Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

(2) Rozhodci jmenovaní mimo seznam rozhodců musí mít předpoklady uvedené v článku 14. odstavec 1.

(1) Soud bude soudem s vlastní pravomocí.

(2) Jakákoliv námitka vznesená stranou ve sporu, že tento spor nespadá do soudní pravomoci, nebo z jiných důvodů nespadá do pravomoci Soudu, bude posouzena tímto Soudem, který určí, zda se jí bude zabývat jako předběžnou otázkou, nebo zda ji přiřadí ke skutkové podstatě sporu.

(1) Soud rozhodne spor v souladu s takovými právními pravidly, na nichž se strany dohodnou. Není-li takové dohody, použije soud právo smluvního státu, který je stranou ve sporu (včetně jeho norem kolizních) a takové předpisy mezinárodního práva, které mohou být použity.

(2) Soud nesmí vynést výrok podle zásady non liquet na základě nedostatku nebo nejasnosti práva.

(3) Ustanovení odst. 1 a 2 nemohou bránit Soudu rozhodovat spor podle zásady ex aequo et bono, pokud se na tom strany dohodnou.

Soud může v jakékoliv fázi řízení, pokud to považuje za nezbytné a s výjimkou případů, kdy se strany dohodnou jinak

a) vyzvat strany, aby předložily doklady nebo jiné důkazy a

b) navštívit místo spojené se sporem a vést zde taková šetření, která uzná za vhodná.

Každé rozhodčí řízení bude vedeno v souladu s ustanoveními tohoto oddílu a s výjimkou, kdy se strany dohodnou jinak, v souladu s Pravidly rozhodčího řízení platnými ke dni, k němuž se strany dohodly na rozhodčím řízení. Pokud se objeví jakákoliv procesní otázka, která není upravena tímto oddílem nebo Pravidly rozhodčího řízení či jinými pravidly dohodnutými stranami, rozhodne tuto otázku Soud.

(1) Pokud se strana nedostaví nebo nepředloží své stanovisko, nebude to znamenat souhlas s tvrzením druhé strany.

(2) Pokud se v jakékoliv fázi řízení strana nedostaví nebo nepředloží své stanovisko, může druhá strana požádat Soud, aby se zabýval otázkami, které mu byly předloženy a vynesl rozhodnutí. Před vynesením rozhodnutí se Soud obrátí na stranu, která se nedostavila nebo nepředložila své stanovisko, a udělí jí k tomu potřebný čas, leda že by se spokojil s tím, že tato strana nemá v úmyslu tak učinit.

S výjimkou případů, kdy se strany dohodnou jinak, bude Soud řešit, pokud o to bude stranou požádán, každý další nebo dodatečný nárok nebo protinárok vyplývající přímo z předmětu sporu za předpokladu, že je to v souladu s dohodou stran a jinak spadá do soudní pravomoci Střediska.

S výjimkou případů, kdy se strany dohodnou jinak, může Soud doporučit, pokud se domnívá, že to okolnosti vyžadují, jakákoliv prozatímní opatření, která by měla být přijata k zachování příslušných práv každé ze stran.

(1) Soud rozhoduje spory většinou hlasů všech svých členů.

(2) Rozhodčí nález bude vydán písemně a bude podepsán členy Soudu, kteří o něm hlasovali.

(3) Rozhodčí nález se bude zabývat každou otázkou předloženou Soudu a uvede důvody, na nichž je založeno.

(4) Každý člen Soudu může připojit svůj vlastní názor na rozhodčí nález, ať nesouhlasí s většinou nebo s ní souhlasí, nebo vyjádření svého nesouhlasu.

(5) Středisko nebude zveřejňovat rozhodnutí bez souhlasu stran.

(1) Generální tajemník zašle bezodkladně ověřené opisy rozhodčího nálezu stranám. Rozhodčí nález bude považován za vydaný ke dni, ke kterému byly ověřené opisy odeslány.

(2) Na žádost strany učiněnou do 45 dnů po dni, ke které mu byl vydán rozhodčí nález, může Soud po oznámení druhé straně rozhodnout jakoukoliv otázku, kterou v nálezu opomněl rozhodnout a opraví jakékoliv písařské, početní nebo podobné chyby v nálezu. Jeho rozhodnutí se stane součástí rozhodčího nálezu a bude oznámeno stranám stejným způsobem jako rozhodčí nález. Lhůty uvedené v článku 51 odstavec 2 a článku 52 odstavec 2 začnou běžet ode dne, ke kterému bylo rozhodnutí vydáno.

