Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

(6) Účetní jednotky jsou povinny zajistit ochranu účetních písemností a údajů v nich obsažených, záznamů na technických nosičích dat nebo mikrografických záznamů je nahrazujících, prostředků výpočetní a jiné techniky a projekčně programové dokumentace podle odstavce 1 před jejich zneužitím, poškozením, zničením nebo ztrátou.

§ 34

Označování účetních písemností

Účetní jednotky označí účetní doklady, účetní knihy a ostatní účetní písemnosti svým názvem a uspořádají je tak, aby bylo zřejmé, že jsou kompletní a kterého účetního období se týkají.

§ 35

Opravy v účetních písemnostech

Opravy v účetních dokladech, účetních knihách a v ostatních účetních písemnostech nesmějí vést k neúplnosti, neprůkaznosti a nesprávnosti účetnictví.

§ 36

(1) Z důvodů zvláštního charakteru činnosti může stanovit zvláštní postupy účtování a z nich vyplývající obsahové vymezení položek účetní závěrky

a) pro rozpočtový úsek obrany federální ministerstvo financí v součinnosti s federálním ministerstvem obrany,

b) pro ozbrojené bezpečnostní sbory a bezpečnostní služby federace federální ministerstvo financí v součinnosti s federálním ministerstvem vnitra,

c) pro ozbrojené bezpečnostní sbory republik federální ministerstvo financí v součinnosti s ministerstvy financí republik a ministerstvy vnitra republik,

d) pro sbory nápravné výchovy federální ministerstvo financí v součinnosti s ministerstvy financí republik a ministerstvy spravedlnosti republik.

(2) Postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek a postupy pro provedení konsolidace účetní závěrky stanovené federálním ministerstvem financí pro oblast bank a poboček zahraničních bank v odůvodněných případech rozpracovává Státní banka československá v součinnosti s federálním ministerstvem financí.

§ 37

(1) Orgány příslušné podle zvláštních předpisů [Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, zákon SNR č. 84/1991 Zb., o daňových orgánoch.] mohou uložit účetním jednotkám pokutu za porušení povinností podle tohoto zákona, které mělo za následek neúplnost nebo neprůkaznost nebo nesprávnost účetnictví anebo vedlo k nemožnosti zjištění daňového základu, až do výše 500 000 Kčs.

(2) Pokutu podle odstavce 1 lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán příslušný k jejímu uložení dozvěděl o porušení povinností; nejpozději lze tuto pokutu uložit do tří let ode dne, kdy k porušení povinností došlo.

(3) Ustanovení zvláštních předpisů zůstávají nedotčena.

§ 38

V účetním období roku 1992 účetní jednotky ocení majetek a závazky v účetnictví a v účetní závěrce a sestaví účetní závěrku způsobem vyplývajícím z dosavadních právních předpisů.

§ 39

Zrušují se

1. nařízení vlády ČSSR č. 136/1989 Sb., o informační soustavě organizací,

2. vyhláška federálního ministerstva financí č. 23/1990 Sb., o účetnictví,

3. vyhláška federálního ministerstva financí č. 21/1990 Sb., o kalkulaci,

4. vyhláška federálního ministerstva financí č. 155/1971 Sb., o inventarizacích hospodářských prostředků.

§ 40

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.

Účetnictví v podmínkách tržní ekonomiky je nezastupitelné zejména z hlediska potřeb finančního řízení jednotlivých organizací.

Návrh zákona o účetnictví byl zpracován na základě Koncepce dalšího rozvoje účetnictví, schválené usnesením vlády ČSFR č. 782 ze dne 8. listopadu 1990. Návrh zákona vychází jednak z československých zkušeností a tradic, jednak z ustanovení direktiv Rady Evropských společenství především č. 4/1978 a 7/1983 v aktuálním znění.

Zákonem o účetnictví a současně samostatným zákonem o státní statistice dochází ke zrušení právního úpravy jednotné soustavy sociálně ekonomických informací a informační soustavy organizací.

