Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

V Praze dne 21. října 1991

Věc: Analýza vývoje ekonomiky za 1. pololetí 1991 a predikce jejího vývoje na rok 1992 včetně návrhu zásad hospodářské politiky v tomto období

Předkládá: M. Čalfa, předseda vlády ČSFR

k analýze vývoje ekonomiky v roce 1991 a predikci jejího vývoje na rok 1992 včetně návrhu zásad hospodářské politiky v tomto období

Analýza vývoje čs. ekonomiky za I. pololetí roku 1991 a navazující krátkodobá predikce je předkládána v krátkém časovém intervalu po vypracování obdobného dokumentu ["Podrobnější analýza vývoje ekonomiky v I. čtvrtletí a její krátkodobá predikce", projednaná vládou ČSFR dne 11. července 1991], který vláda ČSFR projednávala v červenci t. r. a v němž byl analyzován vývoj, v závislosti na dostupných údajích, do dubna až května roku 1991.

Probíhající rychlé změny v chodu ekonomiky jsou dostatečným důvodem k tomu, aby tyto analytické materiály následovaly po sobě v poměrně krátkém časovém odstupu. Transformační proces čs. ekonomiky vstoupil v průběhu letních měsíců do své náročnější fáze, v níž průběh ekonomických procesů se stále významněji dotýká hmotných zájmů jednotlivých vrstev společnosti a politizuje ekonomické diskuse. Hospodářská politika se dostává do centra politického boje a její formování se snaží ovlivnit tlaky, vyvstávající ve společnosti, které často ani nevycházejí z nestranných racionálních národohospodářských úvah. Naopak důsledky hospodářské politiky polarizují politické spektrum, a to i ve velmi významném mezirepublikovém průřezu.

Z tohoto důvodu nemůže být předkládaná analýza pouhou mechanickou aktualizací pohledů na hospodářské ukazatele novější o několik měsíců, nýbrž musí nabídnout hospodářské politice a strategii spolehlivou orientaci pro rozhodování v nových situacích, které se vytvářejí a které se budou vytvářet v blízké budoucnosti, a to především pro ty otázky, které se začínají jevit jako zásadní.

Tomu úseku ekonomického vývoje, jímž se zabýval zmíněný předcházející analytický dokument, tj. zhruba prvních 5 měsíců t. r., dominovaly první účinky radikálních liberalizačních procesů, které byly zahájeny k 1. 1. 1991, účinky makroekonomického rámce, který byl pro ně formulován i účinky postupu systémových a institucionálních změn, které transformační proces ztělesňovaly v jeho konkrétnostech.

Markantními rysy tohoto období byl náhlý cenový šok, který čs. ekonomika nezažila řadu předchozích desetiletí a pozvolné otevírání hospodářského poklesu. Zásadní vnější okolností byl vznik odbytové krize na tradičních čs. trzích v zahraničí. Ve velmi nepříznivých vnějších podmínkách, s nehotovým, postupně budovaným mechanismem svého fungování, nastoupila ekonomika cestu svého nezbytného pronikavého a všestranného přizpůsobování.

V první fázi procesu přizpůsobování deformované ekonomiky se vždy musí jednat spíše o nominální přizpůsobování (prostřednictvím změn cen, důchodů ekonomických subjektů a nominálních toků v ekonomice), zatím co reálné přizpůsobování ekonomiky, změny odbytišť, výrobních programů, technologií, výrobků, vzniky a zániky ekonomických aktivit a jejich subjektů, se dostavují až se zpožděním. I reálné přizpůsobování samo o sobě se nejprve vždy projevuje svými "likvidačními" prvky, zatím co jeho "konstruktivní" prvky, které mají pozitivní účinky na ekonomický růst, se dostavují později. V současné době se čs. ekonomika stále nachází v první fázi těchto složitých přizpůsobovacích procesů a proto přirozeně v souhrnných ukazatelích dominují pohyby nominálních veličin a pokles reálného výkonu.

