Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

VI. volební období

Podle § 49 ústavního zákona o československé federaci a § 62 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění využíváme svého práva interpelovat členy vlády ČSFR.

V posledních měsících byla znovu rozvířena otázka vodohospodářských úprav pod Pálavskými vrchy na Jižní Moravě.

Ekologické občanské iniciativy prosazují vypuštění "třetí" Novomlýnské nádrže jako nejradikálnější prostředek obnovy lužních lesů pod Pálavskými vrchy. Zdá se, že k tomu řešení se přiklánějí i někteří představitelé vlády České republiky.

Řada odborníků však považuje toto řešení za naprosto pochybné zejména z následujících důvodů:

1. Na odhaleném dně vypuštěné nádrže nemůže samovolným procesem dojít k obnově lužního lesa a plocha vypuštěné nádrže zůstane dlouhé roky vlastně divokou pustinou.

2. Vypuštění uvedené nádrže vůbec nebere v úvahu nutnost radikálního řešení nedostatku vody v nejcennějších partijích lužního lesa na soutoku Moravy a Dyje, jemuž v důsledku toho hrozí zánik, včetně tak cenných partijí, jako "lanžhotský lužní prales", který je evropským unikátem.

3. Tento problém není jen problémem "Podpálaví", ani jen problémem České republiky, ale dotýká se lužních lesů Slovenské republiky i Rakouska.

Ze všech uvedených důvodů se domníváme, že celá záležitost vyžaduje důkladné a objektivní přezkoumání za účasti odborníků všech zúčastněných oborů. Nejde podle našeho názoru o prosté politické rozhodnutí, ale o záležitost vysoce odbornou.

Na Vás se obracíme právě proto, že tento problém přesahuje nejen hranice České republiky, ale i hranice a zájmy ČSFR. Interpelaci zasíláme také předsedům vlády České republiky a Slovenské republiky pro jejich informaci a rozhodování.

Od Vás pak žádáme odpověď na následující otázky:

1. Zajistíte, aby komise pro životní prostředí vlády ČSFR se zúčastnila aktivně řešení tohoto problému?

2. Přizvete k přezkoumání tohoto problému odborníky všech oborů, aby byl přezkoumán objektivně a všestranně tak, aby nebyly napáchány nové škody?

3. Přispějete k tomu, aby občané byli skutečně objektivně informováni o celém rozsahu této otázky i o jejím řešení?

Pro Vaši informaci přikládám stanovisko jednoho z nejinformovanějších lesníků, Ing. B. Lošťáka, který v oblasti lužních lesů pracoval a žije více než 30 let a jejich problematikou se dlouhodobě zabývá.

S úctou

poslanci Sněmovny lidu

/Ekologická potřeštěnost/

V Mladé frontě dnes, 2. listopadu tohoto roku publikoval pan Jindřich Filo pozoruhodný článek, přiléhavě nadepsaný EKOLOGICKÝ TERORISTA?

Nevím, co by měl k ekologickému záměru pana doktora Mojmíra Vlašína pan prokurátor Tomáš Sokol; z pohledu podezření z možné přípravy trestného činu obecného ohrožení.

On se skutečně může najít potencionální potřeštěnec, který bude chtít být ekologičtější než-li pan doktor Vlašín a nevezme v úvahu, že pan doktor bude tak laskav a kvůli povodňové vlně přece jen přehradu do povětří nevyhodí.

Po přečtení evokujícího článku jsem byl zvědav, jak na záměr násilného vypuštění vod zareagují uvážliví a fundovaní odborníci.

Nevím, zda-li řada vyjmenovaných hnutí a 5000 podpisů opozici pacifikuje, nebo zda-li chybí potřebný zájem.

Je udivující, že od uveřejnění článku uplynulo více jak 14 dnů a po kvalifikované opozici nikde ani stopy. Naopak, noviny Svobodné slovo dne 17. 11. uveřejnilo článek L. Vancáleka, pasivně nadepsaný ZA 100 DNŮ NA HRÁZI? V úvodu tohoto článku je akcentováno, že "Ekologické iniciativy jsou rozhodnuty vypustit třetí novomlýnské jezero".

S panem doktorem Vlašínem souhlasím pouze v tom, že lužních lesů v Podpálaví je velká škoda.

Dále již v záležitosti osudu třetího jezera s panem doktorem a angažujícímu se iniciativami nemohu souhlasit co do obsahu a už vůbec ne, co do formy.

Jsem jedním z těch, který se snažil stát na straně krajinných biologů, když se výstavba novomlýnských nádrží a záměr hydrotechnických úprav řek projednával. Musím však přiznat, že moje postoje nebyly tak principielní jako zásadového doc. Jana Šmardy, protože jako odpovědný lesní hospodář jsem byl v silném tlaku ekonomiky a sociálních problémů lesního závodu Břeclav.

