Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

Vážený pane ministře,

využívám svého ústavního práva poslance SL FS ČSFR a obracím se na Vás s touto interpelací.

Dne 6. 12. 1991, na 19. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, jsem Vám položil nejdříve otázku: "Je možné, pane ministře, že došlo ke zveřejnění materiálů tak, aby odpovědnými za tuto nezákonnou činnost byli příslušníci Vašeho ministerstva?" Vaše odpověď ze dne 21. ledna 1991 sděluje, že je zajištěno, aby pracovníci, kteří přijdou do styku s přísně tajnými skutečnostmi na ministerstvu vnitra nemohli beztrestně porušit tajný charakter dokumentace. Lze vyslovit potěšení, jestli tomu tak je. Nelze ovšem vyslovit s jistotou názor, že tato opatření jsou ve všech případech dostatečná a že zcela bezpečně je původ indiskrece mimo ministerstva vnitra. Vyslovení takovéhoto názoru přísluší jen orgánům činným v trestním řízení a to v každém jednotlivém případě zvláště. Moje interpelace směřovala k tomu, aby byl dán impuls k takovémuto šetření. Z Vaší odpovědí plyne, že zdrojem úniku informací mohou být i dokumenty v držení Komise FS pro vyšetřování událostí 17. listopadu 1989. Každý z poslanců tohoto sboru musí mít zájem, aby na parlamentu nemohl zůstat ani jen stín podezření. Proto považuji za nejlepší ten postup, kterým bude z rozhodnutí prokuratury provedeno řízení, v němž se prokáže zdroj úniku informací. V tomto smyslu jsme oba povinni uskutečnit příslušný první krok.

Druhá otázka, kterou jsem Vám položil již zcela souvisí s causou pana poslance Jana Kavana. V soudním sporu vedeném panem poslancem J. Kavanem proti ministerstvu vnitra, žalovaná strana ústy svého právního zástupce do protokolu uvedla: "Na žalobce nebyl veden speciální spis, byl veden v tzv. objektovém svazku. Speciálním spisem má žalovaná strana na mysli spis - agent." Na jiném místě téhož protokolu právní zástupkyně FMV uvedla, "že na žalobce nebyl veden svazek agenta".

Z uvedených skutečností jsem formuloval, pro Vás, pane ministře, otázku na 19. společné schůzi sněmoven FS takto: "Ptám se otázkou, federálního ministra vnitra, zdali tuto skutečnost řekl zástupce FMV s jeho vědomím či nikoliv a zdali je tato skutečnost pravdou a aby nedošlo k žádnému omylu, nedorozumění ve smyslu použití nepřiléhavého, nepatřičného technického termínu, rozšiřuji otázku tak, aby se pan ministr vyjádřil, jestli na pana poslance Jana Kavana nebyl veden svazek nejen jako na agenta, ale eventuelně jako na tajného spolupracovníka, jako na kandidáta tajné spolupráce, či jakýkoliv jiný svazek s výjimkou svazku objektového, t. j. svazku sledovaného."

Tehdy jsem ještě m. j. řekl: "Lituji, že nemohu požádat FS, protože není usnášeníschopné, aby obě tyto otázky byly považovány za naléhavé. Prosím proto pana ministra, aby je považoval za naléhavé v dobré vůli s tím, že v nejbližších dnech pokračuje dalším stáním příslušné jednání u soudu podle návrhu pana poslance Kavana a bylo by účelné, aby tato informace od pana ministra vnitra byla zcela jednoznačně k dispozici."

Bylo to, opakuji, 6. prosince 1991. Do chvíle, než na další společné schůzi byl bod pořadu interpelace a otázky poslanců, jsem Vaši odpověď neobdržel. Požádal jsem Vás proto, pane ministře, 24. ledna 1992, na schůzi FS, o ústí odpověď. Na Vaši žádost jsem formuloval opět otázku a to takto: "Aby nedošlo k žádnému omylu nebo nedorozumění ve smyslu použití nepřiléhavého a nepatřičného technického termínu, rozšiřuji otázku tak, aby se pan ministr vyjádřil, jestli na poslance Jana Kavana nebyl veden svazek nejen jako na agenta, ale eventuelně jako na tajného spolupracovníka, na kandidáta tajné spolupráce, či jakýkoliv jiný svazek s výjimkou svazku objektového, t. j. svazku sledovaného."

Na tuto, po mém soudu, velmi jasnou otázku jste odpověděl takto: "Pane poslanče, já se omlouvám, pravděpodobně na FMV nepřišel písemný záznam z kanceláře FS. Mohu odpovědět takto. Tato věc je předmětem soudního řízení a všechny potřebné materiály, které byly archivovány ve Federálním ministerstvu vnitra, byly odeslány soudu pro potřeby tohoto řízení." Na to jsem byl nucen Vám odpovědět - "Pane ministře, já se domnívám, že si nerozumíme. Vaše právní zástupkyně u soudu prohlásila, že na pana poslance Jana Kavana nebyl veden žádný svazek. Jde mi o to, je-li tato skutečnost pravdivá, jestli ji potvrzujete nebo ne." Na to zazněla Vaše lakonická odpověď: "Áno." Po jejím zopakování předsedajícím jsem s ní vyjádřil spokojenost.

