FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
836
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky k vyslovení souhlasu Evropská úmluva o vydávání
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění ČSFR souhlasí s přístupem k Evropské úmluvě o vydávání sjednané v Paříži 13. prosince 1957 s výhradou, že průvoz osob podle článku 21 bude povolen jen za podmínek, za kterých se dává souhlas s vydáním.
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění ČSFR
Evropská úmluva o vydávání byla sjednána v rámci Rady Evropy v r. 1957. Jejím cílem je prohloubení spolupráce mezi členskými státy a vytvoření účinného nástroje boje proti zločinnosti.
Úmluva je založena na zásadě obligatorního vydávání. Dožádaná strana nemá možnost, kromě přepadů přesně stanovených, vydání odmítnout. Povinnost vydat se vztahuje ke všem osobám proti, kterým vedou příslušné orgány dožadující strany trestní řízení. V dosavadní praxi se ustálilo pravidlo, že příslušnými orgány se rozumí soudy a prokuratura nikoliv policie /čl. 1 a 2/.
Aby se zamezilo tomu, že orgány smluvních stran budou zatěžovány méně významnými případy byla přijata zásada, že vydávání bude uskutečňováno jen pro trestné činy za které je v obou státech stanoven trest odnětí svobody nebo ochranné opatření nejméně na jeden rok. Obsahuje též ustanovení /čl. 2/, že smluvní strany mohou za určitých podmínek vyloučit určité konkrétní trestné činy z působnosti Úmluvy. Má umožnit přijetí Úmluvy i státy, které rozhodují o vydání ne podle stanovené sazby, ale mají ve svých zákonech seznam trestních činů, pro které lze nebo nelze vydat.
Úmluva výslovně zakazuje vydání pro trestné činy politické nebo činy, které s nimi souvisí /čl. 3/. Zároveň umožňuje odmítnout vydání pro obecný trestný čin pokud má obavy, že by vyžádané osobě bylo pro její rasu, náboženství, národnost nebo politické názory odepřeno spravedlivé zacházení. V souladu s ustálenou mezinárodní praxí se atentát nebo pokus o něj na hlavu státu nebo člena její rodiny nepovažuje za politický trestný čin.
Úmluva zakazuje vydání pro trestné činy vojenské. Zákaz se vsak nevztahuje na případy, kdy příslušník o brojených sil spáchá obecný trestný čin. Pokud jsou splněny všechny Úmluvou stanovené podmínky musí být vydán. Vydávání pro fiskální trestné činy je možné jen v případě, že se příslušné strany na tom předem dohodnou /čl. 4 a 5/.
Úmluva dává stranám právo odmítnout vydání svých vlastních občanů. V zásadě však vydání nezakazuje. Rozhodnutí stran o tom, zda vydají vlastního občana bude záviset na jejich právním řádu. Pokud dožádaný stát nevydává své vlastní občany musí věc předložit příslušným orgánům, aby mohly případně zahájit trestní stíhání. Tím však z úmluvy nevyplývá žádná povinnost tak učinit /čl. 6/.
Úmluva umožňuje státům odmítnout vydání v případech, kdy byl trestný čin spáchán na jejich území nebo na místě, které je považováno za jejich území /lodě, letadla/. Vydání může být též odmítnuto pokud je proti vyžadované osobě již vedeno v dožádaném státě pro stejný čin trestní stíhání /čl. 7 a 8/.
Vydání je výslovně zakázáno v případech, kdy vyžádaná osoba již byla pro stejný čin odsouzena nebo již bylo rozhodnuto nezahajovat nebo zastavit proti ní trestní stíhání. Zákaz platí v případech, kdy stíhání nebo trestnost byly v dožádaném státě promlčeny /čl. 9 a 10/.
V případech, že v dožádaném státě hrozí vydané osobě trest smrti může dožádaný stát trvat na ujištění, že takový trest nebude vykonán. Pokud toto zjištění nedostane nebo jej nebude považovat za dostačující, může vydání odmítnout /čl. 11/.
V čl. 12 a 13 stanoví Úmluva způsob a náležitosti podávání žádosti o vydání.
