Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

kterým se předkládá k vyslovení souhlasu FS ČSFR návrh na vypovězení Smlouvy o právní ochraně vynálezů, průmyslových vzorů, užitných vzor a ochranných známek při uskutečňování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce přijaté dne 12. dubna 1973 v Moskvě a Dohody o vzájemném uznávání autorských osvědčení a jiných ochranných dokumentů na vynálezy přijaté dne 18. prosince 1976 v Havaně

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s vypovězením Smlouvy o právní ochraně vynálezů, průmyslových vzorů, užitných vzorů a ochranných známek při uskutečňování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce přijaté dne 12. dubna 1973 v Moskvě a Dohody o vzájemném uznávání autorských osvědčení a jiných ochranných dokumentů na vynálezy přijaté dne 18 . prosince 1976 v Havaně.

Československo je v oblasti průmyslově právní ochrany smluvní stranou dvou mnohostranných mezinárodních smluv uzavřených mezi členskými státy RVHP, které mají z hlediska čs. právního řádu charakter mezinárodních prezidentských smluv, k nimž vyslovilo souhlas Federální shromáždění. Jsou to Smlouva o právní ochraně vynálezů, průmyslových vzorů, užitných vzorů a ochranných známek při uskutečňování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce přijatá dne 12. dubna 1973 v Moskvě a Dohoda o vzájemném uznávání autorských osvědčení a jiných ochranných dokumentů na vynálezy přijatá dne 18. prosince 1976 v Havaně.

Členství ČSFR v těchto smlouvách bylo motivováno politickými a hospodářskými požadavky na rozšiřování a prohlubování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce především se socialistickými státy v zájmu vytvoření a rozvoje tzv. socialistické ekonomické integrace čl. států RVHP.

Sledovaným cílem bylo dosáhnout sblížení a unifikace právních norem upravujících průmyslově právní ochranu a postupné budování partikulárního právního režimu socialistické ekonomické integrace čl. států RVHP.

Vrcholem unifikačních tendencí mělo být vytvoření mezi čl. státy RVHP jednotného ochranného dokumentu na vynálezy jako protipól k existujícímu evropskému patentu udělovanému na vynálezy v západoevropských zemích.

Politické změny v řadě zemí RVHP a s tím související požadavky na provedení hospodářských reforem zcela zpochybňují existenci uvedených smluv, které jsou poznamenány obdobím centralistického a administrativně byrokratického způsobu hospodářského řízení.

Přechod čs. hospodářství k tržní ekonomice, postupné zapojování ČSFR do politického a hospodářsky vyspělého evropského systému, tj. do Evropských společenství a Rady Evropy a to na základě nových legislativních podmínek, prokazují, že další členství ČSFR v těchto smlouvách je překonané a neodůvodněné. Navrhuje se proto jejich vypovězení.

Podle stanovisek jednotlivých členských států RVHP, která byla předána sekretariátem RVHP stálému představiteli ČSFR v této organizaci, se za zachování uvedených smluv staví pouze Mongolsko, Kuba, Bulharsko, Sovětsky svaz. Ostatní státy jsou buď za jejich zrušení či revizi. Tato otázka je v současné době mimo jiné předmětem tripartitních jednání předsedů patentových úřadů Maďarska, Polska a České a Slovenské Federativní Republiky.

Smlouva o právní ochraně vynálezů, průmyslových vzorů, užitných vzorů a ochranných známek při uskutečňování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce (dále jen "Smlouva") vstoupila v platnost 11. července 1973 a pro ČSFR dne 6. května 1974. Jejími členy jsou Bulharsko, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz.

Smlouva vychází z potřeby zajistit právní ochranu tzv. společným vynálezům, průmyslovým vzorům a užitným vzorům, usnadnit jejich vzájemné využívání mezi čl. státy RVHP a zabezpečit výběr, využití a právní ochranu ochranných známek pro výrobky vyrobené v důsledku uskutečňování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce smluvních zemí.

Smlouva je založena především na existenci vlastnického práva státu k těmto předmětům průmyslově právní ochrany. Podle čl. 5 Smlouvy se při vzájemném podávání přihlášek společných vynálezů, průmyslových vzorů a užitných vzorů k ochraně ve smluvních státech, jejichž organizace se účastní spolupráce, žádá o poskytnutí ochrany formou, která poskytuje státu nebo příslušné organizaci právo k jejich využívání. Takovou formou je podle čs. zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech autorské osvědčení na vynálezy a osvědčení na průmyslový vzor.

Dne 1. ledna 1991 nabyl účinnosti nový zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, který zavádí jedinou formu ochrany, a to patentem tak, jak je to běžné ve většině ostatních států, založenou na soukromovlastnických principech.

Autorské osvědčení na vynálezy a osvědčení na průmyslový vzor, se neupravuje.

Smlouva dále vyžaduje, aby příslušné smlouvy uzavírané mezi spolupracujícími organizacemi, pokud by se jednalo o stanovení jiné formy ochrany, byly schvalovány příslušnými státními orgány. Jde o administrativní opatření, které odporuje nové samostatnosti podniků, sdružení a společností a plnému uplatnění principu smluvní volnosti.

Upuštění od systému socialistického vlastnictví, zavedení soukromoprávních principů ochrany průmyslového vlastnictví, nové formy hospodářské spolupráce s nově vznikajícími subjekty již není v souladu s původními záměry Smlouvy.

Smlouva přiznává právo bezplatného předávání společných vynálezů, průmyslových vzorů a užitných vzorů jiným subjektům za účelem jejich hospodářského využití. To neodpovídá požadavku plné komercializace hospodářských vztahů.

Praktické zkušenosti prokazují, že Smlouva nijak neovlivnila výsledky a efektivnost hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi subjekty čl. států RVHP. Smlouva se v podstatě vztahuje pouze na dílčí skupinu vztahů této dosavadní spolupráce, mající jednoznačně socialistický charakter a která již neodpovídá novým potřebám.

Ustanovení Smlouvy týkající se ochranných známek jsou velmi obecná a omezená a podle získaných zkušeností neměly na rozvoj spolupráce v této oblasti prakticky žádný podstatný vliv. Novým čs. zákonem č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, který upravil poskytování licencí k ochranným známkám za účelem jejich společného užívání byly vytvořeny dostatečné předpoklady pro rozvoj jakékoli spolupráce.

Podle čl. 22 se Smlouva uzavírá na dobu 5 let od okamžiku vstupu v platnost. Po uplynutí této doby se platnost Smlouvy automaticky prodlužuje vždy na nové pětileté období. Kterákoliv smluvní země může tuto smlouvu vypovědět do šesti měsíců před uplynutím řádné doby platnosti Smlouvy písemným vyrozuměním zaslaným depozitáři.

Dohoda o vzájemném uznávání autorských osvědčení a jiných ochranných dokumentů na vynálezy (dále jen "Dohoda") vstoupila v platnost dne 13. srpna 1977 a pro Československo dne 28. srpna 1978. Spolu s ní vstoupily v platnost prováděcí předpisy, které byly měněny v roce 1987. Jejími členy jsou dále Bulharsko, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Rumunsko, Sovětský svaz.

Hlavním záměrem Dohody bylo zabezpečit podmínky pro co nejrychlejší využívání vynálezů vytvořených v jednom smluvním státě na území ostatních smluvních států v zájmu postupného sbližování a vyrovnávání úrovně hospodářského rozvoje smluvních států.

Prostředkem k dosažení tohoto cíle se podle Dohody stalo vzájemné uznávání především autorských osvědčení udělených na vynálezy v jednotlivých smluvních státech s možností upuštění od provádění technického průzkumu novosti, který musí opakovaně provádět úřady rozhodující o ochraně.

Upuštěním od autorského osvědčení na vynálezy, k němuž dochází podle připravovaného zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, jehož návrh byl již předložen vládě ČSFR, a které preferovalo socialistické vlastnictví, umožňovalo časově neomezené právo k využití vynálezu státu a to bez souhlasu toho subjektu, který vynaložil na jeho vytvoření své prostředky, ztrácí většina ustanovení Dohody své opodstatnění a praktický význam.

Vzájemné uznávání autorských osvědčení se podle Dohody provádělo bezplatně, žadatel byl osvobozen od placení jakýkoli správních poplatků, přičemž dokumenty byly předkládány v ruském jazyce.

Požadavek bezplatného provádění úkonů spojených s rozhodnutím o ochraně vynálezů není v souladu s připravovanou novou zákonnou úpravou řízení o vynálezech podle shora uvedeného předloženého návrhu, který zpoplatňuje většinu těchto úkonů podle praxe ostatních patentových úřadů.

Zkušenosti prokázaly neúčelnost podávání materiálů v ruském jazyce, neboť se tím neodstranila nutnost jejich překladů, tj. z jazyka země původce vynálezu do ruštiny a po té příp. dále do jazyka smluvního státu, kde se žádá o uznání. To má vliv i na prodlužování řízení o uznání oproti tradičnímu způsobu přihlašování.

Dále je zřejmé, že rozdílná úroveň prováděného průzkumu na způsobilost vynálezu k ochraně v jednotlivých státech, vede k nutnosti provádění dodatečných resp. nových průzkumů v zemích, kde se žádá o uznání. Nedochází tedy k předpokládaným úsporám pracnosti při provádění těchto činností.

Této úspory bude dosahováno zejména na základě Smlouvy o patentové spolupráci, k níž ČSFR podle návrhu již předloženém vládě ČSFR hodlá přistoupit.

K využívání Dohody za účelem vzájemného uznávání jiných ochranných dokumentů na vynálezy vzhledem k preferenci autorských osvědčení prakticky nedocházelo, neboť v těchto případech se prokázala účelnost postupu získání ochrany tradičním způsobem.

Podle čl. 20 se Dohoda uzavírá na dobu 5 let ode dne nabytí její platnosti. Po uplynutí této lhůty se platnost Dohody automaticky prodlužuje vždy na dalších pět let. Kterýkoliv smluvní stát může Dohodu vypovědět 6 měsíců před uplynutím řádné doby její platnosti, a to písemným vyrozuměním depozitáře.

Vypovězení uvedených smluv neovlivní plnění závazků z jiných mezinárodních smluv, jimiž je ČSFR vázána. Ochrana čs. vynálezů, průmyslových vzorů a ochranných známek na území zúčastněných čl. států RVHP bude nadále zabezpečována v souladu s jejich právním řádem na základě Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, jejímiž členy jsou všechny tyto státy vč. ČSFR. Stejným způsobem je zajištěna ochrana těchto předmětů průmyslového vlastnictví z čl. států RVHP na čs. území.

Funkci depozitáře plní pro uvedené smlouvy Sekretariát Rady RVHP.

Vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní prezidentské smlouvy, k nimž souhlas vyslovilo Federální shromáždění, předkládá se návrh na jejich vypovězení prezidentem ČSFR, v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, k odsouhlasení Federálnímu shromáždění.