Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Tyto definice jsou nezbytné s ohledem na další navrhovaná ustanovení a jsou plně v souladu s definicemi uváděnými v direktivách Evropských společenství.

Pokud se týká stanovení koncového bodu sítě, bude v nejjednodušším případě, t. j. v případě telefonní stanice ukončené telefonním přístrojem, tímto bodem účastnická zásuvka. V prováděcím předpisu bude nutno stanovit její přesné rozměry a definovat elektrické parametry v tomto bodě /zejména úroveň užitečného a rušivého signálu a impedanci/. V jiných případech bude stanovení koncového bodu podstatně složitější - zejména se jedná o pobočkové ústředny nejrůznějších typů, sekretářská zařízení opět nejrůznějších typů apod.

Nově se definuje jednotná telekomunikační síť /dále jen "JTS"/.

Na rozdíl od demonstrativního výčtu v dosavadním znění zákona se JTS přesně a taxativně vymezuje, vylučují se z ní všechna koncová účastnická zařízení /telefonní přístroje, dálnopisné přístroje, sekretářská zařízení, pobočkové ústředny apod./, které mohou být ve vlastnictví účastníka, případně jiné organizace, než organizace spojů. Tato zařízení mohou být i nadále také v majetku organizace spojů, zde ale budou organizace spojů pouze jedním z konkurentů. Ústředny a jiná zařízení pro poskytování telekomunikačních služeb /s výjimkou zařízení pro telefonní službu/ mohou být zřizovány a provozovány i jinými subjekty; než jsou organizace spojů, v konkurenci s organizacemi spojů.

V ustanovení se též definuje jednotná soustava telekomunikací a vymezuje se pojem organizací spojů. Navržené vymezení nespecifikuje právní formu organizace spojů, může jí být jak státní podnik, tak i akciová společnost, popř. jiná forma právnické osoby.

Návrh nevylučuje možnost, že stát udělí práva zřizovat a provozovat JTS pro určitou oblast i více organizacím spojů, které si tak budou vzájemně konkurovat.

Telekomunikační zařízení, která nejsou součástí JTS /t. j. zařízení v majetku jiných subjektů, než organizací spojů/, mohou být na rozdíl od dosavadní úpravy začleněna do JTS jen po dohodě mezi předávajícím a přejímající organizací spojů. Připouští se přitom i možnost stanovení odchylných sazeb, než jsou stanoveny v příslušných sazebnících, aby bylo možno např. snížit stanovenou sazbu a respektovat tak hodnotu předávaného zařízení.

Organizace spojů na sebe berou povinnost zajistit plošné pokrytí celého území ČSFR ve smyslu možnosti příjmu rozhlasových a televizních pořadů.

V návaznosti na zrušení monopolu spojů v oblasti koncových zařízení /novela § 2/ je nutno stanovit, v souladu s praxí v telekomunikačně vyspělých zemích a ustanoveními Mezinárodní úmluvy o telekomunikacích, že k JTS je možno připojovat pouze taková zařízení, která zajišťují potřebnou kvalitu poskytované služby a současně nezpůsobí ohrožení osob, majetku nebo zařízení JTS, nebo nezpůsobí škodlivé rušení funkce JTS, resp. příjmu rozhlasových a televizních programů. Tento požadavek je možno splnit jen tím, že se povolí k JTS připojovat jen schválená /homologovaná/ zařízení.

Zřizování /výstavba/, změny, obnova,úpravy a údržba koncových zařízení může být z důvodu znalostí kladených na odbornost prováděna pouze kvalifikovanými pracovníky, kteří disponují potřebnými technickými prostředky /např. měřící přístroje/, popř. materiálem. Proto bude povolení k této činnosti vydáváno jen těm osobám, které prokáží splnění výše uvedených podmínek.

Poskytování telekomunikačních služeb /s výjimkou telefonních/ bude umožněno i jiným subjektům, než jsou organizace spojů, na základě povolení /licence/ v souladu s právní úpravou a praxí, obvyklou ve vyspělých zemích.

Novela umožňuje i udělení výjimky z monopolu státu, např. tehdy, kdy organizace spojů nejsou schopny v potřebné kvalitě, kvantitě a čase zabezpečit požadované výkony. Zejména se jedná o povolování výstavby přenosových cest jak pro vlastní potřebu subjektu, tak i pro poskytování povolených telekomunikačních výkonů.

