Návrh zákona vyjadřuje základní požadavky na činnost bank, která má přímý vliv na dosahování cílů a úkolů Státní banky československé, jakými jsou měnová stabilita, efektivnost a plynulost peněžního oběhu a platebního styku a správné fungování bankovního systému. Činnost bank musí být proto realizována na takových principech, aby veřejnost mohla k nim mít důvěru, aby byly chráněny zájmy vkladatelů.
Zákon chce přispět k vytvoření náročného prostředí pro povolování a činnost bank a tím i zdravého bankovního a finančního systému. Je liberální v tom, že umožňuje vstup zahraničního kapitálu do sféry bankovnictví. Využití těchto možností by mělo přispět k vytvoření potřebné konkurence v obchodním bankovnictví a zdravému fungování tohoto sektoru.
Banky mohou mít právní formu akciové společnosti nebo státního peněžního ústavu. Zákon počítá jak s další existencí státních peněžních ústavů, tak i s jejich privatizací; je umožněno i založení státního peněžního ústavu.
Zákon neuvádí typy bank a nevymezuje diferencovaně aktivity všeobecných bank, spořitelen nebo jiných typů bank; dává možnost pro rozšíření resp. vytvoření struktury bank na základě poptávky a nabídky na trhu bankovních produktů a služeb.
Zákon umožňuje vstup zahraničního kapitálu a zahraničních bank na náš trh ve formě joint ventures i jako dceřinných společností zahraničních bank v plném vlastnictví zahraničních společností. Umožňuje rovněž, aby pobočky zahraničních bank po získání povolení působily jako banky podle tohoto zákona a mohly v ČSFR provádět bankovní činnosti.
Předkládaný zákon na rozdíl od zákona č. 158/1989 Sb. nově definuje banku jako instituci, která přijímá vklady a poskytuje úvěry; definice banky (§ 1) vychází z definice druhé směrnice Rady Evropských společenství. Výkon uvedených činností vyžaduje povolení působit jako banka. Nanka s tímto povolením může vykonávat vedle uvedených dvou činností, které ji spolu s povolením činí bankou, další činnosti v rozsahu stanoveném zákonem. Povolení působit jako banka bude udělovat a odnímat Státní banka československá v dohodě s ministerstvy financí.
Nad bankami je ve všech vyspělých zemích vykonáván dohled. Z hlediska organizace bankovního dohledu se rozlišují tři základní varianty jeho umístění:
a) v rámci centrální banky,
b) v samostatné instituci,
c) v rámci ministerstva financí.
Základní úlohou bankovního dohledu je pečovat o bankovní sektor z hlediska jeho bezpečného a vyváženého rozvoje, omezení rizik spojených s prováděním bankovních činností v zájmu ochrany zájmů vkladatelů a upevnění důvěry společnosti k bankovnímu sektoru která je důležitým faktorem měnové stability. Péče o stabilitu měny je hlavním úkolem centrální banky, která určuje měnovou politiku a ve vztahu k bankovnímu sektoru vystupuje jako "banka bank" a věřitel poslední instance při ohrožení likvidity banky. Jako logický se tedy jeví a také ve světě nejvíce frekventovaný je bankovní dohled jako součást organizační struktury centrální banky. Tak je tomu např. ve Velké Británii, Nizozemsku, Itálii, Irsku, Portugalsku, Řecku, Austrálii a Novém Zélandu, z dynamických rozvojových zemí např. v Korei, Malajsii, Indonésii, z bývalých socialistických zemí v Polsku.