Navrhovatelé rozsáhlých technických úprav m. j. tehdy argumentovali v tom smyslu, že odlesnění pod Pálavou je nutnou daní za ochranu lužních lesů nad soutokem Moravy a Dyje.

Komplex těchto unikátních lužních společenstev byl totiž decimován extrémními záplavami. Působily nepředstavitelné problémy ekonomické, zdravotní z epicenter komárů a v neposlední řadě problémy sociální.

Myslím, že je třeba si toto všechno připomenout nebo snad ještě lépe rovnou říci, že všechno bylo mnohem složitější.

Nicméně je faktem, že obětování nivy pod Pálavou nejen že luhu pod Lanžhotem a Břeclaví nepomohlo, ale naopak, extrém nadbytku vody byl vystřídán jejím katastrofálním nedostatkem.

Zemědělství nespravedlivě dostalo všechnu vodu, která dříve vtékala do lužních lesů.

Žel, je třeba také přiznat, že určitých možností simulované záplavy z výpustí ohrázované Moravy nebylo lesníky vůbec využito a ochránci přírody si toho za 20 roků ani nevšimli.

Přitom v tomto biomu byly lokality s ekosystémy neméně hodnotnými, jako ty, kvůli nimž chtějí vypustit jezero.

Dnes se již o unikátnosti těchto lužních cenností vůbec nedá hovořit, protože v důsledku nedostatku vody /ale i řady dalších variabilních faktorů/, druhově zchudly, změnily se a my vůbec nevíme, kde vývoj negativních změn skončí.

Přesto, že se jednalo o biom světového významu, nic pro jeho záchranu neučinili ani ctihodní mužové vědy.

Mlčí i lesníci.

Cesty k záchraně luhu se nehledaly, ani nehledají.

Vrchu nabývá mýtus řešit problém nivy na naší i Rakouské straně prostředky legislativními. Ty však vodu jako první a základní podmínku pro záchranu údolních niv nepřinesou. Tyto tendence, pasivita vědců i lesníků pouze vedou ke konzervování stávajícího, stále se zhoršujícího se stavu.

Přitom k mému velkému údivu pan doktor tvrdí, že z retenčních kapacit novomlýnských nádrží, umožňujících závlahy na 20.000 ha je využívána voda na pouze 14.000 ha.

Nezdá se mi, že nikoho - ani pana doktora Vlašína - nenapadlo, dát tato čísla do souvislosti. Lesníci a ochránci přírody i "Zelení" měli přece ze všech sil usilovat, jak dostat tuto disponibilní vodu do 6.000 ha žíznícího luhu a tak jej vlastně zachránit s již vyhlášenými i potencionálními rezervacemi.

Místo toho se zabývat křísením rezervací pohřbených pod vodou se mi jeví nelogické. Činí to dojem, jakoby všechny přírodovědné a ochranářské zájmy začínaly a končily na dně třetího jezera.

Pan doktor Vlašín si mnoho slibuje od rychlé sukcese, která proběhne na obnaženém dně násilně vypuštěného jezera. Já bych se jí spíše hodně obával.

V okresních novinách Nový život ze dne 1. 11. 1990 je taktéž uvedeno, že na obnaženém dně se počítá se zpětnou sukcesí původních druhů.

Takový způsob zalesnění, - aby mně čtenář porozumněl - se dá přirovnat k zaplavenému lánu polí, který po opadu vody ponecháme k obdělávání Pánu Bohu.

Jestliže máme představu pana doktora Vlašína a spol. chápat tak, že znovuzalesnění chtějí svěřit mocné přírodě, pak by měli alespoň 100 dnů před vypuštěním nádrže informovat pány ministry Dlouhého a Klause, že pod Pálavou chystají vyčlenění mnohaset hektarů z jakékoliv produkce. Pochybuji však, že páni ministři budou v tomto případě sdílet názor, že co je ekologické, je i ekonomické.

Takovým způsobem znovuzakládat les totiž vůbec není možné. Protože vždy musí být cílem, až na nějaké "zákonné výjimky", les vysoce produkční. Tím je pouze les vysokokmenný a nikdy ne les výmladkový - tzv. pařezina. A přitom by ještě bylo u takového nežádoucího typu lesa dosaženo zakmenění jen asi 30%.

V případě, že by pan doktor Vlašín a spol. za podpory "zelených" údolní nádrž násilně zlikvidovali, vznikl by tedy generální problém, jak její dno řádně zalesnit v souladu se zákonem o lesích.

O tom však nemají ujasněnou představu, či spíše si tuto zákonnou povinnost neuvědomují.

