Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

4. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 571/1990 Sb., o odměňování učitelů náboženství.

5. Směrnice ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 9889/77-Va/3 pro poskytování osobního ohodnocení dělníků v resortu ministerstva kultury České socialistické republiky (reg. částka 20/1977 Sb.).

6. Usnesení vlády Československé socialistické republiky ze dne 22. října 1965 č. 509 o zásadách pro určování termínů výplat mezd (reg. částka 55/1965 Sb.).

7. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 16820/78-Va/3, o odměňování technickohospodářských pracovníků Ústředí státní památkové péče a ochrany přírody, ústředního ředitelství (reg. částka 28/1978 Sb.).

8. Výnos ústředního ředitele Československé tiskové kanceláře ze dne 1. února 1979 čj. 1000/79 o odměňování odborných, technických, provozních a administrativních pracovníků Československé tiskové kanceláře.

9. Úprava Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky č. Z-6300/1980-C/4, o platových pomeroch zdravotnickych pracovníkov (reg. částka 2/1981 Sb.), v znení úpravy Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky č. Z-1291/1983-C (reg. částka 3/1984 Sb.), úpravy Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky č. Z-5884/1983-C-4 (reg. částka 3/1984 Sb.), a úpravy Ministerstva zdravotnictva Slovenskej socialistickej republiky č. Z-8938-C/4 (reg. částka 10/1985 Sb.).

10. Výnos ústředního ředitele Československého rozhlasu z 1. 12. 1980, kterým se mění a doplňuje výnos z 19. 2. 1977, o odměňování pracovníků Československého rozhlasu - útvarů centrálního řízení (reg. částka 10/1981 Sb.).

11. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 31-588/81-7308 o odměňování redaktorů-novinářů (reg. částka 16/1981 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 514-13530-3127 (reg. částka 8/1985 Sb.) a výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 221-2073-5126 č. 202/1991 Sb.

12. Úprava Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky č. Z-7100/1980-C/4, o prémiovaní zubných laborantov (reg. částka 21/1981 Sb.).

13. Výnos federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 13 z 30. 9. 1981, o odměňování dělníků v samostatných projektových a inženýrských organizacích a útvarech hlavních architektů (reg. částka 34/1981 Sb.).

14. Směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 313-1422/81-7103 pro odměňování zdravotně vysoce rizikových prací při použití izolačních dýchacích přístrojů (reg. částka 8/1982 Sb.).

15. Rozhodnutí ústředního ředitele Československého rozhlasu z 26. 6. 1981, o odměňování redaktorů Československého rozhlasu (reg. částka 8/1982 Sb.).

16. Směrnice federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 2 z 19. 2. 1982 pro poskytování osobního ohodnocení dělníkům v samostatných projektových a inženýrských organizacích a útvarech hlavních architektů (reg. částka 12/1982 Sb.).

17. Směrnice federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 3 z 19. 2. 1982 pro poskytování osobního ohodnocení technickohospodářským pracovníkům v samostatných projektových a inženýrských organizacích a útvarech hlavního architekta (reg. částka 12/1982 Sb.).

18. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. F314-4674-3145,040682, o odměňování uměleckých pracovníků (reg. částka 20/1982 Sb.), ve znění výnosu čj. 514-612-5154 (reg. částka 29/1988 Sb.).

19. výnos Českého geologického úřadu č. 1 z 1. 6. 1982, o odměňování dělníků (reg. částka 24/1982 Sb.).

20. Výnos Českého úřadu geodetického a kartografického č. 4600/1982-22, o odměňování dělníků (reg. částka 30/1982 Sb.).

21. Úprava Slovenského geologického úradu č. 1 zo 16. 4. 1982, o odmeňovaní robotníkov v organizáciách v pôsobnosti Slovenského geologického úradu (reg. částka 32/1982 Sb.).

22. Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 4890/1982-22 pro poskytování osobného ohodnocení dělníkům (reg. částka 6/1983 Sb.).

23. Úprava Slovenského úradu geodézie a kartografie č. 2-3400/198 o odmeňovaní robotníkov v organizáciach v pôsobnosti Slovenského úradu geodézie a kartografie (reg. částka 6/1983 Sb.).

24. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 315-1731/79-7313, o odměňování odborných a administrativních pracovníků orgánů státní správy a některých dalších rozpočtových organizací (reg. částka 30/1979 Sb.).

25. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 515-38434-5147, o odměňování pracovníků dělnických povolání v orgánech státní správy a některých dalších organizacích (reg. částka 26/1988 Sb.).

26. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 3707/83-V/3, o odměňování dělníků (reg. částka 9/1983 Sb.).

27. Výnos ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. MH/4-762/7584/82, o odměňování pracovníků drobných provozoven národních výborů (reg. částka 9/1983 Sb.), ve znění výnosu ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. MH/4-486/4-600/83 (reg. částka 23/1983 Sb.), výnosu ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. MH/13-14 344/3234/84 (reg. částka 5/1984 Sb.).

28. Výnos ústředního ředitele Československého rozhlasu z 1. 11. 1982, o odměňování dělníků Československého rozhlasu (reg. částka 12/1983 Sb.).

29. Směrnice federálního ministerstva dopravy čj. 23 792/82-03, o odměňování a náhradách výdajů spojených s výkonem práce pracovníků vysílaných do zahraničí a jejich rodinných příslušníků (reg. částka 13/1983 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva dopravy čj. 22412/1983-03 (reg. částka 4/1984 Sb.), výnosu federálního ministerstva dopravy čj. 10083/1986-03 a výnosu federálního ministerstva dopravy a spojů čj. 13116/1989 (reg. částka 29/1989 Sb.).

30. Úprava Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. MH-1619/210/1982, o odmeňovaní pracovníkov drobných prevádzkární národných výborov (reg. částka 14/1983 Sb.), v znení úpravy Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. MH 1186/210/1984 (reg. částka 20/1984 Sb.).

31. Úprava Ministerstva kultúry Slovenskej socialistickej republiky č. MK-53/1983-13/PaM, o odmeňovaní robotníkov (reg. částka 19/1983 Sb.).

32. Úprava Ministerstva kultúry Slovenskej socialistickej republiky č. MK-4380/1983-13/PaM, o odmeňovaní pracovníkov v organizáciach riadených Ministerstvom kultúry Slovenskej socialistickej republiky a v organizáciach riadených národnymi výbormi s výskumnou a vývojovou, odbornou a metodickou činnosťou (reg. částka 26/1983 Sb.).

33. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 10 580/83-V/3, o odměňování pracovníků v organizacích řízených ministerstvem kultury České socialistické republiky a v organizací spravovaných národními výbory s výzkumnou, vývojovou odbornou a metodickou činností (reg. částka 6/1984 Sb.).

34. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 6194/84-V/3, o mzdovém zvýhodnění za práci v nerovnoměrně rozvržené pracovní době v období kalendářního roku (reg. částka 19/1984 Sb.).

35. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 51-25345-5123,080586, o odměňování pracovníků vysílaných na akce investiční výstavby na území Svazu sovětských socialistických republik (reg. částka 13/1986 Sb.).

36. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 51-12430-3156 z 12. 9. 1984, o odměňování technickohospodářských pracovníků (reg. částka 22/1984 Sb.), ve znění opatření federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 8. 1985 čj. 515-19738-5122 (reg. částka 22/1985 Sb.) a výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 7. 1987 čj. 514-33885-5112 (reg. částka 17/1987 Sb.).

37. Výnos ústředního ředitele Československého rozhlasu č. 38/1984 Ústředního věstníku Československého rozhlasu o zásadách mzdové politiky v Československém rozhlasu (reg. částka 3/1985 Sb.).

38. Směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 51-14824-3115,281284 z 29. 12. 1984 pro hodnocení a odměňování ztíženého a zdraví škodlivého pracovního prostředí v rozpočtových a příspěvkových organizacích (reg. částka 7/1985 Sb.).

39. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 514-9348-3123 z 8. 2. 1985, o odměňování technickohospodářských pracovníků v organizacích výpočetní techniky (reg. částka 8/1985 Sb.).

40. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 8. 2. 1985 čj. 514-10779-3123, o odměňování dělníků v organizacích výpočetní techniky (reg. částka 8/1985 Sb.).

