Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

1226

Vládní návrh,

kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Protokol o změnách Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), podepsaný v Bernu dne 20. prosince 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s Protokolem o změnách Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), podepsaný v Bernu dne 20. prosince 1990

 

Za správnost:

Ing. Petr Stejskal, CSc.

PROTOKOL 1990

týkající se změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. 5. 1980

Ve smyslu článku 6 a 19 § 2 Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) podepsané v Bernu 9. 5. 1980 proběhlo od 17. do 20. prosince 1990 v Bernu 2. Valné shromáždění Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF).

Se zřetelem na nutnost dále ustanovení COTIF rozvíjet aby odpovídaly novým podmínkám mezinárodního společenství a mezinárodní železniční dopravě, Shodly se smluvní strany na následujícím:

Valným shromážděním rozhodnuté změny

Článek I

Změny týkající se Úmluvy samotné

1. Článek 2 COTIF

Současný text § 2 se doplňuje 2. větou následujícího znění:

"Přepravy na linkách ve smyslu předcházejícího odstavce jsou postaveny na roveň jiným vnitrostátním přepravám prováděným jako doplněk železniční přepravy a zodpovědnosti železnice."

2. Článek 3 COTIF

Znění textu § 2 se mění následovně:

"§ 2 Tratě uvedené v článku 2 § 1 a v prvním odstavci § 2 po nichž se tyto..."

Znění 1. odstavce § 3 se doplňuje:

"§ 3 Podniky provozující linky uvedené v článku 2 § 2 prvním odstavci a zapsané do těchto..."

3. Článek 4 COTIF

Znění textu se mění následovně:

"V dalším textu používaný výraz "Úmluva" znamená Úmluvu samotnou, Protokol uvedený v článku 1 § 22. odstavec, Doplňkový mandát pro účetní kontrolu a přípojky A a B včetně jejich příloh uvedených v článku 3 §§ 1 a 4."

4. Článek 7. COTIF

Znění 1. odstavce § 1 se mění následovně:

"§ 1 Správní výbor tvoří představitelé dvanácti členských států."

Ve 2. větě 1. odstavce § 1 se škrtají slova:

".... a zastává předsednickou funkci."

Znění § 2 písm. a) se doplňuje:

"a) si stanoví vnitřní jednací řád a dvoutřetinovou většinou označí stát, který v daném funkčním období bude zastávat předsednickou funkci."

Znění § 2 písm. d) se doplňuje o nový odstavec v následujícím znění:

"Generální ředitel a jeho zástupce jsou jmenováni na 5 let a mohou být znovu zvoleni."

5. Článek 11 COTIF

Text § 7 se nahrazuje následovně:

"§ 7 Účetní kontrolu provádí švýcarská vláda podle pravidel Doplňkového mandátu vlastní Úmluvy COTIF s výhradou zvláštních pokynů Správního výboru, v souladu s ustanoveními finančních a účetních předpisů organizace."

6. Článek 19 COTIF

Text § 3 se doplňuje novým bodem a) s tímto zněním:

"a) Doplňkový mandát pro kontrolu účetnictví"

Písmena a) a b) se mění na b) a c).

Za protokol o výsadách a imunitách OTIF se zařazuje následující příloha:

 

Doplňkový mandát

pro kontrolu účetnictví

"1. Kontrolor účtů [tento termín obsahově odpovídá pojmu "auditor" ve smyslu vyhlášky FMF č. 63/1989, který se nejvíce přibližuje funkci i náplni činnosti a textu originálu - "le verificateur verifie les comptes... ". I v dalším textu jsou termíny, které nejsou v ČSFR zatím běžně používané. Protože však jde o pravidla činnosti v Bernu, sídlu organizace, je text pouze přeložen (nikoliv pojmově převeden do terminologie používané v ČSFR)] kontroluje účty organizace včetně všech, pokud to považuje za nutné, důvěrných fondů a zvláštních účtů, aby se ujistil, že:

a) účetní výkazy odpovídají knihám a písemnostem organizace

b) účetní operace, ke kterým se výkazy vztahují, jsou provedeny v souladu s pravidly a předpisy jakož i s rozpočtovými ustanoveními a ostatními směrnicemi organizace

c) ceniny a peněžní hotovost, které jsou uloženy v bance nebo pokladně se kontrolují buď přímo podle dokladů opatrovatele (uschovatele) nebo se skutečně počítají

d) vnitřní systém kontroly, včetně interních kontrol účetnictví je přiměřeny

e) všechny částky aktiv a pasiv jakož i přebytky a schodky jsou uspokojivým způsobem zúčtovány.