Makroekonomický rámec, který byl pro chod ekonomiky v roce 1991 vymezen (státním rozpočtem, měnovým programem SBČs, stanovením směnného kursu koruny, principy Generální dohody a dalšími konkrétními hospodářsko-politickými rozhodnutími) byl stanoven na sklonku minulého roku odhadem, pro ekonomiku, která se tehdy, před zahájením liberalizačních procesů, nutně musila jevit jako velmi netransparentní. Mohl být tedy jen aproximativní a otevřený pro následné korekce, při dodržení jeho základních principů. K těmto korekcím také v průběhu dalších měsíců došlo, především úpravou státního rozpočtu, přizpůsobováním měnového programu a úrokové politiky a dalšími opatřeními. Již předchozí analytický dokument upozornil na to, že tehdy konstatované odchylky reálného vývoje ekonomiky od původních předpokladů už jenom z tohoto důvodu nelze přeceňovat a přikládat jim přílišný význam, stejně jako nelze přikládat přílišný význam poznatkům z mechanického srovnávání zásadně nesrovnatelných let 1991 a 1990.

Ekonomický vývoj v I. čtvrtletí, resp. v 5 měsících roku 1991, probíhal v nehotovém a proto provizorním institucionálním prostředí, při provizorních vlastnických vztazích a z toho důvodu byl i významně ovlivňován svérázným typem chování jednotlivých ekonomických subjektů a jejich expektacemi, které vesměs vycházely z velmi krátkodobého horizontu. Samozřejmě byl poznamenán i pomalu postupující demonopolizací a nedokonalostí tržního prostředí.

Předchozí analytický dokument se u vědomí těchto souvislostí orientoval především na kvalitativní interpretaci ekonomického vývoje v tomto období, která vycházela z respektování objektivní vnitřní logiky transformačního procesu tohoto typu ekonomiky. Spíše než fakt růstu cenové hladiny a poklesu hospodářské aktivity, které k této fázi transformačního procesu nerozlučně patří, považoval za podstatně významnější skutečnosti pružnost cenové hladiny, a příchod výrazných stabilizačních tendencí ve vnitřní (cenová hladina) a vnější (platební bilance a směnný kurs) rovnováze. Dospěl proto k závěru, že tento vývoj krátce po liberalizačních opatřeních v podstatě odpovídá očekávatelnému profilu transformačního procesu, že je zřetelně lepší v ukazatelích rovnováhy ekonomiky, které je třeba považovat za prioritní, a že tedy transformační proces v této své první fázi postupuje ve většině svých prvků dobře.

Upozornil však na inflační rizika, která by mohla vyplynout z časového zpoždění některých hodnotových toků za reálnými procesy, zdůraznil rovněž nezbytnost sledovat strukturální profil ekonomického vývoje v různých průřezech a také otázku, nakolik proces reálného přizpůsobování bude odstraňovat strukturální anomálie ekonomiky nahromaděné v minulosti. Předešlá analýza také upozornila na velmi pravděpodobnou skutečnost, že v realitě se ekonomika vyvíjí příznivěji než jak o tom vypovídá dostupná statistická evidence.

Na základě toho předvídal zhruba 15 % poklesu celkového materiálního produktu pro celý rok 1991, o něco menší pokles hrubého domácího produktu, zhruba 700 tis. nezaměstnaných pro poslední měsíce t. r., zhruba 50 % meziročního vzestupu cenového indexu a výsledek běžného účtu platební bilance mezi 0 a 1,8 mld USD pasivního salda.

Zásady hospodářské politiky, které byly na základě této analýzy formulovány ["Zásady hospodářské politiky do konce roku 1991 a opatření k jejich zabezpečení", schválené vládou ČSFR dne 18. 7. 1991], se proto orientovaly na udržení stávajícího kursu stabilizační politiky s mírnými pružnými korekcemi, na všestrannou podporu exportních možností, dobudování chybějících článků v sociálním systému, zlepšení podmínek vstupu zahraničního kapitálu, formulaci příslušných sektorových politik, sledování procesu privatizace, podporu investic do infrastruktury a budování kvalitního trhu. Tyto zásady byly promítnuty do souboru konkrétních národohospodářských opatření.