41. Výnos ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. MH/13-3500/1090/1985, o odměňování pracovníků rozpočtových zařízení národních výborů pro komunální služby (reg. částka 11/1985 Sb.).

42. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 514-18544-5111, o odměňování obchodně provozních pracovníků (reg. částka 24/1985 Sb.).

43. Výnos Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 3/1985, kterým se mění a doplňuje výnos č. 13 ze dne 30. září 1981 o odměňování v samostatných projektových a inženýrských organizacích a útvarech hlavních architektů (reg. částka 26/1985 Sb.).

44. Výnos ministerstva školství České socialistické republiky čj. 16084/87-42, o naturálních požitcích poskytovaných technickohospodářským pracovníkům ve školních lesních podnicích vysokých škol v působnosti ministerstva školství České socialistické republiky a školních lesních hospodářství škol v působnosti národních výborů (reg. částka 10/1987 Sb.).

45. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 4163/87-V/3, kterým se mění a doplňuje výnos čj. 3707/83-V/3 o odměňování dělníků (reg. částka 18/1987 Sb.).

46. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 9450/1987-V/3 pro uplatňování mzdových forem v příspěvkových, rozpočtových a jiných organizací odvětví kultury (reg. částka 18/1987 Sb.).

47. Výnos Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 3/1987, o odměňování pracovníků organizací výzkumné a vývojové základny přímo řízených ústředními orgány (reg. částka 1/1988 Sb.).

48. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 515-34364-5129, o odměňování pracovníků v závodních jednotkách požární ochrany (reg. částka 17/1988 Sb.).

49. Výnos ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne 31. března 1988 č. j. MH/13-9517/1807/88, o odměňování pracovníků drobných provozoven národních výborů a rozpočtových zařízení národních výborů pro komunální služby (reg. částka 23/1988 Sb.), ve znění výnosu ministerstva vnitra a životního prostředí České socialistické republiky ze dne 10. dubna 1989 č. j. MH/1-4696/976/89 (reg. částka 17/1989 Sb.).

50. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 3017/88-V/3, kterým se mění a doplňuje výnos čj. 3707/83-V/3 o odměňování dělníků (reg. částka 35/1988 Sb.).

51. Rozhodnutí ústředního ředitele Československé tiskové kanceláře ze dne 16. června 1988 čj. 236/1988 o odměňování pracovníků dělnických povolání v Československé tiskové kanceláři.

52. Výnos Ministerstva kultúry Slovenskej socialistickej republiky č. MK-8607/1988-13, o odchylnom uplatňovaní úpravy Federálného ministerstva práce a sociálnych vecí o odmeňovaní technickohospodárskych pracovníkov (reg. částka 17/1989 Sb.).

53. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 5695-V/3, kterým se stanoví nomenklatura funkcí, kvalifikačních stupňů a mzdových tarifů (reg. částka 22/1989 Sb.).

54. Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky čj. 9728/89-V/3, kterým se mění a doplňuje výnos čj. 5626/88-V/3 o odchylném uplatnění některých ustanovení výnosu o odměňování technickohospodářských pracovníků (reg. částka 24/1989 Sb.).

55. Výnos Ministerstva kultúry Slovenskej socialistickej republiky č. 78/1990 Sb., ktorým sa určujú nomenklatúry funkcií, kvalifikačné stupne a mzdové tarify umeleckých pracovníkov v organizáciách kultúry v pôsobnosti Ministerstva kultúry Slovenskej socialistickej republiky a v organizáciách kultúry riadených národnými výbormi.

56. Výnos ministerstva zdravotnictví České republiky č. 218/1990 Sb., o odměňování zdravotnických pracovníků.

(3) Mzdová opatření vydaná podle dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.

§ 25

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.

