Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1084
Vládní návrh,
kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci, podepsaná v Krakově dne 6. října 1991
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci, podepsanou v Krakově dne 6. října 1991.
FEDERÁLNÍ
MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ
K č. j.: 104.561/91-MPO
Příloha IV
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
Jedním z nejnaléhavějších úkolů zahraniční politiky České a Slovenské Federativní Republiky po hlubokých přeměnách v listopadu 1989 byla celková přestavba vztahů s našimi sousedy. První kroky prezidenta Václava Havla vedly v souladu s těmito prioritními zájmy našeho státu do Německa a vzápětí do Polské republiky a Maďarské republiky. Výsledkem těchto cest byla vzájemná dohoda o tom,že vztahy a spolupráce s těmito zeměmi budou založeny na zcela nových základech, obvyklých mezi suverénními a demokratickými státy. S Polskem a Maďarskem bylo nutno zpřetrhat anachronické vazby poznamenané podřízenosti zájmům SSSR a vybudovat především právní podmínky pro vztahy nové, včetně zajištění naší státní a národní bezpečnosti. Po rozpuštění Varšavské smlouvy je tento úkol mimořádně aktuální jak pro nás, tak i pro naše partnery, s nimiž chceme v úzké spolupráci společně vstupovat do evropských integračních struktur.
Především jde o úkol nahradit dosavadní smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a bývalými socialistickými státy v Evropě smlouvami novými. /Smlouva s NDR pozbyla platnosti sjednocením Německa./ Byla proto v r. 1991 zahájena jednání se Svazem sovětských socialistických republik, Polskou republikou, Maďarskou republikou, Rumunskem a Bulharskou republikou o sjednání nových smluv, jež by nahradily dosavadní smlouvy spojenecké, obsahující ustanovení o vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku na jednu ze smluvních stran a založené na principech tzv. socialistického internacionalizmu a na "společném boji proti imperializmu".
Spojenecká smlouva s Polskou lidovou republikou byla podepsána dne 1. března 1967 s platností na dobu 20 let, automatickým prodlužováním vždy o dalších 5 let a možností výpovědí 12 měsíců před ukončením platnosti. Smlouva - stejně jako ostatní spojenecké smlouvy - vypovězena nebyla a je tudíž platná, i když je politickým a hospodářským vývojem v obou státech, rozpadem Varšavské smlouvy a změnami v Evropě zcela překonána.
Jako první ze smluv se sousedními státy byla sjednána Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci, podepsaná dne ............... 1991 v ............ .
Smlouva vychází z nové situace v Evropě a z úsilí ČSFR nahradit bezpečnostní systém založený na spojeneckých smlouvách a vojenských blocích postupným budováním celoevropských bezpečnostních struktur a institucí. Není koncipována jako smlouva spojenecká, neobsahuje tudíž závazek k vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku, ale předpokládá úzkou spolupráci ve všech oblastech dvoustranných styků a mezinárodni součinnost, včetně spolupráce při vytváření nového bezpečnostního systému v Evropě na základě příslušných dokumentů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE).
Smlouva sestává z preambule a 23 článků.
V preambuli Smlouva poukazuje na mnoholetou tradici přátelství spojující oba státy a jejich národy, na nutnost rozšiřování a upevňování spolupráce ve prospěch sjednocení Evropy a na úsilí obou stran o všestranný rozvoj vzájemných vztahů a přátelské spolupráce založené na zásadách dobrého sousedství.
Operativní část Smlouvy obsahuje zásady vzájemných vztahů, potvrzení hranic, ustanovení a spolupráci k dosažení jednotného systému bezpečnosti v Evropě, o hospodářské integraci a o dvoustranné spolupráci v jednotlivých oblastech.
Vzájemné vztahy spočívají na pravidlech mezinárodního práva, zásadách Charty Organizace spojených národů. Závěrečného aktu. Pařížské charty pro novou Evropu a dalších dokumentů KBSE (preambule, článek 2),
Smlouva potvrzuje státní hranice a jejich neporušitelnost; smluvní strany nemají vůči sobě žádné územní nároky a nebudou vznášet takové nároky ani v budoucnosti (článek 2. odst. 2). V souvislosti s potvrzením hrabic obsahuje Smlouva výslovně ustanovení o neplatnosti mnichovské dohody z r. 1938 od samého počátku se všemi z toho vyplývajícími důsledky (článek 2. odst.3), což má také značný precedenční význam pro další smlouvy, o nichž se v současné době jedná, zejména pro smlouvu se Spolkovou republikou Německo.