Bezprostředně zřetelnými rysy ekonomického vývoje ČSFR ve II. čtvrtletí 1991 je pokračování hospodářského poklesu s jeho příslušnými důsledky na zaměstnanost, platební schopnost, a to zvláště na území Slovenské republiky a v odvětvích mimo odvětví produkující polotovary, základní materiály a zboží s poměrně nízkým podílem při dané hodnoty.

V oblasti rovnováhy je zřetelná prozatímní stabilizace cenové hladiny i postupující trendy ke stabilizaci běžného účtu platební bilance. Výsledek souhrnu státních rozpočtů, který v I. čtvrtletí se projevoval očekávatelnou anomálií - vysokým přebytkem - oproti logice důsledku hospodářského poklesu, ale pod silným vlivem inkasa inflační dividendy, se v průběhu letních měsíců navrátil na přirozenou dráhu sledující především klesající dynamiku výkonnosti ekonomiky.

Ve veřejných diskusích posledních měsíců a týdnů, bez ohledu na velmi příznivé trendy rovnováhy ekonomiky a při nepochopení složitosti a objektivní povahy celého procesu transformace, se však do centra veřejné pozornosti dostal především fenomén hospodářského poklesu. Stalo se z něho politikum, které přehlušilo ostatní pozitivní rysy vývoje a hospodářská politika se dostává pod sílící politický tlak řešit především problém hospodářského poklesu bez ohledu na ostatní souvislosti a řešit jej především stimulací vnitřní poptávky, resp. návratem k určitým formám protekcionismu vůči zahraničí a nesystémovou státní ingerencí. Jestliže naprostá neslučitelnost návratu k protekcionismu a rozsáhlé státní ingerenci do ekonomických procesů s logikou ekonomické reformy a cílem transformačního procesu je zcela zřetelná, otázka případné stimulace ekonomického růstu prostřednictvím vnitřní poptávky, její přípustnost, rizika či nepřípustnost natolik zřetelná není.

Předkládaný dokument považuje vyjasnění této otázky a tvorbu zásadního stanoviska hospodářské politiky v této oblasti za zcela klíčové pro další průběh transformačního procesu. Orientuje se proto tedy na zprostředkování analytických informací relevantních pro přípravu formulace tohoto stanoviska.

Analýza výsledného chování ekonomiky v 1. pololetí ukazuje, že se existující struktury čs. ekonomiky skutečně nacházejí ve stádiu počátku reálného přizpůsobování se na nové podmínky. Adaptační proces navíc probíhá v situaci, kdy se ekonomika nachází v procesu institucionálního, organizačního a legislativního dotváření, a je stále nedostatečně nabídkově pružná. Mechanismus ekonomiky v průběhu letošního roku, i když ještě není systémově dohotovený, je jiný než v roce 1990.

Proto je účelnější posuzovat vývoj především v rámci roku 1991 a věnovat menší pozornost hodnocení vývoje ve srovnání s minulým rokem, tedy s obdobím zásadně nesrovnatelným.

Z výsledků podrobnější analýzy vývoje ekonomiky ČSFR v 1. pololetí 1991 (viz příloha II.), která se pokusila postihnout oba výše naznačené pohledy, vyplývá, že vývoj a výsledky čs. ekonomiky v 1. pololetí jako celku, i ve II. čtvrtletí jako jeho součásti, jsou v rozhodující míře ovlivňovány systémovými faktory, jejichž účinnost nastala již v průběhu I. čtvrtletí t. r. přijetím zásadních liberalizačních opatření hospodářské politiky zabezpečujících hlavní záměry Scénáře ekonomické reformy.

Vliv těchto hospodářských aktů, synergicky zesilovaný účinkem faktorů věcného charakteru, působí i v průběhu II. čtvrtletí fakticky stejným směrem jako na počátku roku, takže celkové výsledky ekonomiky měřené vývojem makroekonomických agregátních ukazatelů jsou za pololetí logicky vesměs horší než na konci I. čtvrtletí.