2. Jen kontrolor účtů je oprávněn uznat zcela nebo částečně potvrzení a doklady dodané generálním ředitelem. Pokud to považuje za účelné, může každý doklad o účetních operacích nebo dodávkách a materiál podrobně prozkoumat a přezkoušet.

3. Kontrolor účtů má v každé době přístup ke všem knihám, písemnostem, účetním dokladům a ostatním informacím, které považuje za potřebné.

4. Kontrolor účtů není oprávněn některou položku účtů neuznat, ale bezprostředně upozorní generálního ředitele na každou operaci, která z hlediska pravidel nebo účelu je pochybná, aby mohl přistoupit k potřebným opatřením.

5. Kontrolor účtů potvrdí finanční doklady následujícím textem a podepíše je: "Prověřil jsem účetní výkazy organizace za obchodní rok, který 31. prosince.... končí. Kontrola zahrnuje celkovou analýzu metody účtování, kontroly účetních dokladů a dalších podkladů, které jsem podle okolností považoval za potřebné."

V daném případě lze z tohoto potvrzení vyvodit, že:

a) finanční doklady finanční situace na konci v úvahu přicházejícího období, jakož i výsledky operací provedených v průběhu tohoto časového období jsou uspokojivě zaznamenány

b) účetní doklady odpovídají zmíněným účetním zásadám

c) byly použity finanční zásady přiměřené modalitě odpovídající té, která platila v přecházejícím účetním roku

d) účetní operace byly provedeny v souladu s pravidly a předpisy jakož i rozpočtovými ustanoveními a ostatními směrnicemi organizace.

6. Ve své zprávě o účetních operacích se kontrolor účtů zmíní o:

a) způsobu a rozsahu provedené kontroly

b) zjištěních vztahujících se k úplnosti nebo přesnosti účtů zahrnující případně:

1/ potřebné informace pro správnou interpretaci a posouzení účtů

2/ každý vzniklý obnos, který však není v účtech zahrnut

3/ každý obnos, který je v rozporu s normální nebo sjednanou výdajovou povinností a nebyl zúčtován nebo nebyl v účetních výkazech zohledněn

4/ výdaje, pro které nebyly předloženy dostačující podklady

5/ výpověď o tom, zda jsou účetní knihy vedeny v příslušné formě; zvýrazní se případy, ve kterých zpracování účetních výkazů se odklání od obecně uznaných a trvale používaných účetních zásad

c) ostatních otázkách, na které se upozorňuje Správní výbor, jako např.

1/ případy podvodu nebo domnělého podvodu

2/ promrhání nebo nepřípustné použití fondů nebo jiných pohledávek organizace (zejména tenkrát jestliže konta, jichž se takové operace týkají, jsou řádně vedena)

3/ výdaje, u kterých vzniká nebezpečí, že mohou způsobit dodatečně značné náklady organizace

4/ každou obecnou nebo zvláštní závadu systému kontroly příjmů a výdajů nebo dodávek a materiálů.

5/ výdaje, které neodpovídají úmyslům Správního výboru s ohledem na převody řádně předpokládané uvnitř rozpočtu

6/ překročení úvěrů s ohledem na změny, které vznikají z převodů, které uvnitř rozpočtů jsou řádně předpokládané

7/ výdaje, které neodpovídají platným zmocněním

d) přesnost nebo nepřesnost účtů týkajících se dodávek a materiálů se stanoví po inventarizaci a kontrole účetních knih.

