3. Řízení o umořování listin a o úschovách zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona soud dokončí podle dosavadních předpisů.
4. Lhůta k podání odvolání v řízeních uvedených v bodě 1 zachována, bude-l i odvolání adresováno státnímu notářství, proti jehož rozhodnutí směřuje.
5. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme dnem účinnosti tohoto zákona předměty všech úschov, o nichž státní notářství vedlo řízení, a dále úschov při jatých v souvislosti s řízením o dědictví a úschov podle § 103a zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a řízení úřad státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
6. Soud provede v řízení o dědictví rovněž šetření v evidenci závětí státního notářství, kterou převzal, zda je v ní evidována závěť sepsaná notářským zápisem státního notářství a u kterého soudu je uložena.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených tímto zákonem.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem .............
Důvodová zpráva
Obecná část:
Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občansky soudní řád, tvoří součást celého komplexu navrhovaných zákonných úprav, které souvisí s procesem privatizace státních notářství. Jedná se o proces, který představuje rozsáhlou systémovou změnu našeho právního řádu. Jejím základním smyslem je přispět k obnově klasické institucionální struktury právního státu a k posílení právních jistot občanů v majetkové oblasti a neposlední řadě k podpoře právních záruk tržní ekonomiky.
Československá státní notářství se svou rozsáhlou rozhodovací pravomocí (v řízení o dědictví, o registraci smluv, o úschovách a o umořování listin) vymykají charakteru notáře jako svobodného právnického povolání tak, jak je to běžné ve většině zemí světa a jak se to osvědčilo i v naší právní úpravě platné do počátku 50. let. Veřejný notář působí vlastním jménem a na vlastní účet a stát mu svěřuje výkon některých svých funkcí (např. sepisování veřejných listin, osvědčování právně významných skutečností). Notář není státním orgánem a proto nemá žádnou rozhodovací pravomoc. K procesu privatizace státních notářství v současné době dochází i v ostatních zemích východní Evropy (v Polsku a Maďarsku již k privatizaci došlo).
Samotná náplň činnosti notáře se oproti dosavadnímu stavu významně změní. Notár bude oproštěn od veškeré rozhodovací činnosti. Ta bude přesunuta celkem na tři státní orgány - na soudy, na nově vzniklé katastrální úřady a na finanční úřady. Soudy opětovně převezmou rozhodování v řízení o dědictví, v řízení o úschovách a v řízení o umořování listin: v řízení o dědictví budou soudy využívat notáře jako soudní komisaře. To posílí význam těchto druhů řízení, z nichž zejména v řízení o dědictví se významně zasahuje do majetkových práv občanů a rozhodování proto musí příslušet nezávislému soudu tak, jak je to běžné ve většině zemí světa. Katastrální úřady svým rozhodováním spojeným se znovuzavedením intabulačního principu nahradí dosavadní nedokonalý systém registrace smluv týkajících s nemovitostí státním notářstvím. Finanční úřady budou rozhodovat o dani dědické, převodní a darovací, které v rámci nové daňové soustavy nahradí dosavadní notářské poplatky. Ke splnění těchto cílů bude nutno přistoupit k vydání souhrnu celkem jedenácti federálních a národních zákonů; činnost všech těchto zákonů musí nastat ve stejném okamžiku.
Novelizace občanského soudního řádu upravuje všechny otázky, které jsou spojeny s přesunem většiny dosavadních notářských rozhodovacích agend (řízení o dědictví, řízení o úschovách a řízení o umořování listin) na soud. Tento přesun se nepromítá jen ve zvláštních ustanoveních občanského soudního řádu, ale také vzhledem je specifickému charakteru těchto agend - i v jeho ustanoveních obecných. Základní úprava přesunovaných druhů řízení přitom nedoznává zásadních změn.
Předkládaná novelizace občanského soudního řádu upravuje také činnost notářů jako soudních komisařů v řízení o dědictví. Jedná se o systém, který má v našich zemích mnohaletou tradici a úspěšně se uplatňuje v Rakousku. Institut soudního komisariátu notářů ulehčí soudu jeho pozici při vyřizování dědických věcí a na druhé straně se využijí mnohaleté zkušenosti notářů získané v tomto řízení.
Přijetí návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, náleží podle čl. 37 odst. 2 úst. zák. č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, do působnosti federace, neboť je jím upravováno řízení před soudy.
