Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Tento právní stav znemožní odmítat čs. měnu a vynucovat si placení v cizí měně, jak se dnes v některých případech děje. Takové jednání bude naopak trestně postižitelné podle § 144 odst. 2 trestního zákona, neboť nebude existovat žádná zákonná opora pro vynucování cizí měny za zboží a služby na území ČSFR. Tím není dotčena zvláštní úprava obsažená v § 732 obchodního zákoníku, která se vztahuje na závazkové vztahy v mezinárodním obchodu. Stejně tak bude i nadále možné bez hrozby trestní sankce cizí měnu přijímat resp. cizí měnou platit v občanskoprávních a obchodněprávních závazkových vztazích v těch případech, kdy se na tom obě smluvní strany dobrovolně dohodnou. To bude praktické v těch případech, kdy zahraniční osoba nabízí placení v cizí měně a její odmítání a trvání na zaplacení v čs. měně by nebylo v ekonomickém zájmu prodávajícího ani v devizovém zájmu ČSFR, a dále v případech, kdy čs. osoby poskytují služby zahraničním osobám (např. právní pomoc, ubytování apod.). Obecně však i v těchto případech platí, že za zboží a služby poskytované podnikatelem na území ČSFR musí mít možnost kdokoli zaplatit v čs. měně.

Tato změna právního stavu se dotkne i prodeje zboží a služeb za cizí měnu a. s. Tuzex. V této souvislosti bude třeba vypořádat nároky občanů z odběrních poukazů PZO Tuzex a zůstatků účtů v nich vedených.

10. Novelizace devizového zákona se dále využívá ke zpřesnění nebo dílčí úpravě těch ustanovení, kde se taková úprava na základě roční zkušenosti s aplikací zákona ukázala potřebnou. Odůvodnění těchto změn je podrobně uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy.

Veškeré navrhované úpravy mají přispět k větší průhlednosti zákona a tím k posílení právní jistoty všech subjektů devizově právních vztahů v ČSFR.

Rozšiřuje se definice devizových hodnot o vkladové listy znějící na cizí měnu. V zájmu upřesnění pojmu "obchod s devizovými hodnotami" se definice obchodu s devizovými hodnotami dává do souladu s úpravou obsaženou v trestním zákoně (§ 118a). Dále se vypouští z demonstrativního výčtu slovo "půjčka", která pro obchod s devizovými hodnotami není typická. Obchodováním s devizovými hodnotami např. nejsou případy, kdy devizový tuzemec splácí půjčku přijatou v cizí měně od jiného devizového tuzemce z vlastních devizových prostředků, a věřiteli tato transakce nepřináší zisk.

V rámci novely se reaguje na novou zákonnou úpravu vzniku a činnosti bank na území ČSFR podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. S ohledem na potřebu sjednotit terminologii se navrhuje používat pro banku, která obchoduje s devizovými hodnotami nebo provádí platební styk se zahraničím, název "devizová banka". Funkce devizové banky se pojmově rozšiřuje i na pobočky zahraničních bank působících na území ČSFR v souladu s cizovaným zákonem, avšak zachovává se pro tyto pobočky zahraničních bank statut devizového cizozemce, neboť jde o organizační složky zahraničních bank majících sídlo v zahraničí.

Princip vnitřní směnitelnosti Kčs se vztahuje na všechny čs. právnické osoby a rozšiřuje se na všechny tuzemské podnikatelské subjekty tak, jak je definuje obchodní zákoník v § 2 odst. 2. Zůstatky na devizových účtech, které vznikly podle dosavadní právní úpravy, zůstanou i nadále těmto novým kategoriím osob zahrnutým do systému vnitřní směnitelnosti zachovány až do jejich vyčerpání. Devizové účty osob, kteří nejsou podnikateli, nejsou tímto opatřením dotčeny.

Rozšiřuje se okruh subjektů v působnosti ministerstev financí republik o náboženské společnosti v souladu se zákonem č. 308/1991 Sb.

Dosud uvedený odkaz v závorce se týká pouze devizových prostředků, nikoli devizových hodnot, které jsou pojmově podstatně širší. Nový text proto stanoví, že devizový tuzemec bude moci obchodovat jen s těmi devizovými hodnotami, které podléhají nabídkové povinnosti, ale devizová banka je odmítla nakoupit.