Kromě toho může zpráva poukázat na operace, které byly zúčtovány v průběhu některého předcházejícího účetního roku a o kterých jsou nové informace, nebo na operace, které se uskuteční v průběhu pozdějších účetních období, ale o kterých je záhodno Správní výbor předem informovat.

7. Kontrolor účtů nesmí v žádném případě uvést ve zprávě kritiku, aniž by předem nedal generálnímu řediteli přiměřenou možnost zaujmout stanovisko.

8. Kontrolor účtů sdělí Správnímu výboru a generálnímu řediteli, v souvislosti s kontrolou účtů, stanovisko. Navíc může připojit komentář, který považuje za vhodný se zřetelem na finanční zprávu generálnímu řediteli.

9. Pokud kontrolor účtů předpokládá jen souhrnnou kontrolu nebo nemůže dostat dostatečná vysvětlení, musí uvést do svého potvrzení a zprávy důvody svých poznámek jakož i do podrobna následky, které z toho plynou pro finanční situaci a zaúčtované finanční operace."

Článek II

Změny týkající se Jednotných právních předpisů CIV

1. Článek 1 CIV

§ 1 se mění následovně:

"§ 1 S výhradou v článku 23 a 33 předvídaných výjimek používají se tyto Jednotné právní předpisy pro všechny přepravy osob a zavazadel včetně motorových vozidel s mezinárodními přepravními doklady, které platí pro cestu, která prochází územím nejméně dvou států a výhradně po tratích, které jsou zapsány do seznamu podle článku 3 a 10 Úmluvy eventuálně na přepravy, ve smyslu článku 2 § 2, jim na roveň postavené.

Pokud jde o odpovědnost železnice za usmrcení a zranění cestujících, platí Jednotné právní předpisy také pro průvodce zásilek přepravovaných podle Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM)."

2. Článek 14 CIV

Znění § 1 se doplní následující větou:

"§ 1 ... Při přepravě motorových vozidel může železnice předem stanovit, že cestující během přepravy zůstanou v motorovém vozidle."

3. Článek 17 CIV

Znění § 2 se mění a připojuje se nový 2. odstavec s následujícím textem:

"§ 2 Mezinárodní tarify mohou za určitých podmínek připustit k přepravě jako cestovní zavazadla zvířata a předměty neuvedené v § 1, jakož i motorová vozidla podaná k přepravě s přívěsem nebo bez něho.

Přepravní podmínky pro motorová vozidla určují zejména podmínky pro podání k přepravě, vypravení, překládku a přepravu, formu a obsah přepravního dokumentu, který musí být označen zkratkou CIV, vykládací a dodací podmínky, jakož i povinnosti řidičů vozidla ve vztahu k jejich vozidlu, naložení a vyložení."

4. Článek 41 CIV

Titul se mění následovně: "Motorová vozidla"

Znění § 1 se mění následovně:

"§ 1

Je-li motorové vozidlo z důvodů zaviněných železnicí později naloženo nebo opožděně vydáno, je železnice povinna, dokáže-li oprávněny, že tím vznikla škoda, zaplatit náhradu, jejíž výše nesmí překročit přepravné za přepravu vozidla."

Znění § 3 se mění následovně:

"§ 3

Při úplné nebo částečné ztrátě vozidla se oprávněnému vypočítá náhrada za prokázanou škodu podle zůstatkové hodnoty vozidla, která nesmí přesahovat 8 000 zúčtovacích jednotek."

Znění § 4 se mění následovně:

"§ 4

Za škodu na předmětech ponechaných ve vozidle odpovídá železnice jen v případě, že ji zavinila. Celková náhrada škody nesmí přesahovat 1 000 zúčtovacích jednotek. Za předměty ponechané mimo vozidlo odpovídá železnice pouze v případě, že ke škodě došlo jednáním pracovníků železnice s úmyslem takovou škodu způsobit."

2. věta současně platného § 3 se řadí jako § 5:

"§ 5 Vozidlem se rozumí též přívěs s nákladem nebo bez nákladu."