Smlouva předvídá pravidelné konzultace na různých úrovních (článek 3), spolupráci na úrovni České republiky a Slovenské republiky a spolupráci regionální (článek 7, odst. 1), meziparlametní styky a přímé styky politických stran a hnutí, odborů, církví a náboženských společnostní, nadací a jiných spolků a organizací, jakož i mládeže (článek 7, odst. 2 a 3).
Smluvní strany se zavazují spolupracovat v oblasti bezpečnosti v Evropě za účelem vytvoření celoevropského bezpečnostního systému a dosažení účinných opatření k odzbrojení, posílení důvěry a stability (článek 4). Pro případy ohrožení vlastních bezpečnostních zájmů některé ze smluvních stran Smlouva předvídá konzultace k odvrácení hrozby a v případě ozbrojeného útoku také za účelem dohody o možnosti poskytnout pomoc napadené straně (článek 5). Konzultace se konají podle potřeby také v případech ohrožení nebo porušení míru nebo mezinárodní bezpečnosti (článek 5, odst. 4). Spolupráce ve vojenské oblasti se bude provádět na základě zvláštních dohod mezi příslušnými ministerstvy (článek 6).
Práva příslušníků národnostních menšin jsou upravena v souladu s mezinárodními standarty, zejména evropskými (článek 8, odst. 1). Jednotlivé závazky vycházejí zejména z Dokumentu Kodaňského zasedání Konference o lidské dimenzi KBSE, konané v červnu 1990 a v něm uvedená práva nepřekračují (článek 8. odst. 2). Důležitá jsou ustanovení, že příslušnost k národnostní menšině je věci osobní volby občana a nesmí být důvodem znevýhodnění (článek 8, odst. 3), ani nezbavuje občana povinnosti loajality vůči svému státu, dodržování jeho právních předpisů a užívání práv v souladu s národním zákonodárstvím (článek 8, odst. 4). Při celé smluvní úpravě práv národnostních menšin měla čs. strana na mysli její význam jako precedentu pro smlouvy se Spolkovou republikou Německo a s Maďarskou republikou.
Po ustanovení o volném pohybu občanů (článek 9) následují ustanovení o dvoustranné spolupráci v jednotlivých oblastech (články 10 až 20), přičemž podrobnější ustanovení jsou věnována hospodářské spolupráci, včetně oblasti dopravy a spojů, ochrany životního prostředí,územního plánování a vědecko-technické spolupráce (články 10 až 14), a oblasti kultury, vědy a školství,jakož i informací a sdělovacích prostředků (články 15 až 17). Spolupráce v oblasti zdravotnictví, sociálního zabezpečení, tělesné výchovy, sportu a turistiky a v oblasti právní je ve Smlouvě upravena pouze obecně (články 18 až 20).
Smlouva se uzavírá na dobu 15 let a její platnost se prodlužuje mlčky vždy o dalších 5 let, není-li vypovězena písemně jeden rok před uplynutím doby její platnosti (článek 23).
Smlouva odpovídá zásadám čs. zahraniční politiky, je v souladu s čs. právním řádem a obecné uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky ČSFR převzatými jinými mezinárodními smlouvami, Závazky vyplývající ze Smlouvy jsou vyvážené a pokud jsou některé z nich jednostranné (neplatnost mnichovské dohody, právo na přístup k Baltskému moři), jsou vesměs ve prospěch ČSFR.
Jedná se o smlouvu politickou, která podle článku 36, odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci vyžaduje před ratifikací souhlas Federálního shromáždění.
Vypracoval: dr. P. Winkler
FEDERÁLNÍ
MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ
K č. j.: 104.561/91 - MPO
Příloha III
SMLOUVA
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci
Česká a Slovenská Federativní Republika a Polská republika /dále jen "Smluvní strany"/,
rozhodnuty navázat na mnoholetou tradici přátelství, spojující oba státy a jejich národy,
vědomy si potřeby solidarity pro zajištění důstojného místa v Evropě svým národům,
potvrzujíce bezvýhradnou úctu k lidským právům a základním svobodám, zásadám demokracie a právního státu a vyjadřujíce přesvědčení, že jejich dodržování a důsledné naplňování tvoří základ svobody, spravedlnosti a míru,
vycházejíce z významných politických a ekonomických přeměn v Evropě a z bohatých zkušeností evropských států,
přesvědčeny o nutnosti rozšiřování a upevňování solidarity ve prospěch sjednocení Evropy a úzké součinnosti regionů,
řídíce se mezinárodním právem, zejména Chartou Organizace spojených národů a jednajíce v souladu se Závěrečným aktem, Pařížskou chartou pro novou Evropu a dalšími dokumenty Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,
usilujíce o všestranný rozvoj vzájemných vztahů a přátelské spolupráce, založené na zásadách dobrého sousedství,
se dohodly takto:
Článek 1
Smluvní strany budou upevňovat své přátelské vztahy, solidaritu a spolupráci a prohlubovat vzájemnou úctu, důvěru a porozumění. Budou rovněž podporovat a koordinovat úsilí o svou plnou účast v institucích integrované Evropy.