Úmluva zajišťuje práva vydané osoby tím, že je zajišťuje, že v dožádaném státě nemůže být postižena pro jiný čin než, pro který byla vydána s vyjímkou případů, které jsou přesně stanoveny. Nemůže být též bez souhlasu dožádané strany vydána do třetího státu /čl. 14 a 15/.
Úmluva umožňuje dožadujícímu státu, aby v naléhavých případech požádal, aby vyžádaná osoba byla vzata do předběžné vazby /čl. 16/. Ponechává však ve výlučné pravomoci orgánů dožádaného státu, aby o žádosti rozhodly podle vlastních předpisů a na základě vlastního posouzení naléhavosti případu. Na dožádaném státu se též ponechává rozhodnutí komu vyhoví v případech, kdy o vydání určité osoby žádá více států.
Úmluva podrobně upravuje způsob předání vydávané osoby, předání věcí a postup, když je předání uskutečňováno přes území třetích států, které jsou stranou Úmluvy /čl. 18, 19, 20, 21 a 22/. Zakotvuje zásadu, že kromě výslovně stanovených případů se postupy při vydávání a předběžném zadržení řídí výhradně právem dožádané strany.
Pokud jde o používaný jazyk přijala Úmluva zásadu, že všechny potřebné doklady budou buď v jazyce dožádané nebo dožadující strany. Tím, že však zároveň umožňuje dožádané straně požadovat překlad do některého z oficiálních jazyků Rady Evropy dává stranám volnou ruku, aby se dohodly na tom, jaký jazyk budou používat /čl. 23/.
Úmluva přijala zásadu, že s nepatrnou vyjímkou související s přepravou osob ze zámořských území bude náklady spojené s vydáváním hradit vždy ta strana, na jejímž území vznikly. Náklady spojené s průvozem hradí dožadující strana /čl. 24/.
Pod pojmem ochranné opatření se pro účely Úmluvy v ČSFR rozumí ochranná výchova a ochranné léčení /čl. 25/.
Vzhledem k velké rozmanitosti v právních řádech evropských států a snaze umožnit všem z nich, aby byly stranou Úmluvy, byla přijata zásada /čl. 26/, která umožňuje všem stranám, aby při podpisu nebo při ukládání ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, učinily výhradu ke kterémukoliv jejímu ustanovení.
Závěrečné články 27-32 upravují územní působnost, vztah k jiným úmluvám, podpis, přístup, odstoupení, vstup v platnost a povinnosti depozitáře, kterým Generální tajemník Rady Evropy způsobem, který se neliší od ostatních obdobných dokumentů.
Evropská úmluva o vydávání
Vlády, které podepsaly tuto Úmluvu, jsouce členy Rady Evropy
vycházejíce z toho, že cílem Rady je prohloubení jednoty mezi jejími členy;
vycházejíce z toho, že tento cíl může být dosažen sjednáním dohod a společnými akcemi v právních záležitostech;
vycházejíce z toho, že přijetí jednotných pravidel o vydávání může přispět k sjednocování,
se dohodly na následujícím:
Článek 1
Povinnost vydávat
Smluvní strany se zavazují vydávat si, v souladu s ustanoveními a podmínkami uvedenými v této Úmluvě, všechny osoby, proti kterým vedou příslušné orgány dožadující strany trestní řízení, nebo které jsou vyžadovány těmito orgány k výkonu trestu nebo ochranného opatření.
Článek 2
Trestné činy, pro které lze vydat
1. Vydání bude uskutečněno pro trestné činy za které právní řád dožadující i dožádané strany stanoví trest odnětí svobody nebo ochranného opatření nejméně na jeden rok nebo trest přísnější. Pokud již trest nebo ochranné opatření byly na území dožadující strany uloženy, musí být nejméně v trvání čtyř měsíců.
2. Pokud se žádost o vydání vztahuje k několika samostatným odděleným trestným činům, které jsou všechny trestné podle právních řádů dožadující i dožádané strany odnětím svobody nebo za ně lze uložit ochranné opatření, ale některé nesplňují podmínky stanovené pro délku trestu, který může být uložen, dožádaná strana má právo uskutečnit vydání i pro tyto trestné činy.