Současně platný § 5 se v lehce pozměněném znění řadí jako § 6 (nový):

"§ 6 Jinak platí ustanovení o odpovědnosti za cestovní zavazadla také pro přepravu motorových vozidel."

 5. Článek 42 CIV.

Titul se mění následovně:

"Ztráta práva na omezenou odpovědnost."

Znění 1. odstavce se mění následovně:

"V článku 30, 31 a 38 až 41 Jednotných právních předpisů předpokládaná omezení odpovědnosti, jakož i ustanovení vnitrostátního práva, omezující náhrady škody pevnou částkou se nepoužijí, je-li prokázáno, že škoda byla způsobena jednáním nebo opomenutím železnice, ať již s úmyslem takovou škodu způsobit, anebo přímo s vědomím, že taková škoda pravděpodobně vznikne."

Znění 2. odstavce se ruší.

6. Článek 43 CIV

Titul se mění následovně:

"Přepočet a zúročení náhrady škody."

Vkládá se nový § 1 následujícího znění:

"§ 1

Musí-li být při vypočtu náhrady škody přepočítány částky uvedené v cizí měně, přepočítávají se podle kursu platného v den a v místě vyplácení náhrady škody."

§§ 1 - 4 se přečíslují na 2 - 5.

7. Článek 53 CIV

Znění § 1 odst. 1 se mění následovně:

"§ 1

Všechny nároky oprávněného z odpovědnosti železnice při usmrcení a zranění cestujícího zanikají, jestliže oprávněný neoznámí úraz nejpozději do šesti měsíců po tom, kdy se dozvěděl o škodě, některé ze železnic, u níž může být podána reklamace podle článku 49 § 1."

8. Článek 55 CIV

Znění § 2 odstavce 2 se mění následovně:

"Promlčecí lhůta však činí 2 roky u nároků za škody způsobené jednáním nebo opomenutím, ať již s úmyslem takovou škodu způsobit, anebo přímo s vědomím, že škoda může pravděpodobně vzniknout."

Ruší se písm. a) a b).

Článek III

Změny týkající se Jednotných právních předpisů CIM

1. Článek 1 CIM

Znění § 1 se doplňuje následovně:

"Tyto ....... Úmluvy, jakož v daném případě na přepravy jim na roveň postaveným podle článku 2 § 2, 2. odstavec Úmluvy."

2. Článek 18 CIM

Text se zjednoduší následujícím způsobem:

"Odesílatel odpovídá za správnost svých údajů v nákladním listu. Stihnou ho všechny následky vyplývající z toho, že jsou údaje nesprávné, nepřesné, neúplné nebo zapsané na jiném místě, než pro ně určeném."

Poslední věta se ruší.

3. Článek 40 CIM

V § 2 se škrtají následující slova:

"s výhradou omezení podle článku 45"

§ 4 se ruší.

4. Článek 43 CIM

Znění § 1 se mění následovně:

"§ 1

Vznikne-li překročením dodací lhůty škoda včetně poškození zboží, je železnice povinna platit náhradu, která nesmí přesáhnout čtyřnásobek dovozného."

5. Článek 44 CIM

Titul se mění následovně:

"Ztráta práva na omezení odpovědnosti"

Text 1. odstavce se mění následovně:

"Omezení odpovědnosti stanovené v článku 25, 26, 30, 32, 33, 40, 42, 43, 45 a 46 nelze použít, je-li prokázáno, že škoda byla způsobena jednáním nebo opomenutím železnice, způsobeným s úmyslem takovou škodu způsobit, nebo lehkomyslností vědomím, že k takové škodě může pravděpodobně dojít."

Znění 2. odstavce se ruší.

6. Článek 47 CIM

Titul se mění následovně:

"Přepočet a zúročení náhrady"

Článek 47 se doplňuje novým § 1 v následujícím znění:

"§ 1

Musí-li být při výpočtu náhrady škody přepočítány částky uvedené v cizí měně, přepočítávají se podle kursu platného v den a v místě vyplácení náhrady škody."