Prohloubil se pokles růstového výkonu ekonomiky a návazně na to se nadále zvyšoval počet uchazečů o práci (míra nezaměstnanosti v srpnu dosáhla 5,12 %). Zhoršení nastalo ve II. čtvrtletí v oblasti důchodové situace podniků a jejich likvidity, a u vývoje salda státního rozpočtu. Nicméně v průběhu II. čtvrtletí se pozvolna zmírňuje zhoršování, či se dokonce mírně zlepšuje charakteristika vnější rovnováhy ekonomiky - salda platební bilance a stability kursu čs. koruny vůči zahraničním měnám.

Po prudkém cenovém šoku provázejícím liberalizaci tvorby cen se uvnitř 1. pololetí celkový vzestup cenové hladiny spotřebitelských cen (po nárazu nabídky na poptávkovou bariéru v nových cenových podmínkách) výrazně zpomalil, a na počátku 2. pololetí se spotřebitelské ceny zatím ustálily na hladině o 49,1 % vyšší proti cenové úrovni v prosinci m. r. Souběžně s tímto vývojem je patrné zpomalení poklesu reálného produktu.

Vývoj míry úspor, která se ve II. čtvrtletí navrátila do kladných hodnot, naznačuje určité oživení sklonu obyvatelstva k úsporám a rostoucí preferenci korunových úspor. Pozitivní vliv zde měla dosavadní úroková politika i faktická stabilizace spotřebního klimatu na vnitřním trhu.

Přes snížení sklonu obyvatelstva ke spotřebě se v průběhu II. čtvrtletí zpomaluje pokles maloobchodního obratu státních obchodních organizací. Významný je rostoucí podíl maloobchodního obratu realizovaného mimo státní a družstevní obchod (odhaduje se na 13 %).

V průběhu celého prvního pololetí je patrný postupný růst exportu čs. produkce (měsíční hodnoty vývozu v běžných cenách se za 7 měsíců zvyšují), jako pozitivní důsledek devalvace. Proto se i postupně zlepšuje výsledek obchodní bilance, počínaje květnem přešlo její saldo již do aktiva. Přesto však celkové pololetní saldo skončilo pasivem zhruba 10 mld Kčs fco (hlavně v důsledku pasiva se SSSR vlivem poklesu objemu vývozu a změny ocenění dovážených surovin ve světových cenách).

Ve II. čtvrtletí došlo k dalšímu zhoršení směnných relací zahraničního obchodu v důsledku poklesu dosahovaných realizačních cen u vývozu (zejména vlivem posunu v jeho zbožové struktuře). Po prudkém růstu dovozních cen přechodem účtování masivních surovinových dovozů zejména ze SSSR na bázi světových cen na počátku roku je však nyní hladina dovozních cen již relativně stabilní. Podle výsledků výběrového šetření FSÚ došlo k posunu směnných relací o asi 2,4 procentních bodů (I. čtvrtletí relace 73,5 %, 1. pololetí 71,1 % úrovně roku 1990). Odrazem toho je i to, že výsledné pasivní saldo obchodní bilance v běžných cenách (-10 mld Kčs) je v objemovém vyjádření (tj. ve stálých cenách) aktivní.

V teritoriální struktuře vývozu nastal příznivý posun růstem podílu vývozu do zemí s tržní ekonomikou, resp. vývozů za konvertibilní měny. Tento bezesporu pozitivní vývoj však nelze přeceňovat, neboť není v plné míře jen odrazem žádoucí změny teritoriální struktury vývozu ve prospěch náročnějších trhů (SSSR je nadále největším obchodním partnerem), ale je i důsledkem změny platebních podmínek zahraničně obchodních operací na "měkkých" trzích teritoria bývalé RVHP.

Celková čs. hrubá zadluženost v konvertibilních měnách vzrostla za 1. pololetí o 0,7 mld USD, tj. méně než se očekávalo, a činila k 30. 6. 1990 8,8 mld USD. Obsluha dluhů zatěžovala čs. platební bilanci v rozsahu zhruba čtvrtiny exportních příjmů. Naproti tomu se nadále nedaří naplňovat záměr čerpání kumulovaného čs. aktiva v SSSR. Obdobná situace se - zvláště v souvislosti se současným vývojem - jeví ve vztahu k Jugoslávii.