V řadě zemí jsou tradicí samostatné instituce bankovního dohledu, které však jsou ve většině případů z organizačního i funkčního hlediska propojeny s centrálními bankami svých zemí, které si vždy zachovávají aparát zabezpečující všechny potřebné informace o bankách, jejich likviditě apod., bez nichž je koncipování a pružné uplatňování měnové politiky centrální banky nemožné. Jde vesměs o země s rozvinutými tržními vztahy a finančně úvěrovým systémem, země s vyspělým demokratickým systémem. Při výkonu bankovního dohledu se příslušná instituce opírá o smluvně zajištěnou spolupráci s externími auditory, revizory a dalšími specialisty. Náklady na činnost těchto institucí bývají značným podílem kryty bankami a i z tohoto důvodu je předpokladem silný a bohatý bankovní sektor. Typickými zeměmi této druhé skupiny jsou USA, SRN (v těchto zemích jsou zvlášť vymezeny i kompetence centrální banky), Francie, Belgie, Kanada, Norsko, Švédsko, Švýcarsko.
Třetí alternativa, umístění bankovního dohledu v odpovědnosti ministerstva financí, je ze známých příkladů plně uplatněna pouze v Rakousku, dělení pravomocí s centrální bankou je uplatňováno ve Španělsku a Japonsku. V rámci ministerstva financí vznikl bankovní dohled v Maďarsku, nyní již má samostatné vedení. Proti umístění bankovního dohledu v podřízenosti ministerstva financí svědčí jednak rozdílné priority zájmů fiskálních orgánů a orgánů bankovního dohledu a dále také nutnost oproštění bankovního dohledu - stejně jako měnové politiky - od závislosti na změnách politické reprezentace v orgánech výkonné moci.
V ČSFR se relativně rychle začíná vytvářet bankovní sektor a v rámci Státní banky československé se za pomoci MMF, Světové banky a s využitím zkušeností centrálních bank intenzívně připravuje zatím úzký okruh specialistů schopných plnit úkoly bankovního dohledu v tržní ekonomice; přitom externí auditoři a další, např. účetní specialisté pro bankovní sektor, zatím nejsou. V této situaci není racionální tříštit omezenou "kapacitu" bankovního dohledu.
Zákon stanoví zásady pro organizaci bank, provozní požadavky, zakázané činnosti, zásady pro obchody banky s osobami, které mají zvláštní vztah k bance, jakož i zásady účetnictví a kontroly a zveřejňování ročních bilancí a zpráv nezávislých auditorů k nim; v naprosté většině jde o ustanovení nová. Zvláště důležité jsou požadavky přiměřenosti aktiv banky a jejího kapitálu (kapitálového vybavení), diverzifikace úvěrů a korunové a devizové likvidity, tvořící v souhrnu pravidla bezpečného provozu (prudential principles), koncipovaná s využitím doporučení MMF a direktiv ES.
Při nedodržení stanovených pravidel budou od banky požadována opatření k nápravě, popř. uplatňovány zákonem vymezené postihy. Podobně jako v jiných zemích s nestátním bankovním sektorem jsou stanoveny postupy pro případ ohrožení bank; zavádí se institut nucené správy.
K účinnějšímu postupu proti "praní špinavých peněz" je v návrhu zákona zakotveno několik ustanovení, která vycházejí z příslušné směrnice Rady Evropských společenství.
Návrh zákona nemá dopad na státní rozpočty.
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první: Základní ustanovení
K § 1:
Bankami jsou právnické osoby se sídlem v ČSFR, které přijímají vklady od veřejnosti vytvářející závazek banky vůči vkladateli a poskytují úvěry a kterým bylo uděleno povolení působit jako banka.
Definice banky v zákoně vychází z definice ES s tím, že výkon obou činností uvedených v odst. 1 současně je vyhrazen pouze bankám, neboť na banky se vztahují ustanovení tohoto zákona, bezpečnostní a další pravidla, která musí zachovávat banky především proto, že pracují s penězi vkladatelů, jejichž zájmy jsou tímto chráněny.
Bankami nebudou společnosti investující do cenných papírů, pokud budou své zdroje získávat prodejem majetkových účastí apod., poněvadž zde není přímý závazek této instituce; její zdroje nejsou "vypůjčené". Rovněž tak nejsou bankami obchodní společnosti poskytující úvěry z vlastních zdrojů a rovněž ani společnosti poskytující spotřebitelský úvěr, aniž by přijímaly vklady. Ve všech těchto případech není důvod "tvrdě" hájit zájmy vkladatelů, jak to ukládá tento zákon.
