Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1341
Odpověď
ministra financí ČSFR Ing. V. Klause, CSc. na interpelaci podanou poslanci SL M. Čejkovou, J. Musílkem, P. Kučerou, L. Vrchovským ve věci novely vyhlášky č. 60/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tisk 1277)
Ministr financí ČSFR
V Praze dne 24. února 1992
Čj. XVI/5 - 545/92
Vážená paní poslankyně, vážení páni poslanci,
obdržel jsem Vaší interpelaci ze dne 30. ledna t. r., která se týkala problémů, vyplývajících z novely vyhlášky č. 60/1964 Sb., o úhradě za užívání bytu a za služby s užíváním bytu spojené.
Ve svém podání uvádíte, že novela vyhlášky není adekvátní současným společensko-politickým podmínkám, není ani jednoduchá a ani srozumitelná. Kritizujete zejména zachování stávající metodiky propočtu nájemného, platné již od roku 1964 a zdůrazňujete, že tento stav nevyhovuje nastoupenému trendu, který má vést k vytvoření trhu s byty.
Nájemné je specifickou cenou s mimořádně silnými sociálními vazbami. Z tohoto důvodu bude třeba i do budoucna tuto cenu ve významné části bytového fondu regulovat. V současné době musíme vycházet ze zděděného nedobrého technického stavu bytového fondu a nízké úrovně organizace jeho správy, náprava není možná v krátké době a bude o to rychlejší, o co citlivější se bude zabezpečovat bytová politika státu.
Pokud jde o tzv. státní byty, t. j. byty, na které se vztahuje vyhláška č. 60/1964 Sb. a navazující předpisy, jde o bytový fond mimořádně různorodý, a to jak z hlediska stáří bytů, jejich velikosti, vybavení, tak i technické úrovně a kvality bytové kapacity celých domů. Přestože metodika stanovení nájemného podle vyhlášky č. 60/1964 Sb. má nedostatky Vámi oprávněně kritizované, jde o provázaný komplex ustanovení, který nelze v hlavních metodických zásadách dílčím způsobem měnit. Může být změněn zcela vydáním nového právního předpisu o nájemném. Složitost úpravy vyplývá zejména v úzké provázanosti těchto, byť zastaralých a často nefunkčních ustanovení, s jejich praktickým uplatněním. Pro ilustraci uvádíme, že se jedná o úpravu nájemného u cca 1,9 mil. bytů v ČSFR, kdy vážné problémy technického, organizačního, ale i sociálního charakteru vyplývají z uvedené mimořádné různorodosti tohoto bytového fondu. K tomu přistupuje i působení silných protichůdných zájmů v této oblasti. Oprávněným požadavkem je, aby zcela neefektivní a často málo funkční podniky bytového hospodářství jako správci bytového fondu byly zrušeny a nahraženy funkčním systémem např. soukromých správců. Konkrétní příklady však zatím nesignalizují zlepšení. Bude třeba postupně v této oblasti vytvářet konkurenční prostředí. Struktura a technické možnosti správců a vlastníků bytového fondu musí zajistit realizaci výrazných změn metodiky nájemného, a to za situace současného nevyhovujícího stavu pasportizace bytů.
Při přípravě úpravy nájemného v druhé polovině minulého roku byl právě tento problém technického a organizačního rázu, vedle sociálních a občanskoprávních aspektů jedním z důvodů, proč bylo rozhodnuto postupovat v jednotlivých krocích. Přípravným krokem, chápaným jako opatření přechodného charakteru bylo vyčlenění služeb spojených s užíváním bytu z nájemného a jejich přímé přenesení na nájemníky jako tomu je u ostatních forem bydlení (rodinné domky a družstevní byty).
Po vyčlenění služeb bude pak tzv. čisté nájemné do půl roku, počínaje červencem 1992 zvýšeno o 100 %. Mimo to byl z nájemného odstraněn hlavní sociální prvek, který v ostatních formách bydlení neexistuje, t. j. slevy na děti.
Uvedené úpravy bylo, příp. bude třeba provést velmi rychle vzhledem k napjatosti termínů, a také bez vedlejších dodatečných nákladů. Proto se zvolila cesta jednoduchého přepočtu evidenčního listu bytu s přihlédnutím k technickým a organizačním schopnostem a možnostem správců a vlastníků bytového fondu. Z tohoto hlediska je třeba provedenou úpravu považovat za jednoduchou.
Jak již bylo řečeno, stávající metodika propočtu nájemného je nevyhovující. Musí se změnit a FMF iniciuje přípravu nového předpisu.
Nemyslím si však, že by právě metodická stránka věci byla rozhodující překážkou v rozvoji tržních vztahů v bytovém hospodářství.
Rozhodující překážky vidím v celkové výši nájemného, možnosti jeho diferenciace podle polohy bytu, domu i regionu, v možnostech státu zajistit odpovídající sociální prostředí při požadovaném růstu nájemného a jeho diferenciaci dále v restrukturalizaci správy bytového fondu a jeho zefektivnění, opatřeních v dotační politice státu i ve změnách koncepce občansko-právních vztahů v bydlení.
Počítáme s tím, že podstatnou část diferenciace nájemného předáme do kompetence místních orgánů, protože nejlépe znají situaci své obce nebo města.
Závěrem zdůrazňuji, že praktické zkušenosti z úpravy nájemného mě utvrzují v tom, že technickou a organizační stránku přípravy rozsáhlejších úprav nájemného nelze podceňovat a je třeba pro ně zajistit určitý časový prostor. Další úpravy nájemného, hlavně případné jeho výraznější zvýšení ve vybraných atraktivních částech měst a s tím spojených požadavků na masové stěhování nájemníků z těchto regionů, nároky na náhradní byty si vyžádá podstatně náročnější analýzu a přípravu odpovídajících právních norem. Mimo to je třeba mít stále na zřeteli otázku sociální a s tím související sociální možnosti státu.
S pozdravem
Mahulena Čejková
Jiří Musílek
Petr Kučera
Ladislav Vrchovský
poslanci FS
Praha