Registrovaný příliv zahraničního kapitálu do ČSFR je stále nízký a neodpovídá očekávání. Počet podniků se zahraniční majetkovou účastí dosáhl asi 3 000, jejich kapitálová síla je však velmi nízká. Jediným významnějším přílivem zahraničního kapitálu (vyjma půjček od MMF) byl převod kapitálové účasti firmy Volkswagen (350 mil. USD). Nadále rovněž neexistují významnější sítě zahraničních bank v ČSFR. Nelze však nevidět neregistrovaný příliv zahraničního kapitálu do nákupu čs. aktiv, včetně jeho účasti v procesu malé privatizace.

Jestliže exportní poptávka má v průběhu roku 1991 dynamizující účinek na ekonomiku, opačně působí situace na trhu investic. Trh investic prochází složitým transformačním procesem a nachází se nadále v hluboké depresi vyvolané poklesem investiční aktivity průmyslu i zemědělství, ale i poklesem investic v terciární sféře, včetně rozhodující infrastruktury, ekologie a služeb, kde jsou však již patrné určité (objemově však zatím nevýznamné) zárodky růstu investiční poptávky v souvislosti s postupujícím privatizačním procesem ve sféře obchodu a služeb. Nadále trvá, a to i přes již přijatá opatření k částečné valorizaci výdajů, stagnace investiční (ale i neinvestiční) poptávky veřejného sektoru daná převažující restriktivní výdajovou politikou. Tento vývoj je závažný zejména z hlediska delšího časového horizontu tím, že omezuje zakládání potenciálních prorůstových faktorů budoucího vývoje, vzhledem k charakteru momentálního hospodářského poklesu je však přirozený.

Vývoj jednotlivých složek agregátní poptávky spolu s nedostatečnou pružností nabídky domácích producentů ve svém souhrnu ovlivnil i celkový růstový výkon ekonomiky měřený objemem vytvořeného čistého národního důchodu. Jeho pokles, ve vazbě na zrychlující se pokles výkonů ve všech základních odvětvích národního hospodářství, se ve II. čtvrtletí dále prohloubil (ve srovnatelných cenách činil pokles v I. čtvrtletí 7,3 % proti stejnému období m. r., ve II. čtvrtletí 19,8 %).

Novým jevem pak je, že v průběhu II. čtvrtletí došlo ke změně relace mezi vytvořeným a užitým národním důchodem, a to k převisu tvorby národního důchodu nad jeho užitím, který byl směrován na vývoz. Na nižším užití národního důchodu se podílí pokles osobní spotřeby i hmotné spotřeby nevýrobních odvětví.

V průběhu 1. pololetí se rychle zvyšovala nezaměstnanost. Měsíční přírůstky byly rovnoměrné a pohybovaly se v rozmezí 30 - 40 tis. osob s určitým urychlením v červenci, kdy bylo registrováno 62 tis. nových uchazečů o zaměstnání. Míra nezaměstnanosti dosáhla ke konci srpna již 5,12 % s výrazně nepříznivějším rozložením regionální zátěže ve Slovenské republice.

Celková situace je však do určité míry podhodnocována přetrváváním a relativním zvýšením přezaměstnanosti (skryté nezaměstnanosti) vzhledem k již zmíněné disproporci ve vývoji výkonnosti ekonomiky a zaměstnanosti. Tento stav však není dlouhodobě udržitelný. Na druhé straně na celkovém počtu nezaměstnaných se podílejí i skupiny lidí, kteří nikdy nepracovali a nyní se registrovali jako nezaměstnaní (ženy v domácnosti apod.) a tzv. dobrovolní nezaměstnaní (převážně občané Romské národnosti).

