Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1991

VI. v. o.

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČSFR

A MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ

V Praze dne 26. října 1991

114.442/91 - KM/TT

Vážení páni poslanci,

k vaší interpelaci ze dne 1. 10. 1991 (tisk 884) sděluji následující: Významné změny v Evropě si vynutily nově definovat náš vztah ke sjednocenému Německu. Smlouva mezi ČSFR a SRN, která byla parafována 7. 10. 1991 u příležitosti návštěvy prezidenta SRN R. v. Weizsäckera v ČSFR, není mírovou smlouvou. Jako smlouvu, která nahrazuje mírovou smlouvu s Německem, chápeme dohodu o konečném vypořádání ve vztahu k Německu, tzv. Smlouvu 2+4. Smlouva je zaměřena do budoucna a vytváří předpoklady pro rozvoj co nejužší spolupráce ve všech oblastech bilaterálních styků a tím i pro postupné překonání bolestného dědictví minulosti. Jen vzájemnou spoluprací a co nejširšími mezilidskými kontakty se lze zbavit zakořeněných předsudků a nesprávných představ o záměrech "těch druhých". Pohled do budoucnosti znamená shodu obou stran, aby "vnukové a děti netrpěli za viny a hříchy dědů a otců".

Smluvní články, upravující spolupráci v bezpečnostní oblasti a v otázkách dalšího rozvoje procesu KBSE, odrážejí zcela novou kvalitu vzájemných vztahů a mají pro ČSFR mimořádný význam. SRN je nejsilnější a hospodářsky nejvlivnější člen ES. Pro vstup ČSFR do ES je důležité, že v rámci Smlouvy německá strana přijala závazek podporovat čs. úsilí o plné začlenění do ES a dále závazek, že "je připravena působit jak bilaterálně, tak multilaterálně ve prospěch podpory hospodářského rozvoje v ČSFR v rámci plně rozvinutého sociálního tržního hospodářství".

K otázce neplatnosti mnichovské dohody a k mezinárodně - právnímu postavení čs. - německých hranic: Smlouva se SRN v preambuli potvrzuje Smlouvu z r. 1973 také ohledně nulity mnichovské dohody. Ve Smlouvě z r. 1973 je v preambuli uvedena hrozba silou, kterou byla ČSR mnichovská dohoda vnucena, jako jeden z hlavních důvodů neplatnosti mnichovské dohody od samého počátku - "uznávajíce, že mnichovská dohoda z 29. září 1938 byla Československé republice vnucena nacistickým režimem pod hrozbou síly." Pojem "nulitní" (nichtig) čs. strana interpretuje v souladu s Vídeňskou úmluvou o smluvním právu z r. 1969 jako neplatnost od samého počátku. Závažný precedent pro tento výklad je obsažen v mírové smlouvě s Maďarskem, kterou byl prohlášen za nulitní Protokol o rozhodčím výroku mezi ČSR a hortyovským Maďarskem ze dne 2. 11. 1938 (tzv. Vídeňská arbitráž). Podobně ve státní smlouvě s Rakouskem smluvní strany považují anexi Rakouska za nulitní (tj. neplatnou od počátku). Prohlášení tzv. Vídeňské arbitráže za nulitní odpovídá též na dotaz, proč nebylo nutné a ani vhodné ve Smlouvě se SRN řešit otázku hranic s Maďarskem. Pokud jde o čs. - německé hranice, Smlouva potvrzuje současné hranice a jejich neporušitelnost. Mezinárodně - právní platnost současných čs. - německých hranic, zakotvených ve Versailleské smlouvě SRN nikdy nezpochybňovala, na rozdíl od hranice na Odře - Nise a bývalé hranice mezi SRN a NDR. Kontinuitu čs. státu od r. 1918 žádný stát v Evropě ani jinde na světě nezpochybňoval a nezpochybňuje. Jakékoliv zpochybňování kontinuity čs. státu od r. 1918 postrádá opodstatnění. Z hlediska mezinárodního práva čs. stát nepřestal existovat jako subjekt mezinárodního práva tím, že byl vyhlášen Slovenský stát - ať již ústavně nebo protiústavně - a zřízen Protektorát. Otázka právní existence či neexistence Slovenského státu nemůže mít proto vliv na kontinuitu čs. státu od r. 1918. Potvrzení existence čs. státu od r. 1918 ve Smlouvě má význam také proto, že SRN tím uznává protiprávnost a neplatnost důsledků mnichovské dohody, jakými jsou zejména odsazení zbytku ČSR a zřízení protektorátu.

K majetkoprávním otázkám: Čs. strana usilovala, aby majetkoprávní otázky byly Smlouvou vyřešeny v tom smyslu, že smluvní strany nebudou vznášet vůči sobě žádné nároky související s 2. světovou válkou a poválečným uspořádáním. Německá strana pak trvala na tom, že se výslovně nemůže vzdát nároků sudetských Němců. Ve výměně dopisů ministrů zahraničních věcí se má konstatovat, že Smlouva se majetkovými otázkami nezabývá. Tímto řešením se ani my ničeho nevzdáváme, t. j. máme otevřenou možnost - v případe, který nepředpokládáme - uplatňovat naše nároky na reparace, škody způsobené mnichovskou dohodou jakož i předválečné pohledávky nereparační povahy.

Domnělé nároky sudetských Němců podle mezinárodního práva neobstojí. Konfiskace jejich majetku byla provedena v souladu s mezinárodním právem na základě čs. právních předpisů bez nároku na náhradu. Toto čs. stanovisko má oporu také v Pařížské reparační dohodě, která opravňovala ČSR zadržet a likvidovat majetek osob, které byly jejími příslušníky v době, kdy došlo k její okupaci, t. j. sudetských Němců. Jakémukoliv majetkovému odškodnění sudetských Němců brání i nyní platné rehabilitační a restituční zákony, které vylučují odškodnění za zásahy do majetku, ke kterým došlo před 25. 2. 1948. Jistotu pro naše občany před domnělými nároky sudetských Němců skýtá především čs. právní řád vytvářený FS ČSFR. Jediným, kdo by tudíž mohl tento právní stav změnit, je FS.

Pokud jde o čs. perzekuční nároky: německá strana připustila jejich alespoň částečné uspokojení. Avšak naznačila, že podle jejich výpočtů na základě precedentů s jinými státy, by výše fondu či nadace nepřevýšila 100 mil. DM. O této věci se dále jedná.

Po podpisu Smlouvy ministerskými předsedy obou vlád bude tato předložena FS k vyslovení souhlasu spolu s důvodovou zprávou, v níž bude podán podrobný výklad jejich ustanovení.

Závěrem zdůrazňuji, že tato smlouva byla na naší straně připravena důkladně za účasti širokého grémia složeného ze zástupců rezortů a orgánů federálních a obou republik a také za spoluúčasti poslanců FS. O vývoji a problematice jednání jsme průběžně informovali zahraniční výbory SL a SN. Informovali jsme taktéž poslance ČNR a SNR, jakož i pověřené představitele politických stran, hnutí, společenských a náboženských organizací.

Pana poslance Hubálka zároveň žádám, aby tuto odpověď považoval i za odpověď na dopis k čs. - německé smlouvě, jenž mi zaslal 4. 10. 1991.

S úctou

Federální shromáždění ČSFR, Praha