Zvláštní část:
K čl. I:
K bodu 1:
Vzhledem k tomu, že státní notářství přestávají existovat, je třeba v tomto ustanovení vypustit části textu týkající se rozhodování sporů o pravomoc mezi nimi a dalšími státními orgány.
K bodu 2:
Je třeba vypustit, že krajské soudy rozhodují proti odvolání státních notářství.
K bodu 3:
V rámci ustanovení o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci se upravuje také možnost vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře.
K bodu 4:
Notář bude vystupovat jako soudní komisař pouze v řízení o dědictví. Bude oprávněn provádět prakticky všechny úkony potřebné pro postup v řízení o dědictví, nebude však moci o žádné otázce rozhodnout a nebude moci požádat o poskytnutí právní pomoci v cizině.
Charakter postavení notáře jako svobodného právnického povolání, jemuž se svěřuje výkon některých funkcí státu, vylučuje, aby notář mohl v řízení o dědictví vydávat rozhodnutí. Toto pojetí notáře je v souladu s principy uznávanými Mezinárodní unií latinských notářství, které se uplatňují ve většině zemí světa. Takové pojetí nepřipouští, aby notář mohl mocensky zasahovat do právních vztahů mezi subjekty práva. Řízení o dědictví zahájí soud, který vždy pověří k provedení úkonů v řízení notáře. Předpokládá se, že zpravidla se spis vrátí k soudu až tehdy, jestliže notář provede ve věci všechny potřebné úkony a připraví návrh všech usnesení soudu vydávaných v řízení. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že zhruba polovina dědických případů skončí zastavením řízení vzhledem k tomu, že zůstavitel nezanechal podstatný majetek. Z věcí, v nichž dojde k samotnému projednání dědictví, bude nutno v průběhu řízení rozhodovat o některé otázce samostatně (např. o ustanovení opatrovníka, správce dědictví, znalce apod.) jen v malé části případů.
Pověření notáře k provedení úkonů v konkrétní dědické věci bude neformální úkon soudu, který se bude dít na základě rozvrhu práce, tedy podle předem stanovených kriterií.
K bodu 5:
Ustanovení nového § 47a bude užito zejména v případech, kdy dosud státní notářství uveřejňuje rozhodnutí vyhláškou (§ 19 odst. 3 not. ř.).
K bodu 6:
Změna v § 48 směřuje k tomu, aby písemnosti určené notáři mohly být za určitých okolností doručovány pracovníkům notáře.
K bodu 7:
Změna obráží přesun úschov státního notářství podle § 103a not. ř. k soudu (viz navrhované znění § 352).
K bodu 8:
Změna zařazuje řízení o dědictví mezi ostatní druhy soudního řízení, v nichž soud může řízení zahájit i bez návrhu.
K bodu 9:
Doplnění § 81 odst. 2 umožní, že v řízení o dědictví nebude nutno usnesení o zahájení řízení doručovat (viz navrhované znění § 175a odst. 2).
K bodu 10:
Stanovení výlučné místní příslušnosti soudu je třeba doplnit o úpravu místní příslušnosti soudu v řízení o dědictví, v řízení o úschovách a v řízení o umoření listin. S ohledem na znění § 568 odst. 2 o. z. se nově stanoví výlučná místní příslušnost v řízení o úschovách.
K bodu 11:
Doplnění § 115 odst. 1 vyjadřuje, že nikoli ve všech případech předseda senátu k projednání věci samé nařídí jednání. Ve zvláštní části zákona jsou uvedena konkrétně jednotlivá řízení, v nichž se jednání nenařizuje (§ 185a odst. 3 a § 185j odst. 2).
V řízení o dědictví není třeba k projednání dědictví nařizovat jednání, jestliže dědictví připadá jedinému účastníkovi (§ 175j).
K bodu 12:
Jednání v řízení o dědictví je dosud neveřejné; výjimečně může probíhat veřejně. Změna § 116 odst. 1 předpokládá, že jednání v řízení o dědictví prováděné notářem jako soudním komisařem bude neveřejné.
K bodu 13:
Do nákladů řízení se zahrnují i odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje a odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje a odměna za zastupování, je-li zástupcem notář.
K bodu 14:
Nový odstavec 3 v § 140 specifikuje placení odměny notáři jako soudnímu komisaři v řízení o dědictví a placení jeho hotových výdajů. Předpokládá se, že tyto náklady řízení platí dědici a o jejich výši rozhoduje soud (§ 151a).