Chtít za 100 dnů přehradu násilně vypustit a tak základní věc nemít ujasněnou, se podobá dobrodružství.

Autoři iluzorního záměru snadné a rychlé "obnovy lesa" si pletou tak základní lesnické pojmy, jako je sukcese a přirozená obnova lesa. Protože část neinformované veřejnosti násilnému vypuštění jezera fandí a sdílí názor na snadné a úspěšné znovuzalesnění cestou sukcese a přirozené obnovy lesa, myslím, že věc bych měl trochu vysvětlit:

Sukcese /postupný přechod rostlinného společenství v jiné/, se po odstranění lesa vždy projevuje tak, že půdu postupně okupují různé druhy bylin, trav, keřů, pionýrských dřevin, jako je bříza, osika atp. Takový přírodní proces obměny druhů postupuje až staletí a nevznikne z něj v našem pojetí produkční les. Proto touto cestou - zejména na bonitních půdách - lesní zařizovatel nikdy nejde a ani jít nesmí.

Obnova lesa přirozeným zmlazením je zcela něco jiného, i když se s ní vždy souběžně prosazuje sukcese. Lesníci se jí úporně brání a říkají tomu odstraňování buřeně.

Podstat obnovy lesa přirozeným zmlazením spočívá v tom, že lesní hospodář dozrávající porost prosvětluje, aby dosáhl ideální fruktifikace, kupř. žaludů. Po opadu a sklíčení semen za všech sil podporuje přirozený "nálet" mladých stromků. Je jistě pochopitelné, že o takovém způsobu obnovy lesa na dně radikálně vypuštěné vodní nádrže nemůže být ani řeči, protože tam žádné matečné stromy nejsou.

Iniciátoři akce "jestli nás nebudete poslouchat, za 100 dnů vypustíme přehradu", mají však tyto nereálné způsoby znovuzalesnění v programu.

Připusťme však - jak jistě by se měli pokusit extremní ekologové dokazovat - že nemám pravdu. V tom případě by se k věci mohli vyjádřit fundovanější specialisté. Myslím, že z jejich vědeckého a odborného názoru by mnohem lépe a ještě přesvědčivěji vyznělo, že zpětná rekonstrukce hodnotného lužního lesa je nesrovnatelně obtížnější a nákladnější, nežli zbuldozerování přehradní hráze.

Zdůrazňuji, že kardinální problém nespočívá v tom, že území třetí nádrže bylo před rokem zaplaveno, ale v tom, že bylo odlesněno.

Odlesnění pro účely investičního záměru vybudování vodní zdrže, muselo být pochopitelně provedeno v předstihu, probíhalo několik let a nebylo a ani nemohlo být provedeno dokonale.

Na odlesňované ploše započaly okamžitě probíhat obranné procesy dosud nezaplavené přírody. Těmito přírodními procesy vznikal nový, specifický, ale z hlediska chystaného zatopení území, pouze dočasný biotop.

Není pochyb, že tento dočasný biotop svým charakterem a rozmanitostí zaujal lidi různých vědních disciplin. Jenže - s takovými rostlinnými společenstvy na tomto území nebylo a nemohlo být v posledních stoletích uvažováno.

Existovaly tedy jen dvě možnosti:

Buďto ponechat stávající tvar lesa, nebo vybudovat přehradu.

Vnímavému čtenáři již asi není co vysvětlovat.

V článku Ekologický terorista? pan doktor Vlašín vyzývá k diskuzi s vodohospodáři a staviteli vodního díla. To ve mne vyvolává reminiscenci na nepřekonatelné těžkosti, kdysi oponujícího týmu, vedeného docentem Šmardou. Nikdo z jeho týmu totiž neměl polytechnickou aprobaci. Teď se karta v tomto směru obrátila a v nevýhodě je druhá strana. Zkušenost však ukázala, že využívání takových slabin nic dobrého nepřinese.

Soudím, že tak neobyčejně závažné problémy by mělo řešit kolegium nejen s citem pro přírodu, ale i pro národní hospodářství. Samozřejmě bez jakékoliv manipulace s veřejným míněním.

Rozhodně by však nemělo být přistupováno k analýze problematiky novomlýnských nádrží s ošidným předsudkem, že vodní dílo přineslo jen samé negace. Nevím, jak byl dodržen stavební projekt přehrady a jejího okolí, nevím, co pozitivního či negativního přináší závlahy a jakou roli sehrály vodní zdrže v letošním roce katastrofálního sucha. Nevím toho mnoho a je otázkou, zda-li toho vědí více protagonisté radikálního řešení.