K § 3:
Novým ustanovením je ochrana názvů "banka" a "spořitelna". Tímto ustanovením se však nezakládá spořitelna jako instituce jiná než banka.
K § 4:
Ve všeobecné části zprávy je podrobně pojednáno o východiscích pro úpravu bankovního dohledu. Bankovnímu dohledu podléhají všechny banky se sídlem na území ČSFR včetně poboček v zahraničí a rovněž pobočky zahraničních bank, kterým bylo uděleno povolení působit jako banka.
K části druhé: Povolení působit jako banka
K § 5 a 6:
O udělení povolení působit jako banka a o vzniku další instituce bankovního systému bude rozhodováno v dohodě s ministerstvy financí. Zákon stanoví, jaké podklady je třeba předkládat spolu se žádostí, jejíž náležitosti budou vyhlášeny opatřením ve Sbírce zákonů.
Zákon stanoví kritéria, která budou při rozhodování o žádosti posuzována, především jde o dostatečnost kapitálu a odborné (personální), technické a organizační vybavení vzhledem k předpokládanému rozsahu činnosti. Opatřením v boji proti "praní špinavých peněz" je zkoumání původu kapitálu.
K § 7:
Při rozhodování o žádosti o povolení působit jako banka budou posouzeny i předpoklady pro provádění dalších bankovních činností (§ 1 odst. 3) tak, aby mohlo být současně rozhodnuto o případném omezení nebo vyloučení některých činností.
K § 8:
Udělení povolení právnické osobě působit jako banka se - na rozdíl od odnětí povolení - nezveřejňuje; je věcí příslušné banky, aby o sobě "dala vědět". Seznam všech bank, kterým bylo uděleno povolení, musí však být k nahlédnutí ve všech úřadovnách Státní banky československé, tj. ve federálním ústředí, v republikových ústředích a ve všech pobočkách.
K části třetí: Organizace banky
K § 9 až 11:
Zákon o bankách stanoví v zájmu ochrany vkladatelů a omezení rizik některé požadavky na organizaci banky, např. zásadu nejméně dvoučlenného statutárního orgánu, ustavení dozorčí rady z osob, které nejsou pracovníky banky, obvykle z řad akcionářů; tyto požadavky pak doplňuje nezávislé auditorování podle § 23.
Zákon předepisuje také některé náležitosti stanov, především žádá, aby specifikovaly pravomoci pracovníků banky oprávněných k provádění obchodů a systém vnitřní kontroly; tyto skutečnosti jsou posuzovány již při povolování banky.
K části čtvrté: Provozní požadavky
K § 12:
Zabezpečuje se, aby klienti banky a zájemci o bankovní obchody a služby se mohli patřičně informovat o podmínkách, za nichž jednotlivé banky provádějí obchody a poskytují služby.
K § 13 až 15:
Banky jsou povinny řídit se zásadami a pravidly, která mají pomoci minimalizovat rizika plynoucí z provádění bankovních obchodů a zabezpečovat tak zájmy vkladatelů. Pojetí pravidel v zákoně je v souladu s doporučeními MMF a ES.
V § 13 je stanoveno, že rozsah aktiv banky, z nichž jsou rozhodující položkou poskytnuté úvěry, musí být udržován v patřičné relaci k jejímu kapitálu a rezervám. Kapitálové vybavení našich bank a spořitelen je v současné době nízké a postupně bude třeba je zvyšovat, aby bylo dosaženo v ES požadovaného standardu.
V zájmu předcházení rizik nesmí být banka nadměrně úvěrově angažována vůči některým dlužníkům. V § 14 se za tím účelem stanoví zásady nezbytné diverzifikace úvěrů.