V průběhu II. čtvrtletí byl patrný určitý obrat ve vývoji vyplácených mezd, jejichž objem se (přes téměř 10 %-ní pokles počtu zaměstnanců) zvýšil díky urychlení růstu průměrných mezd. V tomto vývoji je však zjevná odvětvová a teritoriální diferenciace. Značně vyšší jsou dosahované průměrné mzdy především v soukromém sektoru, společných podnicích a afilacích zahraničních firem, prudký růst nastal v dříve platově podceněných odvětvích, kde neplatí nebo nepůsobí dost účinně mzdová regulace (peněžnictví, zahraniční obchod, spoje, cestovní ruch), zaostává vývoj průměrných mezd v rozpočtové sféře.

Ve finančním hospodaření podnikové sféry je patrné značné zpomalení tvorby zisku, když se v průběhu prvních 4 měsíců plně vyčerpaly cenové faktory růstu ukazatelů výkonů a zisku. Tvorba zisku se dále snižovala a ve srovnání s I. čtvrtletím poklesla ve II. čtvrtletí o více než třetinu. Současně je patrná značná disparita tvorby zisku v jednotlivých odvětvích a regionech (výrazně nižší podíl Slovenské republiky). V závěru II. čtvrtletí se tvorba zisku dostala na nominálně stejnou úroveň (v běžných cenách) jako ve stejných měsících r. 1990, kdy cenová hladina byla podstatně nižší, což signalizuje vážné poruchy jak ve finanční situaci podnikové sféry, tak ve vývoji odvodů do státního rozpočtu. Příznivě byl vývoj zisku ovlivňován pomalým růstem mzdových nákladů.

Zmíněná diferenciace v tvorbě vlastních zdrojů podnikové sféry a rozdílnost v přístupu k úvěrovým zdrojům v závislosti na bonitě jednotlivých podniků vyúsťuje ve stále se šířící řetězový nárůst platební neschopnosti. Vyjádřeno v objemu závazků po lhůtě splatnosti se platební neschopnost po prudkém vzrůstu během měsíce ledna a stabilizaci zhruba do počátku dubna opět prudce zhoršila a k 30. 6. je vykázána v objemu přes 114 mld Kčs za ústředně řízené organizace. Reálně je však možno usuzovat, že faktický objem insolventnosti je (vzhledem k nepodchycení vzájemných tzv. obchodních úvěrů mezi dodavateli a odběrateli) ještě vyšší.

Vysoký rozsah platební neschopnosti je třeba považovat za velmi nepříznivý zdroj budoucích problémů, které mohou při různých řešeních působit na další pokles reálného výkonu ekonomiky nebo na oživení inflačních tlaků.

Nominální hodnota úrokového zatížení úvěrů poskytovaných bankovní soustavou podnikové sféře se v II. čtvrtletí částečně snížila (vyjádřeno v hodnotě průměrné roční úrokové míry asi o 0,15 bodu) po snížení diskontní sazby a maximální odchylky úrokových měr komerčních bank od diskontu s ohledem na vývoj inflace. Reálná úroková míra u starých úvěrů je stále v pásmu záporných hodnot, zatímco úroková míra u úvěrů nově poskytovaných v průběhu roku se pravděpodobně udrží v kladných hodnotách. Rozsah úroků splacených podnikovou sférou je minimálně dvaapůlkrát větší než ve stejném období minulého roku.

V závěru II. čtvrtletí převážil v oblasti státních rozpočtů vliv poklesu agregátního výkonu ekonomiky a agregátní poptávky nad vlivy cenovými, které dominovaly v prvních měsících roku. Došlo ke zlomu v dosavadním trendu stále rostoucího přebytku úhrnu státních rozpočtů a v následujících měsících se kumulované saldo pokladního plnění (po kulminaci v květnu na hodnotě +20,9 mld Kčs) snížilo ke konci srpna zhruba na polovinu (předběžný odhad). Z hlediska stability rozpočtové soustavy a možnosti dosažení rozpočtovaného ročního přebytku (8 mld Kčs) je rozhodující vývoj přebytku federace při pohybu rozpočtů obou republik v okolí hranice pasiva (k 31. 7. saldo rozpočtu ČR -0,5, SR +0,2 mld Kčs).