3. Kterákoliv smluvní strana, jejíž právní řád neumožňuje vydání pro určité trestné činy uvedené v odst. 1 tohoto článku, může vyloučit tyto trestné činy z působnosti této Úmluvy.
4. Smluvní strana, která chce použít práva, které jí poskytuje odst. 3 tohoto článku, předá Generálnímu sekretáři Rady Evropy při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu buď seznam trestných činů, pro které se vydávání povoluje nebo seznam těch, pro které je vyloučeno. Zároveň uvede právní normy, které upravují možnost nebo vyloučení vydávání. Generální sekretář rozešle tyto seznamy ostatním signatářům.
5. Jestliže právní řád některé ze smluvních stran dodatečně vyloučí vydávání pro další trestné činy, tato smluvní strana o tom informuje Generálního tajemníka. Generální tajemník to sdělí ostatním signatářům. Tato informace vstoupí v platnost tři měsíce poté, kdy ji Generální tajemník obdržel.
6. Kterákoliv strana, která využije práva uvedeného v odst. 4 nebo 5 tohoto článku, může kdykoliv použít tuto Úmluvu i na trestné činy, kteří byly z její působnosti vyloučeny. Bude informovat Generálního tajemníka Rady o těchto změnách, který je sdělí ostatním signatářům.
7. Kterákoliv strana může použít reciprocity pokud jde o trestné činy, které jsou vyloučeny z působnosti této Úmluvy podle tohoto článku.
Článek 3
Politické trestné činy
1. Vydání nebude povoleno pokud je trestný čin, pro který se vydání žádá, považován dožádanou stranou za trestný čin politický nebo trestný čin, který s trestným činem politickým souvisí.
2. Stejné pravidlo bude použito pokud má dožádaná strana vážné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro obecný trestný čin byla podána, aby mohla být stíhána nebo trestána osoba pro svoji rasu, náboženství, národnost nebo politické názory nebo že by postavení takové osoby bylo pro některá z těchto důvodů posuzováno předpojatě.
3. Atentát nebo pokus o něj na hlavu státu nebo člena její rodiny, nebudou pro účely této Úmluvy považovány za politický trestný čin.
4. Ustanovení tohoto článku nebudou mít vliv na závazky, které smluvní strany přijaly nebo v budoucnu přijmou v jiných mnohostranných mezinárodních úmluvách.
Článek 4
Trestné činy vojenské
Vydávání pro trestné činy vojenské, které nejsou obecnými trestnými činy, je vyloučeno z působnosti této Úmluvy.
Článek 5
Trestné činy fiskální
Vydání podle ustanovení této Úmluvy bude povoleno pro trestné činy, které se vztahují k daním, dávkám, clům a devizovým předpisům pouze v případě, že příslušná smluvní strana se rozhodne zařadit tyto trestné činy do kategorie, pro které je vydání možné.
Článek 6
Vydávání vlastních občanů
1. (a) Smluvní strany mají právo odmítnout vydání vlastních občanů.
(b) Smluvní strany mohou prohlášením učiněným při ukládání ratifikační listiny nebo listiny o přístupu pro účely této Úmluvy vymezit pojem "občan".
(c) Občanství bude určováno k době, kdy se přijímá rozhodnutí o vydání. Jestliže však osoba, o jejíž vydání se žádá, je v období mezi přijetím rozhodnutí o vydání a jeho provedením uznána za občana dožádané strany, může dožádaná strana použít ustanovení pododstavce písmene (a) tohoto článku.
2. Jestliže dožádaná strana nevydává své občany, předá na žádost dožadující strany věc svým příslušným orgánům, aby mohly zahájit stíhání, pokud to považují za vhodné. Spisy, informace a doličné věci které se vztahují k trestnému činu budou bezplatně předány způsobem uvedeným v odst. 1 článku 12. Dožadující strana bude informována o výsledku své žádosti.
Článek 7
Místo spáchání činu
1. Dožádaná strana může odmítnout vydání osoby žádané pro trestný čin, který považuje podle svého právního řádu za spáchaný zcela nebo z části na svém vlastním území nebo v místě, které považuje za své území.