Dosavadní znění zákona předpokládá zřizování a provozování vysílacích rádiových stanic mimo JTS jen v ojedinělých případech. Tato úprava je však při současném rozvoji sdělování již neúnosná a je ji tedy třeba liberalizovat. Rozšiřují se proto případy, kdy lze povolit zřizování a provozování vysílacích rádiových stanic mimo JTS; s ohledem na omezenou kapacitu kmitočtového spektra je však nutno i nadále dávat přednost využívání JTS anebo zařízení drátových, případně optických. Na rozdíl od dosavadní úpravy novela stanoví, že při splnění stanovených podmínek povolující orgán povolení udělí /dosud bylo v souladu s dikcí "lze udělit" ponecháno orgánům státní správy na vůli, zda povolení udělí nebo neudělí/.

Výše uvedená zásada se vztahuje i na nově navrhované zřizování a provozování vysílacích rádiových zařízení mimo JTS pro šíření rozhlasových a televizních programů. Nezbytnou podmínkou pro udělení povolení v těchto případech bude, že žadatel obdrží oprávnění k šíření programů od příslušných orgánů podle předpisů o rozhlasovém a televizním vysílání.

V souvislosti s rozšířením mezinárodních styků, v souladu s mezinárodní praxí a prudkým rozvojem radiokomunikačních služeb se jeví účelným, aby v případech, kdy bude technicky obtížné si opatřit příslušné povolení ke zřízení a provozování vysílacích rádiových stanic od československého povolujícího orgánu předem, bylo možno uznávat platnost povolení vydaných příslušnými oprávněnými zahraničními orgány. Tento princip bude uplatňován např. pro radiotelefony v autech, družicová zařízení v dopravních kamionech, občanské radiostanice apod.

Další ustanovení návrhu ruší dosavadní pravomoc ministerstva vnitra udělovat povolení pro zřízení a provozování amatérských vysílacích rádiových stanic a povolení k přechovávání všech druhů vysílacích rádiových stanic, popř. jeho právo pověřit výkonem těchto pravomocí jiný orgán. Tyto pravomoci přiznává novela povolujícím orgánům spojů, které povolení ke zřízení a provozování amatérských stanic udělují již od roku 1974 a povolení k přechovávání vysílacích stanic již od roku 1966, ale v obou případech pouze na základě pověření ministerstvem vnitra.

Ustanovení prvních dvou odstavců byla zpřesněna zejména s ohledem na zákon o ČSD a s ohledem na definice obsažené v § 1 a 2.

Na rozdíl od stávající úpravy se kromě drátových telekomunikací připouští zřizovat a provozovat bez povolení uvnitř budov nebo na souvislých pozemcích téhož uživatele i jiná telekomunikační zařízení /např. optická/. Kromě toho se nově připouští bez povolení i zřizování a provozování telekomunikačních zařízení, je-li pozemek rozdělen veřejnými komunikacemi.

Zákon dosud připouští provoz rádiových zařízení o velmi nízkém výkonu k řízení modelů, hraček, lékařských radiosond a podobných zařízení bez povolení. V zájmu liberalizace zákona bude změna proti dosavadnímu znění znamenat rozšíření počtu případů, kdy lze tato zařízení provozovat bez povolení na vyhrazených kmitočtech. Kromě dosud jmenovaných to budou i občanské radiostanice a další rádiová zařízení malého výkonu /např. bezšnůrové telefony/. Důvodem je i zjednodušení agendy povolování v případech, kdy to z hlediska dozoru nad kmitočtovým spektrem je možné. Tato změna je zároveň v souladu s dosavadním trendem ve vyspělých evropských zemích. Vzhledem k rozsáhlému sortimentu výrobků spadajících do této kategorie rádiových zařízení bude nutno stanovit prováděcím předpisem, kterých zařízení a za jakých podmínek se toto ustanovení bude týkat.

Pokud jde o ustanovení o průmyslové televizi, zachovává nově navrhované znění plně původní smysl, jde pouze o terminologické zpřesnění.

