Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

Zásady zákona,

Zákon stanoví podmínky pro výkon některých funkcí v

a) orgánech státní správy České a Slovenské Federativní Republiky,

b) československé armádě a policejních sborech České a Slovenské Federativní Republiky,

c) Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, Kanceláři Federálního shromáždění a Úřadu vlády České a Slovenské Federativní Republiky,

d) Československém rozhlase, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři,

e) orgánech a organizacích České republiky a Slovenské republiky, které určí nařízeními vlády České republiky a Slovenské republiky.

Zákon stanoví rovněž další podmínky pro výkon funkce soudce.

Účelem navrhované úpravy je stanovení podmínek pro výkon některých funkcí ve federálních orgánech státní správy, československé armádě, federálních policejních sborech, v dalších taxativně uvedených federálních orgánech a v justici jakož i ve federálních hromadných sdělovacích prostředcích s cílem napomoci demokratickému fungování uvedených orgánů a organizací.

Výše uvedenou problematiku se navrhuje upravit zákonem Federálního shromáždění s přihlédnutím k § 3 odst. 1 ústavního zákona č. 155/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy a článku 7, 22 a 27 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění pozdějších předpisů.

Předpokladem pro výkon funkce v orgánech a organizacích uvedených v zásadě č. 1 je, že občan v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 nebyl

a) příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, pracujícím na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli;

b) vědomým spolupracovníkem Sboru národní bezpečnosti na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli; vědomá spolupráce znamená, že občan věděl, že se stýká s příslušníkem Sboru národní bezpečnosti a podával mu informace o vnitřním nepříteli formou utajeného styku nebo plnil jím uložené úkoly v této oblasti;

c) ve funkci tajemníka orgánu KSČ a KSS od úrovně okresního a jemu na roveň postaveného výboru, člena předsednictva ÚV KSČ, předsednictva ÚV KSS a člena Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích, pokud politicky řídil sbor národní bezpečnosti na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli, ani nebyl pracovníkem v aparátu KSČ a KSS na tomto úseku.

Zásada vymezuje okruh osob, které nemohou vykonávat vymezené funkce v orgánech a organizacích stanovených v tomto zákoně a v nařízení vlád republik tak, aby pokryla všechny osoby, které byly zapojeny ve stanoveném období do boje s vnitřním nepřítelem bez ohledu na organizační uspořádání Sboru národní bezpečnosti a dále pracovníky KSČ a KSS, kteří uvedenou činnost politicky řídili. Se zastáváním vedoucích funkcí ve státních orgánech a organizacích je neslučitelná skutečnost, že občan vykonával volené funkce v orgánech KSČ a KSS, které jsou vymezeny v zásadě.

Zásada dále blíže vymezuje kritéria vědomé spolupráce se Sborem národní bezpečnosti. Vnitřní nepřítel není chápán teritoriálně, ale je jím míněn každý, jehož činnost v tuzemsku nebo zahraničí byla považována za ohrožení režimu.

Skutečnosti uvedené v zásadě č. 2 písm. a) a b) dokládá občan osvědčením, popřípadě nálezem. Osvědčení vydává federální ministerstvo vnitra, nález vydává komise podle zásady č. 12. Skutečnosti uvedené v zásadě č. 2 písm. c) dokládá občan čestným prohlášením.

Zásada stanoví, jakou formou občan dokládá skutečnosti uvedené v zásadě č. 2. Koncepce prokazování těchto skutečností je taková, že se prokazují osvědčením vydávaným jako výsledek vyhledávacího procesu zabezpečovaného federálním ministerstvem vnitra. Skutečnosti uvedené v zásadě č. 2 písmeno c) dokládá občan čestným prohlášením.

Občan, který má zastávat funkci v orgánech a organizací uvedených v zásadě č. 1, pro níž je předepsáno vysokoškolské vzdělání,nebo v orgánech a organizacích vymezených podle zásady č. 1, předkládá osvědčení a čestné prohlášení vedoucímu orgánu nebo organizace.

Pokud není dále stanoveno jinak, žádá federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení občan a svou žádost dokládá potvrzením vedoucího orgánu nebo organizace, že má zastávat uvedenou funkci.

Zásada konkretizuje okruh funkcí, pro jejichž výkon je požadováno splnění podmínek stanovených v zásadě č. 2. Zároveň stanoví, komu jsou doklady o uvedených skutečnostech předkládány. Zásada dále zahrnuje důvodnost žádosti občana o vydání osvědčení, opřenou o potvrzení vedoucího orgánu nebo organizace, že s občanem bylo zahájeno přijímací řízení.

Za občany, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona zastávají funkce podle zásady č. 4, požádá federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení vedoucí orgánu nebo organizace, pokud tak již neučinil do účinnosti tohoto zákona.

Žádost o vydání osvědčení musí být zaslána federálnímu ministerstvu vnitra nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona.

Vedoucí orgánu nebo organizace zároveň písemně upozorní občany, kteří zastávají funkce podle zásady č. 4, že jsou mu povinni předložit osvědčení do 30 dnů po jeho obdržení.

Jestliže občan nepředloží osvědčení vedoucímu orgánu nebo organizace ve stanovené lhůtě, požádá vedoucí orgánu nebo organizace federální ministerstvo vnitra o zaslání opisu osvědčení.

Zásada obsahuje možnost danou vedoucímu orgánu nebo organizace vyžádat si u federálního ministerstva vnitra vydání osvědčení pro občany, kteří zastávají v orgánu popřípadě organizaci ke dni účinnosti zákona stanovené funkce. Těmto občanům se stanoví povinnost předložit vedoucímu orgánu nebo organizace osvědčení, které obdrželi od federálního ministerstva vnitra ve lhůtě 30 dnů s tím, že pokud tak neučiní vyžádá si vedoucí orgánu nebo organizace u federálního ministerstva vnitra zaslání opisu osvědčení.

Občané, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona zastávají funkce podle zásady č. 4, jsou povinni neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona, předložit vedoucímu orgánu nebo organizace čestné prohlášení podle zásady č. 3.

Zásada upravuje režim předložení čestného prohlášení pro ty občany, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona již zastávají funkce uvedené v zásadě č. 4. Předložení čestného prohlášení je omezeno objektivní 30denní lhůtou.

Za občany, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají funkci vedoucího orgánu nebo organizace, požádá o vydání osvědčení ten, jemuž jmenování občana do této vedoucí funkce přísluší. Pro postup, pokud se týká osvědčení a čestného prohlášení, platí zásada č. 5 a 6.

Zásada řeší případy občanů, kteří zastávají ke dni účinnosti zákona funkce vedoucích orgánů nebo organizací. Tyto funkce jsou obsazované jmenováním a proto zásada přiznává obdobná práva, týkající se osvědčení tomu, jemuž jmenování občana do vedoucí funkce přísluší. Postup týkající se osvědčení a čestného prohlášení je týž, jako stanoví zásada č. 5 a 6.

Prezident České a Slovenské Federativní Republiky, předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictvo České národní rady, předsednictvo Slovenské národní rady, vláda České a Slovenské Federativní Republiky, vláda České republiky a vláda Slovenské republiky mají právo požádat federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení o osobách v souvislosti s jejich jmenováním do funkcí, u kterých jim toto právo přísluší podle zvláštních předpisů. Federální ministerstvo vnitra je povinno této žádosti neprodleně vyhovět.

Ustanovené vymezuje okruh subjektů, které mají právo vyžadovat osvědčení ve vztahu k občanovi, který by měl být uvedenými subjekty jmenován do funkcí stanovených ústavou a zákony. Zásada je formulována jako oprávnění uvedených ústavních státních orgánů, je však ve své podstatě vyjádřením politické odpovědnosti za neplnění požadavků stanovených tímto zákonem pro obsazování významných funkcí ve státě.

V jiných případech než v případech stanovených v zásadě č. 4, 6, 8, 22 a 23 nelze osvědčení nebo čestné prohlášení od občana vyžadovat, pokud zvláštní zákon výjimečně nestanoví jinak.

Ustanovení negativně vymezuje okruh občanů, od nichž lze osvědčení nebo čestné prohlášení vyžadovat. Dále zajišťuje, že případné další rozšíření na jakýkoliv jiný okruh osob (i mimo státní správu) je možné pouze výjimečně formou zvláštního zákona.

Osvědčení vydává federální ministerstvo vnitra a doručuje je občanovi do vlastních rukou s výjimkou zásady č. 8. Jsou-li podklady pro vydání osvědčení v držení jiného státního orgánu, je tento orgán povinen do 7 dnů od dožádání federálního ministerstva vnitra poskytnout tomuto ministerstvu veškeré podklady a další informace potřebné pro vydání osvědčení.

Federální ministerstvo vnitra je povinno osvědčení vydat pouze osobě, jíž se týká, a to kvalifikovaným doručením do vlastních rukou. Výjimečně se doručuje žadateli, pokud je jím subjekt uvedený v zásadě č. 8. Zjišťování skutečností zajišťuje federální ministerstvo vnitra. Jiným státním orgánem jsou zejména federální ministerstvo obrany a Federální bezpečnostní informační služba, které jsou povinny poskytnout federálnímu ministerstvu vnitra na dožádání potřebnou součinnost.

Osvědčení, nález a údaje v nich uvedené nejsou pro účely tohoto zákona utajovanými skutečnostmi.

Vzhledem k tomu, že evidence a údaje v ní uvedené jsou utajovanými skutečnostmi ve smyslu zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, je nutné tímto zákonem zbavit osvědčení samotné a údaje v něm uvedené pro sledovaný účel povahy utajovaných skutečností. To platí i o nálezu.

Pro ověření toho, zda občan byl nebo nebyl osobou podle zásady č. 2 písm. b), se zřizuje při federálním ministerstvu vnitra nezávislá komise (dále jen "komise"). Činnost komise zabezpečuje federální ministerstvo vnitra.

Formulace zásady vychází ze skutečnosti, že pouhá prověrka registru, tj. lustrace, nemusí být sama o sobě dostatečným důkazem, zda občan byl osobou ve smyslu zásady č. 2 písmeno b). V zájmu ověření věrohodnosti a zajištění objektivity při prověrce skutečností, které umožňují učinit závěry o tom, zda občan byl či nebyl osobou ve smyslu zásady č. 2 písmeno b), se zákonem zřizuje při federálním ministerstvu vnitra zvláštní komise pro prověření těchto skutečností.

Předsedu a místopředsedu komise jmenuje předsednictvo Federálního shromáždění z občanů, kteří jsou bezúhonní a nejsou poslanci Federálního shromáždění. Je-li předsedou komise občan České republiky, je místopředsedou komise občan Slovenské republiky a naopak.

Členy komise jsou dále čtyři pracovníci federálního ministerstva vnitra, které jmenuje ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky; současně určí, který z těchto pracovníků bude zastávat funkci tajemníka komise. Po dvou členech komise jmenuje předsednictvo České národní rady a předsednictvo Slovenské národní rady z občanů, kteří jsou bezúhonní a nejsou poslanci národní rady a po jednom členu komise jmenuje generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky, generální prokurátor České republiky a generální prokurátor Slovenské republiky.

Členství v komisi je nezastupitelné. Výkon funkce v komisi je jiným úkonem v obecném zájmu, za který přísluší pracovní volno s náhradou mzdy.

Zásada stanoví personální složení komise, ve kterém při jmenování hrají výraznou roli předsednictva zastupitelských sborů. Jimi jmenovaní členové komise musí být bezúhonní, měli by požívat obecné vážnosti a nemohou být členy zastupitelských sborů.

Pro dodržení zákonnosti je podstatná v činnosti komise účast členů jmenovaných generálními prokurátory federace a republik. Vzhledem k tomu, že se členové komise budou dostávat do styku s utajovanými skutečnostmi a v zájmu jednotnosti posuzování, je členství v komisi nezastupitelné. Na případnou refundaci náhrady mzdy se vztahují ustanovení § 24a nařízení vlády ČSFR, kterým se provádí zákoník práce.

Komise je způsobilá jednat, je-li přítomen předsedá nebo místopředseda a nejméně 6 jejích dalších členů. Jednání komise je neveřejné.

Komise může vyslýchat občana, jehož se řízení týká, svědky a k objasnění skutečností, které jsou předmětem šetření může přibrat znalce.

Pozvané osoby jsou povinny se ke komisi dostavit, vypovídat pravdu a nic nezamlčet.

Zásada stanoví potřebné kvórum pro jednání komise s tím, že komise nemůže jednat bez přítomnosti předsedy nebo místopředsedy. Komise má obdobné pravomoci v řízení jako správní orgán a předpokládá se, že v řízení se využije zejména části třetí správního řádu.

Komise zahajuje řízení na základě návrhu, který

a) může podat občan, jde-li o případ uvedený v zásadě č. 4 nebo prezident České a Slovenské Federativní Republiky a orgány uvedené v zásadě č. 8;

b) je povinen podat vedoucí orgánu nebo organizace, jde-li o případ uvedený v zásadě č. 5, a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl, že občan je označen jako osoba uvedená v zásadě č. 2 písm. b).

Zásada upravuje zahájení řízení před komisí, které je fakultativní na základě iniciativy občana, prezidenta ČSFR nebo orgánů uvedených v zásadě č. 8 a obligatorní v případě vedoucího orgánu nebo organizace, jedná-li se u občana o pozitivní zjištění lustrované skutečnosti. V tomto případě musí vedoucí orgánu nebo organizace podat návrh na zahájení řízení před komisí nejpozději do 15 dnů, kdy se dozvěděl, že občan je označen jako osoba uvedená v zásadě č. 3 písm. b). Smyslem tohoto ustanovení je ochrana občana samotného, neboť řízení před komisí je ovládáno zásadou materiální pravdy v zájmu maximální objektivity při prověřování všech dostupných skutečností.

Komise vydá nález, ve kterém uvede, zda občan byl nebo nebyl osobou uvedenou v zásadě č. 2 písm. b). Nález musí být odůvodněn v případě konstatování, že občan byl osobou uvedenou v zásadě č. 2 písm. b).

Písemné vyhotovení nálezu se doručuje oprávněnému žadateli podle zásady č. 15. Je-li žadatelem vedoucí orgánu nebo organizace podle zásady č. 15 písm. b), doručuje se nález též občanovi do vlastních rukou.

Konstatuje-li nález, že občan nebyl osobou uvedenou v zásadě č. 2 písm. b), vyznačí se tato skutečnost ve všech evidencích a podkladech s tím, že s těmito evidencemi a podklady nelze ve vztahu k občanovi dále nakládat.

Výsledkem řízení před komisí je nález, ve kterém komise uvede, zda občan byl nebo nebyl osobou uvedenou v zásadě č. 2 písm. b). Tento výrok musí komise uvést teprve po zjištění a vyhodnocení všech dostupných skutečností; to vyplývá i z toho, že nález musí být odůvodněn v případě, že občan byl osobou uvedenou v zásadě č. 2 písm. b). Zásada stanoví dále podmínky pro doručování písemného vyhotovení nálezu s požadavkem doručení nálezu občanovi do vlastních rukou.

Zásada rovněž stanoví ochranu občana pro případ zjištění, že nebyl vědomým spolupracovníkem Sboru národní bezpečnosti na úseku boje s vnitřním nepřítelem.

Není-li prokázáno plnění předpokladů pro výkon funkce uvedených v zásadě č. 2, končí pracovní poměr nebo služební poměr, pokud nedojde k jeho skončení dohodou nebo jiným způsobem v dřívějším termínu, uplynutím výpovědní lhůty na základě výpovědi dané organizací. Důvodem výpovědi je skutečnost, že

a) občan byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, pracujícím na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli, doložená osvědčením;

b) občan byl vědomým spolupracovníkem Sboru národní bezpečnosti na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli, doložená nálezem;

c) občan vykonával funkci uvedenou v zásadě č. 2 písm. c).

Zásada vymezuje speciální výpovědní důvody pro skončení pracovního nebo služebního poměru odchylně od současné právní úpravy pracovněprávních vztahů a služebních poměrů. Výpovědních důvodů se použije, pokud ke skončení pracovního nebo služebního poměru nedojde jiným způsobem.

Neplatnost skončení pracovního poměru nebo služebního poměru podle zásady č. 17 může občan uplatnit u krajského soudu jako soudu prvního stupně nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl tento poměr skončit.

Zásada dává občanovi možnost uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl jeho pracovní poměr skončit, neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru. Dvouměsíční lhůta je stanovena ve shodě s § 64 zákoníku práce.

Odmítl-li občan učinit čestné prohlášení o skutečnosti uvedené v zásadě č. 2 písm. c), nesplňuje předpoklad stanovený pro výkon vedoucí funkce, což je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo propuštění ze služebního poměru.

Zastávání funkcí uvedených v zásadě č. 2 písm. c) znamená nesplňování předpokladů stanovených pro výkon vedoucí funkce, jestliže občan odmítne učinit o této skutečnosti čestné prohlášení. Toto je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo důvodem pro propuštění ze služebního poměru.

Zveřejňování skutečností uvedených v osvědčení nebo v nálezu nebo zveřejňování osvědčení nebo nálezu samotného, jakož i zveřejňování jakýchkoli podkladů k jejich vypracování, je bez předchozího písemného souhlasu občana zakázáno.

Zásada respektuje právo občana na ochranu osobnosti v souladu s ustanoveními Listiny základních práv a svobod. Proto stanoví zákaz zveřejňování skutečností uvedených v osvědčení nebo osvědčení samotného, a to pod pohrůžkou trestní sankce zakotvené v zásadě č. 21.

Kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník uvede před komisí nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro nález nebo takovou okolnost zamlčí, bude potrestán odnětím svobody na 6 měsíců až na 3 roky nebo peněžitým trestem.

Kdo zveřejní byt i z nedbalosti nebo kdo neoprávněně získává nebo neoprávněně nakládá se skutečnostmi uvedenými v osvědčení nebo nálezu, jakož i s údaji z podkladů k jejich vypracování, bude potrestán odnětím svobody na 6 měsíců až na 3 roky nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

Tato zásada chrání objektivnost zjišťování a prověřování skutečností podstatných pro formulování nálezu a jeho odůvodnění. Chrání rovněž občana před neoprávněným zásahem do jeho práv a právem chráněných zájmů. Trestní zákon neobsahuje zvláštní skutkovou podstatu k postihu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, pokud se týkají správního řízení ani zvláštní skutkovou podstatu k postihu zveřejňování, neoprávněného získávání nebo neoprávněného nakládání se skutečnostmi uvedenými v osvědčení, nebo s osvědčením samotným. Je proto nezbytné vytvořit zvláštní skutkové podstaty, které by tento postih umožňovaly. Závažnější formy těchto jednání bude možné postihovat podle dalších skutkových podstat trestního zákona, např. podle § 158 jako trestný čin porušování povinností veřejného činitele. Co je uvedeno o osvědčení, platí i pro nález.

Skutečnosti uvedené v zásadě č. 2 dokládají též všichni

a) soudci z povolání a soudci z lidu ustanovení podle dosavadních předpisů a justiční čekatelé;

b) státní arbitři, kteří se stanou dnem účinnosti zákona o soudech a soudcích soudci podle tohoto zákona a arbitrážní čekatelé;

c) justiční čekatelé před přijetím do pracovního poměru a občané, kteří mají být jmenováni do funkce soudce bez odborné justiční zkoušky a občané, kteří mají být voleni do funkce přísedících.

Pro řízení o vyžádání osvědčení, popř. nálezu platí ustanovení tohoto zákona včetně ustanovení upravujících práva a povinnosti orgánu jmenujícího občana do funkce soudce. V případě soudců z lidu (přísedících) bude orgánem oprávněným vyžádat si osvědčení, popřípadě nález podle tohoto zákona orgán soudní správy.

Účelem navrhované úpravy je zajistit, aby pilíř právního státu - soustava soudů - nebyl ohrožen působením nežádoucích vlivů zpochybňujících nestrannost a objektivitu soudcovského rozhodování. Uvedená zásada proto vyjadřuje požadavek, aby celý současný soudcovský sbor, dále všichni státní arbitři, kteří se mají stát na základě zákona o soudech a soudcích soudci podle tohoto zákona a dále všichni ti, kteří se stanou soudci ze zákona, ať už po složení justičních zkoušek, nebo jmenováním do funkce soudce bez odborné justiční zkoušky a volení přísedící předložili osvědčení nebo nález podle zákona, kterým se stanoví podmínky pro výkon některých funkcí.

Úkoly náležející podle tohoto zákona vedoucím funkcionářům státních orgánů bude plnit osoba oprávněná podle zákona o soudech a soudcích ke jmenování nebo zvolení soudce do funkce.

Vydavatelé periodického tisku a provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání, agenturního zpravodajství a audiovizuálních pořadů na základě uděleného oprávnění (licence) mohou sami za sebe nebo za své zaměstnance, kteří se podílejí na tvorbě myšlenkového obsahu uvedených sdělovacích prostředků,požádat federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení nebo o vydání nálezu zvláštní komise federálního ministerstva vnitra.

Federální ministerstvo vnitra je povinno těmto žádostem vyhovět.

Zásady č. 2 až 7, 10, 11 a 25 se použijí přiměřeně.

Se zřetelem ke stanoveným podmínkám výkonu některých funkcí v Československém rozhlase, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři se poskytuje rovněž všem registrovaným vydavatelům periodického tisku a soukromým provozovatelům sdělovacích prostředků, které působí na základě doposud udělených oprávnění nebo budou v budoucnu působit na základě uvažovaných licencí možnost, aby sami za sebe nebo za své zaměstnance, kteří mohou ovlivnit obsah těchto sdělovacích prostředků, požádali o vydání osvědčení federálního ministerstva vnitra nebo o nález zvláštní komise federálního ministerstva vnitra.

Podmínky pro výkon funkce poslance Federálního shromáždění stanoví zákon Federálního shromáždění.

Předpokládá se, že podle obdobných principů budou posuzováni i kandidáti na poslance Federálního shromáždění, pokud tak stanoví zvláštní zákon pro volby v roce 1992. Současně se předpokládá, že podmínky pro výkon funkce poslance České národní rady, poslance Slovenské národní rady a člena obecního zastupitelstva stanoví zákony národních rad.

Žádost vedoucího orgánu nebo organizace o vydání osvědčení federálnímu ministerstvu vnitra, že občané, kteří zastávají funkce podle zásady č. 4,nebyli osobami uvedenými v zásadě č. 2 písm. a) a b), podaná před účinností tohoto zákona a osvědčení vydané federálním ministerstvem vnitra před účinností tohoto zákona, jsou považovány za žádost a osvědčení podle tohoto zákona.

Zásada vytváří předpoklady pro zjednodušení postupu v případech lustrací u občanů, které již byly provedeny.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ......... a pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1996.

Navrhuje se časově omezit účinnost zákona vzhledem k jeho výjimečné povaze a obsahu.

V Praze dne 27. června 1991

Předseda vlády ČSFR:

Ministr vnitra ČSFR:

Ke splnění usnesení Federálního shromáždění č. 123/1991 byly připraveny zásady zákona, kterým se stanoví podmínky pro výkon některých funkcí ve federálních ústředních orgánech státní správy a dalších státních orgánech federace, policejních sborech federace, v Československé armádě, soudnictví a ve federálních hromadných sdělovacích prostředcích.

Předkládány návrh zásad vychází z těchto principů:

- možnost výkonu funkce ve vymezeném okruhu orgánů a organizací je neslučitelná se skutečností, že občan byl v rozhodném období příslušníkem nebo spolupracovníkem Sboru národní bezpečnosti na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli nebo byl tajemníkem KSČ nebo KSS počínaje okresním výborem, členem předsednictva ÚV KSČ nebo ÚV KSS, členem výboru pro řízení stranické práce v českých zemích a pracovníkem aparátu KSČ nebo KSS, kteří ovlivňovali činnost SNB v uvedené oblasti;

- u občanů, kteří vykonávají funkci ke dni účinnosti tohoto zákona, je prokázání některé ze shora uvedených skutečností důvodem pro skončení pracovního nebo služebního poměru;

- existence důvodu pro skončení pracovního nebo služebního poměru je přezkoumatelná soudem;

- návrh stanoví zákaz zveřejňování skutečností týkajících se občana bez jeho souhlasu pod pohrůžkou trestních sankcí.

Zákon, kterým se stanoví podmínky pro výkon některých funkcí, se vztahuje i na soudce, justiční čekatele, arbitry a arbitrážní čekatele a soudce u lidu. Fungování právního státu zcela nezbytně vyžaduje vytvoření takových podmínek pro činnost uvedených osob, které by zaručovaly jejich nestranné a objektivní rozhodování. Smyslem navrhovaných zásad je proto vytvořit záruky proti této formě možného porušování podmínek objektivního soudcovského a arbitrážního rozhodování.

Zvlášť výrazný veřejný zájem na výstavbě nezávislého soudnictví odůvodňuje takovou úpravu, aby se soudcem nemohla stát osoba, která by v důsledku svého dřívějšího pracovního zařazení nebo v důsledku své dřívější vědomé spolupráce se složkami Sboru národní bezpečnosti zaměřenými proti vnitřnímu nepříteli mohla zpochybňovat nestrannost a objektivitu soudcovského a arbitrážního rozhodování.

Zvláštní povaha hromadných sdělovacích prostředků vyžaduje, aby podmínky pro výkon některých funkcí v této oblasti byly upraveny specificky. Proto zásady dávají pouze možnost vydavatelům periodického tisku a soukromým provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání, agenturního zpravodajství a audiovizuálních pořadů, aby samo nebo za své zaměstnance, kteří se podílejí na obsahu těchto sdělovacích prostředků, požádali federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení nebo o vydání nálezu.

Náklady spojené s realizací osnovy nelze spolehlivě odhadnout, neboť nelze s jistotou specifikovat počet osob, kterých se lustrace dotkne ani náklady s tím spojené.