Nedílnou součástí československé radikální ekonomické reformy je též reforma mzdová, jejíž základní zásady schválila vláda České a Slovenské Federativní Republiky svým usnesením č. 887/1990. Přechod k tržnímu ekonomickému systému vyžaduje v oblasti mezd vytvoření takové právní úpravy, která umožní tržní chování všech subjektů (zaměstnavatelů, zaměstnanců, organizací zaměstnavatelů a příslušných odborových orgánů) s minimalizovanými státními zásahy a současně zabezpečí určitou míru ochrany mzdy zaměstnanců s ohledem zejména na mezinárodní závazky. Otázka, zda a pro jaký okruh subjektů se pro přechodné období stanoví zvláštním zákonem regulační zdanění mezd tak, aby se růst mezd nestal stimulem cenové inflace, je předmětem samostatných jednání a případné samostatné zákonné úpravy. Odměňování zaměstnanců v rozpočtové sféře, popřípadě příspěvkové sféře podle § 2 stanoví zvláštní zákon, výhledově se však předpokládá jednotná zákonná úprava. Návrh zákona z důvodu komplexnosti právní úpravy mezd zahrnuje v modifikované podobě celou dosavadní právní úpravu provedenou zákoníkem práce (zejména § 111 až 123).

Vláda ČSFR rovněž svým usnesením č. 348/1991 schválila sjednání Dohody o půjčce Structural Adjustment Loan (SAL) mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Světovou bankou a uložila ministru práce a sociálních věcí zabezpečit plnění mimo jiné těch opatření uvedených v Memorandu rozvojové politiky, která se týkají mzdové politiky. Především jde o závazek opustit systém mzdových tarifů určovaných administrativními zásahy a nahradit jej systémem kolektivního vyjednávání ve mzdách, avšak přitom současně upravit určité minimální nároky zaměstnanců.

Návrh zákona zruší všechny podzákonné právní úpravy odměňování v podnikatelské sféře, které odpovídají v naprosté většině systému administrativně centrálního řízení a neumožňují v plné míře prosadit systém kolektivního vyjednávání, a modifikuje příslušná ustanovení zákoníku práce. Navržený zákon představuje zcela zásadní liberalizaci mezd v podnikatelské sféře.

Mzdový předpis vydaný na základě zmocnění obsaženém v zákoníku práce, kterým se podle zásad mzdové reformy předpokládalo provést novou právní úpravu odměňování v podnikatelské sféře, nelze vydat vzhledem zejména k čl. 4, 28 a 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nichž lze po 31. prosinci 1991 se domáhat práva na mzdu pouze v mezích zákona a povinnosti ukládat toliko na základě zákona. Rovněž dosavadní zákonná úprava odměňování provedená zákoníkem práce již neodpovídá současným podmínkám.

Návrh zákona respektuje závazky vyplývající z úmluv Mezinárodní organizace práce a dalších mezinárodních právních aktů, jimiž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána. Návrh zákona je pracovněprávním předpisem a podle čl. 22 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 556/1990 Sb., je tato úprava v působnosti federace.

Návrh zákona upravuje pouze nejzákladnější práva a povinnosti při poskytování mzdy, všechny ostatní podmínky a nároky budou předmětem kolektivního, popřípadě individuálního vyjednávání. V souladu s tímto přístupem jsou tedy zcela oproti dosavadním úpravám vypuštěna ustanovení o uplatňování mzdových forem, zřizování osobních účtů, odměňování při převedení na jinou práci pro prostoj, pro nepříznivé povětrnostní vlivy, pro nezbytné provozní potřeby zaměstnavatele atd., podrobná úprava mzdových tarifů, katalogů prací a funkcí, příplatků ke mzdě, kromě příplatků vyplývajících z mezinárodních úmluv, a některá další dosud upravovaná ustanovení v zákoníku práce a ve mzdových předpisech. Všechny tyto a další úpravy se stanou předmětem vyjednávání a obsahem smluv. Zákon neužívá pojem zaručená mzda, neboť výslovně zaručuje nárok na minimální mzdu, minimální sazby zvýšené mzdy v některých případech vyplývajících z mezinárodních úmluv a též na minimální mzdové tarify pro případ, kdy nejsou uzavírány kolektivní smlouvy nebo neobsahují ujednání o mzdě.

Též se navrhuje komplexně upravit a výrazně zjednodušit zjišťování průměrného výdělku pro pracovněprávní účely.