Placení těchto nákladů bude závislé na čisté hodnotě dědictví (t. j. po odečtení převzatých dluhů), kterou ten který z dědiců nabyl. U předluženého dědictví bude tyto náklady platit stát.
K bodu 15:
Navrhovaná úprava navazuje na to, co bylo uvedeno k bodu 14.
K bodu 16:
a) k § 175a až 175z:
Vzhledem k tomu, že koncepce dědického práva hmotného zůstává i po novele občanského zákoníku v zásadě nezměněna, nedoznává výrazných změn ani procesní úprava řízení o dědictví.
Usnesení o zahájení řízení o dědictví (§ 175a odst. 2) nebí třeba doručovat. S ohledem na § 169 odst. 3 stačí v jeho písemném vyhotovení uvést výrok a den vydání; proti tomuto usnesení není přípustné odvolání (§ 202 odst. 1 písm. c)).
Úprava v § 175c a § 175d předpokládá, že úschovu závětí, jejichž stav a obsah nebyl dosud v řízení o dědictví zjištěn, povedou výlučně notáři. Soudy povedou evidenci závětí uložených u notáře a po zjištění stavu a obsahu závěti v řízení o dědictví i úschovu všech takto prohlášených závětí s výjimkou závětí sepsaných notářským zápisem. Po přechodnou dobu však budou u soudu uloženy závěti, jejichž stav a obsah dosud nebyl zjištěn, sepsané notářským zápisem státního notářství, které soud převezme v důsledku zrušení státních notářství. Proto po přechodnou dobu bude soud provádět i šetření v evidenci závětí státního notářství, kterou rovněž převezme, zda je v ní evidována závěť sepsaná státním notářstvím a u kterého soudu je uložena. Na tuto úpravu je pamatováno v čl. II bodu 6.
K nejvýznamnějšímu posunu dochází v § 175k, který nahrazuje dosavadní obecnou úpravu § 18 not. ř. týkající se postupu státního notářství ohledně sporných skutečností a zvláštní úpravu § 34 odst. 1 a § 35 not. ř. Navrhovaný postup vychází z řešení, které se osvědčilo do roku 1964. Dosavadní úprava v § 18 not. ř. měla negativní důsledky na délku dědického řízení. Navíc je nutno přihlédnout k tomu, že dosavadní úprava vycházela ze situace, kdy samotné projednávání dědictví příslušelo jinému orgánu než soudu.
Nová formulace § 175q navazuje na úpravu § 481 až 484 občanského zákoníku. Změnou oproti dosavadnímu stavu je, že součástí usnesení o dědictví se může stát i usnesení o obecné ceně majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví zůstavitele s pozůstalým manželem a o tom, co z tohoto majetku patří pozůstalému manželovi (§ 175l). To však nebrání tomu, aby o těchto otázkách a stejně tak i o otázkách podle § 175o bylo rozhodnuto samostatně.
Nová úprava v § 175y odst. 1 souvisí se změnami plynoucími z § 175k odst. 3.
b) k 175za až 175zd:
Činnost notářů jako soudních komisařů v řízení o dědictví je upravena jednak v obecných ustanoveních občanského soudního řádu (např. v § 17 odst. 2, 38, 116 odst. 1, 137, 140 odst. 3) a je v § 175za a násl.
Tato ustanovení vycházejí z úpravy, která se předpokládá v zákonech ČNR a SNR o notářích a jejich činnosti (notářských řádech). Notáři budou jmenováni do obvodu okresního soudu. Nebude přitom stanovena příslušnost jednotlivých notářů k jejich činnosti. Pouze v řízení o dědictví bude soud pověřovat notáře funkcí soudního komisaře na základě rozvrhu, který na návrh příslušné notářské komory vydá každoročně předseda krajského soudu.
Nejsou-li podklady pro vydání rozhodnutí, které předložil notář, úplné, může si soud v dalším řízení potřebné podklady obstarat sám a na jejich základě rozhodnout, anebo může věc vrátit notáři se žádostí o doplnění řízení.
K bodu 17:
Nadpis nad § 176 byl přesunut nad § 175a.
K bodu 18:
a) k § 185a až 185h:
V řízení o úschovách se navrhují významnější změny oproti platné úpravě. S ohledem na skutečnost, že novela občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. zrušila tzv. zajišťovací úschovy podle § 62 o. z., týká se řízení o úschovách pouze úschov skládaných za účelem splnění dluhu. Pro ochranu práv účastníků řízení je významné, že se prodlužuje lhůta stanovená v rozhodnutí o připadnutí předmětu úschovy státu, která musí bezvýsledně uplynout v období mezi vyhlášením tohoto rozhodnutí a připadnutím předmětu úschovy státu, z jednoho na tři roky (§ 185g).
b) k § 185i až 185s:
V těchto ustanoveních se přenáší na soud agenda rozhodování o umoření listin. V úpravě řízení o umoření listin nedochází k podstatným změnám v procesních ustanoveních.