2. Pokud byl trestný čin, pro který se vydání žádá, spáchán mimo území dožadující strany, vydání může být odmítnuto pouze v případech, kdy právní řád dožádané strany neumožňuje stíhání pro stejnou kategorii trestných činů spáchaných mimo její území nebo kdy nedovoluje vydání pro konkrétní trestný čin.
Článek 8
Stíhání pro totožné trestné činy
Dožádaná strana může odmítnout vydání žádané osoby v případech, kdy příslušné orgány této strany vedou proti ní stíhání pro trestný čin nebo trestné činy, pro které se vydání žádá.
Článek 9
Překážka pravomocně rozhodnuté věci
Vydání nebude povoleno v případech, kdy příslušné orgány dožádané strany vynesly pravomocné rozhodnutí v řízení proti žádané osobě o trestním činu nebo činech, pro které se vydání žádá. Vydání může být též odmítnuto pokud příslušné orgány dožádané strany již rozhodly nezahajovat nebo zastavit stíhání pro stejný trestný čin nebo činy.
Článek 10
Promlčení
Vydání nebude povoleno, pokud žádaná osoba nemůže být podle právního řádu dožadující nebo dožádané strany stíhána nebo trestána pro promlčení.
Článek 11
Trest smrti
Pokud je podle právního řádu dožadující strany za trestný čin, pro který se vydání žádá, stanoven trest smrti a pokud právní řád dožádané strany pro takový trestný čin trest smrti nestanoví nebo není obvykle vykonáván, vydání může být odmítnuto pokud dožadující strana neposkytne ujištění, považované dožádanou stranou za dostačující, že trest smrti nebude vykonán.
Článek 12
Žádost a potřebné doklady
1. Žádost bude podána písemně a bude předána diplomatickou cestou. Jiný způsob předání může být stanoven přímo dohodou mezi dvěma nebo více stranami.
2. K žádosti bude přiložen:
(a) originál nebo ověřená kopie pravomocného rozsudku nebo rozhodnutí o uložení ochranného opatření, nebo příkaz k vzetí do vazby, nebo jiného dokladu, který má stejný účinek a byl vydán v souladu s právním řádem dožadující strany;
(b) označení trestných činů, pro které se vydání žádá; co nejpřesnější uvedení doby a místa jejich spáchání, právní kvalifikaci a odkaz na příslušné právní normy;
(c) Kopie příslušných právních předpisů a tam kde to není možné jejich obsah a co nejpřesnější popis žádané osoby spolu s jakoukoliv další informací, která může přispět k její identifikaci a určení jejího občanství.
Článek 13
Dodatkové informace
Pokud dožádaná strana nepovažuje informace předané dožadující stranou za dostatečné pro přijetí rozhodnutí pro splnění závazků vyplývajících z této Úmluvy, vyžádá potřebné dodatkové informace a může též stanovit lhůtu pro jejich dodání.
Článek 14
Zásada speciality
1. Proti osobě, která byla vydána, nebude vedeno stíhání, nebude odsouzena ani omezena její svoboda na základě výkonu rozhodnutí o trestu, nebo ochranném opatření pro jiný trestný čin spáchaný před jejím předáním než pro ten, pro který byla vydána. Z žádného jiného důvodu nebude též omezena její osobní svoboda s výjimkou následujících případů:
(a) Pokud strana, která ji předala, souhlasí. Žádost o tento souhlas bude podána spolu s doklady uvedenými v článku 12 a protokolem obsahujícím výpověď vydané osoby ke spáchanému trestnému činu. Souhlas bude dán, pokud trestný čin, pro který se žádá vydání, patří mezi ty, pro které se vydání uskutečňuje podle ustanovení této Úmluvy.
(b) Pokud tato osoba měla možnost opustit území smluvní strany, do které byla předána a neučinila tak do 45 dnů od propuštění nebo se na toto území vrátila, když je před tím opustila.
2. Dožadující strana však může přijmout jakákoliv opatření, aby donutila tuto osobu opustit své území nebo jakákoliv zákonná opatření včetně řízení v nepřítomnosti, aby předešla promlčení.
3. Pokud se změní právní hodnocení spíchaného trestného činu, stíhání vydané osoby bude pokračovat a může být odsouzena jen pokud nové právní hodnocení vycházející ze stejného skutkového základu odpovídá trestnému činu, pro který by bylo možné vydání.