Je nepochybné, že uvedené dosavadní soustavy informací svým pojetím a právní úpravou založenou na zásadách administrativně direktivního řízení ekonomiky naprosto nevyhovují podmínkám tržní ekonomiky. Kromě toho jsou tyto soustavy málo srozumitelné účetním odborníkům a podnikatelům ze zemí s tržní ekonomikou. Pokud by dosavadní stav přetrvával, jedním z důsledků by mohl být případný nezájem zahraničních podnikatelů o podnikání v ČSFR zejména pro nejistotu informací o vloženém kapitálu a jeho přínosech.

Hlavní zásady pojetí návrhu zákona o účetnictví jsou zakotveny v jeho ustanoveních a odůvodněny ve zvláštní části důvodové zprávy, a proto je zde uveden pouze jejich přehled. Jde o tyto zásady:

1. Účetnictví se vede nepřetržitě po celou dobu trvání právnických nebo fyzických osob jako účetních jednotek.

2. V účetnictví platí zákaz vzájemného vyrovnávání (kompenzace) mezi položkami majetku a závazků, nákladů a výnosů, resp. výdajů a příjmů.

3. Pro způsoby oceňování, postupy odpisování, postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek, postupy pro provedení konsolidace účetní závěrky platí zásada účetní a bilanční kontinuity, která slouží především srovnatelnosti účetních údajů mezi účetními obdobími.

4. Oceňování majetku a závazků, účtování o výsledku hospodaření a odpisování majetku se provádí způsoby, které mají za cíl zajistit reálnost tohoto ocenění a zjištění výsledku hospodaření v účetnictví a v účetní závěrce, při plném respektování zásady opatrnosti v oceňování.

5. Formulování úplnosti, průkaznosti a správnosti účetnictví má za cíl získat údaje této kvality o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví.

6. Zákon stanoví účetním jednotkám, které jsou podnikateli, povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem a údaje z ní zveřejňovat.

Dopad na státní rozpočet ze zákona o účetnictví nevyplývá; povinnost vést účetnictví se ukládá účetním jednotkám a výdaje s tím spojené uhrazují ze svých prostředků.

Zákonná úprava, co do svého předmětu (§ 1) stanoví rozsah a způsob vedení účetnictví a jeho průkaznosti. Přitom vychází jednak z dosavadní československé praxe a tradic, jednak aplikuje zásadní požadavky především čtvrté a sedmé direktivy Rady Evropských společenství vztahujících se k účetnictví.

Zákonná úprava, co do svého rozsahu (§ 1), se vztahuje na všechny právnické osoby, t. j. podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku, rozpočtové a příspěvkové organizace, obce, politické strany a hnutí, občanská sdružení, církve, nadace apod. a na fyzické osoby vykonávající podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů, pokud prokazují pro daňové účely své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jde o podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku, lékaře a jiné zdravotnické pracovníky, veterináře, advokáty, komerční právníky, auditory, soudní znalce a tlumočníky, neregistrované soukromé zemědělce, vlastníky činžovních domů apod. Tyto fyzické osoby vedou jednoduché účetnictví.

Všechny uvedené osoby se považují pro účely tohoto zákona za účetní jednotky.

Účetnictví musí podávat účetním jednotkám informace o stavu a pohybu majetku a závazků, o rozdílu majetku a závazků (u podnikatelů čisté obchodního jmění), o nákladech a výnosech nebo výdajích a příjmech a o výsledcích hospodaření; jde o skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví podle § 2. Povinností účetní jednotky je vést účetnictví o těchto skutečnostech, o předmětu účetnictví účtují účetní jednotky v soustavě podvojného nebo jednoduchého účetnictví; použití příslušné účetní soustavy účetními jednotkami stanoví zákon.

Stanovení účetního období v § 3 je jednou z důležitých podmínek úplnosti a správnosti účetnictví. Účetním obdobím je kalendářní rok.