Z regionálního hlediska je zřejmá značná disparita mezi současným průběhem transformačního procesu v České republice a Slovenské republice. Ta se koncentruje do méně příznivého vývoje růstové i exportní výkonnosti ekonomiky SR s odrazem ve výrazně vyšším počtu uchazečů o práci, a tím vyšší míře nezaměstnanosti (k 31. 8. ČR 3,4 %, SR 8,7 %) zejména ve Východoslovenském regionu. Je proto zřejmé, že vývoj náročnějšího klimatu tržního prostředí a otevřenější střetávání s běžnými parametry světového obchodu klade a bude i dále klást na přizpůsobení slovenské ekonomiky daleko větší tlak s příslušnými sociálními a politickými implikacemi.

V celkovém pohledu lze konstatovat, že hospodářsko-politická strategie, která tento vývoj utvářela a spoluutvářela, byla ve svých základních principech správná, a není tedy nutné měnit základní stavební kameny reformy. V této fázi se nezbytný přechod od jednoho typu ekonomiky ke zcela jinému nemůže obejít bez hlubokého hospodářského poklesu s jeho příslušnými důsledky. Za úspěch lze považovat, že objektivně daná priorita - rychlá obnova vnitřní a vnější rovnováhy, začala být naplňována poměrně rychle.

Československo opustilo ekonomiku velmi deformovanou dlouhodobým centrálním plánováním, prosazováním autarkie a tzv. mezinárodní socialistické integrace. Neefektivní věcné deformace nelze odstranit bez hospodářského poklesu a bez sociálních nákladů, ani je nelze odstranit v krátkém čase. Systémově však ČSFR stále ještě nemá k dispozici takovou otevřenou tržní ekonomiku, jakou mají na příklad západoevropské země. Její reakce na hospodářsko-politická opatření nejsou a nemohou být takové, jaké by bylo možné očekávat od vyzrálých a stabilizovaných tržních ekonomik.

Řada poznatků z analýzy ukazuje, že jakékoliv rozhodování o zásadních makroekonomických otázkách pro rok 1991 a 1992 musí brát na zřetel nejen ty charakteristické rysy současné situace, které jsou viditelné na první pohled, ale i ty důležité charakteristiky, které sice stojí v pozadí, ale mohou být o to více určující. Podle současného stavu znalostí jde o následující významné skutečnosti:

1. Na sklonku léta 1991 v čs. ekonomice dochází k postupnému reálnému přizpůsobení stále jen v omezené míře, omezování rozsahu výrob zaostává za chováním poptávky a vývoj zaměstnanosti zaostává za dynamikou výroby. Mění se sice směry odbytu mezi jednotlivými zahraničními trhy a mezi vnitřním a zahraničním užitím, dochází ale jen okrajově k likvidaci neperspektivních hospodářských aktivit a jejich nositelů a k uvolňování zde vázaných výrobních faktorů. Nedochází ke změnám technologií a k výraznějším inovacím nabídky domácího podnikatelského sektoru, kromě některých oblastí služeb;

2. Vzhledem k tomu, že reálné přizpůsobování teprve začíná, a hodnotové toky navíc za ním zaostávají, nepříznivě se vyvíjí trend produktivity práce a jednotkových nákladů výroby. Pro udržení konkurenceschopnosti čs. průmyslu má proto klíčový význam chování mzdové složky jednotkových pracovních nákladů, tj. pomalý růst nominálních mezd;

3. Díky pomalému růstu hladiny nominálních mezd a stabilizaci cenové hladiny přetrvává relativně značná odchylka parity kupní síly koruny a volně směnitelných měn od jejich směnných kursů. Ta poskytuje všeobecnou konkurenční výhodu čs. výrobcům před zahraničními, pokud je jejich konkurenceschopnost vázána na cenu. Tato odchylka má však přechodný charakter do té doby, než se plně projeví důsledky působení objektivně působících zrovnovažujících mechanismů. Jakkoliv je obecně čs. konkurenceschopnost v zásadě založena na komparativně nižší úrovni čs. mezd, je tato výhoda částečně znehodnocována komparativně nižší úrovní produktivity práce a kvalitativními charakteristikami nabídky. Odchylka parity kupní síly od kursu má tedy pro čs. konkurenceschopnost značný význam. Její příliš rychlá eroze vzestupným pohybem mezd a cen není v čs. zájmu;

