Trvalý pobyt na území ČSFR není časově omezen. Bude cizincům povolován podle mezinárodních dokumentů o lidských právech, v zásadě za účelem sloučení rodiny a v humanitárních případech, též v zahraničně politickém zájmu.
Navrhovaný zákon umožňuje podat žádost o povolení dlouhodobého nebo trvalého pobytu v zahraničí u československé diplomatické mise nebo konzulárního úřadu nebo v ČSFR u orgánů federálního ministerstva vnitra,
Orgány oprávněné přijmout žádost o povolení dlouhodobého nebo trvalého pobytu mohou požadovat, aby cizinec prokázal účel pobytu v ČSFR, zajištění prostředků k pobytu, zajištění ubytování, svou bezúhonnost a že netrpí nakažlivou chorobou. Cizinec bude tyto skutečnosti prokazovat např. dokladem o přijetí ke studiu, příslibem zaměstnání, příslibem ubytování, potvrzením státního orgánu zdravotní péče, výpisem z trestního rejstříku nebo jiným obdobným dokladem apod.
Vzhledem ke složitosti řízení se stanoví 60 denní lhůta pro rozhodnutí. Pokud bude o žádosti cizince rozhodnuto kladně, nebude vydáváno rozhodnutí s náležitostmi podle § 47 správního řádu, ale cizinci bude uděleno vízum ke vstupu do ČSFR a na území ČSFR mu bude vydán průkaz povolení k pobytu.
Průkazy povolení k pobytu jsou vydávány i podle dosavadních předpisů a v praxi se osvědčily. Cestovní doklady cizinců (např. v arabštině) nemohou jejich funkci nahradit.
Průkazem povolení k pobytu cizinec prokazuje československým státním orgánům zejména svou totožnost a skutečnost, že se na území ČSFR zdržuje oprávněně. Obdobně jako českoslovenští občané občanským průkazem cizinec prokazuje průkazem povolení k pobytu i další skutečnosti, např. státní občanství, bydliště, zaměstnání, stav a údaje o dětech.
K § 12
Navrhovaný zákon podmiňuje vycestování z území ČSFR po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu udělením víza. Udělení víza může být vázáno na vyrovnání stanovených závazků a povinností cizince, v souladu s čl. 14 Listiny základních práv a svobod. Rozsah těchto závazků a povinností je stanoven shodně s důvody pro nevydání cestovního dokladu československým občanům podle zákona č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí.
K § 13
Obdobně jako v jiných státech upravuje se zánik povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území ČSFR přímo ze zákona. Cizincům, kteří oznámí, že budou v zahraničí delší dobu, povolení k pobytu nezanikne.
K § 14 a 15
Navrhovaný zákon taxativně stanoví důvody, pro které může být cizinci pobyt na území ČSFR zakázán. Cílem institutu zákazu pobytu je ochrana České a Slovenské Federativní Republiky před cizinci, kteří zejména porušují československé právní předpisy.
Cizinci, kterému byl pobyt zakázán, se nepovolí na dobu v zákazu stanovenou, nejméně však na dobu jednoho roku, další vstup území ČSFR. V humanitárních případech, např. v případě pohřbu, těžké nemoci a svatby blízkého příbuzného, lze cizinci výjimečně povolit krátkodobý pobyt území ČSFR i před uplynutím této doby.
K § 16 až 18
Podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod může být cizinec vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. Navrhovaný zákon zařazuje mezi tyto případy neoprávněný vstup a neoprávněný pobyt na území ČSFR. Vyhoštění je upraveno fakultativně a bude o něm rozhodnuto, pokud cizinec nesplnil, případně lze důvodně předpokládat, že nesplní povinnost vycestovat z území ČSFR sám.
Povinnost cizince zdržovat se do provedení vyhoštění na místě k tomu mu určeném a možnost zajištění cizince do provedení vyhoštění vychází z dosavadní právní úpravy, která se osvědčila.
Navrhovaný zákon stanoví okruh států, kam cizinec nemůže být vyhoštěn, v souladu s dokumenty o lidských právech, obdobně jak je tomu v zákoně č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
K § 19 až 22
Navrhovaný zákon ukládá povinnost hlásit orgánům federálního ministerstva vnitra pobyt cizinců na území ČSFR, neboť bez takového hlášení nelze pobyt cizince zjistit.
Ohlašovací povinnost bude plnit buď osobně cizinec nebo za něj provozovatel ubytovacího zařízení. Oproti dosavadní právní úpravě, která ukládala cizincům splnit tuto povinnost do 48 hodin, je tato lhůta prodloužena na tři pracovní dny a u bezvízového styku se bude vykazovat jen na pobyty delší 30 dnů. Cizinec, který nebude ubytován v ubytovacím zařízení a bude se zdržovat na území ČSFR po dobu kratší, ohlašovací povinnost splnit nemusí.
Každému ubytovateli cizince se v zájmu dosažení účelu navrhovaného zákona ukládá povinnost oznámit orgánu federálního ministerstva vnitra cizince, který neprokáže svou totožnost nebo se zdržuje na území ČSFR neoprávněně.
Vedení evidence pobytu cizinců se svěřuje orgánům federálního ministerstva vnitra v souladu s dosavadní právní úpravou, která se osvědčila. Při vedení evidence bude přiměřeně použita právní úprava evidence pobytu československých občanů.
K § 23
Základní povinností cizinců je dodržovat na území ČSFR její zákony a ostatní právní předpisy. Z hlediska účelu navrhovaného zákona se kromě toho ukládá cizincům povinnost uvádět v žádostech týkajících se vstupu a pobytu na území ČSFR pravdivě a úplně všechny požadované údaje, chránit československé doklady opravňující je ke vstupu a pobytu a ohlásit jejich ztrátu.
Cizincům dlouhodobě nebo trvale pobývajícím na území ČSFR se kromě toho ukládá povinnost oznámit používání motorového vozidla na území ČSFR registrovaného v zahraničí, neboť tato evidence je nezbytná k plnění úkolů jak federálního ministerstva vnitra, tak zejména policejních sborů.
K § 24
Ukládá se povinnost každému odevzdat doklady cizince v případě jejich nálezu či protiprávního získání jiným způsobem.
K § 25
Povinnosti uložené státním orgánům vyplývají z účelu navrhovaného zákona. Poskytnuté informace budou podkladem pro rozhodnutí o zákazu pobytu a podle norem mezinárodního práva i pro informování zastupitelského úřadu domovského státu cizince.
K § 26
Navrhovaný zákon ukládá dopravci, který letecky nebo lodí dopravil na území ČSFR cizince bez dokladů opravňujících ho ke vstupu území ČSFR, zajistit jeho dopravu zpět do zahraničí. Uvedená úprava je dosud citelně postrádána, neboť v současné době tuto dopravu zabezpečuje stát, zpravidla na vlastní náklady. Tato povinnost je obsažena v právních předpisech řady jiných států.
K § 27
Náklady spojené s vycestováním cizince, kterému nebyl povolen vstup na území ČSFR nebo který je z ČSFR vyhošťován, jsou v řadě případů vysoké (letenka, náklady zajištění, náklady na případnou eskortu apod.). Pro chybějící právní úpravu je dosud hradil zpravidla stát.
Navrhuje se proto výslovně uložit povinnost cizinci uhradit tyto náklady. Pokud je nebude moci uhradit cizinec, budou hrazeny dopravcem, kterému vznikne povinnost zajistit dopravu cizince podle předchozího ustanovení nebo zaměstnavatelem, který cizince na území ČSFR neoprávněně zaměstnal. Teprve v ostatních případech bude náklady hradit federální ministerstvo vnitra.
K § 28 až 30
Navrhovaný zákon stanoví skutkové podstaty přestupků a sankce za ně ukládané. Navrhuje se, aby tyto přestupky projednávaly orgány federálního ministerstva vnitra a v blokovém řízení i orgány na státních hranicích ČSFR (orgány pasové kontroly, příslušníci pohraniční policie).
K § 31
Způsobilost k právním úkonům je právními předpisy domovských států cizinců stanovena různě. K odstranění pochybností se navrhuje určit tuto způsobilost navrhovaným zákonem, a to shodně s právní úpravou vydávání cestovních dokladů československým občanům podle zákona č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí.
K § 32
Ve shodě s dosavadní právní úpravou, která se osvědčila, i s normami mezinárodního práva, se svěřuje výkon státní správy ve věcech cizinců, kteří požívají na území ČSFR diplomatických a konzulárních výsad a imunit, federálnímu ministerstvu zahraničních věcí.
K § 33
Obecné předpisy o správním řízení budou použity v řízení o žádostech o povolení dlouhodobého nebo trvalého pobytu, prodloužení doby dlouhodobého pobytu a v řízení o zákazu pobytu. Navrhuje se, aby soudnímu přezkoumání podléhala pravomocná rozhodnutí o zákazu pobytu, neboť jde o závažný zásah do právního postavení cizince.
Z působnosti správního řádu se vylučuje povolování krátkodobého pobytu a vyhoštění.
K § 34
V zájmu jednotnosti vyžadovaných údajů se ukládá povinnost cizincům podávat vymezený okruh žádostí a hlášení na úředních tiskopisech. Vzor těchto tiskopisů a vzor průkazu povolení k pobytu stanoví federální ministerstvo vnitra.
K § 35
Navrhovaný zákon ponechává v platnosti víza a povolení k pobytu vydaná podle dosavadních předpisů.
K § 36
Do zrušovacího ustanovení byla pojata též překonaná vyhláška ministerstva vnitra č. 2/1949 Sb., o obnově vízové povinnosti ve styku s Francií (mezi ČSFR a Francií je bezvízový styk).
K § 37
K vytvoření nezbytných předpokladů pro realizaci navrhovaného zákona (stanovení vzorů tiskopisů a jejich vydání, vydání interních normativních aktů ke sjednocení praxe jak československých zastupitelských úřadů v zahraničí, tak orgánů federálního ministra vnitra) se předpokládá asi půlroční legisvakance.
V Praze dne 7. listopadu 1991
Předseda vlády ČSFR:
ČALFA v. r.
Ministr vnitra ČSFR:
LANGOŠ v. r.