Pokud si lidé v regionu pod Pálavou myslí, že je právě teď nejvhodnější doba pro předkládání vodohospodářských a ekologických problémů panu Pithardovi, měli by se zasadit o to, aby návrh na revizi vodních děl byl promyšlen a vypracován nanejvýš uvážlivě a odpovědně. Je nutno si ale uvědomit, že vyhotovení řádného návrhu je podstatně obtížnější, než-li získání sebevětšího počtu souhlasných podpisů.

V takovém případě se regionální iniciativy neprojeví jen v Podpálaví. Zcela určitě a logicky se ozvou lesníci a občané Lanžhota a budou požadovat, aby případná revize hydrotechnických úprav byla řešena komplexně, protože Pansee a lanžhotský pralesovitý útvar jsou spojité nádoby.

Nedovedu si však představit, kolik odborníků by muselo vkládat informace do počítače, neboť k tak velké a závažné revizi nemohou stačit poznatky, které jsou zatím k dispozici. Nutno vzít v úvahu, že od doby, kdy hydrotechnické záměry byly projednávány, vědecké poznatky se dále posunuly. Bez jejich analýzy však nelze rozhodnout. - A když - tak chybně.

To samo o sobě napovídá, že k ověření kladů a záporů přehrady bude zapotřebí mnohem více let.

Jestliže potom bude rozhodnuto, že na území přehrady se má vrátit les, k uskutečnění bude nutně zapotřebí nejméně asi 20ti let. Stačí snad jen připomenout, že na úrody potřebného množství žaludů a vypěstování obrovského množství sazenic, by bylo zapotřebí několika fruktifikačních cyklů. /Perioda plodnosti hlavní armovací dřeviny dubu trvá 3 - 4 roky./

Po vypuštění jezera by na těchto bonitních půdách brzy nastal nepřekonatelný problém z oné optimisticky zmiňované, nebo dokonce programované sukcese. K tak velkému zabuřenění vůbec nesmí dojít, neboť potom by si nikdo se zalesněním neporadil. Proto se asi nezmýlím, když vyslovím názor, že v případě potřeby znovuzalesnění dna by odborníci doporučili obnovu prostřednictvím polaření. Taková technologie by ale předpokládala předchozí maximální zanešení nádrže sedimenty a potlačení rezistence regenerace schopných pařezů.

Programátoři domněle snadného řešení obnovy lesa sukcesí, oproti tomu s výmladkovou schopností potopených pařezů počítají. Mají za to, že jsou v časové tísni, že voda musí být ihned vypuštěna, aby nedošlo k mortalitě pod vodu hroužících se pařezů. Aby tento svůj omyl poznali, mohou se konzultovat a k tomu mají do uplynutí 100 dnů ještě dostatek času.

Schůzka na hrázi by se však měla konat. Nikoliv ale za ultimativních 100 dnů. Jednání by se měli zúčastnit také zemědělci, lesníci, krajinní biologové, národohospodáři, hygienici a řada dalších interesantů - nikoliv proto, aby se tam šavlovali, ale aby své názory vyjádřili. Krystalizace těchto názorů by pak měla směřovat k polarizaci záporů a pozitivů a k optimálně moudrému závěru.

Je ale potřebné konat i jinou schůzku. Mnohem důležitější a efektivnější. Měl by být na ní projednán osud břeclavských lužních lesů. Ne však z nějaké zvláštní dobrovolné iniciativy, ale z prosté elementární povinnosti státní ochrany přírody a lesníků.

Domnívám se, že za účelem - nikoliv ochrany - ale záchrany posledního komplexu lužních lesů je zapotřebí:

Zjistit současný stav biomu lužních lesů.

Zjistit současný stav všech rezervací a přírodovědně cenných lokalit.

Zjistit množství disponibilní vody pro dobu vegetační i mimovegetační.

Zjistit reálné možnosti záchrany všech typů lužních ekosystémů. /Vzhledem k disponibilní vodě./

Přejít od dosavadního pojetí pasivní ochrany lužní přírody k aktivní záchraně.

Vyjasnit /delimitovat/ suverenitu a odpovědnost za osudy přírodních rezervací podle zásady, že odpovědnost má vždy jen vlastník pozemku.

Připravit národní a eventuelně i mezinárodní mobilizující program záchrany lužních lesů v povodí řek Moravy a Dyje.

Do týmu řídících pracovníků programu záchrany lužních lesů vybrat jen odborníky s předpoklady všestranného úsudku.

Prověřit eventuelní možnosti zdrojů zisku pro účely zvelebování přírody.

Věnovat velkou pozornost informovanosti veřejnosti a osvětě.

Příprava a realizace tohoto programu je ovšem velmi náročná. Je však reálná a je povinností vůči dalším generacím.

Neví tedy, proč orientovat veřejnost pod hladinu jezera, když jsou naléhavější úkoly mimo něj.

Brno, 18. listopadu 1990