Podle dosavadní právní úpravy jsou přijímací rádiová zařízení zařízeními telekomunikačními, podléhajícími zásadně povolení. U rozhlasových a televizních přijímačů však zákon stanoví, že k jejich užívání není třeba povolení, ale jejich vlastníci, popř. uživatelé, jsou i nadále povinni přihlásit je k evidenci u přísl. organizací spojů. V souladu se stávající, v zákoně nezakotvenou praxí, se navrhuje, aby ostatní přijímací rádiová zařízení /s výjimkou rozhlasových a televizních přijímačů/ byla provozována nejen bez povolení, ale i bez povinnosti jejich evidence. Trvání na povolovací povinnosti by nebylo v tomto případě v souladu s liberalizačním trendem uplatňovaným v telekomunikacích, nehledě k tomu, že provozovaná přijímací rádiová zařízení nelze technickými prostředky prakticky zjistit, takže kontrola dodržování takového ustanovení by byla nemožná.

Z dosavadního znění se vypouští odstavec 2, a to z toho důvodu, že kontrola tohoto ustanovení je při velkém podílu přenosných přijímačů prakticky nemožná.

Na rozdíl od dosavadní úpravy se rozšiřuje dopravování tzv. tísňových zpráv bez úhrady na všechny způsoby telekomunikací /dosud platilo jen pro telegrafické zprávy/. To má význam zejména pro telefonní tísňová volání. Rozšiřuje se též jejich okruh /ekologické havárie/.

Původní text odstavce 4 nezaručoval ochranu před rušením. Nový text sleduje preventivní ochranu rádiového příjmu, což je prakticky jediný reálný způsob, jak lze čelit všeobecnému vzestupu úrovně rádiového rušení se všemi negativními dopady. Liberalizace obchodu umožňuje zaplavovat prodejní síť neodrušenými výrobky, nebo výrobky, jejichž provoz je zakázán. Např. v SRN se hojně prodávají výrobky, jejichž provoz je v SRN zakázán /označeno "Jen pro export"/. Tyto výrobky jsou však i hromadně dováženy do ČSFR a zde způsobují negativní ovlivňování rádiového příjmu i funkce JTS.

Dosavadní odstavec 4 vycházel z předpokladu, že vysokofrekvenční zařízení mohou být potencionálními zdroji škodlivého rušení rádiového příjmu a že svým charakterem mají v určitém smyslu vlastnosti rádiových vysílačů. Zákonem požadovaná evidence měla umožnit zjednání nápravy. Dlouhodobá praxe však ukázala minimální výskyt počtu případů rušení a z tohoto důvodu je evidence formální a neúčelná. Dodržování technických parametrů a provoz vysokofrekvenčních zařízení z hlediska rušení je účinně zabezpečeno jinými ustanoveními tohoto zákona a příslušnými ČSN.

Podle dosavadního znění zákona je za poškození zařízení JTS ukládána paušální pokuta pouze organizacím. Protože podle nyní platné právní úpravy je umožněno soukromé podnikání občanům za stejných podmínek jako organizacím, je k zabezpečení ochrany telekomunikací nezbytné v odstavci 7 rozšířit okruh odpovědných subjektů, ohrožujících, poškozujících a způsobujících škodlivé rušení zařízení JTS jejich zařízeními nebo činnostmi na všechny subjekty provozující podnikatelskou činnost.

Pokud by k poškození těchto zařízení došlo zaviněním fyzické osoby, která není podnikatelem nebo má sice podnikatelské oprávnění, ale k poškození zařízení nedošlo při podnikatelské činnosti, půjde o přestupek podle obecných předpisů.

Podle § 9 odst. 1 zákona je JTS chráněna před ohrožováním, poškozováním a škodlivým rušením jinými zařízeními nebo činnostmi. Proto je nezbytné v zájmu uživatelů JTS rozšířit možnost uložení pokuty i za ohrožování a škodlivé rušení JTS, jako v případech poškození zařízení JTS.

Tyto změny vyplývají z právních úprav, kterými byly zrušeny pojmy "socialistické vlastnictví" a "socialistická organizace".

Nárok na náhradu škody bude možno napříště uplatňovat pouze podle obecných předpisů o náhradě škody, tedy v občanském soudním řízení. Není důvodů, aby o těchto nárocích rozhodovaly orgány státní správy.

Dosavadní právní úprava ukládá federálnímu ministerstvu spojů řídit rozvoj telekomunikací ve všech odvětvích národního hospodářství. Navrženou úpravou se federálnímu ministerstvu spojů ponechává pouze povinnost stanovit jednotná pravidla pro telekomunikační provoz a pro technickou způsobilost telekomunikačních zařízení.