(1) Vyskytne-li se mezi stranami jakýkoliv spor o výklad nebo rozsah rozhodčího nálezu, může každá strana požádat o jeho výklad písemnou žádostí adresovanou generálnímu tajemníkovi.

(2) Pokud možno bude žádost předložena Soudu, který vydal rozhodčí nález. Nebude-li to možné, bude vytvořen nový Soud podle oddílu 2 této kapitoly. Soud může, pokud má za to, že to okolnosti vyžadují, přerušit výkon rozhodčího nálezu až do svého rozhodnutí.

(1) Každá strana může požádat o přezkoumání rozhodčího nálezu písemnou žádostí, adresovanou generálnímu tajemníkovi na základě zjištění nějaké skutečnosti takové povahy, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje rozhodčí nález, za předpokladu, že v době vydání rozhodčího nálezu nebyla tato skutečnost Soudu ani žadateli známa a žadatelova neznalost této skutečnosti nebyla způsobena nedbalostí.

(2) Žádost bude uplatněna do 90 dnů po zjištění této skutečnosti a v každém případě do tří let ode dne, ke kterému byl rozhodčí nález vydán.

(3) Žádost bude pokud možno předložena Soudu, který vydal rozhodčí nález. Nebude-li to možné, bude vytvořen nový Soud podle oddílu 2 této kapitoly.

(4) Soud může, pokud má za to, že to okolnosti vyžadují, přerušit výkon rozhodčího nálezu až do svého rozhodnutí. Pokud žadatel požaduje přerušení výkonu rozhodčího nálezu, bude výkon prozatímně přerušen, dokud Soud nerozhodne o této žádosti.

(1) Každá strana může požádat o zrušení rozhodčího nálezu písemnou žádostí adresovanou generálnímu tajemníkovi z jednoho nebo více následujících důvodů:

a) Soud nebyl řádně vytvořen;

b) Soud zjevně překročil svoji pravomoc;

c) na straně člena Soudu se vyskytla korupce;

d) došlo k závažnému porušení základních procesních pravidel; nebo

e) v rozhodčím nálezu nebyly uvedeny důvody, na kterých je založen.

(2) Žádost bude uplatněna do 120 dnů ode dne, ke kterému byl vynesen rozhodčí nález vyjma případů, kdy je zrušení požadováno z důvodu korupce; taková žádost bude uplatněna do 120 dnů od zjištění korupce a v každém případě do tří let ode dne, ke kterému byl rozhodčí nález vydán.

(3) Po přijetí žádosti předseda bezodkladně určí ze seznamu rozhodců tříčlenný Výbor ad hoc. Žádny člen Výboru nebude z členů Soudu, který vynesl rozhodčí nález, nebude stejné národnosti jako kterýkoliv z těchto členů, nebude občanem státu, který je stranou ve sporu nebo státu, jehož občan je stranou ve sporu, nebyl jmenován do seznamu rozhodců žádným z těchto států a nejednal jako smírčí soudce ve stejném sporu. Výbor bude mít pravomoc zrušit rozhodčí nález nebo kteroukoliv jeho část z jakéhokoliv důvodu uvedeného v odstavci 1.

(4) Ustanovení článků 41 až 45, 48, 49, 53 a 54 a kapitol VI a VII se budou obdobně používat i na řízení před Výborem.

(5) Výbor může, pokud má za to, že to okolnosti vyžadují, přerušit výkon rozhodčího nálezu až do svého rozhodnutí. Pokud žadatel požaduje přerušení výkonu rozhodčího nálezu, bude výkon prozatímně přerušen, dokud Výbor o této žádosti nerozhodne.

(6) Bude-li rozhodčí nález zrušen, bude spor na žádost kterékoliv strany předložen novému Soudu vytvořenému podle odstavce 2 této kapitoly.

(1) Rozhodčí nález bude pro strany závazný a nebude předmětem odvolání nebo jakéhokoli jiného opravného prostředku, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v této Úmluvě. Každá strana bude dodržovat a plnit podmínky rozhodčího nálezu s výjimkou přerušení tohoto plnění podle příslušných ustanovení této Úmluvy.

(2) Pro účely tohoto oddílu bude "rozhodčí nález" zahrnovat jakékoliv rozhodnutí vykládající, přezkoumávající nebo zrušující tento nález podle článků 50, 51 nebo 52.

(1) Každý smluvní stát uzná rozhodčí nález vydaný podle této Úmluvy jako závazný a bude na svém území vymáhat plnění peněžních závazků uložených v rozhodčím nálezu, jakoby to bylo konečné rozhodnutí soudu v tomto státě. Smluvní stát s federálním uspořádáním může vymáhat takovéto rozhodnutí u svých federálních soudů nebo jejich prostřednictvím a může stanovit, že tyto soudy budou nakládat s rozhodčím nálezem, jako by se jednalo o konečné rozhodnutí soudů vlastního státu.

(2) Strana žádající o uznání nebo výkon rozhodnutí na území smluvního státu zašle příslušnému soudu nebo jinému orgánu, který tento stát k tomuto účelu určil, opis rozhodčího nálezu ověřeny generálním tajemníkem. Každý smluvní stát oznámí generálnímu tajemníkovi určení příslušného soudu nebo jiného orgánu k tomuto účelu a jakoukoliv následnou změnu v tomto určení.

(3) Výkon rozhodčího nálezu se bude řídit zákony týkajícími se výkonu soudních rozhodnutí platných ve státě, na jehož území se takovýto výkon žádá.

Ustanovení článku 54 nebude vykládáno jako vyloučení práva platného v kterémkoliv smluvním státě vztahujícího se k imunitě tohoto státu nebo jako vyloučení kteréhokoliv cizího státu z výkonu rozhodnutí.

(1) Poté, co byla utvořena Komise nebo Soud a bylo zahájeno řízení, nebude jejich složení měněno. Avšak v případě, že by smírčí soudce nebo rozhodce zemřel, stal se nezpůsobilým nebo se funkce vzdal, bude místo, které se v důsledku toho uvolní, obsazeno v souladu s ustanoveními kapitoly III odstavec 2 nebo kapitoly IV. odstavec 2.

(2) Člen Komise nebo Soudu bude nadále pracovat v této funkci bez ohledu na to, že přestal být členem uvedeným v Seznamu.

(3) Pokud se smírčí soudce nebo rozhodce jmenovaný stranou vzdá své funkce bez souhlasu Komise nebo Soudu, jejichž byl členem, jmenuje předseda z příslušného seznamu osobu k obsazení uvolněného místa.

Strana může navrhnout Komisi nebo Soudu vyřazení kteréhokoliv svého člena z důvodu jakékoliv skutečnosti svědčící o zjevném nedostatku vlastností vyžadovaných v článku 14 odstavec 1. Strana účastnící se rozhodčího řízení může rovněž navrhnout vyřazení rozhodce z důvodu nedostatečné způsobilosti pro jmenování do Soudu podle kapitoly IV. odstavce 2.

Rozhodnutí o jakémkoliv návrhu na vyřazení smírčího soudce nebo rozhodce bude přijato ostatními členy Komise nebo Soudu případ od případu za předpokladu, že předseda přijme toto rozhodnutí tam, kde jsou tito členové rovnoměrně rozděleni, nebo v případě návrhu na vyřazení pouze jednoho smírčího soudce nebo rozhodce nebo většiny smírčích soudců nebo rozhodců. Je-li rozhodnuto, že je návrh oprávněný, bude smírčí soudce nebo rozhodce, na kterého se rozhodnutí vztahuje, nahrazen v souladu s ustanoveními kapitoly III odstavec 2 nebo kapitoly IV. odstavec 2.

Poplatky placené stranami za používání služeb Střediska budou stanoveny generálním tajemníkem v souladu s předpisy přijatými Správní radou.

(1) Každá Komise a každý Soud určí poplatky a výlohy svých členů v rámci limitů stanovovaných čas od času Správní radou a po poradě s generálním tajemníkem.

(2) Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nebude vylučovat, aby se strany předem dohodly s příslušnou Komisí nebo Soudem na poplatcích a výlohách svých členů.

(1) V případě smírčího řízení budou poplatky a výlohy členů Komise jakož i poplatky za užívání služeb Střediska hrazeny stranami rovným dílem. Každá strana bude hradit jakékoliv další výlohy, které jí vzniknou v souvislosti s řízením.

(2) V případě rozhodčího řízení určí Soud s výjimkou případů, kdy se strany dohodnou jinak, výdaje vzniklé stranám v souvislosti s řízením a rozhodne, jakým způsobem a kým budou tyto výdaje, poplatky, výlohy členů Soudu a poplatky za použití služeb Střediska placeny. Toto rozhodnutí bude tvořit součást rozhodčího nálezu.

Smírčí a rozhodčí řízení budou konána v sídle Střediska, s výjimkou případů, které jsou uvedeny dále.

Smírčí a arbitrážní řízení mohou být, pokud se tak strany dohodnou, konána

a) v sídle Stálého rozhodčího soudu nebo jiné další vhodné instituce, ať soukromé nebo veřejné, se kterou Středisko může za tímto účelem uzavřít dohodu, nebo

b) na jakémkoliv dalším místě schváleném Komisí nebo Soudem po konzultaci s generálním tajemníkem.

Jakýkoliv spor vznikly mezi smluvními státy a týkající se výkladu nebo použití této Úmluvy, který není vyřešen jednáním, bude předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru na žádost kterékoliv strany v tomto sporu, pokud se zmíněné státy nedohodnou na jiném řešení.

Kterýkoliv smluvní stát může navrhnout dodatek této Úmluvy. Text navrženého dodatku bude sdělen generálnímu tajemníkovi nejpozději do 90 dnů před zasedáním Správní rady, na kterém má být tento dodatek posouzen, a generální tajemník jej postoupí bezodkladně členům Správní rady.

(1) Pokud tak Správní rada rozhodne dvoutřetinovou většinou svých členů, bude navržený dodatek zaslán všem smluvním státům k ratifikaci, přijetí nebo schválení. Každý dodatek vstoupí v platnost 30 dnů poté, co depozitář této Úmluvy zašle všem smluvním státům oznámení, že všechny smluvní státy ratifikovaly, přijaly nebo schválily tento dodatek.

(2) Žádný dodatek se nesmí dotknout práv a závazků kteréhokoliv smluvního státu, daných touto Úmluvou nebo kteréhokoliv jeho orgánu či instituce nebo kteréhokoliv občana tohoto státu a vyplývajících ze souhlasu s pravomocí Střediska daného před nabytím platnosti tohoto dodatku.

Tato Úmluva bude otevřena k podpisu členským státům Banky. Bude rovněž otevřena k podpisu kterémukoliv dalšímu státu, který je účastníkem Statutu Mezinárodního soudního dvora a který Správní rada vyzvala hlasem dvou třetin svých členů k podpisu této Úmluvy.

(1) Tato Úmluva bude podléhat ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy v souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy.

(2) Tato Úmluva vstoupí v platnost třicet dnů ode dne uložení dvacáté ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení. Vstoupí v platnost pro každý stát, který následně uloží svou ratifikační listinu, listinu o přijetí nebo schválení, 30 dnů od data takového uložení.

Každý smluvní stát přijme taková právní nebo jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby ustanovení této Úmluvy byla účinná na jeho území.

Tato Úmluva se bude vztahovat na všechna území, za jejichž mezinárodní vztahy je smluvní stát odpovědny s výjimkou těch, která jsou tímto státem vyloučena písemným oznámením depozitáři této Úmluvy buď v době ratifikace, přijetí nebo schválení nebo dodatečně.

Kterýkoliv smluvní stát může tuto Úmluvu vypovědět písemným oznámením depozitáři této Úmluvy. Vypovězení nabude platnosti šest měsíců po přijetí takového oznámení.

Oznámení smluvního státu podle článku 70 nebo 71 nebude mít vliv na práva nebo závazky tohoto státu nebo jeho orgánů či institucí nebo kteréhokoliv občana tohoto státu, dané touto Úmluvou a vyplývající z jeho souhlasu s pravomocí Střediska před tím, než bylo toto oznámení přijato depozitářem.

Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení této Úmluvy a jejích dodatků budou uloženy u Banky, která bude zastávat funkci depozitáře této Úmluvy. Depozitář postoupí ověřené kopie této Úmluvy členským státům Banky a kterémukoliv dalšímu státu, který byl vyzván k podpisu této Úmluvy.

Depozitář bude registrovat tuto Úmluvu u sekretariátu Organizace spojených národů v souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů a pravidly, která byla na jejím základě přijata Valným shromážděním.

Depozitář oznámí všem signatářským státům:

a) podpisy podle článku 67;

b) uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení podle článku 73;

c) datum, kterým tato Úmluva vstupuje v platnost podle článku 68;

d) výjimky z územní působnosti podle článku 70;

e) datum, kterým vstupuje v platnost dodatek k této Úmluvě podle článku 66; a

f) vypovězení podle článku 71.

Dáno ve Washingtonu, v anglickém, francouzském a španělském jazyce, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které zůstane v archivu Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, která vyjádřila svým podpisem dohody souhlas, že bude plnit funkce, jimiž je touto Úmluvou pověřena.