Banky musí trvale zabezpečovat svou platební schopnost v korunách i cizích měnách. Za tím účelem jsou povinny dodržovat pravidla, kterými jsou stanoveny vztahy mezi celkovými aktivy a pasívy bank (např. mezi celkovými devizovými aktivy a pasívy), mezi určitými skupinami aktiv a pasív bank (např. mezi střednědobými a dlouhodobými úvěry a střednědobými a dlouhodobými zdroji, mezi krátkodobými devizovými aktivy a pasívy) apod. Takové relace a jiné požadavky na sladování splatnosti aktiv a pasív a vyrovnávání nezajištěných devizových pozic sledují i snížení rizika úrokových a kursových ztrát bank.
K § 16:
Číselné vyjádření pravidel stanovených v § 13 až 15, jakož i podrobné vymezení metodiky výpočtu není možno vtělit přímo do zákona. Tak tomu není ani ve státech s vyspělou a stabilizovanou ekonomikou a bankovní soustavou; např. v SRN platí Oznámení (Bekanntmachung) o zásadách a vymezení vlastního kapitálu a likviditě úvěrových institucí. V našich podmínkách se navíc soustava pravidel a kritérií vyvíjí, přičemž náročnost požadavků se bude postupně zvyšovat, především pokud jde o kapitálové vybavení bank. Navrhuje se pravidla vyhlašovat opatřeními Státní banky československé podle zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů, obdobně jako u náležitostí žádosti o povolení.
K § 17:
K některým transakcím bank, jako jsou např. fúze bank, větší převody kapitálu i snížení kapitálu, je třeba předchozího souhlasu Státní banky československé. Předchozí souhlas je třeba i ke vstupu zahraničního kapitálu do existující bank; ustanovení v tomto směru pod písm. a) nahrazuje obdobné ustanovení zákona č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí, ve znění zákona č. 112/1990 Sb.
K § 18:
Bankám se nepovolují bez předchozího souhlasu Státní bank československé dva druhy aktivit - investovat do obchodních společností, které nejsou bankami, v rozsahu větším než 10 % kapitálu příslušné společnosti, přičemž se současně stanoví maximální celkový rozsah takových investic, a naopak, aby se taková obchodní společnost podílela na kapitálu banky v rozsahu větším než 10 %. Toto opatření má zabránit zvýhodňování některých obchodních společností a nezdravým vazbám bank a obchodních společností. Současně je stanoveno, za jakých oko
K § 19 a 20:
V souladu s požadavky na etiku bankovnictví a s přihlédnutím k legislativě ve vyspělých zemích se nově do právního řádu zavádějí některá omezení podnikatelské činnosti bank. Banka nesmí poskytovat zvýhodnění při provádění obchodů s osobami, které ji řídí, kontrolují nebo mají vliv na řízení banky, popř. jejich blízkými příbuznými, jde-li o osoby fyzické. Cílem je jednak zabránit možnosti korupce, jednak bránit bance v uzavírání rizikových a nevýhodných obchodů z osobních důvodů.
Úvěrové obchody s osobami, které mají k bance zvláštní vztah, může banka provádět pouze na základě rozhodnutí vedení banky.
K § 21:
Omezuje se také poskytování úvěrů pracovníkům banky dvojnásobkem ročního příjmu; celkově je banka limitována při poskytování úvěrů vlastním pracovníkům částkou odpovídající 5 % jejího základního jmění.
K části páté: Účetnictví, výkaznictví a kontrola
K § 22:
Důležitou vypovídací schopnost o stavu hospodaření banky v každém okamžiku má řádně vedené účetnictví a výkaznictví. Vedení účtů a výkazů bank se bude řídit právními předpisy. Požadují se i údaje o bankách, které má banka pod svou kontrolou.