Realizací dozoru nad provozem telekomunikačních zařízení u všech provozovatelů i nad provozem na celém území státu jsou pověřeny orgány státní inspekce telekomunikací a státního odborného technického dozoru. Jejich posláním je činit potřebná opatření k tomu, aby byla dodržována ustanovení tohoto zákona.

Nutnost doplnění tohoto ustanovení o výkon státního odborného technického dozoru je dána zákonem o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, který z působnosti orgánů úřadů bezpečnosti práce vyjímá technická zařízení, podléhající podle zvláštních předpisů dozoru na úseku spojů. Povinnost FMS vykonávat nad telekomunikačními zařízeními státní odborný technický dozor je v souladu i se zákonem o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy.

Současně se vypouštějí ustanovení, která jsou v podmínkách nastupujícího tržního hospodářství již překonána.

Zavedením sankcí za nedodržování podmínek stanovených pro zřizování a úpravy telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních služeb se sleduje zajištění kvalitního a plynulého poskytování služeb ve stanoveném rozsahu. Možností uložit pokutu se zajistí zájem organizací spojů i jiných subjektů na řádném poskytování služeb. Vzhledem k tomu, že výše sazeb za jednotlivé služby se od sebe velmi podstatně liší /např. měsíční základní sazba za telefonní stanicí činí 50,- Kčs, měsíční sazba za pronájem mezinárodního okruhu desítky tisíc Kčs/, je vhodné pokutu stanovit nikoliv pevnou částkou, ale násobkem stanovené úhrady.

Uložení pokuty je fakultativní, nikoliv obligatorní. Z této skutečnosti bude vycházet i prováděcí předpis. Předpokládá se, že po určité přechodné období, než se u organizací spojů vytvoří objektivní předpoklady pro plné plnění jejich povinností, nebude v takovýchto případech možnost ukládání sankcí využívána, popř. budou tyto postupně ukládány ve výši odpovídající objektivní situaci u organizací spojů a jejímu vývoji, tedy pouze ve zvlášť odůvodněných případech, např. při neplnění podmínek v důsledku hrubého zavinění.

Podle dosavadního znění zákona o telekomunikacích rozhodují o právech, oprávněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací ve správním řízení správní orgány. Tyto orgány jsou součástí státních podniků, tedy hospodářské sféry.

Při předpokládaném přechodu na liberalizaci některých služeb, odstátnění a privatizaci musí dojít k oddělení hospodářských činností od činností správních. Navrhovaná novela tento požadavek plně respektuje s tím, že rozhodování ve správním řízení svěřuje nově zřizovaným samostatným správním orgánům, které jsou nezávislé na hospodářské činnosti subjektů, zabezpečujících telekomunikační služby.

Zákonem se zřizují tyto správní orgány: oblastní správní úřady telekomunikací a Federální správní úřad telekomunikací. Věcnou příslušnost orgánů zákon vymezuje.

V zákoně nejsou stanovena sídla a územní obvody oblastních správních úřadů telekomunikací, neboť podrobné vymezení jejich místní příslušnosti by bylo pro zákon příliš rozsáhlé a nelze vyloučit, že ji bude třeba měnit s ohledem na změny územního členění státu.

Předpokládá se zřízení asi 12 oblastních správních úřadů telekomunikací na celém území státu, vždy jeden na několik okresů. Jejich sídla budou vybrána tak, aby byla snadno dosažitelná účastníky řízení. Pokud jde o sídlo Federálního správního úřadu telekomunikací, navrhuje se, aby byl umístěn v Bratislavě. Za sídlo tohoto orgánu lze zvolit pouze jedno z hlavních měst republiky, a to proto, že v těchto městech jsou kvalifikovaní pracovníci, kteří se touto činností zabývají a dosud pracují v ředitelstvích státních podniků spojů.

Za této situace se jeví vhodným, aby tímto sídlem byla Bratislava, když Praha je sídlem federálního ministerstva spojů jako ústředního orgánu státní správy v oblasti spojů. I v jiných zemích je zvykem, že sídlo obdobného úřadu je mimo hlavní město státu.

Navržená novelizace umožňuje provádění některých činností na základě povolení /licence/. Je proto nezbytné zakotvit v zákoně právo státu omezit popř. odebrat povolení v případech, kdy podmínky stanovené povolením nejsou dodržovány, jakož i pro případ, že by činnosti prováděné na základě těchto povolení ohrozily bezpečnost státu.

V Praze dne 30. ledna 1992

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

Ministr spojů ČSFR:

Ehrenberger v. r.