Článek 2
(1) Smluvní strany se budou ve vzájemných vztazích řídit mezinárodním právem, zejména zásadou svrchované rovnosti, územní celistvosti a politické nezávislosti a nevměšování do vnitřních záležitostí.
(2) Smluvní strany potvrzují v mezinárodních dohodách zakotvené společné státní hranice a jejich neporušitelnost. Nemají vůči sobě žádné územní nároky a takové nároky nebudou vznášet ani v budoucnosti.
(3) Smluvní strany konstatují, že mnichovská dohoda ze dne 29. září 1938 byla od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Článek 3
(1) Smluvní strany přikládají zvláštní význam vzájemným stykům mezi parlamenty.
(2) Smluvní strany budou pořádat pravidelné konzultace na různých úrovních, aby tak zajistily rozvoj svých dvoustranných vztahů a co nejvíce sladily svá stanoviska k mezinárodním otázkám společného zájmu.
(3) Konzultace na úrovni předsedů vlád se budou konat tak často, jak bude zapotřebí,avšak nejméně jednou ročně.
Ministři zahraničních věcí se budou scházet alespoň jednou ročně ke konzultacím, při kterých posoudí provádění této Smlouvy.
Ostatní ministři budou provádět pravidelné konzultace.
(4) Smluvní strany budou podle potřeby a na základě vzájemné dohody vytvářet příslušné smíšené komise.
Článek 4
(1) Smluvní strany budou všestranně napomáhat zachování a posílení bezpečnosti, jakož i rozvoji spolupráce v Evropě s cílem vytvořit účinný celoevropský bezpečnostní systém, zejména se zřetelem na bezpečnost regionu, do něhož patří.
(2) Smluvní strany budou působit k upevnění stability v Evropě. Budou usilovat o to, aby byly cestou závazných a účinně kontrolovatelných dohod sníženy stavy ozbrojených sil a výzbroje v Evropě na úroveň dostatečnou pro obranu, avšak neumožňující útok. Budou se také společně zasazovat o posilování důvěry na mnohostranném a dvoustranném základě.
Článek 5
(1) Smluvní strany budou pořádat pravidelné konzultace na různých úrovních s cílem koordinovat stanoviska a postup v otázkách bezpečnosti a obrany.
(2) Jestliže jedna ze Smluvních stran bude mít za to, že vznikla mezinárodní situace, která může ohrozit nebo narušit její suverenitu, územní celistvost nebo jiné životně důležité bezpečnostní zájmy, obě smluvní strany zahájí ihned neodkladné konzultace o nejúčinnějším způsobu odvrácení hrozby.
(3) V případě ozbrojeného útoku na jednu ze Smluvních stran se tyto dohodnou o možnosti poskytnout pomoc napadené straně podle článku 51 Charty Organizace spojených národů a budou usilovat o to, aby konflikt byl vyřešen v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů a dokumenty Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
(4) Smluvní strany podle potřeby zahájí konzultace rovněž v případě vzniku nebo trvání jiného sporu či situace, než jsou uvedeny v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, jestliže budou mít za to, že bal ohrožen nebo porušen mír a mezinárodní bezpečnost.
Článek 6
Smluvní strany budou rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci ve vojenské oblasti na základě zvláštních dohod mezi příslušnými ministerstvy.
Článek 7
(1) Smluvní strany budou podporovat spolupráci na úrovní České republiky a Slovenské republiky, jakož i mezi oblastmi, kraji, okresy, městy a obcemi.
(2) Smluvní strany budou usilovat o širokou a účinnou účast celé společnosti na vzájemných vztazích. Budou též vytvářet nezbytné podmínky pro rozšíření přímých styků politických stran a hnutí, odborů, církví a náboženských společenství, nadací a jiných spolků a organizací.
(3) Smluvní strany vzhledem ke zvláštní úloze mladého pokolení při formování vzájemných vztahů vytvoří možnosti pro všestrannou spolupráci a výměnu mládeže obou států.
Článek 8
(1) Smluvní strany potvrzují, že příslušníci polské národnostní menšiny v České a Slovenské Federativní Republice a příslušníci české a slovenské národnostní menšiny v Polské republice mají právo samostatně, jakož i ve společenství s jinými členy své skupiny svobodně vyjadřovat, uchovávat a rozvíjet svou etnickou, kulturní, jazykovou a náboženskou svébytnost a rozvíjet svou kulturu ve všech směrech bez jakýchkoliv pokusů asimilovat je proti jejich vůli.
Smluvní strany budou respektovat práva a plnit závazky týkající se národnostních menšin v souladu s mezinárodními standardy, zejména evropskými.
(2) Smluvní strany prohlašují, že osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku mají zejména právo samostatně, jakož i ve společenství s jinými členy své skupiny:
- svobodně používat svůj mateřský jazyk v soukromí i na veřejnosti, a - vedle potřeby znát úřední jazyk nebo úřední jazyky příslušného státu - používat svůj mateřský jazyk před státními orgány v souladu s národním zákonodárstvím,
- mít přístup k informacím a rozšiřovat a vyměňovat si je ve svém mateřském jazyce,
- mít přiměřené možnosti výuky svého mateřského jazyka a výuky ve svém mateřském jazyce,
- zakládat a udržovat svoje vlastní hospodářské, vzdělávací, kulturní a náboženské instituce, organizace a spolky.
(3) Příslušnost k národnostní menšině je věcí osobní volby každého občana. Z této příslušnosti mu nemůže vyplývat žádné znevýhodnění.
(4) Příslušnost k národnostní menšině nezbavuje občana povinnosti vystupovat loajálně vůči svému státu, dodržovat jeho právní předpisy a užívat svá práva v souladu s národním zákonodárstvím.
Článek 9
Smluvní strany budou podporovat osobní styky občanů obou států. Za tím účelem se zavazují vytvořit odpovídající podmínky pro volný pohyb svých občanů. Zvláště budou podporovat všestranný rozvoj skupinových a individuálních styků a různých forem přímé společenské a hospodářské spolupráce v pohraničních oblastech.
Článek 10
Smluvní strany považují za jednu ze základních podmínek společenského pokroku rozvoj hospodářské spolupráce. K dosažení tohoto pokroku je nutné společné úsilí mezinárodního společenství, jehož cílem je přeměna evropského kontinentu na prostor společného blahobytu.
Článek 11
(1) Smluvní strany budou rozvíjet vzájemně výhodnou hospodářskou a finanční spolupráci, včetně spolupráce mezi oblastmi. Budou přispívat k přímé spolupráci mezi hospodářskými subjekty obou států.
(2) Smluvní strany budou usilovat o rozšiřování a zdokonalování spolupráce v oblasti železniční, letecké, silniční, námořní a vnitrozemské vodní dopravy.
(3) Smluvní strany rozšíří počet hraničních přechodů.
(4) Polská republika potvrzuje právo České a Slovenské Federativní Republiky na přístup k Baltskému moři.
(5) Smluvní strany se budou zasazovat o zlepšení a rozšíření vzájemných poštovních a telekomunikačních služeb v souladu s evropskými a mezinárodním technickými normami a budou podporovat přímé příhraniční telekomunikační spojení.
(6) K podrobnější úpravě spolupráce v oblasti hospodářství, financí, obchodu, dopravy a spojů budou Smluvní strany uzavírat zvláštní dohody přizpůsobené vznikajícímu jednotnému evropskému ekonomickému organismu.
Článek 12
(1) Smluvní strany budou úzce spolupracovat v oblasti ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů.
Budou vytvářet podmínky pro soustavné zlepšování kvality životního prostředí, zejména vod, vzduchu, půdy, lesů i fauny a flóry, zvláště v příhraničních oblastech. Budou společně předcházet znečišťování přesahujícímu hranice a usilovat o jeho snížení a likvidaci. Smluvní strany budou spolupracovat a vzájemně si poskytovat pomoc při předcházení a boji proti mimořádným znečištěním a ohrožením životního prostředí. Budou spolupracovat při zavádění a rozvoji ekologicky čistých technologií.
(2) Smluvní strany se budou podílet v mezinárodním, zejména evropském měřítku, na vytváření a provádění koordinované strategie péče o životní prostředí.
(3) Podrobné zásady spolupráce v oblasti životního prostředí upraví zvláštní dohody.
Článek 13
(1) Smluvní strany se shodují v tom, že ve sjednocující se Evropě je koordinace politiky územního plánování, zejména mezi bezprostředně sousedícími státy, nutná. Budou proto spolupracovat na všech úrovních při přípravě územních prognóz a plánů, jejichž dopad přesahuje společné hranice.
Článek 14
(1) Smluvní strany budou podporovat a usnadňovat vzájemnou vědecko-technickou spolupráci. Za tím účelem budou sjednávat příslušné dohody a podnikat společné akce k jejich provádění.
(2) Smluvní strany budou podporovat iniciativy vědců a výzkumných ústavů, směřující k dynamickému, harmonickému a širokému rozvoji této spolupráce.
(3) Smluvní strany budou podporovat intenzivní výměnu vědecko-technických informací a dokumentace a usnadňovat přístup do výzkumných ústavů, archivů, knihoven a podobných institucí.
Článek 15
(1) Smluvní strany budou rozvíjet spolupráci v oblasti kultury, vědy a školství. Na základě dohod a programů budou rozšiřovat výměnu ve všech oblastech a na všech úrovních, podporovat spolupráci mezi uměleckými a jinými kulturními institucemi a organizacemi, jakož i přímé styky mezi umělci.
(2) Smluvní strany budou rozšiřovat a podporovat spolupráci mezi školami všech druhů, jakož i mezi výzkumnými ústavy a jejich organizacemi, a to jak výměnou studentů, stipendistů, učitelů a vědeckých pracovníků, tak i prostřednictvím společných výzkumných prací.
(3) Smluvní strany budou podporovat výuku polského jazyka v České a Slovenské Federativní Republice a českého a slovenského jazyka v Polské republice v rámci škol i mimo školní rámec.
(4) V souladu s příslušnými dohodami budou Smluvní strany vzájemně uznávat doklady o absolvování škol a vysokoškolských studií.
Článek 16
Smluvní strany budou usilovat o uchování kulturních statků a památek druhé smluvní strany na svém území.
Článek 17
(1) Smluvní strany budou podporovat každé úsilí směřující k objektivnímu vzájemnému poznání a porozumění.
(2) Smluvní strany budou usnadňovat vzájemný svobodný tok informací o společenském, politickém, hospodářském, kulturním vědeckém a jiném životě druhé smluvní strany, zvláště pak zajistí objektivní informovanost o druhé smluvní straně v rámci výuky a výchovy mládeže, včetně školních učebnic.
(3) Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, zejména rozhlasu a televize.
Článek 18
(1) Smluvní strany budou podporovat všestrannou spolupráci v oblasti zdravotnictví a zdravotní hygieny především při předcházení civilizačním a chorobám, nakažlivým a jiným nemocem a v boji proti nim.
(2) Smluvní strany budou spolupracovat za účelem vzájemného poskytováni pomoci při živelných pohromách a těžkých nehodách.
(3) Smluvní strany budou usilovat o co nejužší spolupráci v oblasti sociálního zabezpečení.
Článek 19
Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti tělesné výchovy, sportu a turistiky.
Článek 20
(1) Smluvní strany budou na základě zvláštních dohod spolupracovat v právní oblasti.
(2) Smluvní strany budou zejména spolupracovat v boji proti organizované zločinnosti terorismu, nezákonnému obchodu s narkotiky a nezákonnému přepravování předmětů kulturní a historické hodnoty přes hranice. Nezákonně vyvezené kulturní hodnoty budou navráceny druhé smluvní straně.
Článek 21
Tato Smlouva není namířena proti třetím státům. Nedotýká se práv a závazků vyplývajících z platných dvoustranných a mnohostranných smluv a dohod uzavřených Smluvními stranami s jinými státy.
Článek 22
V den, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, pozbude platnosti Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsaná ve Varšavě dne 1. března 1967.
Článek 23
(1) Tato Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena co nejdříve v Praze.
(2) Tato Smlouva se uzavírá na dobu 15 let. Poté se bude její platnost prodlužovat vždy na pětileté období, pokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví písemné nejpozději rok před uplynutím příslušného období platnosti.
Dáno v Krakově dne 6. října 1991 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
|
Za Českou a Slovenskou |
Za Polskou republiku |
|
Federativní republiku |
|
|
Václav Havel v. r. |
Lech Walesa v. r. |