FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. volební období
Tisk 1248
Zpráva vlády ČSFR pro Federální shromáždění ČSFR o dosavadním průběhu kupónové privatizace
Obsah:
Úvod
1. Časový průběh přípravy kupónové privatizace
2. Registrace občanů
3. Vznik a registrace IPF
4. Příprava nabídkové strany v republikách a ve federaci
5. Organizace, řízení, technické zajištění a financování kupónové privatizace
6. Opatření, kterými vláda ČSFR reagovala v lednu 1992 na novou situaci při registraci občanů
7. Shrnutí a závěry
Přílohy:
1. Grafické znázornění průběhu registrace.
2. Ekonomický rozbor procesu kupónové privatizace v roce 1991 a 1992.
3. Kopie informací předkládaných Komisi pro kupónovou privatizaci tvořené zástupci všech tří parlamentů.
(Pozn.: Tyto přílohy jsou pro svoji obsáhlost k dispozici u předsedů sněmoven k nahlédnutí).
Úvod
Rámec transformace naší ekonomiky tvoří zajištění makroekonomické stability, vnitřní směnitelnosti naší koruny, liberalizace cen a otevření prostoru pro expanzi soukromopodnikatelského sektoru.
Posledně uvedený úkol není možné plnit bez důsledné a co nejrychlejší privatizace majetku státu. Zkušenosti ze všech post-komunistických zemí ukazují, že právě tento úkol je úhelným kamenem celé transformace a že právě na tomto úkolu může nejsnadněji transformační proces ztroskotat.
Organizační, technické, legislativní a zejména politické problémy, které jsou ve všech zemích spojeny s privatizací, spolu se záměrem privatizovat podstatnou část ekonomiky pokud možno co nejrychleji vedly v ČSFR k přijetí i nestandardní metody řešení privatizace.
Kromě všech ve světě obvyklých postupů jsme se rozhodli i pro privatizaci s použitím investičních kupónů.
Primárním cílem kupónové privatizace je vytvořit podmínky pro to, aby se na dělení majetku státu mohli podílet v zásadě všichni naši občané, aby se tento proces nestal výhradní záležitostí úzké skupiny domácích či zahraničních podnikatelů.
Druhým cílem uvedené metody je učinit privatizaci co nejprůhlednější - zabránit tomu, aby ji ovládly machinace jakýchkoliv byrokratických skupin.
Třetím cílem bylo vytvořit silný tlak na státní správu a na naše parlamenty, aby maximum své energie věnovaly budování nových institucí garantujících a regulujících fungování tržních ekonomických sil.
V procesu privatizace nebylo možné nejdříve vybudovat všechny náležitosti tržní ekonomiky a až poté zahájit skutečné podnikání. Takový postup je nepřijatelný především z politických důvodů. Nebude-li státní aparát pod obrovským tlakem silného soukromého sektoru, žádané podmínky nikdy nevytvoří. Toho jsme dnes svědky na každém kroku.
Kupónová privatizace takový tlak vytváří: Tím, že se jí zúčastní velká většina našich obyvatel, tím, že dala podnět pro vznik dosud neznámým jevům, to vše již dnes má na nás všechny obrovský výchovný efekt.
Tyto skutečnosti vyvolávají na straně vlády obrovský pocit odpovědnosti a nutně mobilizují její síly a tvořivost.
Není pochyb o tom, že v průběhu kupónové privatizace bude třeba za pochodu provádět nejrůznější korekce. Vyplývá to z bezprecedenčního charakteru a rozsahu celé kupónové privatizace. Již dnes je jasné, že i po jejím ukončení bude stát muset vytvořit podmínky pro to, aby následné procesy zůstaly pod kontrolou.
Dosavadní postup jasně ukazuje, že naše tři vlády jsou schopny na nové situace rychle a efektivně reagovat.
1. Časový průběh kupónové privatizace
Vládní nařízení, kterým se upravuje způsob provedení kupónové privatizace (č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů), bylo přijato dne 5. září 1991.
Okamžitě po přijetí citovaného vládního nařízení byla zahájena ve všech masově sdělovacích prostředcích propagačně informační kampaň.
Dne 24. září 1991 projednala rozšířená Finanční rada ČSFR závěrečnou zprávu o stavu příprav kupónové privatizace a schválila harmonogram dalšího postupu. Na základě tohoto stanoviska vydal ministr financí ČSFR rozhodnutí o zahájení registrace kupónových knížek dnem 1. 11. 1991.
Přesně podle tohoto harmonogramu byl dne 1. října 1991 zahájen na všech poštách v ČSFR prodej kupónových knížek a kupónových známek a dne 1. listopadu 1991 byly zahájeny registrace kupónových knížek na registračních místech. Téhož dne byly zveřejněny příslušné seznamy podniků a majetkových účastí.
Dne 1. října 1991 zveřejnila obě republiková ministerstva pro privatizaci podmínky, za nichž bude udělován souhlas se založením investičních privatizačních fondů.
Žádosti o souhlas se založením investičních privatizačních fondů mohly být privatizačním ministerstvům předkládány nejpozději do 16. prosince 1991.
Dne 6. prosince 1991 bylo společným rozhodnutím ministra financí ČSFR a ministrů pro privatizaci obou republik stanoveno zahájení předkola první vlny kupónové privatizace na 17. února 1992.
V polovině měsíce ledna se dramaticky zvýšil zájem o kupónové knížky a vznikl jejich nedostatek na poštách.
Dne 20. ledna rozhodla příslušná ministerstva o vydání náhradních registračních karet a v počtu 200 000 denně byla zahájena distribuce těchto karet na registrační místa.
Náhradní registrační karty se na registrační místa dostaly do 48 hodin od okamžiku rozhodnutí, tj. dne 22. ledna 1991.
Současně s tím byl dán pokyn pro dotisk 2,5 až 4 mil. standardních kupónových knížek. Tím by měl být počet těchto knížek, které budou na trhu, zvýšen na 10,5 až 12 mil. kusů. První zásilka těchto nových knížek by měla do ČSFR dorazit kolem 20. února 1992.
Na základě usnesení vlády ČSFR ze dne 23. ledna tohoto roku bude trvat registrace kupónových knížek na vybraných registračních místech až do konce února 1992.
Dne 30. ledna 1992 vláda přijala novelu vládního nařízení o vydávání a použití investičních kupónů, která reguluje způsob objednávání akcií ze strany investičních privatizačních fondů a zpřesňuje podmínky pro jednotlivé etapy kupónové privatizace.
2. Registrace občanů
Počet zaregistrovaných občanů pro první vlnu kupónové privatizace byl ke dni 28. 1. 1992 tento:
ČSFR: 6,92 mil.
ČR: 4,86 mil.
SR: 2,06 mil.
Poměr mezi zaregistrovanými občany v ČR a SR je tedy k uvedenému dni 2,36.
Očekávaný výsledek registrace:
Ke dni 31. ledna 1992 se očekává, že počty zaregistrovaných osob budou následující:
ČSFR: 7,9 mil.
ČR: 5,5 mil.
SR: 2,4 mil.
Stav prodeje kupónových knížek a kupónových známek lze dokumentovat takto:
|
|
kupónové knížky |
kupónové známky |
|
ČR (stav k 23. 1. 1992) |
5,3 mil. |
5,0 mil. |
|
SR (stav k 24. 1. 1992) |
2,3 mil. |
2,0 mil. |
|
ČSFR |
7,6 mil. |
7,0 mil. |
Zajímavou informací je rovněž počet použitých náhradních registračních karet ke dni 28. 1. 1992:
|
ČR |
346 179 |
|
SR |
147 757 |
|
ČSFR |
493 936 |
V příloze k této zprávě je uvedeno grafické znázornění průběhu registrací v uplynulých měsících, týdnech a dnech. Z grafů je patrné, že rozběh registrace občanů v listopadu a prosinci 1991 byl pomalejší, než se očekávalo. V celé ČSFR bylo vybudováno zhruba 650 registračních míst a tato místa byla v uvedených měsících vytížena na pouze 10 - 20 %.
V masových sdělovacích prostředcích byla organizována kampaň, která se soustředila především na zvýšení informovanosti obyvatelstva.
Tato kampaň nesestávala pouze především z reklamních televizních šotů. Daleko větší význam měly všechny pořady vzdělávacího a zpravodajského typu, o nichž dnes jen málokdo ví, že byly financované z prostředků kupónové privatizace.
