavců 1 až 6 sociální funkci vycházející z principu, že každému poplatníkovi by z příjmu byla vyčleněna určitá minimální část, ze které by daň nebyla vybírána. U poplatníků s dětmi by tato nezdanitelná část byla vyšší, což by bylo chápáno jako nová forma daňové úlevy na děti v přímé péči.

Navržené absolutní částky jsou navrženy jako fixní s tím, že zákonem o státním rozpočtu by mohly být upravovány.

U poplatníků, jejichž základní potřeby budou zajištěny starobním důchodem osvobozeným od daně, by naopak nezdanitelná část příjmu byla krácena. Částečně by se tak řešila problematika souběhu důchodu a příjmu z výdělečné činnosti (srovnání se stavem v r. 1992 viz příloha).

Zohlednění darů věnovaných poplatníkem na veřejně prospěšné účely je jednak omezeno horní hranicí v závislosti na výši základu daně a jednak spodní hranicí tak, aby daňová administrativa u poplatníků i finančních úřadů nebyla zatěžována zohledňováním darů o malé hodnotě v poměru k celkovým příjmům poplatníka.

Progresivní daňová sazba (sazba zatěžující podílem daně méně nižší příjmy než vyšší příjmy) je navržena tak, aby jednak reagovala na vyloučení příspěvků do sociálních fondů z daní a na druhé straně nedošlo k výraznému poklesu úhrnných příjmů na pojistném a na dani.

Sazba vychází z předpokladu, že sazba pojistného do sociálních fondů a fondů zdravotního pojištění, resp. části pojistného, která bude vybírána z mezd zaměstnanců, bude činit v úhrnu 14 %. Vypočtené pojistné se odečte od mzdy poplatníka pro zjištění základu daně, tzn. od hrubé mzdy se odečte pojistné a nezdanitelné částky a teprve zbytek bude zdaňován podle uvedené sazby. Průměrné daňové zatížení hrubých mezd se bude pohybovat okolo 6 %.

K dopadům dojde u malého okruhu poplatníků platících výživné na více dětí z rozvedeného manželství (cca 50 tis. poplatníků), jimž byla z mezd dosud srážena relativně nízká daň ze mzdy především z důvodu, že jim bylo každé alimentované dítě uznáno za vyživovanou osobu a daň výrazně snižována. Návrh nepřihlíží k okolnosti, že poplatník platí výživné na děti a zohledňuje formou nezdanitelných částek podle počtu dětí v rodině pouze děti v přímé péči poplatníka, kde dojde k dílčím dopadům u rodin s jedním dítětem, což by v případě potřeby bylo možno řešit úpravou přídavků těmto rodinám.

Navrženou daňovou sazbu je nutno chápat jako sazbu výchozí s tím, že zákony národních rad ji mohou v případě nutnosti zvýšit až o 5 bodů.

Mezní sazba daně vychází z návrhu sazby daně z příjmů právnických osob zvýšené o 2 body tak, aby se výše daně s růstem ročních příjmů přes 1 mil. Kčs přibližovala výši daně z příjmů právnických osob.

Daň z příjmů právnických osob je koncipována jako universální daň, proto je možno vymezit poplatníky obecně, nikoliv výčtem jako v předcházejících právních úpravách. Poplatníky jsou veškeré právnické osoby. Právnické osoby se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice podléhají neomezené daňové povinnosti, tedy jejich daňová povinnost se vztahuje na příjmy z tuzemských i zahraničních zdrojů. Jedinou výjimku tvoří veřejné obchodní společnosti, které vzhledem k plnému osobnímu ručení společníků jsou vyjmuty z daně z příjmů právnických osob; podíly jednotlivých společníků budou zdaněny daní z příjmů fyzických osob. Od daně se osvobozuje Státní banka československá, jejíž vztah ke státnímu rozpočtu je upraven zvláštním předpisem.

Daňová povinnost právnických osob se sídlem v cizině se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud bude mít právnická osoba se sídlem v cizině na území České a Slovenské Federativní Republiky stálou provozovnu, i příjmy z podnikatelské činnosti této stálé provozovny ze zahraničí jsou považovány za zdroj na území České a Slovenské Federativní Republiky.

Široké vymezení předmětu daně z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem a kapitálem je opět výrazem universálnosti daně. Pro právnické osoby svého druhu jsou předmětem daně pouze příjmy z činností konaných na komerční bázi a výnosy z cenných papírů. Pro fondy národního majetku a obce jsou předmětem daně pouze příjmy z výnosů z cenných papírů.

Od daně se osvobozují členské příspěvky přijaté zájmovými sdruženími právnických osob s právní subjektivitou, občanskými sdruženími, politickými stranami a hnutími, dále příjmy neziskového sektoru, které plynou z jejich originálního poslání, vymezené příjmy státem uznaných církví a náboženských organizací, příjmy státních fondů pro finanční zabezpečení stanovených úkolů, pro které byly státní fondy zřízeny.