FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
710
Odpověď
ministra obrany České a Slovenské Federativní republiky Luboše Dobrovského na interpelaci přednesenou poslancem SN V. Valtrem na společné schůzi Sněmovny národů.
MINISTR OBRANY
České a Slovenské Federativní Republiky
|
Čj. 080 662 |
V Praze dne 6. června 1991 |
Vážený pane poslanče,
obsah Vaší interpelace byl mojí inspekcí u útvaru na Hranečníku prověřen. Při šetření byly provedeny individuální pohovory i besedy se všemi kategoriemi vojáků z povolání i v základní službě. K objektivizaci uváděného příkoří páchaného na věřící mládeži bylo jednáno i s farářem Československé církve husitské Th Mgr. Františkem Raucherem a katolickým farářem Jiřím Majkovcem z Ostravy.
Je pravda, že ve veřejnosti, včetně vojenské, přežívá názor, že u útvaru na Hranečníku je nejhorší vojenská služba. Přetrvává však z minulosti, kdy skutečně docházelo k častým případům narušování vztahů, další trestné činnosti vojáků v základní službě a to mnohdy pod vlivem alkoholu. U 77. plrp, jehož součásti je útvar na Hranečníku, bylo spácháno ve výcvikovém roce 1985-1986 celkem 20 trestných činů, z toho 14 (70 %) narušením vztahů a 3 (15 %) opilstvím.
Nelze však souhlasit s tvrzením, že velitelé situaci neřeší a rázně nezakročují. Ve výcvikovém roce 1989-1990 došlo u uvedeného pluku již jen k 9-ti trestným činům (z toho 2x narušením vztahů) a nebyl spáchán žádný trestný čin opilství. V tomto výcvikovém roce došlo do doby šetření ke 3 trestným činům. U útvaru na Hranečníku v posledních dvou létech k vážnějšímu narušení vztahů a opilství nedošlo. Tuto skutečnost potvrdili i uvedení představitelé církví, kteří při svých návštěvách u jednotek pluku besedovali s vojáky a jednoznačně popřeli, že by obdrželi jakoukoliv konkrétní stížnost od věřících ve věci šikanování, náboženské diskriminace či opilství.
Tvrzení o růstu šikan a opilství není u útvaru na Hranečníku charakteristické. Naopak, u tohoto útvaru se stav výrazně zlepšil.
Přes uvedené pozitivní tendence nejsou ovšem dosud v Čs. armádě vztahy mezi vojáky, zvláště v základní službě, na takové úrovni, jak bych si sám přál. Mnou vyslaná komise zjistila u útvaru na Hranečníku nesprávné formy výchovy takzvanou "mazáckou vojnou" Zcela s Vámi souhlasím, že v důsledku toho mohli snad někteří vojáci požádat o civilní službu a někteří jedinci se mohli pokusit i o sebevraždu. Máte-li však konkrétně na mysli případ pokusu o demonstrativní sebevraždu voj. Milana Horvátha, pak lze vyloučit, že důvodem bylo šikanování jmenovaného. Motiv byl zjištěn v jeho osobních problémech. Měl známost s 16-ti letým děvčetem, které bylo měsíc gravidní a situaci chtělo řešit interupcí, s kterou voj. Horváth nesouhlasil.
V souvislosti se šikanováním je zajímavý i názor dotazovaných představitelů církví, kteří zastávají stanovisko, že je nutno proti šikanování bojovat, ale že se problém nevyřeší represemi. Řešení vidí v legalizaci určitých výhod pro vojáky 2. ročníku. Je podle nich přirozené, že starší mají mít výhody před mladšími. Dále si myslí, že klesá vztah mladé generace k práci, k odpovědnosti a řada samozřejmých věcí je proto považována za šikanování.
Armáda se ovšem v žádném případě nezbavuje svého dílu odpovědnosti za to, že se vojáci základní služby s tímto jevem setkávají. Skutečnost, že do armády přichází čím dále více defektní mládeže, se sklonem k alkoholismu, snižuje se úroveň připravenosti branců a tím se prodlužuje a komplikuje adaptační proces. Společně s koncentrací mladých lidí na jednom místě, vytvářejí se specifické podmínky, které umožňují manifestování tohoto jevu.
Armáda podniká kroky k omezení šikan. Prvním opatřením, bylo přiznání faktu, že k šikanování vůbec dochází. To společně se zveřejňováním případů umožňuje společenskou kontrolu a odstraňuje tabuizaci tohoto jevu. Novela trestního zákona platná od 1. září 1990 zavedla trestný čin porušování práv a chráněných zájmů vojáků, čímž byly vytvořeny podmínky pro širší postih projevů šikanování. Důkazem o skutečně komplexním přístupu k problému šikanování je ustanovení Zvláštní operativní skupiny pro boj se šikanováním, která se i za účasti civilních odborníků z oblasti společenských věd snaží objasnit obsah pojmu šikanování, jeho zdroje a příčiny, iniciovat kroky k nápravě a opatření k jeho vymýcení. Jejím cílem je do roku 1995 odstranit hrubé jevy šikanování souvisejícími s ublížením na zdraví. Bude pokračovat cílevědomá, smysluplná činnost, výchova směřující k posílení právního vědomí příslušníků Čs. armády i řada vnitroarmádních opatření zamezujících rozšiřování tohoto jevu.
Bez podpory veřejnosti, či přímo svalováním břemene zodpovědnosti pouze na armádu, se však žádný celospolečenský jev a tedy ani šikanování vymýtit nepodaří. Prvním krokem v této spolupráci může být široká informovanost o společenských kořenech tohoto jevu. V tomto smyslu je pro mne podnětná také Vaše interpelace. Jsem připraven, pane poslanče, pokud si to budete přát, seznámit Vás i podrobněji s tím, co proti šikanám a proti alkoholismu v armádě děláme.
S pozdravem
Vážený pan
Vladislav VALTR
poslanec SN FS ČSFR
Praha