V návaznosti na liberalizaci podnikání devizových cizozemců v ČSFR se zákaz obchodovat s devizovými hodnotami bude vztahovat na všechny devizové cizozemce.

Ustanovení se dává do souladu se zákonem o bankách. Novela devizového zákona neupravuje povolování směnárenské činnosti, které je upraveno živnostenským zákonem. S ohledem na potřebu stanovit jednotné podmínky pro posuzování žádostí o koncesi k této činnosti, jakož i podmínky jejího provozování, zmocňuje se SBČS učinit tak opatřením publikovaným ve Sbírce zákonů se zachováním působnosti živnostenského zákona.

Upřesňuje se zásada, aby nejčastěji používaný způsob placení t. j. formou bezhotovostního platebního styku, bylo uskutečňováno kvalifikovaně a bez poruch devizovými bankami.

Pro zabezpečení spolehlivého chodu systému inkas ze zahraničí a plateb do zahraničí je nezbytné stanovit ohlašovací povinnost u právnických osob a její rozsah přímo v zákoně. V prováděcím předpise se vytvoří prostor pro úlevu z této povinnosti stanovením částky, která nepodléhá ohlašovací povinnosti vůbec. Rovněž se ustanovení písm. c/ dává do souladu s novým zněním § 34.

Navržená úprava umožní vydat devizové povolení pro použití devizových prostředků k přesně stanovenému účelu, tedy se stanovením určitých podmínek. Právnická osoba je pak zproštěna nabídkové povinnosti jen splní-li podmínky stanovené v devizovém povolení.

V zájmu přesného vymezení okamžiku plnění nabídkové povinnosti, resp. okamžiku rozhodného pro stanovení kursu používaného při plnění nabídkové povinnosti se navrhuje podrobná úprava tak, jak je fakticky používána v praxi čs. bank. Přitom tato praxe vychází z pravidel mezinárodního platebního styku. Obdobně je tomu i v případě provádění úhrad do zahraničí. Navrhovaná úprava posiluje právní jistotu všech zúčastněných subjektů, a to i za cenu poměrně podrobné formulace v zákoně s ohledem na podrobnou úpravu stanovenou v zákoně se nejeví účelná další úprava v prováděcím předpise. Další postup devizových bank bude stanoven opatřením SBČS.

Vložením slova "jiného" se text odstavce 1 zpřesňuje, protože devizový zákon je rovněž obecně závazným předpisem. Navrhovaná úprava reaguje na potřebu zabránit spekulativním obchodům s cennými papíry se splatností kratší než jeden rok (např. pokladniční poukázky), s cílem chránit platební bilanci státu před nenadálými výkyvy, a to až do doby zavedení úplné směnitelnosti čs. měny.

Navrhovaná úprava reaguje na dnes ztěží řešitelné problémy při placení peněžního závazku vůči devizovému cizozemci v praxi. V zájmu pružného řešení těchto situací se výjimečně umožňuje i placení v hotovosti. Přitom zásada bezhotovostního platebního styku zůstává zachována.

Přímo ze zákona se stanoví povinnost devizového peněžního ústavu prodat devizovému tuzemci - právnické osobě cizí měnu v hotovosti na zahraniční pracovní cestu jí vyslané fyzické osoby. Doposud byla tato povinnost upravena v prováděcí vyhlášce k devizovému zákonu; vzhledem k závažnosti problematiky i v zájmu její ucelené úpravy se proto přesouvá přímo do zákona.

Nově zákon rovněž stanoví povinnost čs. banky provést úhradu v devizových prostředcích do zahraničí i ve prospěch devizového tuzemce. Tím se umožňuje přímo ze zákona hradit např. výdaje spojené s činností čs. zastupitelských úřadů a obchodních zastoupení v zahraničí, např. ČSTK, Čs. rozhlasu, Čs. televize apod. Další odůvodněné případy souvisejí se zajištěním obrany a bezpečnosti čs. státu. Rovněž se umožňuje cestovním kancelářím nakupovat devizové prostředky k úhradě služeb, které musejí být v zahraničí zaplaceny v hotovosti (např. parkovné, dálniční poplatky, vstupné apod.). Udělením devizového povolení budou kryty některé nepředvídané nezbytné platby, jejichž bližší výčet nelze ani přibližně stanovit (např. poskytování stipendií placených čs. organizacemi studentům a stážistům do zahraničí).