§§ 1, 2 a 3 se přečíslují na 2, 3 a 4.

7. Článek 58 CIM

Znění § 1 písm. c) se doplňuje následovně:

"c) vyplývající ze škody způsobené jednáním nebo opomenut ať již s úmyslem takovou škodu způsobit, anebo přímo s vědomím, že taková škoda pravděpodobně vznikne."

Text § 1 písm. d) se ruší.

Písmeno e) se mění na písm. d).

 

Závěrečná ustanovení

Článek IV

Podpis, ratifikace, přijetí, schválení

§ 1

Tento protokol je uložen do 30. června 1991 v Bernu u švýcarské vlády jako depozitáře Úmluvy k podpisu států, které byly pozvány na 2. Valné shromáždění Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční dopravu (OTIF).

§ 2

Podle ustanovení článku 20 § 1 COTIF podléhá tento protokol ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení se ukládají u depozitární vlády co nejdříve.

Článek V

Účinnost

Závěry obsažené v tomto protokolu vstoupí v platnost první den 12. měsíce následujícího po měsíci, kdy depozitární vláda oznámila členským státům uložení listin, kterými byly splněny podmínky článku 20 § 2 COTIF.

Článek VI

Přístup k Úmluvě

Státy, které byly pozvány na 2. Valné shromáždění OTIF a tento protokol ve smyslu článku IV § 1 v předpokládané lhůtě nepodepsaly, mohou přistoupit k Úmluvě předložením listiny o přijetí depozitární vládě.

Článek VII

Vztah mezi COTIF a tímto protokolem

Smluvními stranami tohoto protokolu mohou být jen členské státy COTIF.

Článek VIII

Znění protokolu

Tento protokol je vyhotoven ve francouzském jazyce a podepsán.

K francouzskému textu je přidán úřední překlad v německém, anglickém, italském a holandském jazyce.

Pouze francouzské znění textu je autentické. Na důkaz toho, níže podepsaní rádně zmocnění svými vládami, předloženy protokol podepsali.

Dáno v Bernu dvacátého prosince tisícdevětsetdevadesát v jednom původním vyhotovení v jazyce francouzském, které zůstane uloženo v archivu Švýcarské konfederace. Každý členský stát obdrží ověřenou kopii.

Za správnost:

Ing. Petr Stejskal, CSc.

Důvodová zpráva

pro Federální shromáždění

Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) byla přijata 9. května 1980.

Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Bernu dne 29. prosince 1980.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky jí ratifikoval s výhradou, že podle článku 12, § 3 Úmluvy COTIF a podle článku 3 § 1 Přípojku A - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní přepravě cestujících a zavazadel (CIV) nebude Československá socialistická republika používat článek 12, § 1 Úmluvy COTIF a veškerá ustanovení o odpovědnosti železnic za usmrcení a zranění cestujících, pokud se bude jednat o občany ČSSR a cestující mající v ČSSR trvalý pobyt, jestliže k úrazu došlo na jejím území. Ratifikační listina byla uložena u Švýcarské vlády, depozitáře Úmluvy dne 28. ledna 1983.

Text Úmluvy COTIF je formálně uspořádán tak, že jej tvoří:

1. Základní úmluva, obsahující ustanovení veřejno-právního, zejména institucionálního charakteru

2. Protokol o výsadách a imunitách Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu

3. Přípojek A - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě cestujících a zavazadel (CIV)

4. Přípojek B - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM) a jejich přílohy. 

Všechny tyto části tvoří formálně jeden dokument publikovaný vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 8 z 2. srpna 1984 o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).

První část Úmluvy COTIF je svou povahou zakládajícím statutem Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF) jejímž cílem je vytvořit jednotný právní režim pro mezinárodní železniční přepravu.

Nejvyšším orgánem organizace OTIF je Valné shromáždění, které tvoří zástupci 34 členských států (Albánie, Alžír, Belgie, Bulharsko, ČSFR, Dánsko, Finsko, Francie, Irák, Irán, Irsko, Itálie, Jugoslávie, Libanon, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Maroko, Maďarsko, Monako, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Spojené Království Sýrie, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tunis, Turecko). Schází se jednou za pět let a rozhoduje zejména o revizi těch článků Úmluvy COTIF, které podléhají ratifikaci.

O změnách, které ratifikaci nepodléhají a které tudíž nejsou svěřeny do pravomoci Valného shromáždění, rozhoduje revizní výbor a výbor znalců.

Racionální rozdělení úloh umožňuje Valnému shromáždění nezabývat se texty, které podléhají zjednodušeného reviznímu řízení.

Závěry Valného shromáždění, podléhající ratifikaci, přijetí nebo schválení, mají proto relativně krátký text, takže příslušné státní orgány, zejména parlamenty se nemusí zabývat úplným a rozsáhlým textem celé Úmluvy a tím se dosahuje podstatného urychlení celého řízení.

Druhá část Úmluvy obsahuje Protokol o výsadách a imunitách Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu.

Třetí část obsahuje právní předpisy platné pro přepravu osob a zavazadel. Obsahuje ustanovení o přepravní smlouvě jaká pro vnitrostátní železniční přepravu obsahuje čs. železniční přepravní řád (vyhláška č. 132/1964 Sb. ve znění vyhlášky č. 98/1968 Sb. a vyhlášky č. 4/1976 Sb. - ŽPŘ). Jedná se tudíž o otázky upravené vnitrostátně formou obecně platného předpisu orgánem státní správy (FMD) a nikoliv formou zákona. Tato ustanovení upravují zejména podmínky vzniku přepravní smlouvy cestujících a zavazadel, způsob vydávání jízdních řádů, přepravní doklady (jízdenka, zavazadlový lístek), vyloučení některých osob a zavazadel z přepravy aj.

Dále obsahuje ustanovení týkající se odpovědnosti za škodu vzniklou tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo jinak postižen na svém tělesném nebo duševním zdraví v důsledku úrazu, k němuž došlo v souvislosti s železničním provozem. Čs. právní řád upravuje otázky odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících a za poškození ručních zavazadel poněkud odchylným způsobem. Občansky zákoník (zákon č. 40/1964 Sb. - OZ) upravuje tuto odpovědnost jako odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu. Obsahuje též úpravu vzájemných finančních vztahů, kde je stanovena zásada, že každá železnice, která vybrala jízdné za přepravu, je povinna uhradit ostatním železnicím podíl připadající na ně z provedené přepravy.

Čtvrtá část obsahuje ustanovené o přepravní povinnosti, zásady pro tvorbu mezinárodních tarifů, články o zúčtovací jednotce, náležitostech přepravní smlouvy, odpovědnosti, možnosti změn přepravní smlouvy, náhrady škod, reklamace atd.

Výše uvedený stručný obsah nejdůležitějších ustanovení Úmluvy COTIF, včetně jejich Přípojků A a B ukazuje, že tato ustanovení upravují právní vztahy, které jsou v čs. právním rádu upraveny z převážné části formou zákona. Kromě toho se Úmluva COTIF v radě případů odchyluje od čs. vnitrostátní úpravy. Z uvedeného důvodu bylo nezbytné, aby před ratifikací Úmluvy COTIF prezidentem republiky vyslovilo s jejím sjednáním svůj souhlas Federální shromáždění podle článku 36, odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 o Československé federaci.

 

Zdůvodnění změn

Ústřední úřad OCTI s ohledem na vývoj vztahů mezi železnicí a přepravci doporučil určité úpravy textu. Z vytypovaných problematik byly uspořádány 4 revizní oblasti, a to:

I - COTIF - a) zavedení dalšího pracovního jazyka (angličtiny)

b) finanční kontrola

c) precizování formulace společných výdajů

d) zahrnutí doplňkových (silničních) přeprav

II - CIV - přehodnocení ustanovení k přepravám motorových vozidel v souvislosti s budoucí dopravou pod kanálem La Manche

III - CIM/SMGS - sblížení jednotlivých ustanovení

IV - CIM - tarify, vozy přepravců, dodací lhůty, odpovědnost, odškodnění, hranice úbytku zboží, otázky tykající se okruhů nebezpečného zboží, právo volby adresáta reklamace.

V průběhu revizního řízení byly některé změny již provedeny, další vyloučeny a ty které spadají do působnosti Valného shromáždění mu byly předloženy k rozhodnutí. Valné shromáždění provedlo závěrečnou selekci a výsledkem bylo schválení změn týkajících se zvýšení počtu členů správního výboru, omezení doby zastávání funkce generálního ředitele OCTI, precizování systému finanční kontroly, odpovědnosti železnice za škody a výpočty náhrad za ně.

 

Ekonomické zdůvodnění

ČSFR jako vnitrozemský stát s výhodnou geografickou polohou je přirozenou křižovatkou mezinárodních přepravních cest a zaujímá přední místo v mezinárodní železniční tranzitní přepravě.

Ekonomický význam lze charakterizovat objemem inkas a plateb za přepravy. Jde o platby spojené s vývozem a dovozem zboží čs. zahraničního obchodu a inkasa za průvoz po tratích čs. železnic. V přepravě cestujících platby představují prodej jízdenek v ČSFR pro tratě zahraničních železnic, zatímco inkasa jsou tržby čs. železnic za jízdenky prodané pro tratě čs. železnic ve výdejnách zahraničních -cestovních kanceláří a cizích železnic. Celkový obrat za mezinárodní přepravu zboží osciluje kolem 4 mld. Kčs ve volně směnitelných měnách (1989 4,7 mld, Kčs, 1990 3,6 mld. Kčs).

Schválená úprava Úmluvy COTIF zajišťuje dosavadní postavení ČSFR jako tranzitní evropské velmoci a vytváří předpoklady pro zajištění přepravních potřeb čs. národního hospodářství v dovozu a vývozu zboží.

V případě, že by se ČSFR nestala smluvní stranou Úmluvy COTIF (tj. nebyly-li by ratifikovány schválené změny) nemohli by čs. přepravci uskutečňovat na smluvním podkladě přímo vypravení zboží v oblasti zúčastněných států po celé přepravní cestě jednou přepravní listinou z odesílací stanice do stanice určení. Došlo by k nutnosti uplatňovat více přepravně právních systémů a bylo by nutní, aby mezinárodní přeprava byla upravována dvoustrannými nebo vícestrannými mezinárodními smlouvami. Tento fakt by měl za následek především vyloučení přímých mezinárodních průvozních přeprav pres území ČSFR mezi členskými státy Úmluvy COTIF a tím drastický pokles příjmů ve volně směnitelných měnách. Při vývozu a dovozu zboží čs. zahraničního obchodu by v případě nutnosti zapojení mezinárodní spedice došlo ke značnému nárůstu výdajů ve volně směnitelných měnách.

Kromě těchto přímých ekonomických dopadů by došlo k podstatnému zkomplikování situace v oblasti přepravně právní a přepravně provozní. Všechna ujednání o vzájemné železniční přepravě, která ČSFR uzavřela se sousedními státy, vycházejí u předpokladu členství ČSFR na Úmluvě COTIF, rovněž taj mezi železniční ujednání a smlouvy pro jednotlivé pohraniční přechody. Všechny tyto instrumenty by musely být změněny a znamenalo by to zvýšení devizových výdajů a zdlouhavé projednávání.

Další negativní dopady by se projevily zejména v odbavování zásilek zboží, cestujících a zavazadel v mezinárodní přepravě, a to jak ve stanicích ČSD, tak i v odúčtování a kontrole přepravních tržeb.

Výše uvedené zdůvodnění ukazuje, že je pro ČSFR ekonomicky nezbytné, aby zůstala smluvní stranou Úmluvy COTIF, tzn., aby ratifikovala Revizními výbory doporučené a Valným shromážděním schválené dílčí úpravy.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP