V zájmu zajištění jejich soudcovské nezávislosti se návrh zákona vztahuje též na soudce vojenských soudů a vojenské soudce Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, kteří byli dosud pro kárná provinění a přestupky podrobeni kázeňské pravomoci velitelů. Pro přestupky proti vojenské kázni budou vojenští soudci podrobeni kázeňské pravomoci předsedů vojenských soudů.
Zvláštní část
K § 1:
V tomto ustanovení je vymezena kárná odpovědnost soudce. Zakládá ji kárné provinění definované v § 2 a jednání, které má znaky přestupku podle zvláštních zákonů, jimiž se rozumějí zejména zákony ČNR č. 200/1990 Sb. a SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, popřípadě další zákony obsahující skutkovou podstatu přestupku a sankce za něj /srov. § 2 odst. 1 cit. zákonů ČNR a SNR/. Široká definice kárného provinění umožňuje za určitých vymezených podmínek vyvozovat kárnou odpovědnost, tj. ukládat některá z kárných opatření též za trestný čin, jímž byl soudce pravomocně uznán vinným v trestním řízení, pokud důsledky pravomocného odsouzení nejsou upraveny již v zákoně o soudech a soudcích.
K § 2:
Toto ustanovení definuje kárné provinění jako zaviněné porušení povinností soudce. Povinnosti soudce jsou stanoveny v Ústavě, v zákoně o soudech a soudcích a ve slibu, který soudce složil. Pracovní povinnosti jsou blíže rozvedeny v jednacích řádech soudů vydaných na základě zmocnění zákona. Na rozdíl od dosavadní úpravy návrh výslovně vyžaduje, aby porušení povinností bylo zaviněné. Podle okolností postačí zavinění z nedbalosti .
K § 3:
Návrh vychází ze zásady, že je třeba diferencovat kárná opatření ukládaná za kárné provinění a kárná opatření ukládaná za přestupek. V tomto posledním případě vychází návrh ze zásady, že odpovědnost soudce za přestupek má být obsahově stejná jako odpovědnost ostatních občanů za přestupek, a že tedy ustanovení § 10 odst. 1 cit. zákonů národních rad má povahu pouze exempce procesní /vyjímá soudce z působnosti správních orgánů projednávajících přestupky/, nikoli povahu exempce hmotněprávní; hmotněprávní odpovědnost soudců za přestupky musí být tedy stejná jako odpovědnost ostatních občanů.
Kárná opatření za kárné provinění nelze v žádném případě kumulovat, zatím co za přestupky lze uložit vedle sebe i více kárných opatření s výjimkou napomenutí a pokuty. Nelze také kumulovat kárná opatření podle odstavce 1 s kárnými opatřeními podle odstavce 2 ani v případě, kdy jde o přestupek takové povahy, že současně naplňuje znaky kárného provinění podle § 2.
Pokud jde o podmínky ukládání a popřípadě výměru kárných opatření za přestupky, obsahově totožných se sankcemi za přestupky v přestupkových zákonech, návrh zákona odkazuje na příslušné zákony o přestupcích.
Ačkoli zákoník práce nyní sám neobsahuje kázeňské opatření ve formě snížení platu, je kárné opatření tohoto druhu u soudců nezbytné, aby nebylo nutné sáhnout ihned k citelným kárným opatřením odvolání z funkce předsedy senátu, přeložení a odvolání soudce.
V případě odst. 3 nejde o dvojí postih, ale o přípustnost uložení více druhů kárných opatření vedle sebe, vyplývající z povahy některých přestupků, když nelze soudce zvýhodňovat ve srovnání s jinými občany, u nichž např. spáchání přestupku proti majetku formou krádeže může mít za následek uložení sankcí podle zákonů o přestupcích a podle povahy zaměstnání nebo zastávané funkce i ztrátu tohoto zaměstnání nebo funkce.
V odst. 3 jsou upravena kárná opatření odvolání z funkce předsedy senátu, přeložení a odvolání soudce. Poslední dvě opatření může navrhnout jen ústřední orgán státní správy soudů. Kárný senát nemůže bez změny návrhu uložit kárné opatření přeložení namísto odvolání, a naopak. Může však uložit kárné opatření podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2, dojde-li k závěru, že nejde o závažné kárné provinění nebo o přestupek, který má současně povahu závažného kárného provinění.
Kárné řízení a trestní řízení se navzájem vylučují /srov. § 12/. Z pravomocného odsouzení trestním soudem bude však někdy třeba vyvodit kárné důsledky pokud takové odsouzení nemá za následek ztrátu funkce soudce ze zákona /§ 47 návrhu zákona o soudech a soudcích/. Bude to přicházet v úvahu zejména v případech, kdy byl soudce odsouzen sice pro nedbalostní trestný čin, ale k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Bylo by totiž nelogické vázat nejpřísnější kárná opatření jen na kárné provinění nebo přestupek, ale spáchání trestného činu ponechat v tomto směru bez následků. V každém systému soudnictví se z pravomocného odsouzení soudce vyvozují důsledky pro trvání funkce nebo pro postavení soudce v hierarchii soudní soustavy buď ze zákona nebo v kárném řízení. Námitky, že jde o dvojí postih, jsou zde bezpředmětné. Pravomocné odsouzení může být i u jiných funkcionářů důvodem ztráty nebo zbavení funkce.
Drobné nedostatky, poklesky a přestupky bude možno vyřídit bez kárného řízení výtkou. U přestupků jen tehdy, připouštějí-li zákony o přestupcích vyřídit přestupek bez uložení sankce.
K § 4:
Zánik kárné odpovědnosti je stanoven shodně se zánikem administrativní odpovědnosti za přestupek podle zákonů národních rad o přestupcích.
Výjimkou je vyvození kárných důsledků za trestný čin podle § 3 odst. 4, které jsou vázány na právní moc odsuzujícího rozsudku. Návrh na zahájení kárného řízení v takovém případě však musí být podán do dvou měsíců od právní moci rozsudku /§ 6 odst. 5/.
K § 5:
Toto ustanovení stanoví, které soudy mají kárnou pravomoc a vymezuje jejich příslušnost.
Návrh přihlíží k zahraničním vzorům, kde o kárné odpovědnosti soudců rozhodují zpravidla početnější soudcovské sbory nebo smíšené rady, a proto zvyšuje počet členů kárných senátů všech kárných soudů ze tří na pět. Zabezpečuje se tím větší objektivnost rozhodování za situace, kdy kárná opatření jsou mnohem přísnější než dosud.
K § 6:
Kárné řízení lze zahájit jen na návrh oprávněných orgánů; ty jsou vyjmenovány v odstavci 2. V odstavci 3 se upravuje postup při podání návrhu na kárné opatření přeložení nebo odvolání soudce; takový návrh je vyhrazen jen orgánům uvedeným v § 3 odst. 3.
Bez návrhu lze kárné řízení zahájit, jen byla-li věc postoupena kárnému soudu orgánem činným v trestním řízení /§ 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c/, § 222 odst. 2 a § 257 písm. a/ tr. ř./.
Do ustanovení odst. 4 se promítají zásady § 68 přestupkových zákonů národních rad, že řízení pro některé přestupky lze zahájit jen z podnětu poškozené osoby.
V odstavci 5 jsou stanoveny krajní lhůty pro podání návrhu. Oprávněný orgán musí ovšem přihlížet ke lhůtě zániku kárné odpovědnosti /§ 4/, která zaniká bez ohledu na to, zda kárné řízení bylo v této lhůtě zahájeno či nikoli. Subjektivní lhůta dvou měsíců se stanoví pouze u návrhu na kárné řízení pro kárné provinění, nikoli u přestupků, kde příslušné zákony takovou lhůtu neznají.
Návrh také stanoví nejzákladnější náležitosti návrhu /odst. 6/.
K § 7 a 8:
Vyloučení soudců a náhradníků z kárného senátu, jakož i postup při něm jsou upraveny obdobně jako v zákonech o řízení před soudem. Aby nedocházelo k zbytečnému odnímání věci příslušnému kárnému soudu, návrh umožňuje, aby předseda kárného soudu určil do kárného senátu i soudce, který nebyl určen do kárného senátu rozvrhem práce ani jako náhradník /§ 5 odst. 4/.
K § 9:
Ustanovení má za účel umožnit soudci, proti němuž bylo zahájeno kárné řízení, plnou možnost obhajoby od samého začátku.
K § 10:
Předběžné šetření má připravit podklady pro rozhodnutí kárného senátu v ústním jednání, je-li toho třeba. Důkazy zjištěné v rámci předběžného šetření však musí být provedeny při ústním jednání kárného senátu, aby k nim bylo možno přihlížet při rozhodování.
K § 11:
Kárný senát zastaví kárné řízení již před ústním jednáním, jsou-li zde překážky, které brání kárnému řízení, nebo odpadla-li potřeba ho provést.
K § 12:
Toto ustanovení upravuje přerušení kárného řízení a další postup kárného senátu v případě, kdy se vede nebo podle názoru kárného senátu se má vést trestní stíhání pro skutek, který je předmětem kárného řízení.
Je-li vedeno trestní stíhání před zahájením kárného řízení, oprávněný orgán návrh na zahájení kárného řízení nepodá vzhledem k subsidiárnosti kárného provinění ve vztahu k trestnému činu. Podání návrhu na zahájení kárného řízení přichází v úvahu jen v případě § 6 odst. 5 poslední věta.
K § 13 až 15:
Nařízení termínu ústního jednání a jeho průběh jsou upraveny tak, aby bylo zajištěno provedení všech potřebných důkazů právo soudce na obhajobu a projednání věci v kontradiktorním řízení.
K § 16 a 17:
Kárný senát především rozhodne meritorně o vině kárným proviněním nebo přestupkem a uloží kárné opatření. Za podmínek uvedených v odstavci 2 rozhodne také o uplatněném nároku na náhradu škody.
V případě uvedeném v odstavci 3 je odsuzující rozsudek trestního soudu ve výroku o vině pro kárný senát prejudicielní a kárný senát omezí své rozhodnutí na uložení kárného opatření podle § 3 odst. 3 s odkazem na tento rozsudek nebo na výrok o zamítnutí návrhu na uložení kárného opatření podle uvedeného ustanovení.
Při ústním jednání lze kárné řízení zastavit ze stejných důvodů jako v § 11, vyjdou-li důvody zastavení najevo až při ústním jednání.
Rozhodnutí kárného senátu je třeba vyhlásit, písemně vyhotovit a doručit stranám a příslušným orgánům státní správy soudů.
K § 18:
Návrh připouští odvolání jen proti rozhodnutím kárných senátů krajských soudů a vyšších vojenských soudů. Vyloučení odvolání proti rozhodnutím kárných senátů nejvyšších soudů je v souladu s mezinárodněprávními normami /srov. zejména čl. 2 odst. 2 Dodatkového protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o lidských právech/ a s mezinárodními doporučujícími normami a standardy /srov. čl. 20 Základních principů nezávislosti soudnictví/. Taková úprava existuje všude tam, kde kárné řízení provádí nejvyšší soudní orgán. Není ani účelné, aby rozhodnutí jednoho senátu přezkoumával jiný senát téhož soudu.
Návrh upravuje okruh oprávněných osob podat odvolání a výroků, proti nimž mohou jednotlivé oprávněné osoby podat odvolání podle toho, jak se ten který výrok odvolatele dotýká. Do výroku o náhradě škody se může odvolat pouze soudce, proti němuž se kárné řízení vede. Poškozený má vždy možnost uplatnit svůj nárok v jiném řízení a kárné řízení by nemělo být zdržováno rozhodováním o náhradě škody.
V zájmu maximálního urychlení řízení /srov. zejména § 4/ se v odvolacím řízení uplatňuje apelační princip a zcela se vylučuje princip kasace.
K § 19:
Na rozdíl od dosavadní úpravy návrh připouští obnovu kárného řízení ve lhůtě tří let od právní moci rozhodnutí kárného senátu, avšak pouze ve prospěch soudce, který byl kárné postižen.
K § 20:
Návrh nově upravuje otázky spojené s výkonem rozhodnutí kárného senátu. Kárná opatření podle § 3 odst. 2 písm. b/ až d/ se musí vykonat i tehdy, jestliže soudci, jemuž bylo takové opatření uloženo, funkce soudce již zanikla. Bylo také třeba upravit příslušnost orgánu, který rozhoduje podle zvláštních předpisů o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti.
V odstavcích 4 a 5 jsou upraveny překážky, pro které nelze vykonat uložené kárné opatření nebo jeho zbytek.
K § 21:
Institut zahlazení kárného postihu je převzat z dosavadní úpravy s tou modifikací, že k zahlazení kárného postihu nemůže dojít předtím, než bylo vykonáno uložené kárné opatření nebo než bylo pravomocně upuštěno od výkonu zbytku zákazu činnosti.
K § 22:
Návrh zákona o soudech a soudcích předpokládá, že soudce může být zproštěn své funkce proti své vůli z důvodu, že zdravotní stav mu trvale nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti, jen na základě rozhodnutí kárného senátu, poněvadž je třeba, aby podmínky zproštění proti vůli soudce zjišťoval nezávislý soudní orgán a přitom se nejeví vhodným vytvářet jen pro tento účel zvláštní orgán a zvláštní řízení. Postačí, že návrh odděluje toto zjišťování od kárného řízení, aby nemělo pro soudce stigmatizační význam. Orgán oprávněný podat návrh na zahájení řízení by zpravidla měl soudce předem vyzvat, aby se sám vzdal své funkce. Návrh podá, jen jestliže se soudce sám funkce nevzdal. Při zjišťování tohoto důvodu zproštění z funkce bude zpravidla třeba provést důkaz znalcem.
K § 23:
Srov. obecnou část důvodové zprávy. Rozhodnutí kárných soudů nebo kárných senátů vymezená v tomto ustanovení se zrušují ze zákona. Ustanovení odstavce 2 určuje, který kárný senát je příslušný k vydání osvědčení, že rozhodnutí o kárném postihu soudce bylo ze zákona zrušeno. Návrh neurčuje okruh osob, které jsou oprávněny žádat o vydání osvědčení; osvědčení se vydá osobě, která má na jeho vydání právní nebo morální zájem.
Ustanovení § 21 násl. zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jsou ve vztahu k tomuto ustanovení ustanoveními speciálními.
K § 24:
Toto ustanovení stanoví podpůrné použití ustanovení trestního řádu, poněvadž nelze v zákoně do všech podrobností upravit všechny otázky kárného řízení.
K § 25:
Toto ustanovení upravuje rozhodování o odvolání a přeložení soudců podle § 67 a 68 návrhu zákona o soudech a soudcích, jejichž účelem je očista soudcovského sboru.
K § 26:
Ustanovení tohoto paragrafu upravuje časovou působnost navrhovaného zákona. Návrh respektuje zákaz zpětné působnosti přísnějšího ustanovení zákona. Zákaz se nevztahuje na přestupky, kde zákon pouze přejímá sankce stanovené v zákonech o přestupcích, ani na kárná opatření uvedená v § 3 odst. 3, když dosavadní podmínky odvolání nebyly pro soudce příznivější. Přeložení, které je vázáno na stejné podmínky jako odvolání, je mírnější sankcí než odvolání. Totéž platí o odvolání z funkce předsedy senátu, k němuž mohlo podle dosavadní úpravy dojít na základě libovolného rozhodnutí příslušného předsedy soudu.
Finanční dopad
Navrhovaná úprava si nevyžádá zvýšení finančních nákladů z rozpočtu republik ani federace ani zvýšení nároků na pracovní síly. Naopak, lze očekávat určitý přínos do rozpočtů republik a federace z pokut ukládaných soudcům podle § 3 odst. 2 písm. b) návrhu.
V Praze dne 27. června 1991
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.