Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

JUDr. PAVEL RYCHETSKÝ

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČSFR

Vážená paní poslankyně,

předseda Federálního shromáždění mi v souladu s ust. § 55 odst. 2 zákona o jednacím řádu FS poslal Vaši interpelaci z 20. 4. 1991 (tisk FS 603), která se týká postupu projednávání osnov zákonů na půdě FS. Ve své interpelaci kritizujete stav, ke kterému došlo dne 16. dubna t. r. na 12. společné schůzi ústavněprávních výborů v důsledku toho, že oproti původnímu programu, který Vám byl zaslán, došlo k jeho změně. Konkrétně uvádíte, že jste nemohli projednávat tyto zákonné osnovy:

- o sdružování v politických stranách

- zákon, kterým se mění a doplňuje trestní řád

- o době nesvobody

- o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích.

Uvádíte, že všechny citované osnovy jsou iniciativními návrhy poslanců a nebylo možno je projednat s ohledem na to, že FS k nim dosud neobdrželo stanovisko vlády ČSFR. Dovolte mi, abych zdůraznil, že program jednání sněmoven Federálního shromáždění ani jejich výborů vláda ČSFR neovlivňuje, ani o něm není v dobách jeho přípravy informována. Podle zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění jsou předlohy zákonů, které jsou předkládány na základě jiné než vládní zákonodárné iniciativy (např. poslanci, národními radami nebo hlavou státu), zasílány ze strany FS vládě ČSFR se žádostí o její stanovisko. Smyslem tohoto ustanovení je zabezpečení stanoviska vlády k předloženým návrhům zejména s ohledem na jejich souladnost s vládním programem, na jejich dopad na státní rozpočet i na možnost realizace přijatých zákonů výkonnou mocí. Vláda ČSFR proto musí zpravidla vyžádat stanovisko vlád obou republik, event. dalších dotčených orgánů státní správy a to zejména s ohledem na skutečnost, že převážná část zákonů s federální působností je fakticky prováděna vládami republik a na účet jejich státního rozpočtu. Procedura tohoto "získávání stanovisek" vlád republik si vyžádá zpravidla dva měsíce - její skutečné trvání v konkrétním případě však vláda ČSFR nemůže ovlivnit. A nyní ke konkrétním případům, které jste uvedla:

tento návrh byl připravován jako vládní a v polovině prosince r. 1990 bylo jeho první znění rozesláno k připomínkovému řízení celkem na 33 státních orgánů federace a republik a dále 15 politickým stranám a hnutím. Do poloviny ledna obdržel Úřad vlády ČSFR celkem 253 připomínek. Současně použila skupina poslanců FS návrh rozeslaný vládou ČSFR k připomínkám a předložila jej jako svůj iniciativní návrh Federálnímu shromáždění. Tito poslanci však přehlédli skutečnost, že s účinností od 1. ledna 1991 již není v kompetenci Federálního shromáždění přijímat zákonnou úpravu této problematiky. Podle čl. 9 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci (ve znění vyplývajícím z pozdějších předpisů - zejména z úst. zákona č. 556/90 Sb.) patří věci, které nejsou ústavním zákonem FS svěřeny do působnosti ČSFR do působnosti České republiky a Slovenské republiky. V čl. 37 odst. 3 cit. úst. zákona byla Federálnímu shromáždění až do přijetí novely z 12. prosince 1990 svěřena zásadní zákonodárná úprava mimo jiné též ve věcech spolčování a shromažďování. S ohledem na to, že právě tato dikce zakládající zákonodárnou působnost federace, byla z ústavního zákona vypuštěna, je téměř nepochybné, že zákony o sdružování v politických stranách budou muset přijmout obě národní rady. Vláda ČSFR přesto považovala za nezbytné dokončit legislativní práce na zákonné osnově, které sladila i se žádostí předsedy FS o stanovisko vlády k iniciativnímu návrhu skupiny poslanců. Stanovisko vlády ČR jsme obdrželi 20. března t. r. a vlády SR až dne 15. dubna t. r. Stálá pracovní komise pro veřejné právo při Legislativní radě vlády ČSFR obě osnovy projednala 3. 4. 1991, Legislativní rada pak projednala dalších celkem 81 připomínek dne 26. 4. 1991 a vláda ČSFR dne 2. 5. 1991 - ovšem se závěrem, že vládní návrh nebude FS předložen s ohledem na ztrátu jeho působnosti;

návrh novely trestního řádu, předložený - jak uvádíte z poslanecké iniciativy, vláda ČSFR k zaujetí stanoviska od Federálního shromáždění nikdy neobdržela. Na 12. společné schůzi ústavněprávních výborů SL a SN FS ČSFR však podle programu měla být zařazena novela trestního zákona, předložená Vámi. Vláda ČSFR tento návrh novely obdržela přípisem tajemníka ústavněprávních výborů doc. Josla až dne 22. 4. 1991 - tedy týden po zahájení společné schůze obou výborů;

žádost předsedy FS o zaujetí stanoviska vlády ČSFR k tomuto návrhu jsme obdrželi 11. března 1991. Vláda si vyžádala stanoviska NS ČSFR, GP ČSFR, Ústavu státu a práva ČSAV a dalších pracovišť. Legislativní rada projednala návrh stanoviska pro vládu ČSFR dne 26. 4. 1991 a vláda se jím zabývala dne 2. 5. 1991 s tím, že návrh stanoviska neschválila a sestavila pracovní komisi z členů vlády za jednotlivé koaliční partnery tvořící vládu ČSFR. Tato komise má definitivní text návrhu stanoviska předložit vládě ČSFR na její zasedání dne 8. 5. 1991;

v daném případě se nejednalo o návrh zákona - jak ve své interpelaci uvádíte - ale o novelu jeho jediného ustanovení o redakčním tajemství. Žádost o projednání tohoto návrhu byla vládě ČSFR doručena dne 20. 2. 1991 a po projednání v komisi Legislativní rady a dne 12. března 1991 v Legislativní radě vlády ČSFR bylo stanovisko vládou ČSFR přijato dne 21. března 1991 a odesláno Federálnímu shromáždění dne 27. března 1991. Z obsahu tohoto stanoviska je jednoznačně patrno, že hlavním důvodem proč vláda nedoporučila poslanecký návrh projednávat není příprava jejího vlastního návrhu (gestor místopředseda J. Mikloško), nýbrž zřejmé a zásadní nedostatky včetně v návrhu neodůvodněné odlišnosti jeho koncepce proti srovnatelným úpravám v zahraničí.

Ve své interpelaci upozorňujete na skutečnost, že prodlení se stanovisky vlády ČSFR má negativní vliv na vztah vlády a Federálního shromáždění a soudíte, že tomu tak je zpravidla proto, že vláda má rozpracovány analogické návrhy zákonných osnov. V této souvislostí bych chtěl poukázat naopak na skutečnost, že příprava zákonných osnov je velice náročná a to i časově - zpracovaný návrh je příslušný člen vlády povinen podrobit rozsáhlému připomínkovému řízení, v jehož rámci se zasílá všem federálním i republikovým ústředním orgánům, vybraným vysokým školám a vědeckým pracovištím, dotčeným organizacím a teprve poté vládám republik (jejich legislativním radám). Jakékoli zkrácení této procedury by bylo federální vládě právem vytýkáno jako porušení základních pravidel demokracie i čistoty legislativního procesu. V poslední době se naopak vyskytly případy, kdy první zpracovaný návrh je ze strany poslanců použit jako jejich iniciativní návrh. Chtěl bych Vás ubezpečit, že tento postup věci neprospívá neboť vláda ČSFR nemůže nerespektovat platná legislativní pravidla a obejít např. vlády obou republik.

Jako příklad nežádoucího postoje vlády ČSFR k poslanecké iniciativě uvádíte osud návrhů zákona o půdě. V této věci by se jistě kvalifikovaně vyjádřil pan ministr V. Dlouhý, který je gestorem vládního návrhu a proto se omezím na několik poznámek. Vládní návrh byl Federálnímu shromáždění odeslán dopisem předsedy vlády ČSFR ze dne 27. prosince 1990. O stanovisko k poslaneckému návrhu (tisk FS č. 225) však byla vláda požádána až dopisem předsedy FS ze dne 14. ledna 1991. Poslanecký návrh byl zaslán ke stanoviskům federálnímu ministerstvu financí, federálnímu ministerstvu hospodářství, ministerstvu zemědělství ČR a ministerstvu zemědělství a výživy SR. Vláda po připomínkách těchto orgánů schválila své stanovisko dne 25. února 1991 a dne 27. února 1991 je zaslala FS. Dopisem ze dne 15. února 1991 však požádal předseda FS o další stanovisko - tentokrát k pozměněnému poslaneckému návrhu tisk FS č. 225 A. Stanovisko, k tomuto pozměněnému návrhu po opakovaném připomínkovém řízení resortů vláda ČSFR přijala dne 16. 3. 1991 a Federálnímu shromáždění odeslala dne 19. března 1991. Před tím požádal předseda FS již dopisem z 13. prosince 1990 o stanovisko vlády ČSFR k poslaneckému návrhu KSČ tisk FS č. 380, které bylo FS zasláno dne 27. 2. 1991.

Samostatnou kapitolou, na kterou ve své interpelaci narážíte, je otázka zákonné úpravy restituce majetku církví, náboženských společností a řeholních řádů. Jistě jste informována o tom, že vláda ČSFR pověřila svým usnesením č. 896/90 odpovědností za přípravu koncepce i legislativních prací na tomto úseku svého místopředsedu J. Mikloška. Přesto požadujete abych vysvětlil, z jakého důvodu vláda nebyla schopna předložit svůj návrh zákona k této problematice a kdy vláda zaujme stanovisko k poslanecké iniciativě. Místopředseda J. Mikloško zahájil již v roce 1990 práce na dvou zákonných osnovách novele zákona č. 298/1990 Sb. o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého a na návrhu zásad zákona o majetkové rehabilitaci církví a náboženských společností. V prvním případě jde o vrácení dalších 198 nemovitostí řeholním řádům a návrh novely si vyžádal značné časově rozpětí, neboť u každé nemovitosti zvlášť musela být vedena jednání s dosavadním držitelem, s uživatelem, s příslušným řádem či kongregací, s představiteli příslušné obce a současně se opatřovala kompletní právní a technická dokumentace. Konečné slovo měly opět vlády obou republik, přičemž slovenská vláda návrh projednala až 9. dubna t. r. Po projednání v Legislativní radě vlády ČSFR dne 26. 4. 1991 a ve vládě ČSFR dne 2. 5. 1991 byl návrh novely zákona postoupen Federálnímu shromáždění.

Návrh zásad zákona o majetkové rehabilitaci církví a náboženských společností pan místopředseda J. Mikloško již předložil do řádného připomínkového řízení, takže lze předpokládat závěry v polovině tohoto roku. Podotýkám, že FS však dosud vládě ČSFR nepředložilo žádný poslanecký návrh z této oblasti.

V závěru své interpelace požadujete o sdělení všech vládních návrhů zákonů, které budou Federálnímu shromáždění předloženy a vyslovujete názor, "že parlament by si sám byl schopen sestavit lepší pořad projednávání návrhů zákonů". Chtěl bych Vás upozornit, že zřejmě nejste zcela přesně informována o činnosti jednotlivých orgánů FS ani vlády ČSFR, neboť úplný plán legislativních prací vlády ČSFR na I. pololetí t. r. byl předsednictvu FS předán již na sklonku minulého roku a je průběžně doplňován. Připomínám, že program zákonodárné činnosti FS si stanoví tento zákonodárný sbor sám a vláda ČSFR jej nikterak neovlivňuje. Pro Vaši informaci v příloze č. 1 uvádím přehled vládních návrhů zákonů, které vláda ČSFR již předložila FS a nebyly dosud projednány. V příloze č. 2 pak uvádím přehled návrhů zákonných osnov, které vláda ČSFR hodlá předložit Federálnímu shromáždění ještě v termínu do 30. 6. 1991 - pokud ovšem nedojde k jejich zdržení ve vládách obou republik. Pokud navrhujete, aby novela občanského zákoníku, obchodní zákoník a novela obč. soudního řádu byly předloženy FS odděleně a takto i projednávány, nepovažuji tento postup za rozumný a možný. Jde o komplex tří základních kodifikačních kroků, které nelze učinit jinak, než současně. Vzájemná provázanost těchto norem a nutnost jejich kompatibility vyplývá již ze samostatného faktu, že občanský zákoník je koncipován jako lex generalis ve vztahu k obchodnímu zákoníku jako lex specialis.

Občanský soudní řád pak pro tyto hmotněprávní normy upraví příslušná procesní pravidla. Vláda ČSFR proto zajistila souběžné zpracování předloh i jejich připomínkové řízení. Bude ovšem věcí Federálního shromáždění, jak přistoupí k jejich projednání.

Vážená paní poslankyně - váhám, zda mám odpovídat i na Vaše některá tvrzení v závěru interpelace, která jednak hrubě zkreslují mé výroky na veřejném shromáždění OH v Písku a jednak se nikterak netýkají mé působnosti jako člena vlády, takže nemohou byt podle platné ústavy předmětem interpelace Připomínám proto pouze skutečnost, že jsem zdůrazňoval specifickou odlišnost práce vlády, která je jasně vymezena společným vládním programem a potřebou jeho realizace a práce parlamentu, který je přirozeným místem střetávání názorů různých politických proudů a místem konfliktů mezi nimi. Myslím, že jako členka tohoto nejvyššího zákonodárného sboru tuto odlišnost chápete též.

Vážená paní

JUDr. Klára Samková

poslankyně

Sněmovny národů

Federálního shromáždění ČSFR

/návrhy zákonů uvedené pod body 21 - 27 jsou nad plán legislativních prací na I. pololetí r. 1991/