Podle § 4 účetní jednotky, které jsou právnickými osobami, vedou účetnictví po celou dobu svého trvání. Fyzické osoby vedou účetnictví po dobu, po kterou jsou podnikateli nebo provozují jinou výdělečnou činnost uvedenou v § 1.

K zabezpečení požadavků, zejména plynoucích z direktiv Rady ES, na československé účetnictví je nezbytně nutné, aby účetnictví bylo ve společném státě jednotné, pokud jde o účetně technické a metodické postupy a formy účetnictví v podobě účtových osnov a postupů účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahového vymezení těchto položek, rozsahu údajů ke zveřejnění z účetní závěrky a postupů pro provedení konsolidace účetní závěrky obchodních společností. Povinnost zajištění této jednoty účetnictví zákon ukládá v § 4 odst. 2 federálnímu ministerstvu financí.

Povinnost vedení účetnictví se ukládá účetní jednotce jako celku. Zvláštní zákon může stanovit případy, kdy účetní jednotka musí účtovat o majetku a závazcích, s kterými nakládá vlastním jménem, odděleně od svého majetku a závazků.

Právní relevance prostředků výpočetní a jiné techniky a technických nosičů dat a mikrografických záznamů umožní účetním jednotkám vedení účetnictví v počítači a má význam i z hlediska průkaznosti účetnictví. Zákon umožňuje formu písemnou (účetní písemnosti a mikrografické záznamy) i nepísemnou (záznamy na technických nosičích dat) pro vedení účetnictví účetními jednotkami. Účtuje se v peněžních jednotkách československé měny a v případech stanovených v § 10 současně i v cizích měnách.

Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jiné právnické nebo fyzické osoby, aniž se tím zbavují odpovědnosti za vedení účetnictví (§ 5).

Ustanovení § 6 stanoví zásadní podmínky průkaznosti účetních případů a účetních zápisů, resp. účetnictví, a současně formuluje postup účtování od účetního dokladu přes účetní zápis v účetních knihách až po sestavení účetní závěrky. V rámci povinnosti vedení účetnictví je i povinnost účetních jednotek inventarizovat majetek a závazky.

Stěžejním ustanovením z hlediska účetnictví je § 7, který stanoví povinnost účetních jednotek vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem; toto ustanovení jednotlivé složky této povinnosti současně vymezuje za účelem právní jistoty.

V § 8 odst. 1 jde o účetní zásadu účetní a bilanční kontinuity (viz též § 4 odst. 1 a § 18 odst. 2) zajišťující srovnatelnost účetních údajů mezi účetními obdobími, což je podmíněno zásadním omezením možnosti měnit způsoby oceňování, postupy odpisování, postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek a postupy pro provedení konsolidace účetní závěrky v průběhu účetního období, resp. mezi účetními obdobími jen z důvodů dosažení věrného zobrazení předmětu účetnictví. Důvody změn a peněžní částky z nich vyplývající musí být uvedeny v příloze, která tvoří součást účetní závěrky. Dále jde o účetní zásadu umožňující vzájemná vyrovnávání mezi položkami majetku a závazků nebo mezi položkami nákladů a výnosů, popřípadě výdajů a příjmů (§ 8 odst. 4) jen v souladu s postupy účtování.

V § 9 se stanoví použití účetních soustav účetními jednotkami.

V soustavě jednoduchého účetnictví účtují podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku a ostatní fyzické osoby podle § 1 odst. 1 zákona a za stanovených podmínek i příspěvkové organizace, politické strany a hnutí, občanská sdružení, sdružení právnických osob, nadace, církve a náboženské společnosti.

Všechny ostatní účetní jednotky účtují v soustavě podvojného účetnictví.

Účtování v cizích měnách v návaznosti na § 4 odst. 5 se v účetnictví používá při účtování o valutových a devizových hodnotách, jejichž taxativní výčet uvádí § 10 zákona.

