Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1294
Odpověď
ministra obrany ČSFR Luboše Dobrovského na interpelaci podanou poslancem Sněmovny národů A. Haškem (ústní) ve věci vzrůstajícího počtu krádeží v resortu armády a reatestací důstojníků ČSA
MINISTR OBRANY
České a Slovenské Federativní Republiky
Č. j. 35344-84
V Praze dne 13. února 1992
Vážený pane poslanče,
k Vaší interpelaci ve věci vzrůstajícího počtu krádeží zbraní v resortu armády přijměte toto stanovisko.
Enormní nárůst ztrát a krádeží zbraní a munice ve vojenských objektech má své hluboké vnější a vnitřní příčiny, které, jak ukazuje praxe, nelze odstranit jednorázovým aktem.
Zbraně se stávají výhodným obchodním artiklem. To je umocněno současnou mezinárodně politickou situací, propustností státních hranic a zvýšenou poptávkou po zbraních.
Neméně významnou podmínkou usnadňující krádeže zbraní je nízký počet vojáků základní služby, způsobený mimo jiné zákonem o civilní službě, což zvyšuje nároky na zařazování do strážní a dozorčí služby.
Technické zabezpečení skladů zbraní je zastaralé a často nevyhovující. Např. v roce 1984 byl do armády zaveden ochranný systém Alarmic, který je snadno překonatelný a technickou úrovní již dávno nevyhovuje. Obdobně je to se signální stěnou V 75-76, zavedenou do Čs. armády v roce 1986. Současný rozpočet znemožňuje rychlé zavedení moderních zabezpečovacích prostředků.
Stav skladových objektů a oplocení je mnohdy nevyhovující.
Odstranění uvedených technických nedostatků by bylo ekonomicky velmi náročné. Finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu pro federální ministerstvo obrany na rok 1992 jsou omezené a pokrývají pouze nezbytné výdaje na zabezpečení základních životních potřeb vojsk Čs. armády.
Závažným jevem je i nesprávné chápání procesu demokratizace v Čs. armádě vojáky základní služby. Někdy důstojníci vyžadující kázeň a disciplínu jsou označováni za staré struktury. Řada vlivů vnějších i vnitřních snižuje vědomí odpovědnosti za výkon služby.
Z vnitřních podmínek usnadňujících páchání této trestné činnosti je možno uvést zejména:
- probíhající reorganizaci a redislokaci vojenských útvarů a s tím související velký pohyb osob a materiálu včetně zbraní,
- nízkou úroveň výkonu dozorčí a strážní služby včetně jejich materiálně technického zabezpečení,
- nízké finanční ohodnocení osob zabezpečujících skladování a pohyb materiálu (skladníci - výkonní praporčíci) v rozporu s jejich vysokou hmotnou odpovědností,
- výkon vojenské základní služby ve známém prostředí blízko trvalých bydlišť, kde vojáci základní služby pokračují v kontaktech často i s podezřelými živly,
- nekázeň vojáků z povolání při organizaci zabezpečení materiálu včetně bojové techniky a zbraní (ukládání klíčů od skladů, režim vstupu do objektů, pečetění dveří, trezorů apod.),
- nedůslednost a formálnost při kontrolní činnosti prováděné vojáky z povolání,
- nedůslednost velitelských orgánů při odstraňování nedostatků zjištěných preventivní a kontrolní činností vojenské policie,
- snahu velitelských orgánů o vlastní nekompetentní řešení těchto případů včetně laicky prováděných pátracích opatření, která mají zabránit zjištění vlastní odpovědnosti velitelů.
Velení Čs. armády je tato situace známa a řeší ji. Odstraňování uvedených příčin a podmínek krádeží či ztrát zbraní však není a ani nemůže být jednorázovou záležitostí. Příčina není v nepochopení závažnosti této situace a nezájmu vojáků z povolání, ale její řešení podmiňují kromě jiného i finanční prostředky, s nimiž Čs. armáda může disponovat.
