Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

JUDr. Klára SAMKOVÁ

POSLANKYNĚ SNĚMOVNY NÁRODŮ

FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ ČSFR

Pštrossova 25

110 00 PRAHA 1

tel.: (02) 204267

Vážený pan místopředseda vlády ČSFR

v Praze, dne 20. 4. 1991

Vážený pane místopředsedo, dovolte mi prosím využít svého ústavního práva a interpelovat Vás v následující záležitosti:

Dne 16. dubna 1991 začala 12. společná schůze Ústavněprávních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Bohužel však oproti původnímu programu, který nám byl zaslán, doznal program značných změn. Vypadl z projednávání návrh zákona o sdružování v politických stranách, návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní řád a dále návrh zákona o době nesvobody. Dále na doporučení vlády byl stažen návrh zákona o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích.

Pro všechny návrhy zákonů je společné, že se jedná o iniciativní návrhy poslanců a první tři, které nemohou ústavněprávní výbory projednat jsou odsunuty z toho důvodu, že do dnešního dne se k nim vláda nevyjádřila. Poslancům přísluší ze zákona zákonodárná iniciativa a takovýto postup vlády považuji za faktické omezení tohoto základního práva poslance. Domnívám se, vážený pane místopředsedo, že nemůže být pro vládu omluvou její přílišná zaneprázdněnost, neboť některé návrhy poslanců jsou předloženy i více než měsíc a vláda se jimi nezabývá. Žádám Vás, abyste zajistil nápravu tohoto stavu tak, aby každý poslanecký návrh mohl být projednán vždy v nejbližším možném cyklu projednávání návrhů zákonů výbory a mohl být zařazen na nejbližší schůzi. Těchto návrhů není tak mnoho a postoj vlády k poslaneckým aktivitám považuji za signifikantní pro celý vztah parlamentu a vlády, jak se v poslední době formuje.

Další okruh při projednávání zákonů postihuje případ návrhu zákona o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích, který byl rovněž výsledkem práce iniciativní skupiny poslanců. Tento návrh poslanci stáhli, neboť údajně má vláda připraven návrh zákona upravující stejnou problematiku. K obdobné situaci již došlo v minulosti několikrát a vždy měl tento či obdobný postup mimořádně neblahé dopady. Nejkonkrétněji se tento stav projevil při projednávání zákona o půdě, kdy návrh poslanecké skupiny byl předložen podstatně dříve než vládní návrh zákona. Přesto se tento návrh poslanecké skupiny neprojednával do té doby, dokud vláda nepředložila svůj návrh vlastní. Domnívám se, že tento postup byl prvotní příčinou, od které se odvíjejí veškeré či alespoň převážná část problémů spjatých se zákonem o půdě. Toto čekání na zákon se ovšem může projevit také takovým tristním způsobem, jako je současný stav zákona o navrácení majetku církvím a náboženským společnostem. Při projednávání vládního návrhu zákona o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého dne 19. 7. 1990 byl v mnoha projevech poslanců vznesen požadavek urychleného řešení veškerých majetkových vztahů všech církví a náboženských společností. Paní poslankyně Němcová pak ve své úvodní zpravodajské zprávě k zákonu pak uvedla doslovně: "Sociální a kulturní výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů mi ukládají svým usnesením, abych požádala vládu ČSFR, aby neprodleně přistoupila k řešení všech majetkoprávních problémů mezi církvemi a státem." /str. 116 II. dílu zprávy o 5. společné schůzi SN a SL/ Ve svém závěrečném slově pak řekla /str. 146 tamtéž/: "Takže jenom toto bych chtěla doplnit a zdůraznit tím apel, aby se přistoupilo k nějaké právní normě, která by vyřešila všechny tyto problémy vůči všem církvím a církevním společnostem."

Po více než devítiměsíčním čekání - přes výše citované naléhavé žádosti vláda takovýto návrh zákona nepředložila. Skupina poslanců proto přišla opět se svým iniciativním návrhem, ovšem vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a způsobu, jakým vláda zachází s poslaneckými návrhy zákonů, sdílím o tuto iniciativu vážné obavy. Žádám Vás proto,abyste vysvětlil jako člen vlády odpovědný za legislativní práce, z jakého důvodu vláda nebyla schopna předložit svůj návrh zákona k této problematice a zajistil projednání poslaneckého návrhu vládou v nejkratší možné době.

Vážený pane místopředsedo, ve středu 17. 4. 1991 jsem se účastnila části Vašeho setkání s voliči v Písku. S některými věcmi a informacemi, které jste tam uváděl, pochopitelně nesouhlasím, ovšem tento můj nesouhlas vychází prostě z jiné politické orientace mně a Vás a proto je pochopitelně ctím jako názory prostě jenom jiné než jsou ty moje. Kromě toho jste tam ale uvedl několik skutečností, které se úzce dotýkaly práce - a zejména legislativní práce parlamentu - se kterými nemohu naprosto souhlasit, ať již jsem jakéhokoliv politického názoru. Uvedl jste na příklad, že při současném způsobu projednávání vládních návrhů zákona bude mít parlament po skončení volebního období neprojednaných asi 100 vládních návrhů zákona. Toto Vaše tvrzení mne velmi udivilo a ráda bych věděla, z čeho vychází. Dále žádám o sdělení všech návrhů zákonů vlády, které jsou připraveny k projednání parlamentem a o jejich okamžité předložení.

Domnívám se, že parlament by si sám byl schopen sestavit lepší pořad projednávání návrhů zákonů, neboť by pak nedocházelo k takovým náporovým záležitostem, k jakým se chystá v květnu. To totiž budou vládou předloženy návrhy novel Občanského zákoníku, Občanského soudního řádu a notářského řádu, tedy tři základní občanskoprávní předpisy. Jak jste sám uvedl, každá z prvních dvou novel má přes 1000 paragrafů. Proč tedy nejsou tyto návrhy zákona podávány průběžně, zvláště když se dá z Vašich slov usoudit, že jsou již připraveny k projednání? Při příležitosti informování o těchto novelách jste dále uvedl, že si nedovedete představit, o si parlament počne s těmito novelami, když není schopen přijmout zákon o čtyřiadvaceti paragrafech. Zřejmě jste měl na mysli zákon o půdě, který má zhruba tento rozsah. Velice dobře víte, že přijetí - respektive nepřijetí zákona o půdě je záležitost navýsost politická a nikoli legislativní - i když na úroveň legislativy v předkládaném vládním návrhu zákona lze pouze vznáší všestrannou kritiku. Nevím tedy, proč se dopouštíte takovéto dezinformace a záměrně snižujete schopnosti parlamentu bez toho, abyste podal o celé záležitosti ucelenou informaci. Stále jsem se - zřejmě bláhově - domnívala, že legitimnost vlády přímo spočívá a vychází z legitimity parlamentu, kterýmžto pádem je v zájmu vlády tuto legitimitu parlamentu nezpochybňovat. Zřejmě jsem se mýlila a žádám Vás proto o vysvětlení Vašich opakovaných denunciačních prohlášení na adresu parlamentu.

s pozdravem