K bodu 19:
Soudy již nebudou rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím státních notářství a proto se toto ustanovení vypouští.
K bodu 20:
Vzhledem k tomu, že notáři nebudou nadáni rozhodovací pravomocí, je třeba toto ustanovení vypustit.
K bodu 21 až 24:
Vypouští se zmínka o rozhodnutí státních notářství.
K bodu 25:
Nejedná se o tzv. úschovy kvalifikované, o jejichž přijetí by soud rozhodoval. Tento druh úschov však souvisí se soudním řízením a proto je na místě, aby soud převzal jejich vedení.
K bodu 26:
Změna předpokládá, že jednací řád pro okresní a krajské soudy upraví podrobněji některé otázky týkající se provádění úkonů v řízení o dědictví notářem a jeho pracovníky.
K čl. II:
Okresní soud bude po datu účinnosti zákona pokračovat ve všech věcech státního notářství v řízení o dědictví, o úschovách a o umořování listin, které nebudou v této době pravomocně skončeny. Zatímco v řízení o umořování listin a o úschovách se řízení vždy dokončí podle dosavadních předpisů, v řízení o dědictví je nutno užít předpisů, které platily v době smrti zůstavitele. To se tyká i řízení, které po zůstaviteli zemřelém před datem účinnosti zákona zahájí soud až po tomto datu.
Podstatné je, že soudy pověří provedením úkonů v řízení i dědictví, jež bylo zahájeno před datem účinnosti zákona, vždy notáře jako soudního komisaře. Pro vztah mezi soudem a notářem lze aplikovat § 38 a další ustanovení, která z § 38 vycházejí.
Okresní soud převezme předměty úschov, o nichž státní notářství vedlo řízení, a dále předměty úschov souvisejících s dědickým řízením a se soudním řízením (§ 103a not. ř.). Osud nekvalifikovaných úschov podle § 90a not. ř. se vzhledem k jejich povaze v návrhu zákona neřeší.
Finanční dopad:
Dopad navrhovaného zákona na státní rozpočet a na počet pracovníků je třeba posuzovat v kontextu s ostatními připravovanými zákony, které umožní privatizaci stáních notářství. Dosavadní státní notáři, notářští čekatelé a správní a administrativní pracovníci státních notářství přestanou být zaměstnanci státního aparátu a přestanou být placeni ze státního rozpočtu. Ze státního rozpočtu nebudou vynakládány ani ostatní výdaje na činnosti státních notářství.
V České republice působí 423 státních notářů, 50 notářských čekatelů a 769 správních a administrativních pracovníků státních notářství, celkem tedy 1242 pracovníků, kteří v důsledku privatizace státních notářství přestanou být zaměstnanci státu. Ze státního rozpočtu se uspoří finanční (mzdové i ostatní) náklady na státní notářství, které v r. 1991 činily částku 96 668 000 Kčs.
Navrhovaný zákon, jímž jsou přenášeny některé agendy, o nichž dosud rozhodovala státní notářství, na soudy, si vyžádá nevýrazné zvýšení počtu pracovníků u soudů. V České republice lze odhadnout, že půjde o 23 soudců nebo soudních tajemníků a o 22 pracovníků odborného aparátu. Finanční náklady na tento počet pracovníků představují v relacích r. 1992 částku 5 614 000 Kčs ročně. Určité nepodstatné náklady ze státního rozpočtu, které však nelze přesněji vyčíslit, přinese placení nákladů notáře státem v případech uvedených v § 140 odst. 3, a placení nákladů správce dědictví státem v případech uvedených v § 175f odst. 3.
Obdobně je třeba uvedené údaje vztáhnout na státní notářství ve Slovenské republice, kde u státních notářství působí celkem 627 pracovníků a finanční náklady na činnost státních notářství činily v r. 1991 částku 40 000 000 Kč.
V souhrnu tedy privatizace státních notářství přinese úspory výdajů ze státního rozpočtu i nižší nároky na počet pracovníků v resortu justice.
V Praze dne 10. března 1992
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády ČSFR:
Rychetský v. r.