K zabezpečení policejní ochrany oprávněných zájmů, života a zdraví vojáků, majetku Československé armády, k zabezpečování kázně a pořádku, bezpečnosti provozu tankové a automobilní techniky a ochraně utajovaných skutečností a objektů v Československé armádě byla dnem 21. ledna 1991 rozkazem ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky číslo 76/1990 zřízena Vojenská policie Československé armády.
Zřízení vojenské policie si vyžádaly jednak vnitřní organizační změny, jednak skutečnost, že celospolečenský nárůst kriminality se v obdobném poměru projevil i v Československé armádě. Tato služba Československé armády nezasahuje do činnosti ani nenahrazuje činnost ostatních policejních sborů, ale jejím smyslem je vlastními prostředky napomoci celkovému upevnění pořádku v Československé armádě.
Konstituování vojenské policie se původně předpokládalo v připravovaném zákoně o Československé armádě. Vzhledem k při jetí ústavního zákona, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod a vzhledem k výlučné působnosti České a Slovenské Federativní Republiky na úseku obrany, je nutno zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky upravit zejména povinnosti a oprávnění vojenských policistů, která se dotýkají osobnostních práv vojáků a občanů.
Návrh právní úpravy vychází z následujících principů
1. vojenská policie plní úkoly na úseku zabezpečování vnitřního pořádku, bezpečnosti a bojeschopnosti v podmínkách Československé armády v úzké součinnosti s ostatními policejními sbory zřízenými zákonem,
2. vojenská policie působí v zásadě vůči vojákům v činné službě. V taxativně stanovených případech se tato působnost rozšiřuje i na ostatní osoby nacházející se ve vojenských objektech nebo páchající trestnou činnost či přestupky spolu s vojáky nebo proti majetku Československé armády anebo na případy sebeobrany
3. z hlediska výstavby vojenské policie bude její uspořádání koncipováno v souladu s organizační strukturou Československé armády; organizační strukturu vojenské policie stanoví ministr obrany ČSFR,
4. zvýrazňuje se komplexnost právní úpravy povinností, oprávnění a donucovacích prostředků používaných vojenskými policisty zakotvením přímo v zákoně obdobně, jako je tomu v zákonné úpravě policejních sborů.
Při tvorbě návrhu zákona se vycházelo z analýzy dosavadní Praxe vojenské policie, přičemž instituty, týkající se především oprávnění a donucovacích prostředků používaných vojenskými poli cisty, byly převzaty z právní úpravy činnosti policejních sborů České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.
Zřízení vojenské policie nebude mít žádný dopad na státní rozpočet České a Slovenské Federativní Republiky. Náklady budou hrazeny z rozpočtu federálního ministerstva obrany.
Zvláštní část
K § 1:
V tomto ustanovení je charakterizována vojenská policie jako služba zřízená k plnění úkolů policejní ochrany Československé armády, kterou mohou vykonávat pouze vojáci z povolání.
K § 2:
V ustanovení se vymezují specifické úkoly, které vojenská policie bude plnit v rámci celé Československé armády s důrazem na dodržování kázně a pořádku, odhalování trestných činů a zjišťování jejich pachatelů.
Vojenská policie bude v oblasti zajišťování provozu na pozemních komunikacích při zabezpečování úkolů obrany ČSFR v podmínkách Československé armády plnit úkoly obdobné, jako plní v této oblasti dopravní inspektoráty.
Vojenská policie je pověřena chránit a doprovázet vysoké vojenské funkcionáře cizích armád, kteří nepodléhají ochraně podle mezinárodních dohod, ale v době jejich pobytu na území ČSFR je nutno zajistit jejich ochranu.
Vedení evidencí a statistik je pro plnění úkolů vojenské policie nezbytné. Bude se jednat zejména o evidence pachatelů tr. činů, neobjasněných tr. činů, hledaných vojáků, ztracených a zcizených zbraních.
K § 3:
Organizační členění vojenské policie odpovídá organizační struktuře Československé armády, organizuje se podle vojenských útvarů. Vnitřní členění se předpokládá na pořádkovou, bezpečnostní a dopravní službu.
K § 4:
Působnost vojenské policie je omezena na vojáky v činné službě. Při plnění úkolů se vojenští policisté mohou dostat do kontaktu i s dalšími osobami, nacházejícími se ve vojenských objektech nebo páchajícími trestnou činnost či přestupky spolu s vojáky nebo proti majetku Československé armády. V těchto případech, zákonem taxativně vymezených, se oprávnění vojenských policistů rozšiřuje i na tyto osoby.
K § 5:
Navrhované ustanovení zakotvuje pro vojenské policisty povinnost dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob. Ve vztahu k osobám se garantuje povinnost vojenských policistů poučit je o jejich právech.
Úkoly ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí taková činnost vojenského policisty, při které používá oprávnění podle § 11 až 21. popřípadě donucovací prostředky podle § 22 až 31 nebo zbraně podle § 32 tohoto zákona, k odvrácení nebezpečí nebo zamezení protiprávnímu jednání, kterým je ohrožována bezpečnost osob nebo majetku (služební zákroky). Dále umožňuje zabezpečovat plnění úkolů vojenské policie, při které dochází k zásahu do práv a svobod, jde například o zjišťování totožností osob, zajišťování stop a důkazů při objasňování věci apod. (služební úkony).
K § 6:
Vojenští policisté jsou povinni podle své specializace a služebního zařazení plnit úkoly vojenské policie i v době mimo službu, avšak jen v těch případech, pokud je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek jednáním zakládajícím trestný čin nebo přestupek.
K § 7 až 9, 11 až 17, 19 až 31, 33 a 35:
Protože vojenská policie vyvíjí v podmínkách Čs. armády obdobnou činnost jako ostatní policejní sbory, přebírají se do podmínek Československé armády jednotlivé instituty ze zákonů o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, policie České republiky a o policejním sboru Slovenské republiky.
V ustanovení § 14 není přímo řešeno stravování a zdravotnické zabezpečení vojáků umístěných v cele předběžného zajištění. Tyto nároky vojáků je povinen zabezpečit útvar, v jehož věznici je cela zřízena, jako pro všechny vojáky v činné službě.
K § 10:
Jak z ustanovení vyplývá, vojenská policie je také službou veřejnosti. Vojenští policisté jsou povinni poskytovat v rozsahu svých úkolů pomoc všem občanům, kteří o ni požádají.
Informace získané vojenskou policií při plnění úkolů by mohly v případech jejich sdělení nepovolaným osobám nebo zveřejněním ohrozit zabezpečení úkolů vojenské policie nebo zájmy jiných osob. Přitom ne všechny takové skutečnosti jsou předmětem státního, hospodářského nebo služebního tajemství. Z tohoto důvodu je třeba zavázat vojenské policisty povinností mlčenlivosti.
Zprostit této povinnosti může vojenského policistu pouze ministr obrany.
K § 18:
Bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, jakož i ochrana života a majetku, vyžaduje právní úpravu umožňující vojenskému policistovi zadržet řidiče vojenského vozidla nebo zakázat další používání vojenských vozidel za stanovených podmínek.
Rovněž se navrhuje, aby vojenská policie měla oprávnění objasňovat méně závažné nehody vojenských vozidel ve vojenských objektech, u kterých není nutno konat vyhledávání nebo vyšetřování.
Řízení a ochrana provozu vojenských vozidel vyžaduje, aby vojenští policisté plnící tyto úkoly, měl i stejná oprávnění jako orgány policejních sborů podle pravidel silničního provozu. Vojenská policie nahradí dosavadní orgány tankové a automobilní inspekce.
K § 32:
Podmínky použití zbraně vojáky v činné službě při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby jsou upraveny v § 34 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 228/1991 Sb. Tato úprava je v souladu s potřebami vojenské policie, proto návrh zákona v tomto ustanovení odkazuje na uvedený zákon.
K § 34:
O použití donucovacích prostředků nebo zbraně při služebních zákrocích vojenské policie pod jednotným velením rozhoduje velitel zakročující jednotky. Stanovuje se povinnost uchovat na zvukovém nebo písemném záznamu rozhodnutí vel i tele zakročující jednotky o použití donucovacích prostředků a zbraně. přičemž na velitele zakročující jednotky se vztahují povinnosti ve smyslu § 33.
K § 36:
Úprava náhrady škody způsobené vojáky nebo osobami poskytujícími pomoc vojákům je upravena v § 34a zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 228/1991 Sb., není proto potřeba ji zvlášť upravovat.
K § 37:
Vzhledem k tomu, že plnění některých úkolů vojenské policie vyžaduje pro jejich zajištění získávat různé podklady a informace, je v ustanovení vyjádřena skutečnost, že k získání určitého okruhu podkladů a informací se mohou vojenští policisté obrace na právnické nebo fyzické osoby. Je rovněž potřebné právnickým osobám, vojákům a ostatním osobám stanovit povinnost tyto podklady a informace poskytovat, pokud jim v tom nebrání důvody stanovené jinými obecně závaznými právními předpisy.
Plnění úkolů vojenské policie vyžaduje vzájemnou spolupráci a součinnost se všemi zákonem zřízenými policejními sbory, k čemuž se předpokládá uzavírat příslušné dohody a plány součinnosti.
Ustanovení dále upravuje institut povinnosti každého k poskytnutí pomoci vojenským policistům ve stanovených závažných případech porušení zákonů, zároveň se stanoví z této povinnosti omezující podmínka.
V rámci poskytování pomoci je nutné zavázat osoby mlčenlivostí o skutečnostech souvisejících s činností vojenské policie. Této povinnosti může zprostit ministr obrany.
K § 38:
V tomto ustanovení se normativně předchází případným kompetenčním sporům.
7. listopadu 1991
předseda vlády ČSFR
Čalfa v. r.
ministr obrany ČSFR
Dobrovský v. r.