Článek 15
Vydání do třetího státu
S výjimkou případů uvedených v článku 14 odst. 1 písmeno (b) dožadující strana nepředá bez souhlasu dožádané strany jiní straně nebo třetímu státu jí předanou osobu, jejíž vydání žádá uvedená jiná strana nebo třetí stát pro trestné činy spáchané před jejím předáním. Dožádaná strana může požadovat dokumenty uvedené v článku 12 odst. 2.
Článek 16
Předběžná vazba
1. Příslušné orgány dožadující strany mohou v naléhavých případech žádat, aby hledaná osoba byla vzata do předběžné vazby. Příslušné orgány dožádané strany rozhodnou v této žádosti podle vlastního právního řádu.
2. V žádosti o předběžnou vazbu bude uvedeno, že je k dispozici jeden z dokumentů uvedených v článku 12 odst. 1 písmeno (a) a že bude zaslána žádost o vydání. Bude též uvedeno, pro který trestný čin bude o vydání žádáno, kdy a kde byl trestný čin spáchán a pokud je to možné bude předán popis hledané osoby.
3. Žádost o předběžnou vazbu bude poslána příslušným orgánům dožádané strany diplomatickou cestou nebo přímo poštou, telegramem nebo prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie (INTERPOL) nebo jakýmkoliv jiným způsobem, jehož odeslání a přijetí lze doložit nebo který je dožádaná strana ochotna přijmout. Dožadující orgán bude bez odkladu informován o výsledku.
4. Předběžná vazba může být zrušena pokud dožádaná strana nedostane do 18 dnů od zadržení žádost o vydání a dokumenty uvedené v článku 12. V žádném případě nesmí být delší než 40 dnů od zadržení. Možnost předběžného propuštění se nevylučuje, dožádaná strana však musí přijmout opatření, která považuje za potřebná, aby hledaná osoba nemohla uprchnout.
5. Propuštění nevylučuje nové vzetí do vazby a vydání, pokud žádost o vydání dojde následně.
Článek 17
Střet žádostí
Pokud o vydání žádá současně víc jak jeden stát, ať už pro stejný trestný čin nebo pro různé trestné činy, dožádaná strana bude přihlížet při rozhodování o tom komu vyhoví ke všem okolnostem, zejména k závažnosti a místu spáchání trestného činu, dále k datu žádosti k občanství vyžadované osoby a k možnosti následného vydání do dalšího státu.
Článek 18
Předání osoby, která má být vydána
1. Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu způsobem uvedeným v článku 12, odst. 1 o svém rozhodnutá ohledně žádosti o vydání.
2. Důvody pro celkové nebo částečné odmítnutí budou sděleny.
3. Pokud dožádaná strana souhlasí, informuje dožadující stranu o místě a datu předání a o době, kterou byla vyžádaná osoba z důvodu vydání držena ve vazbě.
4. S výjimkou ustanovení odstavce 5 tohoto článku může být vyžádaná osoba propuštěna po uplynutí 15 dnů, pokud nebyla převzata k stanovenému datu a v každém případě bude propuštěna po uplynutí 30 dnů. Dožádaná strana může odmítnout vydat takovou osobu pro tentýž trestný čin.
5. Pokud okolnosti, které nelze překonat, zabrání straně předání nebo převzetí osoby, která má být vydána, oznámí to druhé straně. Obě strany se dohodnou na novém datu předání a budou použita ustanovení odstavce 4 tohoto článku.
Článek 19
Odložení nebo podmíněné předání
1. Dožádaná strana může, poté když přijme rozhodnutí o vydání, odložit předání vyžádané osoby, aby ji mohla trestně stíhat, nebo pokud již byla odsouzena, aby na ni mohl být na jejím území vykonán trest za jiný trestný čin než pro který je žádáno vydání.
2. Namísto odložení předání může dožádaná strana vyžádanou osobu dočasně předat dožadující straně za podmínek, které budou mezi stranami dojednány.
Článek 20
Předání věcí
1. Na žádost dožadující strany dožádaná strana, v rozsahu který jí to její právní řád umožňuje, zajistí a předá věcí:
(a) které mohou být použity jako důkazy, nebo
(b) které byly získány trestnou činností a v době zadržení byly nalezeny u vyžádané osoby nebo byly objeveny dodatečně.
2. Věci uvedené v odst. 1 tohoto článku budou předány i když dojednané vydání nemohlo být uskutečněno protože vyžádaná osoba zemřela nebo uprchla.
3. Pokud uváděné věci podléhají zabavení nebo propadnutí na území dožádané strany může si je v souvislosti s probíhajícím trestním řízením dočasně ponechat nebo je předat s podmínkou, že jí budou vráceny.
4. Jakákoliv práva k těmto věcem, která může mít dožádaná strana nebo třetí osoby, zůstávají zachována. Pokud tato práva existují, budou věci vráceny bezplatně dožádané straně co nejdříve po sloučení řízení.
Článek 21
Průvoz
1. Průvoz územím některé ze smluvních stran bude povolen po podání žádosti způsobem, který je uveden v článku 12 odst. 1, za předpokladu, že strana, která je žádána o povolení průvozu nepovažuje předmětný trestný čin za politický nebo výlučně vojenský ve smyslu článků 3 a 4 této Úmluvy.
2. Průvoz občana státu, který je žádán o povolení průvozu, tak jak je definován v článku 6, může být odmítnut.
3. S výjimkou uvedenou v odst. 4 tohoto článku bude nutno dodat doklady uvedené v článku 122, odst. 2.
4. Pokud bude použita vzdušná přeprava budou platit následující pravidla:
(a) pokud nemá být uskutečněno přistání, dožadující strana informuje stranu přes jejíž území má být let uskutečněn a potvrdí, že má doklady uvedené v článku 12, odst. 2 písm. (a). V případě, že dojde k neplánovanému přistání, tato informace bude považována za žádost o předběžnou vazbu ve smyslu článku 16 a dožadující strana podá formální žádost o průvoz;
(b) pokud se počítá s přistáním, dožadující strana podá formální žádost o průvoz.
5. Kterákoliv strana však může při podpisu nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu k této Úmluvě, prohlásit, že povolí průvoz osob za některé nebo všech podmínek, za kterých dává souhlas s vydáním. V takovém případě může být použita reciprocita.
6. Průvoz vydávané osoby nebude uskutečňován přes území, kde je důvodná obava, že její život nebo svoboda by mohla být ohrožena pro její rasu, náboženství, občanství nebo politické názory.
Článek 22
Postupy
Kromě případů, kdy tato Úmluva stanoví jinak budou se postupy pokud jde o vydávání a předběžnou vazbu řídit výhradně právním řádem dožádané strany.
Článek 23
Jazyk
Doklady, které mají být vystaveny, budou v jazyce dožadující nebo dožádané strany. Dožádaná strana může požadovat překlad do některého z oficiálních jazyků Rady Evropy, který si zvolí.
Článek 24
Náklady
1. Náklady na území dožádané strany související s vydáním ponese tato strana.
2. Náklady související s průvozem územím Strany, která byla požádána o povolení průvozu, ponese dožadující strana.
3. V případě vydání z nemetropolitního území dožádané strany budou náklady za dopravu mezi tímto územím a metropolitním územím dožadující strany, hrazeny stranou dožadující. Stejné pravidlo platí o nákladech za dopravu mezi nemetropolitním územím dožádané strany a jejím metropolitním územím.
Článek 25
Definice "ochranné opatření"
Pro účely této Úmluvy se pojmem "ochranné opatření" rozumí jakýkoliv příkaz zahrnující zbavení svobody, který byl vydán trestním soudem dodatkem nebo namísto rozsudku odnětí svobody.
Článek 26
Výhrady
1. Kterákoliv smluvní strana může při podpisu této Úmluvy nebo při ukládání ratifikační listiny nebo listiny o přístupu učinit výhrady ke kterémukoliv ustanovení nebo ustanovením Úmluvy.
2. Kterákoliv smluvní strana, která učinila výhrady, je může odvolat, jakmile to okolnosti dovolí. Toto odvolání bude uskutečněno sdělením Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Smluvní strana, která učinila výhradu k některému z ustanovení Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení jinou stranou v jiném rozsahu než v jakém sama toto ustanovení přijala.
Článek 27
Územní působnost
1. Tato Úmluva bude platit na metropolitních územích smluvních stran.
2. Ve vztahu k Francii bude též platit v Alžírsku a v zámořských departmentech ve vztahu k Spojnému královstvím Velké Británie a Severního Irska na Channel Islands a na Isle of Man.
3. Spolková republika Německo může rozšířit působnost této Úmluvy na "Land" Berlin sdělením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který bude informovat další strany o tomto sdělení.
4. Přímým ujednáním mezi dvěmi nebo více smluvními stranami může být působnost této Úmluvy, za podmínek stanovených v těchto ujednáních, rozšířena na kterákoliv území těchto stran, jiných než jsou uvedena v odst. 1, 2 a 3 tohoto článku, za jejichž zahraniční vztahy kterákoliv z těchto stran odpovídá.
Článek 28
Vztahy mezi touto Úmluvou a dvoustrannými dohodami
1. Tato úmluva nahradí u států, které jsou jí vázány, ustanovení všech dvoustranných dohod, smluv a ujednání, která upravují vydávání mezi kterýmikoliv dvěma smluvními stranami.
2. Smluvní strany mohou sjednávat mezi sebou dvoustranné nebo mnohostranné dohody pouze k doplnění ustanovení této Úmluvy nebo aby napomáhali použití zásad, které obsahují.
3. Pokud se vydávání mezi dvěmi nebo více stranami uskutečňuje na základě jednotné právní normy, strany mohou upravovat své vzájemné vztahy pokud jde o vydávání, výlučně podle tohoto systému bez ohledu na ustanovení této Úmluvy. Stejná zásada bude platit mezi dvěma nebo více smluvními stranami, pokud každá z nich má platnou právní normu, na základě které se vykonávají na jejím území příkazy k vzetí do vazby vydaná na území jiné strany nebo stran. Smluvní strany, které mezi sebou vylučují nebo v budoucnosti vyloučí působnost této Úmluvy podle tohoto odstavce, informují o tom Generálního tajemníka Rady Evropy. Generální tajemník bude informovat ostatní smluvní strany o sděleních, která obdržel podle tohoto odstavce.
Článek 29
Podpis, ratifikace a vstup v platnost
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u Generálního tajemníka Rady.
2. Úmluva vstoupí v platnost za 90 dnů po uložení třetí ratifikační listiny.
3. Pokud jde o signatáře, kteří budou ratifikovat poté Úmluva vstoupí v platnost za 90 dnů po uložení jejich ratifikačních listin.
Článek 30
Přístup
1. Výbor ministrů Rady Evropy může pozvat kterýkoliv stát, který není členem Rady, aby k této Úmluvě přistoupil, za podmínky, že pro rezoluci, která bude takovéto pozvání obsahovat, budou hlasovat všichni členové Rady, kteří Úmluvu ratifikovaly.
2. Přístup bude prováděn uložením listiny o přístupu u Generálního tajemníka Rady, vstoupí v platnost za 90 dnů po uložení.
Článek 31
Odstoupení
Kterákoliv ze smluvních stran může za sebe odstoupit od této Úmluvy sdělením Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odstoupení nabude platnost za šest měsíců poté, kdy Generální tajemník Rady takové sdělení obdrží.
Článek 32
Informace
Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členy Rady a vlády států, které přistoupily k této Úmluvě o následujícím:
(a) o uložení ratifikačních listin a listin o přístupu;
(b) o datu vstupu této Úmluvy v platnost;
(c) o všech prohlášeních učiněných podle ustanovení článku 6 odst. 1 a článku 26, odst. 2;
(d) o všech výhradách učiněných podle článku 26, odst. 1;
(e) o odvolání výhrad podle článku 26, odst. 2;
(f) o sděleních o odstoupení obdržených podle ustanovení článku 31 a o datech, kdy tato odstoupení vstoupí v platnost.
x x x
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně zmocnění podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Paříži dne 13. prosince 1957 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy; Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie vládám signatářů.