Navrhovaná úprava mzdy v podnikatelské sféře nebude mít přímý dopad na příslušné rozpočty. Úprava průměrného výdělku pro pracovněprávní účely, v rozsahu týkajícím se rozpočtových organizací, bude mít dopad na příslušné rozpočty pouze v zanedbatelné míře, vyplývající ze změny techniky výpočtu tohoto průměrného výdělku.

Předpokládá se, že do nového kodexu pracovního práva bude zahrnuta též úprava obsažená v předloženém návrhu.

Zákon upravuje odměňování zaměstnanců v pracovním poměru nebo v členském poměru, kde součástí členství je též pracovní vztah (výrobní družstva, zemědělská družstva). V souladu s připravovanou novou úpravou obchodního kodexu bude nutno v případě členů zemědělských družstev rozlišovat členy, kteří mají postavení námezdních pracovníků (obsahem je pracovní vztah), a členy, kteří mají postavení vlastníka či společníka. Zákon se nevztahuje na odměňování zaměstnanců u zaměstnavatelů, kteří jsou systémem hospodaření zcela napojeni na příslušný rozpočet (rozpočtové organizace); tyto vztahy se předpokládá souběžně upravit zvláštním zákonem. Na příspěvkové organizace se zákon vztahuje, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zákon se rovněž vztahuje na zaměstnance jiných organizací, které nejsou rozpočtovými organizacemi, například zájmových a občanských sdružení, politických stran a církví i když výslovně nejsou organizacemi pouze s podnikatelskou činností.

Návrhem zákona uskutečněná liberalizace mezd rovněž vyžaduje nově upravit zjišťování průměrného výdělku pro pracovněprávní účely. Tato úprava se vztahuje na všechny případy zjišťování průměrného výdělku bez rozlišování charakteru hospodaření zaměstnavatele, tedy i na rozpočtové organizace. Úprava zjišťování průměrného výdělku se vztahuje též na vztahy obdobné pracovnímu poměru, to je například na dohody o pracovní činnosti, či na obdobné pracovní vztahy, například na služební poměry policistů.

Hlavním záměrem předkládané úpravy je podpora kolektivního vyjednávání ve mzdové oblasti. Priorita pouze individuálního sjednávání mzdy by oslabila tradiční ochranu námezdních zaměstnanců, která je obvyklá ve vyspělých zemích.

V převážné míře tedy budou podmínky a výše mezd sjednávány v kolektivních smlouvách. Pro uzavírání kolektivních smluv se použijí ustanovení zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.

Mzdu lze však sjednat mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem též přímo v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě (například smlouvy s manažery); v tomto případě však nelze sjednat nároky v rozporu s příslušnou kolektivní smlouvou nebo se zákonem. Není-li tato podmínka splněna, stává se část smlouvy neplatná ze zákona.

Podle návrhu zákona se za mzdu považují peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty poskytovaná zaměstnanci za práci, pokud nejde o plnění poskytovaná sice v souvislosti se zaměstnáním, ale na základě zvláštních zákonů. Bližší definici mzdy návrh zákona záměrně neupravuje, neboť není účelné jakýmkoliv způsobem strukturu mzdy předurčovat.

Návrh úpravy § 4 obsahuje obecné dispozitivní ustanovení, podle něhož lze v kolektivních smlouvách, popřípadě v pracovních smlouvách upravovat nároky zaměstnanců na mzdu. Kolektivní smlouvy přitom musí respektovat v souladu s § 4 odst. 2 písm. a zákona o kolektivním vyjednávání a s § 20 odst. 2 zákoníku práce příslušná ustanovení navrženého zákona.

Ustanovení v souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce č. 26 o zavedení metod stanovení minimálních mezd, č. 99 o metodách stanovení minimálních mezd v zemědělství a č. 131 o stanovení minimálních mezd se zvláštním zaměřením na rozvojové země stanoví právo zaměstnance na mzdu nejméně ve výši minimální mzdy. Konkrétní výši minimální mzdy stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky svým nařízením. V kolektivních smlouvá lze sjednat vyšší minimální mzdu.