K § 23 a 24:
Nezávislé auditorování roční účetní závěrky a výsledků hospodaření banky za hospodářský rok je základním požadavkem kontroly hospodaření banky z vnějšku, přičemž povinnost banky zveřejnit roční účetní závěrku a zprávu auditorů je důležitým prvkem publicity v obchodní činnosti banky; zveřejněné zprávy jsou vodítkem pro klientelu.
K § 25:
V souladu s požadavky boje proti "praní špinavých peněz" a zároveň pro umožnění výkonu bankovního dohledu ukládá se bankám povinnost archivovat stanovené doklady. Výkon bankovního dohledu vyžaduje přístup k potřebným informacím, a to i o hospodaření obchodních společností, v nichž má banka účast. Povinnost vypracovávat pro Státní banku československou požadované podklady a informace koresponduje s oprávněním Státní banky československé podle zákona o Státní bance československé vyžadovat si od bank potřebné podklady a informace, které Státní banka československá zpracovává souhrnně za celý sektor a využívá při koncipování a realizaci měnové politiky.
K části šesté: Opatření k nápravě a postihy
K § 26:
Při zjištění nedostatků při výkonu bankovního dohledu může Státní banka československá použít škálu opatření od upozornění přes pokutu, nucenou správu až po odnětí povolení působit jako banka. Podle tohoto ustanovení budou rovněž činěna opatření a vyvozovány postihy vůči osobám, které bez povolení přijímají vklady od veřejnosti nebo používají v obchodním názvu slovo banka nebo spořitelna, ačkoli jim nebylo uděleno povolení působit jako banka.
Proti pravomocnému rozhodnutí o uplatnění postihů se připouští možnost podání žaloby u příslušného soudu. Uložení pokuty je omezeno jednoletou subjektivní a desetiletou objektivní lhůtou.
K části sedmé: Nucená správa
K § 27:
Zavedení nucené správy je závažným zásahem do postavení banky. Nucená správa může být nařízena, je-li skutečná situace banky v rozporu s požadavky (např. na likviditu) stanovenými zákonem nebo na základě tohoto zákona. Cílem nucené správy je ozdravění banky bez poškození vkladatelů.
K § 28:
Rozhodnutí o zavedení nucené správy musí obsahovat kromě důvodů pro její zavedení zejména opatření zabraňující dalšímu zhoršení situace banky. V zájmu konsolidace banky a obnovení její likvidity může být rozhodnuto o zmrazení vkladů. Jde o závažné opatření, které představuje dočasný zásah do vlastnických práv klientů. Tento zásah však není v rozporu s ústavním principem zaručujícím vlastnické právo. Každý klient uzavírá s bankou smlouvu, na základě které svěřuje svůj vklad za určitých podmínek bance. Jeho právo tomu odpovídající a závazek banky na vrácení vkladu není však absolutní - s výjimkou případů, kdy má stát záruku za vklady. V případě úpadku banky by mohlo dojít k tomu, že právo klienta na vrácení vkladu bude uspokojeno pouze zčásti. Institut nucené správy má především přispět k ozdravění banky a odvrácení hrozícího úpadku. Omezení klientů dočasným zmrazením vkladů je tedy dočasným nezbytným omezením práv klienta.
K § 29:
Zveřejnění rozhodnutí o nucené správě má zajistit informovanost veřejnosti o tom, že příslušná banka působí za změněných podmínek; rozhodnutí o nucené správě nabývá účinnosti až po jeho zveřejnění.
Pozastavení výkonu funkce vedení banky a její převzetí nuceným správcem je nutnou podmínkou k dosažení cíle nucené správy. Nezbytná jsou technická opatření týkající se zápisu do obchodního rejstříku a podpisových vzorů. Nucený správce svým rozhodnutím podřídí některé obchody banky svému přímému dohledu.
K § 30 a 31:
Nucený správce je oprávněn v zájmu konsolidace banky provádět nezbytná opatření včetně uzavírání poboček příslušné banky a se souhlasem Státní banky československé i zmrazit vklady (§ 31) na dobu nejvýše jednoho roku.