Nicméně, již v době, kdy probíhala tato výměna názorů, byla zřejmě v parlamentě Vaše písemná odpověď. To je příčina nové interpelace. Cituji z Vaší odpovědi z 21. ledna 1992: "Současně sděluji, že na Jana Kavana skutečně nebyl veden svazek, formálně charakterizovaný jako svazek agenta. V této souvislosti však upozorňuji, že jeho osoba prochází materiály bývalé I. správy SNB (zahraničně politická rozvědka), jejíž klasifikace svazků byla odlišná od klasifikace, kterou používaly ostatní operativní součásti SNB. Jan Kavan je proto veden jako "důvěrný styk" pracovníka I. správy SNB. Vaše otázka je tedy nepřesně formulována, protože správně by měla znít: - Byl na Jana Kavana veden svazek srovnatelného charakteru, jaké byly vedeny např. na spolupracovníky ostatních operativních součástí SNB?-. Odpovědí na tuto otázku se zabývá zákonodárce v § 2 odst. 2 Zák. č. 451/1991 Sb."

Poslední věta Vaší písemné odpovědi jakoby opět vnášela do věci nejasno. Odvoláváte se na názor zákonodárce ve věci, která je zcela konkrétní. Vámi zmíněný odst. 2 § 2 přísl. zákona zní takto: "Vědomou spoluprací se státní bezpečností se podle odst. 1 písm. c) rozumí, že občan byl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako důvěrné, kandidát tajné spolupráce nebo tajný spolupracovník důvěrného styku a věděl, že se stýká s příslušníkem SNB a podává mu zprávy formou písemného styku nebo plnil jím uložené úkoly." Zde, pane ministře, je na místě otázka či dvě. Dokazují akta Jana Kavana v materiálech I. správy, že věděl o tom, že se stýká s příslušníkem SNB, že mu podává zprávy či plní jím uložené úkoly? Jen tak totiž by byla splněna i druhá část výše citovaného odst. zákona 451/1991 Sb. Druhá otázka zní, do jaké míry je to rozhodující ve věci Jana Kavana, která byla posuzována ještě před platností tohoto zákona parlamentní komisí a to podle zvláštního usnesení FS č. 94 z 11. 1. 1991.

Pane ministře, z výpovědí svědků, včetně toho příslušníka SNB, který jediný měl v Londýně spojení s panem Kavanem, jasně plyne, že pan Kavan se stýkal s tímto mužem jako s pracovníkem československého diplomatického úřadu a nevěděl, že tento muž je též příslušníkem SNB. Tato výpověď dokonce obsahuje sdělení, že kdyby příslušník SNB sdělil panu Kavanovi, že jedná s orgánem SNB, vystavil by se trestnímu stíhání. Z logiky styků samotných plyne, že Jan Kavan byl ve styku s pracovníkem čs. velvyslanectví, který byl zodpovědný za školské otázky jako předseda svazu československých studentů v Anglii.

Podle usnesení FS č. 94 měla Komise 17. listopadu zveřejnit jména těch poslanců, kteří byli "registrováni jako spolupracovníci StB". Jan Kavan nebyl registrován, neboť na I. správě neexistoval žádný registr. Bylo možné říci, že v materiálech StB byl veden jako důvěrný styk, i když ne od roku 1968, jak oznámila komise, ale až od října 1969, kdy se v jeho spise bez vysvětlení objevuje označení DS. Podle zákona 451/1991 Sb. kategorie tajný spolupracovník - důvěrný styk - označovala člověka, který mohl, ale nemusel být vědomým spolupracovníkem StB. Vědomým spolupracovníkem byl pouze ten, kdo věděl, že se stýká s příslušníkem SNB, podával mu zprávy utajovanou formou anebo plnil jím uložené úkoly. Ze svědectví pana Františka Zajíčka a probíhajícího soudního jednání u obvodního soudu pro Prahu 7 vyplývá, že Jan Kavan tato kritéria nesplňuje. Proto komise neměla právo přečíst Jana Kavana jako lustrovaného poslance. Komise rovněž nevysvětlila veřejnosti, že takto přečtení poslanci nemuseli být spolupracovníky StB a nikdo z komise - ani Vy, pane ministře - jste se neohradili proti této interpretaci ve sdělovacích prostředcích. Podle ČSTK jste se ztotožnil s výrokem Komise 17. listopadu, která trvá na tom, že Jan Kavan "byl registrován na I. správě federálního ministerstva vnitra ve svazky 12402 jako spolupracovníky Státní bezpečnosti v kategorii tajný spolupracovník - důvěrný styk pod krycím jménem KATO, a to od roku 1968 do června 1970". Tento výrok je přinejmenším nepřesný. Vzhledem k tomu, že komise nesdělila, že jediný svazek, který na Jana Kavana existuje, je svazek objektový a že v něm nejsou důkazy vědomé spolupráce, je tento výrok zavádějící.

Pane ministře, z Vašeho ústního vyjádření před parlamentem, z Vaší písemné odpovědi na mou interpelaci, z Vašich jiných vyjádření i z vyjádření Vašeho tiskového mluvčího plyne jednoznačně, že tato stanoviska nejsou zcela totožná. Tím jen potvrzujete skutečnost dříve prokázanou v postupu Komise 17. listopadu. Oslovil jsem mluvčího této komise pana Tomana na společné schůzi sněmoven otázkou, jak komise došla k zjištění, že Jan Kavan byl spolupracovníkem StB. Dostalo se mi odpovědi - hlasováním. Později jsme se dověděli, že šesti hlasy proti pěti. Tedy jen hlasy menšiny všech členů komise. Výrok je přesto platný. Nicméně je pochybný. Ve stejné schůzi sněmoven jsem namítl, že jde o postup, který porušuje konkrétní normy o lidských právech, převzaté do čs. právního řádu. Případ Jana Kavana inspiruje mnohé, i mě, k tomu, abychom učinili kroky, vedoucí k prohlášení neústavnosti postupu při lustracích a to bez ohledu na to, jedná-li se o postup podle usnesení č. 94/91 FS nebo podle zákona 451/91 Sb.

Pane ministře, žádám Vás proto znovu o jednoznačné stanovisko v předmětné věci.

S úctou

Jozef Wagner

Praha, 30. 1. 1992