V souladu s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 1, omezující pracovní dobu v průmyslových podnicích na osm hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně, se zaměstnancům zaručuje za práci přesčas dosažená mzda zvýšená nejméně o 25 % průměrného výdělku. Pojem "dosažená mzda" návrh přejímá z dosavadní úpravy obsažené v § 116 zákoníku práce. Se zaměstnanci však lze sjednat náhradní volno nebo vyšší mzdu za práci presčas nebo sjednat mzdu tak, aby v ní bylo přihlédnuto již k práci přesčas, což bude účelné především u řídících a tvůrčích zaměstnanců.

Za práci ve svátek se zákonem zaručuje mzda zvýšená nejméně o 50 % průměrného výdělku. Při poskytnutí náhradního volna se postupuje jako u mzdy za práci přesčas. Zákon též přejímá dosavadní úpravu poskytování náhrady mzdy za svátek podle zákoníku práce.

Za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci přísluší zaměstnancům mzdové zvýhodnění podle kolektivní smlouvy;pokud tato není uzavřena, nejméně ve výši a za podmínek stanovených v nařízení vlády ČSFR.

Při převedení zaměstnance z důvodů uvedených v ustanovení § 8 se mu zaručuje mzda nejméně ve výši průměrného výdělku, nejdéle však po dobu 12 po sobě následujících měsíců. Zákon zde chrání zaměstnance pro případ, kdy je při ohrožení jeho zdraví nebo na základě určitých skutečností převeden na práci s nižší mzdou. Vymezení dalších důvodů a podmínky a výši doplatku při převedení z těchto dalších důvodů lze sjednat v kolektivní smlouvě.

Toto ustanovení chrání též zaměstnavatele, který je povinen na základě rozhodnutí orgánu státní správy převést zaměstnance na jinou práci a vyplácet mu doplatek do průměrného výdělku (částky doplatků mu hradí stát podle příslušného nařízení vlády vydaného podle zmocnění obsaženém v návrhu zákona) nebo který zaměstnává zaměstnance, jemuž vyplácí doplatek z důvodu ohrožení nemocí z povolání (částky doplatků hradí původní zaměstnavatel). Odměňování při vadné práci je přejato z dosavadní právní úpravy (§ 118 zákoníku práce).

Ustanovením o splatnosti mzdy se umožňuje sjednat jiné než měsíční období splatnosti (denní, týdenní, delší); není-li doba splatnosti výslovně sjednána, je mzda splatná pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci. Vyplácet mzdu v jiné než československé měně lze pouze v případě uvedeném v § 20 odst. 1 návrhu zákona. V kolektivní smlouvě lze bez zákonných omezení sjednat též případy, kdy se mzda nevyplácí v pracovní době a na pracovišti. V ostatním se přejímá dosavadní úprava provedená v zákoníku práce. Rovněž úprava srážek ze mzdy obsažená dosud v zákoníku práce je ponechána beze změny, pouze se doplňuje možnost ze zákona srazit neprávem přijaté hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Ustanovení § 10 až 12 se obdobně vztahují též na náhradu mzdy.

Mzda se poskytuje zaměstnancům zásadně v penězích, ale smluvně lze sjednat poskytování mzdy v naturální formě. Ve výši odpovídající minimální mzdě je však vždy třeba vyplatit mzdu v penězích. Jízdní výhody v osobní dopravě jsou výslovně odlišeny od naturální mzdy. Pojem "prodejní cena pro konečného spotřebitele" vyjadřuje, že jde o cenu včetně daně z obratu.

V kolektivní smlouvě lze míru složitosti, namáhavosti a odpovědnosti práce rozlišit tarifními stupni a výší mzdových tarifů bez zákonného omezení nebo uplatnit podnikový mzdový systém bez tarifních stupňů a mzdových tarifů.

Pokud však není kolektivní smlouva uzavřena nebo mzda není v kolektivní smlouvě sjednána, je zaměstnavatel povinen při poskytování mzdy dodržet nejméně výši minimálních mzdových tarifů stanovených nařízením vlády ČSFR podle zmocnění obsaženého v návrhu zákona, ale může poskytovat vyšší mzdu.

