Ruší se všechny právní normy uvedené ve zrušovacím ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Účinnost
§ 28
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Církve, náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace v České a Slovenské Federativní republice nebyly dosud majetkově rehabilitovány s jedinou vyjímkou, kterou představuje zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, který, jako vůbec první rehabilitační zákon, vrátil řeholím a kongregacím 72 objekty a 2 objekty vrátil arcibiskupství olomouckému.
Je však nutné přistoupit k rehabilitaci církví a náboženských společností. K tomuto kroku vedou předkladatele důvody historické, současné a výhled do budoucna.
Z historického hlediska je vhodné znovu připomenout, že právě církve, náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace odsouzené komunistických režimem k postupnému odumření, byly hned na počátku vlády totality zbaveny téměř veškerého majetku. Některé církve byly obrány doslova o veškerý majetek, ale všem byl ponechán pouze majetek sloužící bezprostředně bohoslužebným účelům. Ostatní majetek, který umožňoval jejich další působení (nemocnice, školy, domovy důchodců, útulky, sirotčince a pod.) jim byl odebrán a dále jim byl odebrán veškerý majetek, který by mohl být ekonomickou základnou pro krytí nákladů při realizaci jejich činnosti. Veškerý majetek, který jim zůstal, byl pod tuhou kontrolou státu a bez souhlasu církevních tajemníků nemohla být provedena žádná dispozice s tímto majetkem. Tato právní úprava platí dodnes pouze s tím, ze byla zrušena funkce církevních tajemníků.
Církve, náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace dnes chtějí získat vedle nezávislosti politické i ekonomickou, kterou by si mohly zajistit vnitřní život. Již teď se počítá, že budou zapojeny do řady všeobecně prospěšných projektů, jako jsou sociální záchranná síť, sociální péče, zdravotnické služby pro speciální skupiny občanů, boj proti nelegálnímu užívání drog, pomoc amnestovaným a azylantům a další projekty. Církve hodlají pomoci státu u těch nejpotřebnějších, avšak k tomu potřebují nejen své budovy, kde by mohly začít pracovat, ale i zdroje financování.
Do budoucna se počítá s tím, že církve budou, pokud se jejich vnitřního života týká, samostatné. Zdrojem jejich příjmů by měly být sbírky a dary věřících, jejich pravidelné příspěvky (daně nebo něco podobného), příspěvky obcí a pomoc státu, zejména pokud se týká oprav kulturních památek, ale i dalších církevních aktivit prospěšných společnosti. Vedle toho je nezbytně nutné, aby se církvím a náboženským společnostem dostal zpět jejich majetek, který by materiálně podstatným způsobem zajišťoval činnost církví a náboženských společností.
Konečně je třeba připomenout, že i vláda ČSFR ústy svého předsedy Mariana Čalfy a místopředsedů Pavla Rychetského a Josefa Miklošky přislíbila několikrát a to i na půdě Federálního shromáždění, že církve, náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace budou rehabilitovány. Tento zákon tedy představuje shodnou vůli církví a náboženských společností, poslanců Federálního shromáždění a vlády ČSFR. Je nepochybné, že navrácením majetku nedojde k návratu politické výlučnosti církví, ale že se tím vytvoří prostor pro jejich službu společnosti.