Rovněž se stanoví, že čs. emitent akcii nebo dluhopisů znějících na cizí měnu bude moci získat na výplatu výnosů devizové prostředky. Předpokládá se, takové emise budou výjimečné, a to pouze na povolení podle připravovaného zákona o cenných papírech (dnes zákon o dluhopisech).

Z hlediska zamezení úniku kapitálu do zahraničí se navrhuje zpřesnit i dosavadní způsob regulace nabývání zahraničních cenných papírů a zahraničních nemovitostí devizovými tuzemci. Platné znění zákona podmiňuje devizovým povolením nabývání zahraničních cenných papírů devizovými tuzemci výslovně pouze v případě nákupu cenných papírů zakládajících majetkovou účast na podnikání v zahraničí (akcie). V současnosti se však jeví nanejvýš potřebné regulovat i nabývání zahraničních cenných papírů jiného druhu (např. obligace) devizovými tuzemci. Nákup zahraničních cenných papírů a nemovitostí v zahraničí má charakter kapitálové transakce a svými dopady se v podstatě jedná o určitou formu ukládání devizových prostředků v zahraničí, které je vázáno na devizové povolení.

Stávající právní úprava neřešila ani otázku přijetí úvěru od devizového cizozemce v čs. měně. Bude-li na základě smlouvy takto přijatý úvěr v československé měně splácen v cizí měně, dochází rovněž k dopadům do platební bilance čs. státu. Je proto účelné i úvěry přijímané v čs. měně vázat na udělení devizového povolení.

Obdobně jako v bodu 11 se toto ustanovení dává do souladu s novým zněním § 34.

Změnu si vyžádala úprava § 9, na jehož odstavec 2 odkazoval § 15. Ministerstva financí republik ve výzvě fyzickým osobám stanoví okruh devizových hodnot, které mají být ohlášeny do devizové evidence a období, za něž se má hlášení provést. Formu výzvy zvolí ministerstvo financí republik v závislosti na konkrétních potřebách a účelu hlášení - tj. buď výzvy individuální nebo hromadné.

V souvislosti se značným rozšířením možností krátkodobých a dlouhodobých pracovních činností devizových tuzemců vykonávaných v zahraničí (zejména v příhraničních oblastech s každodenním návratem devizových tuzemců do ČSFR) se upravuje lhůta pro splnění transferové povinnosti těchto osob.

Zpřesňuje se znění zákona tak, aby se devizové prostředky uložené na devizových účtech nepoužívaly v rozporu s devizovým zákonem. Zákon nevylučuje použití devizových prostředků pouze k obchodování s devizovými hodnotami, ale i v případě jiného nakládání s nimi (nákup zahraničních cenných papírů a zahraničních nemovitostí).

Zohledňují se případy, kdy devizový cizozemec si přeje složit devizové prostředky na devizový účet vedený v čs. bance. Dále se umožňuje vydat devizové povolení ve výjimečných případech pro nákup devizových prostředků v hotovosti. Vzhledem k tomu, že bude rozhodováno o devizovém povolení pro fyzickou osobu, bude příslušné vždy ministerstvo financí republiky.

Z hlediska prevence "praní špinavých peněz" je nezbytné do novely devizového zákona zakotvit odkaz na zvláštní předpis, který umožňuje odmítnout žádost klienta o zřízení devizového účtu se zachováním anonymity.

Pro tento případ platí obdobné důvody, které jsou uvedeny k bodu 18. Navíc devizový zákon dosud neomezoval placení devizových tuzemců - fyzických osob devizovým cizozemcům v čs. měně. Jeví se však nezbytné zákonem regulovat nákup nemovitostí v zahraničí a zahraničních cenných papírů a přijímání úvěrů od devizového cizozemce, a to i pokud se devizový tuzemec - fyzická osoba může jinak zavázat k plnění v čs. měně; v souladu s dohodami o ochraně investic mohou devizoví cizozemci takto získané korunové prostředky volně transferovat v cizí měně do zahraničí, což ve svém důsledku má negativní vliv na čs. platební bilanci a prakticky se tak v současné době jedná o nekontrolovatelný a neevidovaný odliv kapitálu do zahraničí.

