Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

VI. VOLEBNÍ OBDOBÍ

poslanců Sněmovny národů

ThMr. Jiřího Bureše, Pavla Dostála, MUDr. Jaroslava Mlčáka

a

poslanců Sněmovny lidu

PhDr. Josefa Doksanského, MUDr. Petera Mornára, RNDr. Libora Kudláčka, Ing. Miroslava Richtera, CSc., MUDr. Pavla Šebka, Dr. Josefa Špačka, JUDr. Lubomíra Voleníka a Ing. arch., Ing. Stanislava Žaluda

kterým se mění zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

ze dne ......... 1992,

kterým se mění zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Čl. I

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zák. č. 110/1990 Sb., zák. č. 180/1990 Sb., zák. č. 1/1991 Sb. zák. č. 46/1991 Sb., zák. č. 306/1991 Sb. a zák. č. 482/1991 Sb. se mění takto:

V § 71 odst. 5 se vypouští věta třetí a ve druhé větě se vypouštějí slova "a jde-li o příplatek podle ustanovení písmene b/, ani v zařízení s denní docházkou" a čárka za slovem "děti" se nahrazuje tečkou.

Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, v ustanovení čl. 33 odst. 1 zakotvuje právo každého na vzdělání s tím, že školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Dle odst. 2 téhož článku mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.

Federální shromáždění rovněž tak vyslovilo souhlas s Úmluvou o právech dítěte, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 20. listopadu 1989. Ve článku 2 odst. 1 zmíněné úmluvy se mimo jiné praví, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat práva stanovená úmluvou každému dítěti, nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle tělesné nebo duševní nezpůsobilosti dítěte. Ustanovení čl. 2 je dále rozvinuto v obecné rovině zejména v článcích 3 a 4 a konkretizováno v čl. 23 s ohledem na právo postižených dětí na zvláštní péči, vzdělání a výcvik, aby dosáhly co největší míry soběstačnosti a mohly vést plný a aktivní život ve společnosti, a posléze je opět v obecné rovině završeno ustanovením článku 28, které upravuje právo dítěte na vzdělání.

Do kolize s výše zmíněnými ustanoveními úst. zák. č. 23/1991 Sb. a ustanoveními Úmluvy o právech dítěte se však dostává stávající právní úprava zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška FMPSV č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a to pokud jde o případ dítěte vyžadujícího mimořádnou péči. Nyní platné ustanovení § 71 zák. č. 100/1988 Sb. a související ustanovení § 37 vyhl. č. 149/1988 Sb. totiž ekonomicky stimulují rodiče, kteří mají v péči dítě, vyžadující mimořádnou péči, resp. dítě, vyžadující mimořádnou péči zvláště náročnou, k tomu, aby uvedené děti nenavštěvovaly předškolní a školní zařízení. Odhlédneme-li od kolize citovaných ustanovení se zmíněným úst. zák č. 23/1991 Sb. a s Úmluvou o právech dítěte, nutně musíme i tak dojít k závěrům, že touto novelou dotčená ustanovení zákona č. 100/1988 Sb. a vyhl. č. 149/1988 Sb. vytvářela zcela absurdní situaci, když na jedné straně rodičům dítěte, vyžadujícího mimořádnou péči zvláště náročnou, kteří se snažili nezřídka za cenu značných osobních obětí (a to nejen materiálních) toto dítě umístit alespoň krátkodobě (často jen na několik málo hodin v průběhu dne) do předškolního anebo školního zařízení, kde i silně handicapované dítě bylo pozitivně sociálně ovlivňováno a kde často získávalo i přes svůj handicap základní dovednostní návyky, byl krácen z tohoto důvodu příplatek k výchovnému. A na druhé straně se objevovaly i případy, kdy rodiče dětí, které sice vyžadovaly mimořádnou péči, ale relativně bez problémů mohly navštěvovat předškolní anebo školní zařízení, byli ekonomicky motivováni předmětnými ustanoveními k tomu, že ve snaze vyhovět liteře právního předpisu s cílem získat vyšší příplatek k výchovnému, přestali takové dítě do předškolního anebo školního zařízení posílat a dožadovali se změny kvalifikace z péče mimořádné na mimořádnou péči zvláště náročnou.