Odměna za pracovní pohotovost není mzdou, ale vzhledem k tomu, že tato úprava bezprostředně souvisí s poskytováním mzdy za práci, byla tato úprava zahrnuta do návrhu zákona. V souladu s ustanovením § 95 odst. 1 zákoníku práce se odměňování pracovní pohotovosti ponechává zcela kolektivním smlouvám (zejména při nařízené pracovní pohotovosti) nebo pracovním smlouvám (při dohodnuté pracovní pohotovosti); je však zákonem zaručena odměna za pracovní pohotovost v případě, kdy není sjednána smluvně.

Úprava normování práce je přejata z dosavadní právní úpravy provedené zákoníkem práce.

V návaznosti na mzdovou reformu podle navrhované úpravy, jejímž základním principem je liberalizace vztahů při poskytování mzdy, je nezbytné řešit důsledky navrhované úpravy v oblasti zjišťování průměrné mzdy, to je průměrného výdělku pro pracovněprávní účely. Dosavadní úprava průměrného výdělku vychází z velmi podrobné úpravy mzdových předpisů upravujících jednotlivé mzdové formy a složky mzdy uplatňované při odměňování, a je proto velmi kazuistická a administrativně složitá; v souvislosti s poskytováním mezd podle navrhované úpravy tuto dosavadní úpravu nebude možné používat. Zároveň je potřebné řešit, a to obecně, problémy vznikající v důsledku délky rozhodného období, z kterého se průměrný výdělek zjišťuje podle dosavadní právní úpravy, podle níž je rozhodným obdobím v naprosté většině případů předchozí kalendářní rok. Z toho důvodu při vyšším mzdovém nárůstu v průběhu kalendářního roku se zvyšuje disproporce mezi výší průměrného výdělku a výší mzdy, které zaměstnanec dosahuje v době, kdy se průměrný výdělek používá. Řešení této situace by vyžadovalo provést buď úpravu valorizace průměrného výdělku, která by s ohledem na dosavadní právní úpravu jeho zjišťování byla poměrně složitá, anebo stanovit kratší rozhodné období a tím průměrný výdělek přiblížit době, kdy je používán, a mzdový nárůst je v jeho výši promítnut. V tomto druhém případě by valorizace přicházela v úvahu jen v případech dlouhodobého používání průměrného výdělku, to je pro účely náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání.

Z těchto důvodů se navrhuje stanovit obecnou úpravu zjišťování průměrného výdělku platnou pro zaměstnance u všech zaměstnavatelů, která bude určovat jednotné, základní principy, v jejichž rámci by v případě potřeby mohl být podle konkrétních podmínek způsobu odměňování stanovený bližší postup v rámci kolektivního vyjednávání tak, aby průměrný výdělek co nejvíce odpovídal dosahované mzdě.

Úprava průměrného výdělku pro účely nemocenského pojištění (započitatelný výdělek) a důchodového zabezpečení bude provedena v rámci zvláštních zákonů, které upravují danou oblast práva.

Pokud není mzda sjednávána smluvně, ale pouze stanovena zaměstnavatelem, například vnitřním mzdovým předpisem, je zaměstnavatel povinen toto opatření provést po projednání s příslušným odborovým orgánem. Opatření týkající se norem spotřeby práce se projednávají s příslušným odborovým orgánem podle § 16 návrhu zákona.

Ustanovení § 20 stanoví odchylnou úpravu pro zaměstnance s trvalým místem výkonu práce v cizině, domácké zaměstnance a zaměstnance ve zvláštním zapojení (§ 267 odst. 4 zákoníku práce).

Pracovněprávní vztahy, které výslovně nejsou upraveny navrhovaným zákonem jinak, se řídí zákoníkem práce. Účinnost zákona se navrhuje dnem 1. ledna 1992. Mzdové a jiné nároky vzniklé přede dnem účinnosti zákona se posuzují podle dosavadních předpisů. Zákonem se zrušuje více než 400 mzdových a pracovněprávních předpisů. Rovněž pozbývají účinnosti mzdová opatření, která byla vydána podle dosavadních mzdových předpisů. Po účinnosti zákona se nepoužijí též některé mzdové předpisy, které se dosud obecně vztahovaly jak na podniky s podnikatelskou činností, tak i na rozpočtové organizace, popřípadě příspěvkové organizace.

V Praze dne 10. října 1991

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR:

Miller v. r.