Až do konce prosince loňského roku existovaly jisté obavy, že kupónová privatizace v našem obyvatelstvu nevzbudí ten zájem, který si tato privatizační metoda nepochybně zaslouží.
Na přelomu prosince a ledna se těžiště reklamy přesunulo na nově založené investiční privatizační fondy (IPF). Razance jejich vpádu a prostředky, které - na rozdíl od vlády - IPF mohly použít, nikoho nenechaly na pochybách, že zájem bude u obyvatelstva nakonec probuzen.
V druhé dekádě ledna se tento zájem proměnil v lavinu. Na poštách a na registračních místech se objevily fronty, které nebylo možné dostatečně rychle obsloužit. Vznikl nedostatek kupónových knížek.
K tomu je nutno poznamenat, že do distribuce bylo dáno 7,85 mil. kupónových knížek, z toho v ČR 5,25 mil. a v SR 2,6 mil. Ještě před rozhodnutím o registraci s použitím náhradních registračních karet bylo na nedostatek kupónových knížek reagováno regulací prodeje a redistribucí 200 000 knížek ze SR do ČR. Stejně tak byla operativně zvýšena kapacita i doba provozu registračních míst.
3. Vznik a registrace investičních privatizačních fondů (IPF)
IPF vznikají na základě zákona Federálního shromáždění o tzv. velké privatizaci (č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby).
Přestože povolování jejich vzniku je plně v kompetenci republik, federální vláda se podílela na přípravě všech materiálů, které tuto oblast dnes upravují. (Kromě jiného proto, že to bude federální vláda, kdo Federálnímu shromáždění v dohledné době předloží návrhy zákonů, které budou regulovat vznik a činnost investičních společností a fondů).
Dne 5. září loňského roku bylo (v citovaném vládním nařízení) rozhodnuto, na jakém principu budou IPF vytvářeny. O měsíc později obě republiková ministerstva uveřejnila Postup při zakládání investičních privatizačních fondů v procesu kupónové privatizace.
Přes obrovský časový tlak, do kterého se potenciální zájemci o založení IPF dostali, se jim v ČSFR podařilo založit stovky IPF.
Následující údaje o počtech IPF je třeba rozdělit do dvou skupin.
Na prvním místě jsou to počty udělených souhlasů se založením IPF. Těch bylo:
|
v ČSFR: |
484 |
|
v ČR: |
296 |
|
v SR: |
188 |
O tom, zda fond, k jehož založení byl udělen souhlas, skutečně vznikl, rozhoduje jeho registrace v síti Centra kupónové privatizace. Tuto registraci může získat pouze ten fond, který prokáže, že je pravomocně registrován obchodním rejstříkem.
V uvedené síti jsou k 28. lednu 1992 zaregistrovány tyto počty IPF:
|
v ČSFR: |
366 |
|
v ČR: |
231 |
|
v SR: |
135 |
Definitivní seznam těchto IPF zveřejní FMF a bude dán občanům k dispozici na všech poštách a na všech registračních místech nejpozději v den zahájení předkola.
Pouze IPF z tohoto seznamu se mohou zúčastnit první vlny kupónové privatizace, to znamená, že:
- pouze těmto IPF mohou občané předávat svoje investiční body (nebo jejich část) v předkole,
- pouze tyto IPF mohou objednávat akcie v jednotlivých privatizačních kolech.
K aktivitě IPF je dnes mnoho připomínek a tato aktivita někdy vyvolává i obavy. Značnou část kritiky vyvolala agresivita agentů některých privatizačních fondů, v některých jednotlivých případech snad i překračující meze obchodní etiky, používající klamavé kampaně i nedovoleného podnikání.
Velká část dnešních výhrad vůči aktivitě IPF je však vyvolána naší nezkušeností s jevy, které jsou charakteristické pro skutečně tržní ekonomické podmínky. Lze mít samozřejmě názor, že chování IPF nebylo dostatečně svázáno legislativními úpravami. Avšak nedovolené podnikání, stejně jako klamavou kampaň, lze postihnout podle platných předpisů.
Část výhrad se týká i údajně rizika, jemuž jsou občané ze strany IPF vystaveni.
Každé podnikání je spojeno s riziky. Podnikání v dnešním Československu je spojeno s většími riziky (ale i šancemi), než je tomu ve státoprávně, politicky a ekonomicky stabilizovaných zemích.
Nicméně ustanovení nařízení vlády č. 383/1991 Sb. ve spojení s platnými právními předpisy (občanský a obchodní zákoník) poskytují občanu značnou ochranu i v těch případech, kdy občan si nepočíná zcela uvážlivě.
Ne vždy se správně chápe vztah mezi správcem (zakladatelem) IPF a vlastním IPF. Proto se ani ne vždy dostatečně dobře rozumí povaze smluv, které dnes občané uzavírají se správci IPF. Správce IPF a vlastní IPF jsou dvě zcela oddělené právnické osoby, které jsou k sobě vázány smlouvou. Tato smlouva říká, že správce se zavazuje pečovat o majetek IPF.
Technika provedení kupónové privatizace zamezuje tomu, aby někdo mohl koupit kupóny jiné osoby. Proto platí, že kdykoli jsou kupóny nějakého občana použity, občan za ně vždy získá nějaké jiné cenné papíry: buďto akcie privatizovaných podniků nebo akcie některého IPF.
Bude-li občan chtít tyto cenné papíry získané za kupóny někomu prodat, bude muset provést další právní akt, kterým to dá jasně najevo.
Dnešní konkurenční usilování správců IPF o kupónové knížky není bojem o vlastnictví těchto knížek. Je to usilování o správu majetku, který je možné za kupóny těchto knížek - pro občany - získat. Správci se předhánějí o to, aby se občanům mohly starat o majetek. Jejich motivem je ten prostý fakt, že za tuto správu dostanou zaplaceno.
Nebezpečí, která hrozí správci IPF, však v žádném případě nelze ztotožňovat s riziky akcionářů fondu. Správce fondu a fond jsou dvě zcela nezávislé právnické osoby. Dojde-li k úpadku správce, pro IPF to může znamenat třeba jen to, ze se mu otevře snadná možnost uzavřít smlouvu o správě s někým jiným.
Existují však i některá další nedorozumění. Například se málo bere v úvahu, ve kterém okamžiku jsou při kupónové privatizaci akcie fakticky převáděny na nového vlastníka (občana nebo IPF).
Vládní nařízení č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů říká, že akcie privatizovaných podniků budou účastníkům kupónové privatizace (občanům nebo IPF) předány až po ukončení privatizační vlny.
Provedení tohoto převodu je pochopitelně podmíněno vytvořením dostatečně pevných legislativních a institucionálních podmínek hladkého fungování trhu s cennými papíry.
Absence těchto podmínek dnes naopak vytvoří potřebný tlak na urychlené založení fungujícího trhu.
Základní legislativní pravidla pro vznik tohoto trhu stanoví zákony o burze, o cenných papírech a investičních společnostech a fondech. Jejich příprava je v závěrečné etapě.
Další otázky souvisejí s velikostí IPF. Mnohé kritiky kupónové privatizace hovořily o velké roztříštěnosti akcionářů. Nyní se ozývají hlasy varující před příliš velkou koncentrací kontroly nad našimi privatizovanými podniky. Vláda nemůže beze zbytku stanovit optimální strukturu akcionářů. Nezbytná regulační omezení byla přijata v novele nařízení vlády dne 30. 1. 19 92. Definitivní rámec činností IPF stanoví zákon o investičních společnostech a fondech. Rozhodující však je, že struktura vlastníků bude vznikat na základě svobodného rozhodnutí občanů. Pravidla jsou nezbytná. Tím obecným pravidlem však je vědomí, že struktura soukromých akcionářů bude určitě efektivnější, než když byl monopolním akcionářem stát.
4. Příprava nabídkové stránky kupónové privatizace
Vláda ČSFR je v úzkém kontaktu s vládami republik, na nichž leží valná část úkolů spojených s přípravou podniků na privatizaci.
O gigantických rozměrech tohoto úkolu již bylo hodně napsáno. Práce ve Lnářích a Piešťanech, kde jsou příslušné pracovní skupiny soustředěny, probíhají s veškerým nasazením všech dostupných sil.
Pracovní skupiny jsou nuceny řešit mnoho velice závažných problémů souvisejících především s vyčišťováním majetkově právních otázek. Na obou místech se pracuje pod velkým časovým tlakem, který vyvolala právě kupónová privatizace.
Tento tlak si na jedné straně vyžaduje aplikovat mimořádná opatření, na druhé straně má silné motivační účinky. Federální vláda pohlíží na tuto aktivitu s velkým respektem, neboť jen netradiční přístup a nasazení vytváří předpoklady pro naplnění dohodnutého harmonogramu postupu.
Federální vláda ve své kompetenci projednala a schválila privatizační projekty nejvýznamnějších československých bank, které - každá téměř polovinou svého majetku - vstupují do kupónové privatizace.
Ostatní "federální" projekty jsou průběžně schvalovány federálním ministerstvem financí. Přímé prodeje, stejně jako privatizace v resortu zahraničního obchodu, budou schvalovány vládou.
Hodnota majetku, který definitivně vstoupí do kupónové privatizace, zatím není přesně známa. Očekává se, že nebude menší než 250 mld Kčs. Samozřejmě bude přesně definována před zahájením prvního kola privatizační vlny.
Ke dni 22. ledna 1992 lze situaci ve schvalování privatizačních projektů jednotlivými ministerstvy charakterizovat tabulkou:
|
Údaj |
SR |
ČR |
FMF |
|
počet privatizovaných podniků |
740 |
cca 3000 |
61 |
|
počet podniků privatizovaných i částečně za kupóny |
620 |
cca 1200 |
49 |
|
celkový počet privatizačních projektů |
1180 |
cca 7500 |
91 |
|
počet schválených privatizačních projektů |
17 |
120 |
26 |
|
majetek ve schválených projektech za kupóny (mld Kčs) |
18 |
. |
12,4 |
Skutečnosti ze schvalování privatizačních projektů svědčí o určitých problémech a kvalitě zpracování. Při projednávání jednotlivých privatizačních projektů se projevily zejména tyto nedostatky:
- nebyla řádně doložena průkaznost vypořádání restitucí podle zákonů č. 403/1990 Sb. a 87/1991 Sb., vyjmutí zemědělských pozemků podle § 17 zákona č. 229/1991 Sb. a vyjmutí veškerého majetku církví, řádů a kongregací,
- nepřesná účetní definice majetků,
- nesprávné ocenění majetků pro zvolenou privatizační metodu,
- nedostatečně zdůvodněný navržený způsob privatizace,
- návrhy na neodůvodněné bezúplatné převody,
- snahy o zachování účasti státu v ekonomicky nezdůvodněných případech,
- neodůvodněné snahy o likvidaci tzv. nepoužitelného majetku.
Odstranění těchto nedostatků je časově náročné, ale nelze v něm spatřovat důvod pro prodloužení doby na schvalování privatizačních projektů.
5. Organizace, řízení, financování a technické zajištění kupónové privatizace
Pro přípravu kupónové privatizace mělo zásadní význam vytvoření Centra kupónové privatizace. Tato samostatná právnická osoba byla zřízena jako příspěvková organizace federálního ministerstva financí.
Dle statutu Centra kupónové privatizace schváleného ministrem financí ČSFR je jeho základním posláním technické a organizační zabezpečení prodeje státních podniků či jejich částí soukromým osobám za investičních kupóny. Statut podrobně vymezuje práva a povinnosti Centra, stanoví pravidla finančního hospodaření a definuje jeho vztahy ke zřizovateli a komisi pro kupónovou privatizaci, k jejímuž vzniku dalo podnět usnesení Finanční rady ze dne 12. 4. 1991.
Samotné Centrum má 8 pracovníků. Své úkoly plní hlavně prostřednictvím dodavatelů, se kterými uzavírá smlouvy. Hlavními dodavateli jsou Podniky výpočetní techniky, tj. PVT Praha, a. s., PVT Bratislava, š. p. a dále Poštovní banka, a. s., která plní též úlohu zúčtovacího centra. Dalšími významnými dodavateli jsou SEVT Praha, s. p., Správy pošt a telekomunikací Praha a Bratislava, Technická ústředna spojů a reklamní agentura Merkur.
Úlohou Centra kupónové privatizace je též financování poptávkové stránky kupónové privatizace. V této činnosti se řídí rozpočtem schváleným federálním ministerstvem financí (podrobněji viz příloha 2).
Celkové výdaje pro rok 1991 byly rozpočtovány ve výši 1 302,55 mil. Kčs, skutečné výdaje činily 1 218,37 mil. Kčs, přičemž všechny finanční závazky vůči dodavatelům byly uhrazeny. Zdroje pro financování byly získány v souladu se schváleným způsobem financování jednak formou návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu a jednak formou bankovních úvěrů od Investiční banky a Poštovní banky v úhrnné výši 1 110 mil. Kčs.
Příjmy pocházejí především z prodejů kupónových známek, kupónových knížek a informačních příruček a v roce 1991 činily cca 978 mil. Kčs. Vývoj příjmů zajišťuje, že všechny úvěry budou splaceny nejpozději do 28. 2. 1992 tak, jak bylo smluvně dohodnuto.
Hlavními výdajovými položkami byly náklady spojené s vybudováním a provozováním sítě registračních míst, vybudováním počítačové sítě s tiskem a distribucí kupónových známek, kupónových knížek a informačních příruček. Do výpočetní techniky bylo investováno cca 600 mil. Kčs. Na její případný odprodej v budoucnu jsou podepsány smlouvy.
Kupónová privatizace tedy není financována státním rozpočtem.
Po skončení kupónové privatizace budou získané finanční prostředky převedeny do republikových fondů národního majetku tak, jak to je určeno zákonem č. 92/1991 Sb.
Pro řízení procesu kupónové privatizace na straně poptávky citované nařízení vlády ukládá, aby ministr financí ČSFR přijímal všechna rozhodnutí po dohodě s příslušnými republikovými ministry pro privatizaci.
Z iniciativy Finanční rady vznikla komise pro kupónovou privatizaci složená z devíti členů, po třech zastupujících všechny tři naše parlamenty.
Tato komise se sešla celkem pětkrát a pro její činnost byly Centrem kupónové privatizace vypracovány 4 velmi podrobné zprávy o zajištění kupónové privatizace a stavu přípravných prací k datům 6. 9. 1991, 11. 10. 1991, 22. 11. 1991 a 20. 12. 1991 a tyto rozeslány členům komise před vlastním jednáním. Úvodní schůzka komise se konala dne 25. 7. 1991 a na ní byl tento systém předkládání zpráv dohodnut. Pracovní schůzky organizovalo Centrum a průběžně poskytovalo poslancům všechny materiály, o něž bylo požádáno.
Po důkladném zvážení všech alternativ provedení kupónové privatizace byla nakonec přijata tzv. počítačová varianta. Již dnes se ukazuje, jak velice důležité a pozitivní to bylo rozhodnutí. Skutečnost, že každý zaregistrovaný občan je veden v paměti centrálního počítače, je pilířem ochrany,- která je tomuto drobnému investorovi poskytována.
Vzhledem k dlouhodobému embargu, které bylo na naši zemi až donedávna uvaleno ze strany demokratických států, bylo nezbytné u nás dostupnou techniku podstatným způsobem obnovit. Současně s tím bylo, a to je ještě důležitější, nezbytné proškolit tisíce lidí, jak s touto technikou zacházet. Vše se podařilo provést ve velmi krátkém čase.
Podrobné informace o organizaci, řízení, financování a technickém zajištění kupónové privatizace jsou v přílohách k této zprávě.
6. Opatření, kterými vláda reagovala v lednu 1992 na novou situaci při registraci občanů
Počátkem ledna se prudce zvýšila aktivita správců IPF a v návaznosti na to se zvýšil zájem občanů o registraci. Tento zájem předčil očekávání, na jejichž základě bylo do prodeje dáno 8 milionů kupónových knížek.
Jejich nedostatek, který se objevil v polovině ledna, upoutal pozornost veřejnosti i státních orgánů k některým praktikám některých manažerů IPF.
Vláda ovšem musela jednat bez ohledu na příčiny vzniklého stavu. Proto rozhodla o vydání náhradních registračních karet. Ve velmi krátké lhůtě 48 hodin byly tyto náhradní karty vytištěny a rozvezeny na registrační místa v celé ČSFR.