Dále se umožňuje převzít závazek vůči devizovému cizozemci, k jehož splnění lze použít devizové prostředky, na které se nevztahují nabídková a soustřeďovací povinnost např. protihodnota tzv. volná hranice, která v současné době činí protihodnotu 5 000 Kčs,- Kčs.

Možnost udělení devizového povolení k bezúplatnému převodu tuzemské nemovitosti na devizového cizozemce se vypouští z 24, protože nabývání tuzemských nemovitostí devizovými cizozemci je dostatečně upraveno v § 25.

Úprava zakotvená v § 25, pokud jde o nabývání tuzemských nemovitostí devizovými cizozemci, dosud reaguje zejména na skutečnost, že na základě platných právních předpisů se poměrně rozšířila možnost přístupu devizových cizozemců k tuzemským nemovitostem, např. v rámci malé i velké privatizace, restituce apod. Praxe naopak ukázala, že v současné době je převod tuzemských nemovitostí nemožný v těch nejužších osobních a rodinných vztazích (např. podle dosud platné úpravy nemohou manželé, z nichž jeden je devizovým cizozemcem, získat nemovitost do bezpodílového spoluvlastnictví anebo rodiče nemohou za svého života převést svoji tuzemskou nemovitost na své děti, které mají trvalý pobyt v zahraničí, a to ani ve výjimečných a odůvodněných případech.) Ustanovení dále nově umožňuje devizovým cizozemcům, kteří v současné době vlastní nemovitost v tuzemsku, aby ji mohli vyměnit za jinou tuzemskou nemovitost stejné hodnoty, anebo na pozemku, který již je ve vlastnictví devizových cizozemců, vystavit stavbu, která by se rovněž stala vlastnictvím devizového cizozemce - vlastníka pozemku. Rovněž se umožňuje nabýt devizovému cizozemci do vlastnictví další část nemovitosti, na níž již má určitý podíl v rámci podílového spoluvlastnictví, k čemuž má občanským zákoníkem zajištěno předkupní právo.

U podniků se zahraniční majetkovou účastí bude i nadále platit, že v případě jejich likvidace je nutné převést nemovitost, kterou tento podnik vlastnil, pouze na devizového tuzemce; nemovitosti na zahraničního majitele firmy, který je devizovým cizozemcem, nepřecházejí.

Dosavadní úprava rovněž neumožňuje cizím státům, aby v souvislosti se zahájením nebo rozšířením své diplomatické mise v ČSFR mohly pro tuto činnost získat potřebné budovy. Přitom tyto státy takovou možnost čs. diplomatickým misím ve své zemi dávají ze strany ČSFR není v těchto případech zatím garantována vzájemnost. (Informaci o vzájemnosti může v těchto případech poskytnout federální ministerstvo zahraničních věcí).

V zájmu ucelenosti se doplňuje, že i vkladní knížky znějící na cizí měnu mohou devizoví tuzemci vyvážet bez devizového povolení jen tehdy, pokud si jejich předchozí dovoz nechají potvrdit celnicí. V opačném případě potřebují devizoví tuzemci k vývozu vkladní knížky znějící na cizí měnu devizové povolení.

V zájmu úpravy vývozu devizových prostředků v hotovosti (valut) se navrhuje umožnit SBČS regulovat tento vývoz způsobem obvyklým v zemích Evropského společenství.

Vývoz platných mincí je upraven v ustanovení o vývozu a dovozu čs. měny. Předmětem úpravy devizového zákona jsou pouze mince zlaté (devizová hodnota); úprava sleduje další uvolnění podmínek pro převod dědictví do zahraničí.

Proti dosavadní úpravě se za majetkovou účast v zahraničí bude považovat jakákoli účast bez ohledu na to zda se jedná o podnikání či jinou účast, která má majetkový dopad pro devizového tuzemce. V zájmu jednoznačnosti a jednotnosti výkladu se doplňuje definice majetkové účasti v zahraničí a vylučuje se dvojí povolovací řízení.

Odstraňuje se neodůvodněné zvýhodnění devizových cizozemců při zřizování cizozemských účtů vedených v cizí měně. Tyto účty by se měly, stejně jako u devizových tuzemců, otevírat pouze ve měně dohodnuté s devizovou bankou.