Navrhovaná novelizace zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a vyhl. č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení odstraňuje jak nebezpečí, že rodiče nebudou event. posílat dítě do předškolních a školních zařízení, tak odstraňuje faktické finanční znevýhodnění rodičů, kteří pečují o dítě vyžadující mimořádnou péči zvláště náročnou a přesto se s nemalými obětmi snaží toto dítě umístit alespoň na několik hodin v předškolním anebo školním zařízení, což je zejména dnes reálné především v souvislosti se vznikem soukromých škol, které jsou schopny poskytovat alespoň minimální vzdělání i takovým dětem, jimž to dosavadní státní školství neumožňovalo.

Pokud jde o event. nároky, jež předmětná novela bude klást na státní rozpočet, pokud nějaké vzniknou, tak v zanedbatelné výši, neboť předmětný příplatek k výchovnému bude v naprosté většině případů nadále poskytován týmž rodičům jako nyní; pouze se umožní všem dětem, jež vyžadují mimořádnou péči zvláště náročnou případný přístup k minimálnímu vzdělání a k možnosti se alespoň přiměřeně začlenit do života v ostatní společnosti.

V Praze, dne 28. ledna 1992.

poslanci Sněmovny národů:

poslanci Sněmovny lidu:

V Prahe dňa 3. apríla 1992

Č. j. 1383/92-16

Vážený pán predseda,

k Vašej žiadosti zo dňa 4. februára 1992 zasielam v súlade s § 40 ods. 1 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia stanovisko vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky k návrhu zákona, ktorým sa mení zákon č. 100/1988 Zb., o sociálnom zabezpečení, v znení neskorších predpisov (tisk FZ č. 1256).

Stanovisko prijala vláda dňa 2. apríla 1992.

Príloha

S pozdravom

Vážený pán

Alexander Dubček

predseda Federálneho zhromaždenia

Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky

Předseda Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky požádal podle § 39 odst. 1 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění o stanovisko k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (tisk FS č. 1256).

Vláda projednala návrh zákona na své schůzi dne 2. dubna 1992 a zaujala k němu toto stanovisko:

Vláda konstatuje, že účelem navrhovaného zákona je poskytovat příplatek k výchovnému ve výši 700,- Kčs měsíčně, jde-li o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, které vyžaduje mimořádnou péči zvlášť náročnou i v případě, kdy je takové dítě umístěno v předškolním nebo školním zařízení s denní docházkou.

Vláda však poukazuje na skutečnost, že příplatek k výchovnému ve výši 700,- Kčs měsíčně se poskytuje poživateli důchodu na dítě s takovým stupněm zdravotního postižení, který znemožňuje umístění v předškolních a školních zařízeních. O nutnosti, rozsahu a náročnosti poskytované mimořádné péče zvlášť náročné rozhodují příslušné orgány.

Hlediskem je charakter zdravotního postižení dítěte a rozsah potřebné péče. Schopnost dítěte navštěvovat předškolní nebo školní zařízení je jedním z posudkových kritérií pro rozlišení péče mimořádné a mimořádné péče zvlášť náročné. Přitom u dítěte vyžadujícího mimořádnou péči je podmínkou při návštěvě těchto zařízení vytvoření potřebných podmínek.

O mimořádnou péči zvlášť náročnou jde v těch případech, kdy dítě ani při vytvoření potřebných podmínek nemůže zařízení s denní docházkou navštěvovat.

V této souvislosti vláda poznamenává, že z týchž důvodů, jako je poskytován příplatek k výchovnému podle zákona č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je poskytován příplatek k přídavkům na děti podle zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění pozdějších předpisů. Tuto skutečnost však návrh zákona nezohledňuje.

Vláda posoudila též námitku kolize právní úpravy této problematiky s Listinou základních práv a svobod a s Úmluvou o právech dítěte, kterou neshledala důvodnou.

Vláda v této souvislosti upozorňuje, že dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, které vyžaduje mimořádnou péči zvlášť náročnou má přístup ke vzdělání a k možnosti připravit se na přiměřené zapojení do společnosti omezen právě vzhledem ke svému tíživému zdravotnímu stavu a nikoli podle výše poskytovaného příplatku. Poskytováním příplatku ve vyšší částce je uznáno právo takto postiženého dítěte na zajištění zvláštní péče a poskytována podpora těm, kteří mu takovou péči poskytují.

Vláda má plné pochopení pro řešení tíživých otázek v sociální oblasti. Navrhovanou úpravu však hodnotí jako opatření nahodilé, věcně problematické a nekoncepční a proto nedoporučuje přijetí zákona, kterým se mění zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, neboť neshledává důvod ke změně dosavadní právní úpravy, která výši poskytovaného příplatku k výchovnému rozlišuje podle stupně zdravotního postižení dítěte.