Bohužel, s distribucí náhradních registračních karet jsou spojeny i některé komplikace pro občany. Ti, kteří jich použijí, je budou muset vyměnit za standardní kupónové knížky. Postupovat přitom budou stejně, jako by postupovali v případě ztráty nebo poškození své kupónové knížky. Výměna ovšem bude provedena bezplatně.
Již tento fakt si vynutil novelu nařízení vlády o vydávání a použití investičních kupónů.
Pro provedení této novely však byly ještě závažnější důvody. Vznikl tlak na to, aby činnost IPF byla regulována již od jejich vlastního vzniku. Konkrétně byl vysloven požadavek, aby IPF po ukončení privatizační vlny získaly majetek, který bude odpovídat konkrétně vymezeným podmínkám.
V průběhu jediného týdne se všechny tři vlády dokázaly dohodnout na řešení. To přijaly dne 30. ledna 1992.
Do vládního nařízení bylo zařazeno nové ustanovení, které fondům nařizuje, jaká nová omezení musí při objednávání akcií dodržovat.
V zásadě jde o to, že fondy budou muset, až na výjimky, svoji investici rozložit do alespoň deseti privatizovaných podniků a že jim nebude dovoleno získat více než 20 % akcií jednoho podniku.
Obdobné opatření je přijato i pro IPF jednoho zakladatele. Jejich souhrnný podíl na akciích jednoho podniku však nesmí činit více než 40 %.
Vláda rovněž vydala prohlášení k tomu, že někteří správci IPF od občanů odebírají zaregistrované kupónové knížky. Konstatovala, že předání kupónových knížek nelze považovat za platné předání investičních bodů. Samo o sobě toto předání ještě neznamená, že občan je konkrétnímu IPF povinen předat svoje investičních body.
To znamená, že občan si až do zahájení předkola může svoji kupónovou knížku kdykoli vyžádat zpět.
7. Shrnutí a závěry
Dosavadní průběh přípravy kupónové privatizace lze hodnotit i přes vyskytnuvší se problémy pozitivně.
Některé organizační obtíže byly vyvolané nečekaně vysokým zájmem obyvatel o registraci, který se navíc soustředil do velice krátkého období. Vybudovaný systém prokázal nebývalou pružnost, když dokázal během dvou lednových týdnů obsloužit více než 3 milióny obyvatel.
Mezi nejvýznamnější aktiva kupónové privatizace je již nyní třeba zahrnout výchovný efekt kampaně, která je a nadále i bude neoddělitelnou součástí kupónové privatizace. Jde o velký a dosud nedoceněný vklad občanům pro jejich výuku pravidlům tržní ekonomiky.
V prohlášení některých státních orgánů a některých sdělovacích prostředků se objevily obavy vyvolané aktivitou investičních privatizačních fondů.
Velkou většinu těchto obav lze rozptýlit. Zbývající obavy jsou a budou účinným stimulem pro dnešní a budoucí legislativní práce rozvíjené pro potřeby regulace našeho kapitálového trhu.
Některá kritická prohlášení jdou na vrub i naší nezkušenosti s jevy, které jsou pro tržní ekonomiku zcela běžné.
Bohužel, část těchto vystoupení má a v budoucnosti stále více bude mít politický podtext se záměrem spekulativně diskreditovat transformaci národního hospodářství.
Komplikovaný proces, jakým je kupónová privatizace, bude bezpochyby vyžadovat průběžné korekce její organizace a řízení. V žádném případě však tyto korekce nesmějí způsobit podstatné zdržení dosavadního postupu. Každé zdržování ohrožuje úspěch transformace.
Příloha 1
POČET REGISTROVANÝCH DIK
POČET REGISTROVANÝCH DIK
POČET REGISTROVANÝCH DIK
POMĚR REGISTRACE DIK V SR / ČR
POMĚR REGISTRACE DIK V SR / ČR
celkem k dnešnímu dni 27. 1. 1992
DENNÍ PŘÍRŮSTKY REGISTRACE DIK
vyrovnáno pětidenním průměrem
Příloha 2
Ekonomický rozbor procesu kupónové privatizace v roce 1991 a 1992