Z opatření, která jsou v současné době připravována a o kterých předpokládám, že povedou ke zlepšení situace, uvádím zejména následující:
- změna způsobu střežení objektů Čs. armády s důrazem na sklady zbraní včetně stanovení priorit a centralizace uložení zbraní,
- zavádění nových technických prostředků ochrany v souladu s možnostmi Čs. armády,
zvýšení preventivní úlohy vojenské policie při jejím současném materiálně technickém dovybavení a trvalém zvyšování profesní připravenosti jejích příslušníků,
- v rámci stávajících možností zkvalitnění organizačních a dalších opatření k překonání tohoto přechodného stavu.
K druhé části Vaší interpelace týkající se účasti poslanců na reatestacích důstojníků Čs. armády uvádím.
Atestační řízení v Čs. armádě probíhalo v souladu s rozkazem ministra obrany ČSSR č. 11/1990 z 16. 2. 1990, ve třech etapách, prakticky od 30. června 1990 do 24. října 1990, kdy na základě mého rozhodnutí náčelník personální správy federálního ministerstva obrany (čj. 040200/64) atestace pozastavil. Důvodem byly některé výhrady ke složení atestačních komisí, způsobu zpracování mimořádných komplexních hodnocení a jejich obsahu ze strany vojáků z povolání od útvarů. Do této doby byly atestováni generálové a důstojníci až po funkce zástupců velitelů útvarů. Jednalo se celkem o 25 712 vojáků z povolání.
Na základě atestací bylo rozhodnuto přemístit 1 303 vojáků z povolání na jinou funkci, 256 přeřadit na jiný úsek činnosti, 111 snížit ve funkci a 69 propustit mimo činnou službu. Současně odešlo do zálohy 103 vojáků z povolání po splnění zákonem stanovené věkové hranice a 1 838 bylo propuštěno do starobního důchodu. Atestace a jejich závěry přispěly ke zklidnění velitelského sboru, ukázaly vojensko odborné schopnosti a charakterové vlastnosti lidí i jejich další perspektivu v Čs. armádě. Prošli jimi důstojníci a generálové středních a vyšších velitelských stupňů. Na nižších stupních velení jsou zařazeni v naprosté většině mladí vojáci z povolání, kteří z úrovně svých funkcí nemohli dění v armádě negativně ovlivnit.
Na základě rozhodnutí bylo reatestováno 31 hlavních funkcionářů velení armády, za účasti poradce prezidenta republiky a poslanců BBV FS ČSFR. Těchto reatestací jste se zúčastnil velmi platně i Vy, pane poslanče.
Rozkazem ministra obrany ČSFR č. 38/1991 byla přijata nová koncepce hodnocení vojáků z povolání. Podle tohoto rozkazu budou zhodnoceni všichni vojáci z povolání nejpozději do 30. června 1992. O tomto rozhodnutí byla mnohokrát podána veřejná informace v tom smyslu, že hodnocení je ve velitelské povinnosti.
I když jsem dne 8. listopadu 1991 vydal rozkaz č. 38 k zastavení atestací, nikterak to neznamená, že jsem opominul účast poslanců BBV FS ČSFR na pohovorech s funkcionáři Čs. armády, kteří jsou v ustanovovací pravomoci prezidenta ČSFR a ministra obrany ČSFR. Poslední pohovory tohoto druhu proběhly dne 27. 11. 1991 na generálním štábu Čs. armády i za Vaší účasti. O průběhu atestací příslušníků vojenského obranného zpravodajství bylo jednáno na několika schůzích BBV FS ČSFR.
Pane poslanče, před ustanovením do funkcí vedoucích funkcionářů armády předpokládám v těchto pohovorech opět za účasti poslanců BBV FS ČSFR pokračovat.
S pozdravem
Vážený pan
Mgr. Alfréd HAŠKO
poslanec Sněmovny národů FS ČSFR
Praha