Obdobně jako v § 22 odst. 1 se zakotvuje opatření proti "praní špinavých peněz".

Pojem cizozemský účet se rozšiřuje i na nové vkladové formy používané čs. bankami, které mají obdobnou povahu jako účet.

Úprava je odůvodněna tím, že k převodům dědictví a výživného do zahraničí není obecně nutné devizové povolení (§ 31 a 32). Toto povolení nebude proto vyžadováno ani v případech, kdy dědictví nebo výživné v korunových prostředcích bylo podle dispozice devizového cizozemce uloženo na cizozemský účet vedený v Kčs. Zmocnění pro prováděcí předpis se zavádí v zájmu umožnění některých převodů, na nichž je obecný zájem nebo, které již dříve byly upraveny v jiných právních předpisech, dnes již zrušených (např. převod mezd zahraničních pracovníků ve společnostech se zahraniční majetkovou účastí, dříve upravený v zákoně o podniku se zahraniční majetkovou účastí).

V oblasti devizové kontroly dochází k vypuštění pojmu devizová škoda jako nezbytného předpokladu pro uložení pokuty. V praxi často dochází k porušování devizových předpisů, popř. devizových povolení udělených na jejich základě, aniž se přitom dá, zejména v podmínkách vnitřní směnitelnosti čs. měny, vyčíslit devizová škoda. Tyto případy pak zůstávají dosud přes svoji nebezpečnost nepotrestány. S ohledem na stoupající množství případů nerespektování devizových předpisů, jakož i závažnost tohoto jednání, je navrhováno zvýšení horní hranice pokuty až do výše 1 mil. Kčs.

Umožňuje se úschova čs. měny na hraničních přechodech při dovozu v případě, že dovážející osoba tuto čs. měnu nezatajila a předložila ji celním orgánům.

Posiluje se autorita devizové kontroly tím, že umožňuje orgánům devizové kontroly ukládat sankční postihy i v případech neposkytnutí potřebné součinnosti kontrolovaným subjektem.

Opětovně se zavádí možnost projednat devizový přestupek zkrácenou formou v blokovém řízení. Ukládání blokových pokut bude přicházet v úvahu pouze u devizových přestupků, pokud s blokovým řízením osoby, které se jich dopustily, souhlasí. V případě jejich nesouhlasu s tímto řízením projednají příslušné orgány devizový přestupek nezkrácenou formou. Výše pokuty je omezena částkou 5.000,- Kčs.

Odstavec 2 původního znění § 48 se vypouští jako nadbytečný, protože jde o lhůtu obecně stanovenou již v zákonu o správním řízení, na který § 48 odst. 1 odkazuje.

V zájmu zajištění lepší součinnosti mezi orgány federace a republik budou prováděcí předpisy k devizovému zákonu vydávat FMF a SBČS v dohodě s MF republik.

S ohledem na rozšíření systému vnitřní směnitelnosti na podnikatele - fyzické osoby nezapsané do obchodního rejstříku se stanoví, že zůstatky na stávajících devizových účtech budou ponechány a režim jejich použití bude shodný s režimem devizových účtů obecně.

V návaznosti na navrhované zrušení institutu prodeje zboží a poskytování služeb za cizí měnu na území ČSFR odpadne právní základ pro tuto formu prodeje mimo jiné i v a. s. Tuzex za odběrní poukazy, které již od 1. ledna 1991 nejsou dále emitovány. V této souvislosti je potřebné zákonné zmocnění pro řešení otázky nároků z odběrních poukazů již vydaných a z zůstatků účtů vedených v odběrních poukazech formou odpovídající původu odběrních poukazů. Právní stav, který nastane po zrušení shora řečeného institutu nebude bránit devizovému tuzemci přijmout v některých případech plnění v cizí měně, pokud mu bude dobrovolně nabídnuto. Z tohoto důvodu je nezbytné stanovit pravidla pro podchycení přijatých devizových prostředků v evidenci podnikatelů s cílem zajistit splnění nabídkové povinnosti a možnosti její kontroly.

V Praze dne 10. března 1992

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

Ministr financí ČSFR:

Klaus v. r.