K § 32:
Zájem na ozdravění banky může být vyjádřen i poskytnutím finanční výpomoci Státní bankou československou. Její přednostní splacení vyplývá z toho, že je poskytována jako "poslední záchrana" mimo běžné obchody mezi centrální bankou a bankami.
K § 33:
Nucená správa končí uplynutím stanovené doby za předpokladu, že přinesla požadovaný výsledek. Může být zrušena i dříve, jakmile pominuly důvody pro její trvání. Jestliže však nucená správa nevede k žádoucímu výsledku, je odňato povolení působit jako banka a dochází k likvidaci banky, která probíhá způsobem vyplývajícím z obchodního zákoníku.
K části osmé: Odnětí povolení
K § 34:
Pokud se opatření k ozdravění banky ukáží jako neúčinná, je jí povolení odňato bud po bezvýsledné nucené správě, nebo i bez předchozího zavedení nucené správy. Další důvody pro odnětí povolení jsou odvozeny z příslušné směrnice ES, zejména důvod spočívající v nečinnosti banky v hlavním oboru její činnosti, tj. přijímání vkladů od veřejnosti.
K § 35:
Rozhodnutí o odnětí povolení znamená zásah do celé řady právních vztahů, jejichž subjektem je banka. Zákon proto stanoví povinnost rozhodnutí zveřejnit. Ode dne, ke kterému bylo odňato povolení, je činnost omezena pouze na vypořádání pohledávek a závazků.
K části deváté: Zvláštní ustanovení pro banky založené jako státní peněžní ústavy
K § 36:
Státní peněžní ústavy, které budou v určitém rozsahu i nadále existovat, by zrušením zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách ztratily oporu v právním řádu. Proto je třeba upravit jejich právní poměry a zachovat práva zakladatele ve vztahu ke státním peněžním ústavům. Privatizace státních peněžních ústavů se řídí zákonem č. 92/1991 Sb. Nevylučuje se, v případě mimořádné potřeby, vznik státního peněžního ústavu i za platnosti navrhovaného zákona
K části desáté: Společná ustanovení
K § 37:
Bankovní služby se zásadně poskytují na smluvním základě. Smluvní princip při poskytování služeb je v zákoně zdůrazněn s ohledem na situace, které vznikají a budou vznikat např. v souvislosti se změnou úrokových sazeb u již existujících vkladů. Možnost banky jednostranně měnit podmínky vedení vkladů musí být výslovně uvedena ve smlouvě, kterou klient, a to i v případě zachování jeho anonymity, uzavírá.
Služby je možno poskytovat v omezeném rozsahu se zachováním anonymity klienta, avšak banka má právo zachování anonymity klienta odmítnout u všech služeb. U obchodů nad 100 tisíc Kčs a při pronájmu bezpečnostních schránek je banka povinna žádat prokázání totožnosti klienta. Tato úprava se jeví jako nezbytná v souvislosti s potřebou boje proti "praní špinavých peněz"; ustanovení odpovídá i požadavkům směrnice ES v tomto směru.
Banky při zachování bankovní etiky musí v rámci zákona přihlížet k těmto požadavkům směřujícím k zamezení legalizace peněz z trestné činnosti.
K § 38 a 39:
V § 38 odst. 1 je definován pojem bankovní tajemství. Povinnost zachovávat mlčenlivost ve věcech bankovního tajemství je zcela obvyklou povinností pracovníků bankovního sektoru. Porušení této zákonné povinnosti může založit právo klienta na odškodnění, vznikla-li mu porušením bankovního tajemství v rozporu se zákonem újma. Povinnost podávat zprávy na základě zákona, a tím i nutnost zprostit příslušného pracovníka mlčenlivosti, vyplývá zejména z trestního řádu a notářského řádu; bude nutno specifikovat ji i v předpisech o daňovém řízení.
