Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
1277
INTERPELACE
místopředsedy vlády a ministra financí Václava KLAUSE
podána dne 30. ledna 1992 poslanci:
Mahulenou ČEJKOVOU, Jiřím MUSÍLKEM, Petrem KUČEROU, Ladislavem VRCHOVSKÝM
Vážený pane místopředsedo,
využíváme svého ústavního práva a dovolujeme si Vás upozornit na některé problémy vyplývající z novely vyhlášky č. 60/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Musíme říci, že jsme byli obsahem uvedené vyhlášky velmi překvapeni. Federální shromáždění usiluje o to, aby právní předpisy, které přijímá, byly adekvátní současným změněným společensko-politickým podmínkám, usiluje o to, aby byly co nejvíce jednoduché a srozumitelné.
Novela uvedené vyhlášky nás však upozornila, že se budeme muset více zabývat podzákonnými právními předpisy a sledovat, jak jsou záměry, které se snažíme zapracovávat do zákonů, přenášeny do podzákonných norem. Nejen novela, ale celá vyhláška č. 60/1964 Sb. je podle našeho názoru v rozporu se všemi principy, jak jsme je výše uvedli. Tato není ani adekvátní současným společensko - politickým podmínkám, ani jednoduchá, ani srozumitelná. Protože nemáme na úrovni federace jinou možnost ovlivňovat koncepci státní bytové politiky, než úpravou nájemného, jeho výši a způsob vymáhání, ptáme se, nakolik tato úprava napomáhá navození tržního mechanismu v hospodaření s byty.
Abychom byli konkrétní.
Uvedená vyhláška i nadále z nepochopitelných důvodů zachovává dosavadní kategorizaci bytů, obsahuje definici rodinného domu, byť skrytě, v § 16 odst. 1. Máme pochybnosti, nedostává-li se tak do rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod. Vyhláška dále obsahuje definici služebního bytu § 20 odst. 4, kterou novela Občanského zákoníku přenechává k definování zákonům národních rad, rozlišuje i nadále obytnou a neobytnou plochu, i když všichni víme, jaká kouzla se dělala a dělají, aby se z plochy obytné stala neobytná a naopak.
Proč si myslíme, že úprava není jednoduchá a srozumitelná. Novela vyhlášky je v pořadí již pátou novelou vyhlášky z roku 1964, čili bezmála třicet let vyhláška platí. Dáváme proto k úvaze, zda nová koncepce nájemného, kterou nepochybně naše společnost potřebuje, by si nezasloužila také nový právní předpis. I nyní zůstává zachována složitá metodika výpočtu nájemného, i když v řadě oblastí platí princip smluvních cen.
Všichni jsme předpokládali zvýšení nájemného v souvislosti s přechodem na úhrady za celkovou užitkovou plochu bytu, bez uplatňování slev sociálního charakteru, ale i snížení nájemného za větší podlahovou plochu obytných místností. Vyhláška však zachovává "nadměrné metry", přičemž slevy sociálního charakteru zrušeny byly, viz § 11.
Klademe otázku, zda je tato úprava v souladu s koncepcí státní bytové politiky tak, jak byla schválena v republikových orgánech. Podle našeho názoru tomu tak není, protože hlavní zásady koncepce jsou založeny na změně cenového předpisu stanovujícího výši nájemného se zavedením celkové užitkové plochy bytu jako jediné sledované výměry.
Domníváme se, vážený pane místopředsedo, že vyhláška č. 60/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů je skutečně již překonána a pozastavujeme se nad tím, že byla vydána. Tato vyhláška je kritizována všeobecně. Její důsledky pro praxi jsou takové, že nájemníci nejsou schopni vypočítat výši úhrady na jeden m2 užitkové plochy bytu, doplněné přípočtovou (odpočtovou) položkou vyjadřující kvalitativní charakter bytu, umístění v domě a polohu v území. Kriteria pro užití těchto doplňujících položek by měla být výhradně v pravomoci obecních úřadů ve městech a obcích, tak jak to vyplývá z koncepce schválené bytové politiky.
Z výše uvedených důvodů se domníváme, že novela citované vyhlášky zachovává dosavadní stav, čímž nevyhovuje nastoupenému trendu, který má vést k trhu s byty.