4. V čs. alokačním, cenovém mechanismu, trvají nadále významné hodnotové distorse. Struktura vnitřních relativních cen není ještě plně objektivizovaná a kompatibilní se strukturou relativních cen ve vyspělých otevřených tržních ekonomikách. Je tomu tak proto, že část čs. cen je stále regulována, směnný kurs je odchylný od parity kupní síly, komparativně vysoká se jeví reálná úroková míra, regulován je mzdový vývoj a ceny v zemědělství. Obnova ekonomického růstu za této situace nemusí probíhat podle optima alokační efektivnosti;

5. Ukazují se významné překážky v působení signálů cenového a tržního mechanismu na alokační procesy, které snižují nabídkovou pružnost ekonomiky. Existují jednak díky působení systémových faktorů (proces privatizace teprve začíná, chaotický je stav a způsob fungování velkoobchodní sítě, existují silné monopolní prvky a překážky vstupu do odvětví, nepružná je bankovní sféra, rudimentární je trh kapitálu), ale i díky působení stávajícího makroekonomického rámce (především vlivu vysoké úrokové míry na pružnost fungování maloobchodu a velkoobchodu);

6. Nabídková pružnost ekonomiky je výrazně omezena břemenem minulosti (vysoká imobilizace podnikových a bankovních aktiv, nedostatečná vybavenost sektoru komerčních bank a podnikové sféry vlastním kapitálem). Přes řadu volných kapacit ve zpracovatelských odvětvích průmyslu, ve stavebnictví a v dopravě je nabídková pružnost omezena též kapacitami v některých odvětvích infrastruktury (především u telekomunikací a dopravních cest v energetice) a vysokým vytížením kapacit v odvětvích výroby polotovarů a základních materiálů;

7. Vzhledem k tomu, že technickoekonomická úroveň čs. základních fondů silně zaostává ze evropskou normou, a nabídka domácích výrobců investičních statků vesměs neodpovídá potřebám modernizace těchto základních fondů, resp. zcela nových investic, může se čs. poptávka po investičních statcích orientovat především na dovozy. Obdobné tendence lze předpokládat i u spotřebitelských preferencí v konečné domácí poptávce obyvatelstva i bez ohledu na komparativní cenovou nevýhodnost dovozů u většiny spotřebních zboží;

8. Přes zásadní cenovou konkurenceschopnost čs. výrobců oproti zahraničním, není ochrana domácího trhu fiskálními nástroji dostatečná, především u neobchodního dovozu fyzických subjektů, resp. u části obchodních dovozů (nepřítomnost dovozní spotřební daně);

9. Podíl dovozů a vývozů na agregátním výkonu čs. ekonomiky je komparativně výrazně nižší než ve vyspělých tržních ekonomikách. Postupné dosažení jejich parametrů v tomto ohledu je mimořádně významným předpokladem pro růst efektivnosti čs. ekonomiky. Stimulace čs. ekonomického růstu prostřednictvím plošné stimulace vnitřní poptávky by znamenala krok ke snížení čs. exportní nabídky, k posílení vnitřního užití na úkor exportu a tedy první krok k nenaplňování tohoto strategického předpokladu;

10. Čs. hospodářský pokles je z významné části důsledkem poklesu poptávky na tradičních čs. zahraničních trzích. Pokles produkce výrobců postižených ztrátou těchto odbytišť, především výrobců investičních statků, je jen omezeně a s riziky řešitelný stimulací vnitřní poptávky. Tyto skutečnosti do té míry, nakolik pravdivě a výstižně charakterizují stávající strukturální rysy čs. ekonomiky, naznačují, že případná snaha o stimulaci ekonomického růstu prostřednictvím plošné stimulace vnitřní poptávky, může být mimořádně riskantní z toho důvodu, že by ve svých bezprostředních důsledcích: