Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republik se usneslo na tomto ústavním zákoně:

Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:

1. Čl. 29 odst. 2 a 3 se vypouští; zároveň se zrušuje číslování odstavců.

2. Čl. 30 zní:

"Čl. 30

/1/ Federální shromáždění má 200 poslanců.

/2/ Federální shromáždění se volí na období čtyř let.

/3/ Podmínky výkonu volebního práva do Federálního shromáždění a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon Federálního shromáždění.".

3. Čl. 31 se vypouští.

4. V čl. 33 odst. 1 se slova "třetiny poslanců některé sněmovny" nahrazují slovy "čtvrtiny poslanců".

5. Čl. 34 zní:

"Čl. 34

Federální shromáždění se schází ke schůzím na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění.".

6. V čl. 35 odst. 1 se slova "obou sněmoven" nahrazují slovy "Federálního shromáždění".

7. Čl. 40 až 42 zní:

"Čl. 40

/1/ Federální shromáždění je schopno se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina poslanců zvolených v České republice a nadpoloviční většina poslanců zvolených ve Slovenské republice.

/2/ K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, pokud tento ústavní zákon nestanoví něco jiného /čl. 41 a 43/.

Čl. 41

K přijetí federální ústavy, ústavního zákona Federálního shromáždění a k jejich změně, k volbě prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a k usnesení o vypovězení války je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců zvolených v České republice a třípětinové většiny všech poslanců zvolených ve Slovenské republice.

Čl. 42

Návrhy zákonů Federálního shromáždění mohou předkládat poslanci Federálního shromáždění, výbory Federálního shromáždění, prezident České a Slovenské Federativní Republiky, vláda České a Slovenské Federativní Republiky, Česká národní rada a Slovenská národní rada.".

8. V čl. 43 odst. 1 se slova "kteroukoliv sněmovnu" nahrazují slovy "Federální shromáždění" a slova "jedna pětina poslanců kterékoliv sněmovny" se nahrazují slovy "30 poslanců".

9. Čl. 43 odst. 2 zní:

"(2) K vyslovení nedůvěry vládě České a Slovenské Federativní Republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců zvolených v České republice nebo nadpoloviční většiny všech poslanců zvolených ve Slovenské Republice.".

10. Čl. 44 zní:

"Čl. 44

/1/ Zákon přijatý Federálním shromážděním předkládá předsednictvo Federálního shromáždění do pěti dnů Federální radě. Zákon se doručuje Kanceláři Federální rady.

/2/ Federální rada má právo vrátit zákon s námitkami Federálnímu shromáždění do 15 dnů ode dne, kdy jí byl doručen. Federální rada může též v této lhůtě sdělit Federálnímu shromáždění, že k zákonu námitky nemá.

/3/ Vrátila-li Federální rada zákon s námitkami ve lhůtě uvedené v předchozím odstavci, hlasuje Federální shromáždění o zákoně znovu. Pozměňovací návrhy poslanců Federálního shromáždění přitom nejsou přípustné.

/4/ O vráceném zákoně se Federální shromáždění usnáší nadpoloviční většinou přítomných poslanců zvolených v České republice a nadpoloviční většinou přítomných poslanců zvolených ve Slovenské republice. O vráceném ústavním zákoně se Federální shromáždění usnáší třípětinovou většinou všech poslanců zvolených v České republice a třípětinovou většinou všech poslanců zvolených ve Slovenské republice, a to hlasováním podle jmen.

/5/ Schválí-li Federální shromáždění zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění podle čl. 58 odst. 4 nebo zákonné opatření prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky podle čl. 59a odst. 4, postupuje se obdobně podle předchozích odstavců.".

11. Čl. 45 odst. 1 zní:

"(1) Zákon Federálního shromáždění je schválen uplynutím lhůty uvedené v čl. 44 odst. 2, pokud v ní Federální rada nevrátila zákon s námitkami, doručením usnesení Federální rady, že k zákonu nemá námitky, nebo přijetím zákona v hlasování podle čl. 44 odst. 4.".

12. V čl. 46 se vypouštějí slova " vzájemné styky obou sněmoven".

13. V čl. 47 odst. 2 se slova "příslušná sněmovna" nahrazují slovy "Federální shromáždění".

14. V čl. 48 odst. 1 se slova "své sněmovny" nahrazují slovy "Federálního shromáždění".

15. Čl. 49 zní:

"Čl. 49

(1) Federální shromáždění, jakož i jednotliví poslanci mají právo interpelovat vládu České a Slovenské Federativní Republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti. Vláda a její členové jsou povinni na interpelace a otázky odpovídat.

(2) Předseda i ostatní členové vlády mají právo zúčastnit se schůzí Federálního shromáždění, jeho výborů i schůzí předsednictva Federálního shromáždění. Udělí se jim slovo, kdykoliv o to požádají.

(3) Požádá-li o to Federální shromáždění, jeho výbor nebo předsednictvo, je člen vlády povinen dostavit se do schůze Federálního shromáždění, jeho výboru nebo předsednictva.".

16. V čl. 50 se slovo "sněmovny" nahrazuje slovy "Federálního shromáždění" a slovo "sněmovna" slovy "Federální shromáždění".

17. V čl. 51 se ve větě první slova "ve sněmovně, v jejích" nahrazují slovy "ve Federálním shromáždění, v jeho" a ve větě druhé se slova "v některé sněmovně, v jejím" nahrazují slovy "ve Federálním shromáždění, v jeho".

18. Čl. 54 se vypouští.

19. V čl. 55 se slova "Každá sněmovna" nahrazují slovy "Federální shromáždění".

20. Čl. 56 zní:

"Čl. 56

(1) Federální shromáždění volí ze svého středu předsednictvo Federálního shromáždění.

(2) Předsednictvo Federálního shromáždění má dvacet členů.

(3) Členové předsednictva jsou odpovědni Federálnímu shromáždění, které je může kdykoliv odvolat.

(4) Předsedu a místopředsedy Federálního shromáždění volí Federální shromáždění z členů předsednictva Federálního shromáždění. Stane-li se předsedou Federálního shromáždění poslanec zvolený v České republice, zvolí se prvním místopředsedou poslanec zvolený ve Slovenské republice, nebo naopak.

(5) Předsednictvo Federálního shromáždění zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolené Federální shromáždění nezvolí své předsednictvo.".

21. V čl. 57 se vypouští odstavec 2; zároveň se zrušuje číslování odstavců.

22. V čl. 59a odst. 1 se vypouští písmeno a). Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena a) a b).

23. Za hlavu třetí se vkládá nová hlava čtvrtá, která včetně nadpisu zní:

Čl. 59b

/1/ Federální rada má 30 členů.

/2/ Členy Federální rady jsou předsedové národních rad a dále 14 poslanců České národní rady a 14 poslanců Slovenské národní rady, zvolených těmito radami. Členové Federální rady zůstávají ve svých funkcích i po uplynutí volebního období nebo po rozpuštění národní rady, a to až do doby kdy, nové národní rady zvolí nové členy Federální rady. Členství ve Federální radě zaniká odvoláním národní radou, vzdáním se funkce člena Federální rady nebo přestane-li být člen Federální rady poslancem národní rady; v těchto případech zvolí národní rada nového člena Federální rady.

/3/ Na postavení členů Federální rady se použijí ustanovení čl. 51 a 53 obdobně. Funkce člena Federální rady je čestná.

/4/ Federální rada je schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů. Způsob jednání Federální rady upravuje její jednací rád. Usnesení Federální rady o jednacím řádu se vyhlašuje stejným způsobem jako zákon Federálního shromáždění.

/5/ Federální rada sídlí v Bratislavě. Úkoly spojené se zabezpečováním činnosti Federální rady plní Kancelář Federální rady.

Čl. 59c

/1/ Schůze Federální rady svolává předseda České národní rady, předseda Slovenské národní rady nebo jiný pověřený člen Federální rady. Federální rada musí být svolána vždy, požádá-li o to alespoň 10 členů Federální rady anebo prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

/2/ Schůze Federální rady jsou neveřejné. Právo účastnit se schůze Federální rady má prezident České a Slovenské Federativní Republiky, předseda Federálního shromáždění nebo pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění a předseda vlády České a Slovenské Federativní Republiky nebo pověřený člen vlády České a Slovenské Federativní Republiky; udělí se jim slovo, kdykoliv o to požádají. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky předsedá schůzi Federální rady, požádá-li o to. Na žádost Federální rady je Federální shromáždění povinno vyslat svého pověřeného zástupce do schůze Federální rady.

Čl. 59d

K usnesení Federální rady o vrácení zákona Federálního shromáždění s námitkami je třeba souhlasu alespoň poloviny všech členů Federální rady; jde-li o vrácení ústavního zákona, je třeba sou hlasu alespoň třípětinové většiny všech členů Federální rady.".

Dosavadní hlava čtvrtá až osmá se označuje jako hlava pátá až devátá.

24. V čl. 61 odst. 1 písm. f) se vypouští slovo "sněmoven".

25. V čl. 70 odst. 1 se slova "každá z obou sněmoven" nahrazují slovy "Federální shromáždění".

26. V čl. 71 odst. 2 se slova "sněmovna Federálního shromáždění" nahrazují slovy "Federální shromáždění".

27. V čl. 73 odst. 2 se slova "Sněmovna lidu nebo Sněmovna národů Federálního shromáždění mohou" nahrazují slovy "Federální shromáždění může".

28. Čl. 103 odst. 2 zní:

"(2) Národní rada se volí na období čtyř let, nestanoví-li ústavní zákon národní rady jiné volební období.".

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti prvním dnem voleb konaných po uplynutí volebního období nebo rozpuštění Federálního shromáždění zvoleného ve volbách v roce 1990.

Důvodová zpráva

Současný ústavní systém byl založen jako ústavní systém socialistického státu a vyžaduje jako celek přetvoření v novou podobu moderní parlamentní demokracie. I přes změny ústavního zákona o československé federaci provedené po listopadu 1989 platí v převážné míře nadále dosavadní ustanovení o struktuře Federálního shromáždění a procesu přijímání zákonů a ústavních zákonů. Je obecná shoda v tom, že je potřebné vypracovat nový základní zákon našeho státu, tj. novou ústavu. Tento úkol je významný a náročný. Významný v tom, že má založit novou funkční podobu právního a demokratického státu federativního typu. V tomto státě má skutečná moc patřit lidu a jím voleným zástupcům do zákonodárného sboru. Federace má dále zaručit plný a právoplatný rozvoj republik tvořících federativní stát. Dosavadní vývoj ukazuje, že stará pravidla stanovící podobu nejvyššího zákonodárného sboru a mechanismus jeho činnosti se dostávají do střetu s požadavky na pružné a efektivní fungování parlamentu a stávají se tak postupně brzdou dalšího právního a společenského vývoje. Tvorba nové ústavy bude náročným úkolem zejména proto, že musí postihnout realitu současnosti a vytvořit zároveň předpoklady budoucnosti, aby nová ústava měla dlouhodobý charakter. Práci na nové ústavě znesnadňuje též velká roztříštěnost ústavních zákonů a jejich časté novelizace.

Federálnímu shromáždění, které vzešlo ze svobodných voleb konaných v červnu 1990, připadl historický úkol. Během krátké doby dvou let přebudovat právní rád alespoň v základních rysech tak, aby ekonomika byla vytvářena a budována na principech tržního hospodářství a společenský systém na základech právního státu, plné demokracie a zásad občanských a lidských práv a svobod. V tomto procesu rozsáhlé zákonodárné aktivity a v procesu vytváření nových vztahů obou republik tvořících federativní stát, které nabývají mnohdy povahu nikoliv spolupráce, ale střetů a neshod, vyvstávají do popředí nevýhody současných ústavních mechanismů. Některé tyto mechanismy se jeví jako těžkopádné a mohou vést v rámci Federálního shromáždění až k patovým situacím a blokování činnosti zákonodárného sboru. Nová ústava by měla z těchto poznatků vycházet a zakotvit taková pravidla, která by jednak zpružnila a zjednodušila zákonodárnou činnost, jednak přinesla záruky, že federální zákonodárství bude plně v souladu s vymezením normotvorných pravomocí federace a republik.

Vzhledem k tomu, že funkční období Federálního shromáždění zvoleného ve volbách v roce 1990 uplyne v roce 1992, měly by nové volby probíhat již do nově strukturovaného Federálního shromáždění, které by se řídilo též novými pravidly zákonodárné činnosti. Tato nová struktura a tato nová pravidla by měly být součástí nové ústavy, která by upravila působnost dalších ústavních orgánů a jejich vzájemné vztahy. Pokud by se však nepodařilo přijmout novou ústavu do voleb, popřípadě by bylo nutné vypsat volby předčasně, měly by být přijaty alespoň nové základní zásady federálních zákonodárných orgánů, které by platily do přijetí nové ústavy a z nichž by pak nová ústava vycházela. Účelem předloženého návrhu ústavního zákona je proto vytvořit novou strukturu Federálního shromáždění pro volby v roce 1992 a stanovit nové zásady zákonodárného procesu, pro zastupitelský sbor federace vzešlý z druhých svobodných voleb po listopadové revoluci, a to jako prozatímně právní úpravu do účinnosti nové ústavy. Proto také předložený návrh představuje dílčí novelizaci ústavního zákona o československé federaci a nikoliv tedy komplexní úpravu zákonodárného sboru, to je úlohu nové ústavy.

Návrh předloženého ústavního zákona vychází ze zásady, že nové Federální shromáždění bude jednokomorové a bude mít menší počet poslanců než dnes. Místo zákazu majorizace, který bude při hlasování o běžných zákonech v prvním kole zrušen, bude zájmy republik a soulad federálních zákonů s ústavou zajišťovat nový ústavní orgán - Federální rada. Federální rada bude složena jen ze zástupců republikových zákonodárných sborů a bude mít právo vracet přijaté zákony do druhého kola hlasování, kde se již zákaz majorizace uplatní, a to v kombinaci s kvalifikovanou většinou pro přijetí usnesení Federálního shromáždění.

Nové Federální shromáždění bude mít jen jednu komoru a nebude se tedy členit na dvě sněmovny. Úkoly dosavadní Sněmovny národů bude plnit Federální rada.

Počet poslanců se snižuje z 300 na 200. Tento počet navazuje na původně stanovený počet Sněmovny lidu a bere v úvahu vertikální dělbu moci, tj. skutečnost, že zákonodárná moc je uskutečňována též zákonodárnými sbory republik a že občané mají zastoupení jak ve federálním, tak v republikovém parlamentu. Dosavadní počet poslanců byl na počet obyvatel ve srovnání s ostatními státy, příliš vysoký.

Volební období se navrhuje zkrátit o jeden rok na čtyři roky. Takové období se v současné době uplatňuje ve většině západoevropských parlamentů a je odpovídající i z hlediska periodického budování politického složení parlamentu volbami.

Federální shromáždění musí být, tak jako dosud, svoláno na žádost alespoň 50 poslanců. Svolávat schůze Federálního shromáždění bude příslušet předsednictvu Federálního shromáždění.

Návrh při stanovení kvóra pro jednání Federálního shromáždění vychází z dvojčlenného charakteru československé federace a požaduje proto pro usnášení schopnost federálního shromáždění přítomnost jak nadpoloviční většiny poslanců zvolených v České republice, tak nadpoloviční většiny poslanců zvolených ve Slovenské republice.

Pro přijímání usnesení, včetně usnesení v běžném zákoně, platí obecně demokratický princip souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Hlas každého poslance má tedy stejnou váhu.

Pro přijetí ústavního zákona se uplatňuje, tak jako dosud, kvalifikovaná (třípětinová) většina poslanců zvolených v České republice a poslanců zvolených ve Slovenské republice. Tato kvalifikovaná většina se uplatňuje i v dalších dosavadních případech. Zachování kvalifikované většiny je odůvodněno mimořádným významem a dopadem přijímaných usnesení.

Pokud jde o zákonodárnou iniciativu, nemění se dosavadní okruh těch, kdož jsou oprávněni předkládat návrhy zákonů. Do tohoto okruhu není zařazena nově zřizovaná Federální rada, a to jednak proto, že právo zákonodárné iniciativy již mají zákonodárné sbory republik, jednak s přihlédnutím k tomu, že Federální rada by posuzovala své vlastní návrhy.

Vláda České a Slovenské Federativní republiky jako nejvyšší výkonný orgán federace by měla mít důvěru v obou republikách, aby mohla plnit své ústavní funkce. Proto se stanoví, že nedůvěru může vyslovit nadpoloviční většina všech poslanců zvolených v jedné republice.

Zavádí se nový institut do zákonodárného procesu, a to právo vrátit již přijatý zákon s námitkami zpět k novému hlasování. Toto právo se svěřuje Federální radě. Přijatý zákon proto povinně předkládá předsednictvo Federálního shromáždění Federální radě ve stanovené lhůtě. Právo vrátit zákon s námitkami, které mohou být jak kompetenčního, tak věcného rázu, má Federální rada do 15-ti dnů od doručení. Tato lhůta je stanovena proto, aby zákonodárný proces byl časově úměrný. Aby se nemuselo čekat na uplynutí stanovené lhůty, zejména je-li zájem na urychleném vyhlášení zákona, může Federální rada sdělit během této lhůty, že k zákonu námitky nemá.

V případě vrácení zákona s námitkami se hlasuje ve Federálním shromáždění znovu, a to kvalifikovanou většinou a se zákazem majorizace. Hlasuje se přitom jen o námitkách Federální rady a pozměňovací návrhy poslanců nejsou proto přípustné; jinak by se jednalo o nový text, ke kterému by se mohla znovu vyjadřovat Federální rada, což by protahovalo legislativní proces.

Právo Federální rady se vztahuje i na zákonná opatření, neboť jinak by přijetím a dodatečným schválením tohoto opatření bylo možné Federální radu obejít.

Právo vracet přijatý zákon s námitkami není v ústavách jiných států neobvyklé; tento institut zná např. americká ústava (jde o právo prezidenta) nebo německá ústava (jde o právo Státní rady, která je složena ze zástupců vlád jednotlivých zemí). Novým zněním čl. 44 se současně ruší institut dohodovacího řízení, které zrušením sněmoven pozbylo smyslu.

Je nutno vzhledem k novému čl. 44 stanovit, kdy se zákon považuje za schválený, aby jej bylo možno stanoveným způsobem vyhlásit.

Nová hlava čtvrtá upravuje složení a způsob jednání Federální rady, Federální rada má paritní zastoupení z obou republik. Z titulu své funkce jsou členy oba předsedové národních rad a dále 14 členů zvolených z rad poslanců České národní rady touto radou a 15 členů zvolených z rad poslanců Slovenské národní rady. Aby činnost Federální rady nebyla ochromena uplynutím volebního období nebo rozpuštěním národní rady, stanoví se, že v tomto případě zůstávají členové Federální rady dále ve svých funkcích.

Podrobnosti o jednání Federální rady stanoví její jednací řád, kterým se vzhledem k jeho významu uveřejňuje ve Sbírce zákonů.

Schůze Federální rady musí byt svolána vždy, požádá-li o to alespoň 10 členů; může se přitom jednat o členy zvolené v obou národních radách. Schůze musí být dále svolána na žádost prezidenta republiky.

Stanoví se okruh osob, které kromě členů mají právo se zúčastnit schůze Federální rady a vzít si slovo; hlasovací právo jim však nepřísluší. Okruh osob je volen tak, aby vzhledem ke svým funkcím mohly tyto osoby sdělit skutečnosti významné pro jednání Federální rady. K podání potřebného vysvětlení se stanoví též povinnost Federálního shromáždění vyslat svého zástupce do schůze Federální rady, pokud o to Federální rada požádá.

K vrácení zákona s námitkami je zapotřebí souhlasu alespoň poloviny všech členů Federální rady, tj. 15 členů. Zástupci jedné republiky, pokud budou shodni, mohou tak dosáhnout vrácení zákona, i když zástupci zvolení v druhé republice námitky nevysloví.

V návaznosti na změnu volebního období Federálního shromáždění se umožňuje, aby si každá národní rada usnesla délku svého volebního období, volební období všech tří zákonodárných sborů nemusí být tedy shodné.

V dalších bodech se provádějí legislativně-technické změny v návaznosti na zrušení dvou sněmoven Federálního shromáždění.

Účinnost ústavního zákona se navrhuje tak, aby Federální shromáždění zvolené ve volbách v roce 1990 plnilo své funkce podle ústavního zákona o československé federaci platného v den těchto voleb. Občané v těchto volbách volili 300 poslanců do dvou sněmoven a nebylo by správné vůli občanů měnit.

V Praze dne 28. listopadu 1991

Prezident ČSFR

Václav Havel v. r.