K § 40 a 41:
Na řízení o udělení povolení, popř. souhlasu podle tohoto zákona, se vztahuje přiměřeně správní řád. Zákon dává předpoklady pro zajištění zdravého fungování bankovního systému v zájmu ochrany vkladatelů, a musí proto dát orgánu, který nese odpovědnost za toto zdravé fungování, i oprávnění rozhodovat o žádostech podle tohoto zákona s přihlédnutím k zájmům celého bankovního systému. Rozhodnutí podle tohoto zákona proto nepodléhá přezkoumání soudem.
Lhůty pro rozhodnutí jsou stanoveny s přihlédnutím k náročnosti posuzování žádostí, které vyžaduje vysokou profesionální úroveň. Lhůta 6 měsíců je nezbytná především při posuzování žádostí o povolení působení zahraničních bank v ČSFR, kdy je nezbytné spolupracovat mj. také s orgány bankovního dohledu v mateřské zemi příslušné banky.
Možnost podat rozklad proti rozhodnutím vychází z analogie se správním řádem, podle kterého se proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy podává rozklad.
K části jedenácté: Ustanovení přechodná a závěrečná
K § 42:
Ustanovením se právní postavení existujících bank a spořitelen uvádí do souladu s tímto zákonem.
K § 44:
Dosavadní záruku za vklady fyzických osob u státních peněžních ústavů je třeba upravit tak, aby záruka zůstala zachována až do vytvoření systému pojištění vkladů a úroků podle zvláštního zákona.
K § 45:
Toto ustanovení řeší situaci bank a spořitelen, které jsou v současné době povinny na základě právního předpisů poskytovat úvěry a půjčky tak, že jim tím vzniká majetková újma; jedná se zejména o oblast bytové výstavby. Na rozdíl od zákona č. 158/1989 úhradu této majetkové újmy, budou mít právní nárok na tuto úhradu.
V Praze dne 7. listopadu 1991
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády ČSFR
a ministr financí ČSFR:
Klaus v. r.
Pozměňovací návrhy k vládnímu návrhu zákona o bankách, ve znění návrhu výborů pro plán a rozpočet na usnesení SL a SN (tisky 1023 a 1090)
§ 1
§ 1, poř. č. 1, posl. Vild
§ 1 odst. 1 zní:
"(1) Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice, založené jako obchodní společnosti podle obchodního zákoníku, nebo státní peněžní ústav podle tohoto zákona (§ 36), které provádějí bankovní operace a mají povolení působit jako banka. Podmínky pro vznik družstevních bank stanoví zvláštní zákon.".
§ 1, poř. č. 1, posl. Vild
§ 1 odst. 2 zní:
"(2) Bankovními operacemi jsou zejména
a) přijímání vkladů od veřejnosti,
b) poskytování úvěrů,
c) investování do cenných papírů na vlastní účet,
d) finanční pronájem,
e) platební styk a zúčtování,
f) vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků,
g) poskytování záruk při otevírání akreditivů,
h) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta
1. s devizovými prostředky,
2. v oblasti termínovaných obchodů a obcí, včetně kursových a úrokových obchodů,
3. s převoditelnými cennými papíry,
i) účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb,
j) poskytování porad ve věcech podnikání,
k) finanční makléřství,
l) směnárenská činnost (nákup devizových prostředků),
m) obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet, včetně poradenství,
n) uložení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot,
o) poskytování bankovních informací,
p) pronájem bezpečnostních schránek,
q) výkon funkce depozitáře investičního fondu.".
§ 1, poř. č. 1, posl. Vild
§ 1 odst. 3 zní:
"(3) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) vkladem svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu;
b) úvěrem v jakékoliv formě dočasné poskytnutí peněžních prostředků.".
§ 1, poř. č. 4, posl. E. Šimko
V § 1 odst. 3 písm. j) za slova "směnárenskou činnost" zařadit "(nákup a prodej devizových prostředků)".
§ 1, poř. č. 1, posl. Vild
V § 1 odst. 4 slova "odstavec 3" nahradit slovy "odstavec 2".
§ 1, poř. č. 1, posl. Vild
V § 1 odst. 5 slova "§ 1 odst. 1 písm. a) a b a v odstavci 3" nahradit slovy "odstavci 2".
§ 1, poř. č. 3, posl. Kudláček
Do § 1 doplnit nový odstavec 5, který zní:
"(5) Bankovní činnosti uvedené v odstavci 3 alternativa 1 písm. a) a f), (alternativa 2 písm. f)) nemůže banka vykonávat s využitím finančních prostředků z vkladů a úroků z vkladů fyzických a právnických osob, není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak.".
§ 1, poř. č. 5, posl. Malina
Do § 1 doplnit nový odstavec 5, který zní:
"(5) Banky hospodařící s vklady vkladatelů nemohou do doby nabytí účinnosti právní úpravy pojištění vkladů a úroků z vkladů fyzických osob vykonávat činnosti uvedené v odstavci 3 písm. a) a f). Toto omezení se netýká subjektů uvedených v § 44 odst. 1 a 3.".
Další odstavce přečíslovat.
§ 5
§ 5, poř. č. 4, posl. E. Šimko
V § 5 odst. 1 první věta zní: "Ten, kdo chce působit jako banka, je povinen požádat ministerstvo příslušné republiky o povolení působit jako banka.".
§ 5, poř. č. 4, posl. E. Šimko
§ 5 odst. 2 zní:
"(2) O udělené povolení působit jako banka rozhoduje ministerstvo té republiky, na jejímž území bude mít banka sídlo, a to po dohodě se Státní bankou československou.".
§ 5, poř. č. 6, posl. Wagner
Jako kompromis pro § 5 odst. 2 a § 6 odst. 2 doplnit: "Rozhodnutí o udělení povolení působit jako banka podepisuje guvernér Státní banky československé a viceguvernér pověřeny řízením ústředí Státní banky československé pro příslušnou republiku.".
§ 5, poř. č. 2, posl. Gandalovič
V § 5 odst. 3 písmeno c) vypustit.
§ 5, poř. č. 1, posl. Vild
V § 5 odst. 3 písm. e) vypustit.
§ 5, poř. č. 3, posl. Kudláček
Z § 5 odst. 3 vypustit písmena d) a e).
§ 6
§ 6, poř. č. 4, posl. E. Šimko
§ 6 odst. 2 zní:
"(2) O udělení povolení podle odstavce 1 rozhoduje příslušné ministerstvo financí republiky, na jejímž území bude mít pobočka zahraniční banky sídlo.".
§ 6, poř. č. 1, posl. Vild
V § 6 odst. 3 písm. e) vypustit.
§ 6, poř. č. 3, posl. Kudláček
Z § 6 odst. 3 vypustit písmena d) a e).
§ 9
§ 9, poř. č. 2, posl. Gandalovič
V § 9 odst. 2 za slovo "zaměstnancem" vložit slovo "téže".
§ 10
§ 10, poř. č. 1, posl. Vild
V § 10 odst. 1 slovo "zejména" nahradit slovem "také".
§ 12
§ 12, poř. č. 3, posl. Kudláček
§ 12 zní:
"12
Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny informovat ve svých provozních prostorách písemnou formou v českém nebo slovenském jazyce o podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a dalších bankovních obchodů a služeb. Ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku tím není dotčeno.".
§ 18
§ 18, poř. č. 1, posl. Vild
V § 18 odst. 1 písm. a) nahradit výraz "10 %" výrazem "50 %".
§ 18, poř. č. 3, posl. Kudláček
V § 18 odst. 2 písm. b) nahradit tečku na konci věty středníkem a doplnit slova "v tomto případě je banka povinna odprodat akcie do 90 dnů.".
§ 18, poř. č. 6, posl. Wagner
§ 18 odst. 3 zní: