Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky návrh na sjednání Protokolu o zrušení Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se sjednáním Protokolu o zrušení Rady vzájemné hospodářské pomoci, který vstoupí v platnost dnem podpisu smluvními stranami.

pro Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

Věc: postup a výsledky mezinárodních jednání v otázce zrušení. Rady vzájemné hospodářské pomoci a dojednání nových organizačních forem regionální ekonomické spolupráce se státy střední a východní Evropy

I.

Od ledna 1990, kdy se v Sofii konalo 45. zasedání RVHP proběhla rada mezinárodních jednání o otázkách další mnohostranné hospodářské spolupráce členských států této organizace.

Nyní předkládaná informace navazuje na materiál. který byl dán k dispozici poslancům - členům výborů pro plán a rozpočet a zahraničních výborů Federálního shromáždění v říjnu 1990 a obsahuje shrnutí výsledků mezinárodních jednání vedených od této doby. Hlavním výsledkem jednání je text Protokolu o zrušení RV HP, který bude podepsán na 46. (závěrečném) zasedání RVHP v Budapešti dne 28. června 1991.

II.

Možnosti jakéhokoliv " reformního" přístupu ke změnám obsahu a forem činnosti RVHP byly výrazně předurčeny rozsahem a intenzitou společenských a ekonomických změn ve střední a východní Evropě. Tyto změny vedly k tomu. že někdejší mnohostranné hospodářsko-politické principy RVHP. založené na koordinaci plánů a mnohostranně závazně sjednávaných podmínkách realizace vzájemných hospodářských vztahů se postupně zcela rozpadly a určujícím směrem uspořádání vztahů se stala téměř bezvýhradně bilateralita.

Ačkoliv ze strany ČSFR a dalších, především středoevropských zemí, byly hledány kvalitativně nové organizační formy součinnosti. ukazovalo se postupně zcela neprůchodným najít tomu odpovídající obecně přijatelnou koncepci. Základní bariérou se staly zásadní rozdíly v intenzitě a směru změn v politické a hospodářské sféře. Zatímco v převážné části zemí jde o jednoznačnou orientaci na pluralitní demokracii a liberalizovaný trh další země, především SSSR, volí cestu dílčí "přestavby" při faktickém zachování tradičních struktur a v některých zemích jde prakticky o naprostou stagnaci politického a hospodářského vývoje (Kuba).

Rozdíly ve společenských změnách provázené narůstající nekonzistentností hospodářských soustav se projevily především v okamžiku uplatnění některých nových prvků ve vzájemných hospodářských vztazích členských států RVHP, zejména přechodu na zúčtování ve volných měnách a na obchodování na základě světových cen. Tradiční organizační struktury a aktivity RVHP nebyly ve vztahu k těmto zásadním krokům s to přijmout žádné pozitivní opatření směřující k obecnému otevírání ekonomik a liberalizaci zahraničního obchodu. Prokázalo se, že možnostmi své činnosti je RVHP zcela nepřiměřená současným potřebám a vývojovým trendům a její zrušení v zásadě jen formálně právním završením faktického stavu.

Zároveň však narůstající problémy v oblasti vzájemné hospodářské spolupráce členských států RVHP prokazují účelnost zachování nezbytných vzájemných kontaktů. konzultací a výměny informací, avšak na základě zásadně odlišném od dosavadních schémat mnohostranné spolupráce. Základními znaky takové organizační struktury informativního a konzultativního charakteru by měla být evropská regionální příslušnost a dočasnost existence, a to bez jakékoliv bezprostřední nástupnické návaznosti na zrušenou RVHP.

V současné době zbývá dořešit otázky právního vypořádání. zejména pokud jde o nemovitosti RVHP. Nároky uplatňované vůči tomuto majetku v Moskvě ze strany vlády SSSR spadají již do činnosti mezivládní likvidační komise; nelze je považovat za zásadní překážku rozhodnutí o neodkladném zrušení RVHP.

III.

V těchto dnech bylo na vládní úrovni. na úrovni stálých představitelů států dosaženo schválení textu Protokolu o zrušení RVHP. Jde o dokument. kterým by byla zahájena likvidace této organizace na základě ukončení platnosti zřizovacích dokumentů. kterými jsou statut Rady [Vyhláška č. 115/1960 Sb. se změnou vyhlášky č. 119/1976 Sb. a vyhláška č. 63/1981 Sb.] a Úmluva o právní způsobilosti. výsadách a imunitách Rady [Vyhláška č. 15/1987 Sb.]. Tyto dokumenty mají pozbýt platnosti 90 dnů od podpisu Protokolu o zrušení RVHP, v této lhůtě má být vypořádáním v majetkoprávních vztazích završen proces likvidace RVHP.

IV.

Postup a výsledky jednání v otázkách zrušení RVHP a nových organizačních forem mnohostranné spolupráce přineslo některé významné zahraničně politické momenty, k nimž náleží zejména skutečnost, že přístupy již od počátku jednání zastávané ČSFR. Maďarskem a Polskem podpořilo v posledních jednáních i Bulharsko a Rumunsko. Vykrystalizoval tak základ pro další jednání o institucionálním rámci pro pravidelné konzultace, výměnu informací a další formy mnohostranné spolupráce, které převážní většina evropských států RVHP spatřuje v ustavení evropského regionálního fóra. Jednání o ustavení takovéto organizace přitom uvedené státy nespojují s procesem zrušení RVHP. Tak jako tomu bylo ze strany ČSFR již od počátku jednání o těchto otázkách. podminuje se zřízení takovéhoto regionálního konzultačního fóra účastí SSSR.

V.

Významná z hlediska ústavního projednání Protokolu o zrušení RVHP je skutečnost. že tento dokument, který je ve smyslu čl. 36 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci mezinárodní smlouvou politické povahy, má nabýt platnosti dnem podpisu. Jde o poměrně zřídka používaný postup při sjednávání dokumentů podléhajících podle ústavních předpisů před ratifikací prezidentem republiky vyslovení souhlasu Federálním shromážděním. V tomto případě je sledován záměr, aby případnými zdrzeními ve vnitrostátních ratifikačních procedurách členských států RVHP nebyla uměle prodlužována již jen fiktivní existence RVHP jako organizace. Zájem je též na tom, aby politicky jednoznačně vyřešenou otázku zrušení.RVHP nekomplikovalo a neobnovovalo řešení majetkoprávních otázek. v němž se již nyní projevuje určitá rozdílnost názorů.

Vlády Bulharské republiky, Maďarské republiky, Vietnamské socialistické republiky, Kubánské republiky, Mongolské lidové republiky, Polské republiky, Rumunska, Svazu sovětských socialistických republik a České a Slovenské Federativní republiky

se dohodly na následujícím:

Článek I

1. Platnost Statutu Rady vzájemné hospodářské pomoci, podepsaného v Sofii 14. prosince 1959, se změnami uvedenými v protokolech z 21. června 1974 a z 28. června 1979, a Úmluvy o právní způsobilosti, výsadách a imunitách Rady vzájemné hospodářské pomoci, podepsané ve Varšavě 27. června 1985, končí 90 dnů po vstupu tohoto Protokolu v platnost.

2. Dnem ukončení platnosti Statutu a Úmluvy, uvedených v bodě 1 tohoto článku, se ruší Rada vzájemné hospodářské pomoci.

Článek 2

Tento Protokol vstupuje v platnost dnem podpisu.

Protokol byl sepsán v deseti originálech v jazyce ruském.

Devět výtisků Protokolu bude předáno smluvním stranám. Desátý výtisk bude předán k úschově společně s archivem RVHP.

Dáno v ................... dne .............. 1991

Za vládu ...........................................