Účetní doklady (§ 11) jsou nejdůležitějším prvkem průkaznosti účetnictví. Z tohoto hlediska se předepisují jen jejich obligatorní náležitosti, sloužící současně k jednoznačné identifikaci účetních případů. Náležitosti účetních dokladů mohou být umístěny i na jiných než účetních písemnostech, například na objednávkách, smlouvách, výdejkách, pracovních lístcích. Účetní doklady vyhotovují účetní jednotky bez zbytečného odkladu po zjištění skutečností, které se jimi dokládají; tím se zabezpečuje i úplnost účetnictví v účetním období.

Zákon počítá s možností, že skutečnost, která je předmětem účetnictví, nebude vždy doložena účetním dokladem v písemné formě, ale bude prokázána způsobem uvedeným v projekčně programové dokumentaci (např. při zúčtovacím a platebním styku prováděném pomocí dálkového přenosu dat, při odvozování účetních zápisů programem zpracování dat) - viz § 4 odst. 4. Z toho důvodu se také v § 6 odst. 1 a 2 odděluje průkaznost účetních případů a účetních zápisů.

Ustanovení § 12 stanoví základní pravidla pro provádění účetních zápisů s ohledem na zabezpečení průkaznosti a úplnosti účetnictví. Účetní zápisy se provádějí v českém nebo slovenském jazyku; práva občanů na používání mateřského jazyka podle zvláštních předpisů nejsou dotčena, jde o národnostní menšiny na území ČSFR. Používání mateřského jazyka při vedení účetnictví se netýká zahraničních osob, které působí na našem území za stejných podmínek jako československé subjekty. Další povinností je provádění účetních zápisů srozumitelně, přehledně, způsobem zaručujícím jejich trvanlivost a tak, aby se zabránilo neoprávněným změnám a úpravám těchto zápisů.

Účetní knihy (§ 13 až 17) jsou podstatným prvkem účetnictví, v nichž se uskutečňuje účtování o předmětu účetnictví. Rozlišují se podle účetních soustav podvojného nebo jednoduchého účetnictví.

Účetní jednotky, které účtují v soustavě podvojného účetnictví, vedou deník (deníky), hlavní knihu, knihy analytické evidence. Nejdůležitější z nich je hlavní kniha, pro kterou zákon stanoví minimální obsah. V § 13 se dále stanoví podmínky návaznosti analytické evidence na hlavní knihu.

Účetní kniha - deník slouží k průkazu úplnosti účetních zápisů v účetním období a účetní zápisy v něm účetní jednotky uspořádají tak, aby bylo možné prokázat zaúčtování všech účetních případů v účetním období.

Účetní jednotky účtující v soustavě podvojného účetnictví sestavují účtový rozvrh (§ 14), představující seznam syntetických účtů použitých v hlavní knize.

Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví vedou peněžní deník, knihu pohledávek a závazků, pomocné knihy o ostatních složkách majetku a o závazcích z pracovněprávních vztahů, pokud pro ně mají použití (§ 15). Nejdůležitější je peněžní deník, pro který zákon stanoví minimální obsah.

Účetní knihy se vedou v peněžních jednotkách, přičemž v knihách analytické evidence a v pomocných knihách lze použít jednotek množství - viz § 16. Účetní jednotky vedou seznamy účetních knih a ostatní seznamy podle § 16 odst. 2 jako jednu z podmínek průkazného způsobu vedení účetnictví.

V § 17 se stanoví termíny otevírání a uzavírání účetních knih, na které navazuje především povinnost sestavování účetní závěrky.

V ustanovení § 18 se stanoví, co tvoří účetní závěrku v soustavě podvojného účetnictví; jde o rozvahu (bilanci) a výkaz zisků a ztrát (u rozpočtových organizací výkaz o plnění rozpočtu) a o přílohu. V odstavci 2 je stanovena jedna z hlavních účetních zásad, a to zásada bilanční kontinuity (v návaznosti na § 8). Dále se vymezuje obsah přílohy, která obsahuje údaje důležité pro posouzení ekonomického postavení účetní jednotky. Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví sestavují výkaz o majetku a závazcích a o příjmech a výdajích.

V § 19 se stanoví, kdy účetní jednotka účetní závěrku sestavuje, a to v návaznosti na uzavírání účetních knih (§ 17).

Povinnost ověřování účetní závěrky a zveřejňování údajů z ní (§ 20), jako podstatnou v tržní ekonomice, stanoví pro akciové společnosti obchodní zákoník; pro některé ostatní účetní jednotky jiný zvláštní předpis, např. pro banky, pojišťovny, popř. státní podniky. Pro ostatní kapitálové obchodní společnosti a družstva tuto povinnost upravuje za stanovených podmínek zákon o účetnictví. Při určení výše čistého obratu a čistého obchodního jmění se vycházelo z direktiv Rady Evropských společenství a přepočtu kursem 20,-- Kčs/ECU. Pokud jde o zveřejňování údajů z účetní závěrky zvláštním předpisem, jde o obchodní zákoník a jeho ustanovení § 769 o obchodním věstníku, vždy se však má na mysli, že jde jen o vybrané údaje z účetní závěrky, nikoli o její zveřejňování v plném rozsahu.

Výroční zpráva (§ 21) má zákonem stanovený minimální obsah a obchodní společnosti ji ukládají u orgánu stanoveného zvláštním předpisem. Zákonná úprava této povinnosti odpovídá praxi všech zemí s tržní ekonomikou, kde příslušným orgánem jsou obchodní soudy. Vláda ČSFR se domnívá, že vzhledem k přetíženosti soudní soustavy v ČSFR by tímto orgánem měly být hospodářské komory ve smyslu připravovaných zákonů České a Slovenské národní rady o hospodářských komorách. Výroční zpráva nemá povahu pouze úzce účetní písemnosti, ale také písemnosti podnikatelské a slouží k informaci zejména zahraničních a tuzemských zájemců o podnikání v ČSFR.

Ustanovení o konsolidované účetní závěrce v § 22 se vztahují na všechny obchodní společnosti jen za podmínek stanovených v tomto paragrafu. Konsolidovanou účetní závěrkou se rozumí účetní závěrka obchodní společnosti upravená o vztahy vyplývající z její majetkové účasti v jiných obchodních společnostech. Tato povinnost vyplývá ze čtvrté a sedmé direktivy Rady Evropských společenství.

Paragraf 23 v odst. 1 stanoví důležitou podmínku srovnatelnosti účetních závěrek vstupujících do konsolidace. I konsolidovaná účetní závěrka podléhá ověřování auditorem a platí pro ni obdobně ustanovení § 20 odst. 3 a § 21 zákona.

Oceňování a jeho způsoby jsou základním prvkem účetnictví. V § 24 se stanoví obecné oceňovací zásady v návaznosti zejména na příslušné direktivy Rady Evropských společenství vztahující se k účetnictví.

Při oceňování majetku a závazků a při účtování o výsledku hospodaření (§ 24 odst. 1) je nutné s ohledem na reálné možnosti zpeněžení majetku a úhrady závazků měnit velikost ocenění při sestavování účetní závěrky a změny ve velikosti ocenění promítnout v účetnictví prostřednictvím položek vyjadřujících rizika, ztráty a znehodnocení majetku a závazků (viz § 26 odst. 3). Uvedený postup má vliv jednak na ocenění výše majetku a závazků účetní jednotky, jednak na velikost zisku nebo ztráty zjištěné v účetnictví a vykázané v účetní závěrce a plně odpovídá podmínkám tržní ekonomiky. Majetek a závazky, vyjádřené v cizí měně, se přepočítávají na československou měnu příslušnými oficiálními kursy v souladu s ustanovením § 24 odst. 2.

Jednotlivé složky majetku a závazků se oceňují závaznými způsoby uvedenými v § 25.

V § 26 se stanoví postup oceňování při inventarizaci majetku a závazků.

Ustanovení § 28 stanoví povinnosti, které se týkají odpisování majetku v návaznosti na jeho oceňování. Zvláštní předpisy mohou stanovit povinnost odpisování v některých případech i rozpočtovým organizacím nebo naopak některé účetní jednotky této povinnosti zprostit; stejně tak mohou jinak vymezit majetek, který se neodpisuje. Způsoby odpisování si určí účetní jednotka sama v závazném odpisovém plánu.

Inventarizace majetku a závazků (§ 29 a 30) je podstatným prvkem průkaznosti účetnictví. Inventarizace se provádí buď jako periodická nebo u zásob jako průběžná (§ 29 odst. 1 a 2). Kratší lhůta, než roční, se stanoví u peněžních hotovostí, delší lhůta, než roční, přichází v úvahu například u hmotného majetku kromě zásob, např. staveb, budov, pevně instalovaných strojů a zařízení. Pokud jde o prodloužení lhůty, nesmí v žádném případě překročit dva roky. Provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků musí účetní jednotky prokázat po dobu pěti let po jejím provedení. Skutečné stavy majetku a závazků se zjišťují inventurou a zaznamenávají se v inventurních soupisech (§ 30). Inventarizační rozdíly se vyúčtují do období, za které se inventarizací ověřuje stav majetku a závazků.

Ukládání a úschova účetních písemností podle § 31 a 32 je rovněž podmínkou průkaznosti účetnictví. K tomu účelu se stanoví uschovací doby pro jednotlivé druhy účetních písemností a rovněž se určuje, jak se s těmito písemnostmi naloží při zániku účetní jednotky (povinnosti vedení účetnictví).

Použití prostředků výpočetní a jiné techniky podle § 33 musí být v souladu s ustanoveními tohoto zákona.

V návaznosti na § 4 odst. 4 se rozvádí v § 33 povinnosti při použití prostředků výpočetní a jiné techniky pro vedení účetnictví. Prvkem průkaznosti je v tomto případě projekčně programová dokumentace, která zahrnuje nejen písemnosti, ale např. i programové kazety. V § 33 se rovněž stanoví podmínky nahrazení účetních písemností záznamy na technických nosičích dat nebo mikrografickými záznamy. Stanoví se i povinnost ochrany příslušných technických prostředků před počítačovou kriminalitou.

Podle § 34 jsou účetní jednotky povinny označovat účetní písemnosti svým názvem a uspořádat je tak, aby bylo zřejmé, že jsou kompletní a kterého účetního období se týkají.

Opravy v účetních písemnostech (§ 35) nesmějí vést k porušení úplnosti, průkaznosti a správnosti účetnictví podle § 7.

Vzhledem ke specifikům vedení účetnictví v rozpočtovém úseku obrany, v ozbrojených bezpečnostních sborech a službách a ve sborech nápravné výchovy (§ 36) stanoví postupy účtování a z nich vyplývající obsahové vymezení položek účetní závěrky federální ministerstvo financí v součinnosti s příslušnými ministerstvy. S ohledem na zvláštní požadavky výkonu bankovního dohledu obsahuje tento paragraf příslušné ustanovení i pokud jde o Státní banku československou.

V § 37 se navrhují sankce za porušení povinností vedení účetnictví; jde o kvalifikovaný důvod pro uložení pokuty a také proto ustanovení zvláštních předpisů (např. daňových, přestupkových a trestních) zůstávají nedotčena, orgány příslušnými k ukládání pokut jsou územní finanční orgány resp. daňové orgány.

Paragraf 38 obsahuje přechodná ustanovení, která se týkají oceňování a sestavování účetní závěrky, kdy v účetním období roku 1992 z důvodů daňových postupují účetní jednotky způsoby vyplývajícími z dosavadních předpisů.

V § 39 se uvádí výčet právních předpisů, které bude nutno vydání zákona zrušit, a to i v návaznosti na vydání zákona o státní statistice.

Účinnost zákona se navrhuje v § 40 od 1. ledna 1992.

V Praze dne 11. listopadu 1991

Předseda vlády ČSFR

Čalfa v. r.

Místopředseda vlády ČSFR a ministr financí ČSFR

Klaus v. r.