Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů jen na území Slovenské republiky upraví Slovenská národní rada zvláštním zákonem.

§ 32

Zrušuje se § 453a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy.

§ 33

Tento zákon nabývá účinnosti dnem

Vytvoření demokratické společnosti organizované v moderním právním státu předpokládá odstranění nebo alespoň zmírnění majetkových a jiných křivd vzniklých občanům v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Prvním krokem k uskutečnění tohoto záměru pokrokových politických stran a hnutí vytvořených po 17. listopadu 1989 bylo přijetí zákona č. 119/ 1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Již při přijetí tohoto zákona bylo zjevné, že odstranění nebo zmírnění důsledků nezákonností nebo neúměrných zásahů do občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv občanů v daném období, nelze dosáhnout jinak, než přijetím další zákonné úpravy. Zákon č. 119/1990 Sb. umožnil odstranit nezákonnosti a jiná porušení práv zaručovaných v demokratické společnosti Ústavou a vyjádřených v mezinárodně uznaných dokumentech a mezinárodních právních normách. Otázku úpravy podmínek odškodnění nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků ponechal tento zákon v ustanovení § 23 odst. 2 k provedení zvláštnímu zákonu.

Četnost oblastí společenského života, ve kterých byly v naší republice nejrůznější majetkové a jiné křivdy v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 napáchány, a množství jimi postižených osob však do značné míry omezují možnosti komplexní právní úpravy, která by zahrnula úpravu následků všech křivd. Stejně tak není možné provést úplnou rehabilitaci nebo úplné odškodnění všech těch, kteří byli v minulosti poškozeni.

Úsilí naší demokratické společnosti, která chce plně respektovat občanská, politická a hospodářská práva občanů, je v oblasti zmírnění následků majetkových a jiných křivd občanů vyjádřeno v řadě připravovaných nebo již schválených zákonů. Jedná se např. o zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd a další zákony.

V současnosti již nelze zjistit konkrétní počty případů, na něž se má zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vztahovat. Všechny známé případy majetkových a jiných křivd potom nelze zahrnout do zákona o mimosoudních rehabilitacích, ani do jiného restitučního předpisu. Důvodem je zde např. technická nemožnost nápravy, kdy pro časový odstup vznikají obtíže s opatřením spisových podkladů, se zjištěním svědků a zajištěním jiných důkazů potřebných pro posouzení věci. Dalším důvodem je skutečnost, že uplynutím několika desítek let byl mnohde vytvořen nový režim právních vztahů a úplná restituce nároků zejména vrácením nemovitostí by byla možná jen za cenu nových křivd nebo jednání, která by dotčené osoby jako křivdu mohly právem pociťovat. Tomuto závěru nasvědčují některé poznatky z aplikace zákona č. 403/1990 Sb.

Další skutečností, která byla vzata v úvahu při stanovení rozsahu zákona o mimosoudních rehabilitacích, bylo to, že v minulosti zejména v roce 1968 na základě zákona č. 82/ 1968 Sb., o soudních rehabilitacích, ale i dříve, v určité podobě k nápravě křivd nebo jejich zmírnění došlo. I když náprava křivd nebyla v uvedených případech postačující, lze mít za to, že vzhledem k potřebě napravit ohromné množství dalších křivd spáchaných na občanech je za dané situace společnosti třeba mít i takovou restituci za možnou.

Zákon o mimosoudních rehabilitacích vychází mimo jiné i z analýz provedených v roce 1968 v rámci tehdy připravovaného zákona o mimosoudních rehabilitacích. Dále vychází z podkladů prokuratury a dalších orgánů činných v trestním řízení, z četných podnětů občanů, občanských sdružení a podkladových materiálů příslušných ministerstev a ústředních orgánů. Zástupci některých nejvíce dotčených občanských sdružení se na přípravě konkrétních ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích bezprostředně podíleli.

Česká a Slovenská Federativní Republika je zatím jediným státem východoevropského bloku, který přistupuje k řešení problematiky odškodňování majetkových a jiných křivd vzniklých v dřívějším období. V této souvislosti je však nutné mít na zřeteli, že jde o složitou problematiku, jejíž řešení vyvolá rozporné reakce veřejnosti.

Návrh zákona upravuje zmírnění majetkových a jiných křivd zejména v těchto oblastech:

- v majetkové oblasti na základě zrušených soudních rozhodnutí podle zákona o soudní rehabilitaci, rozhodnutí správních orgánů a v dalších případech, kdy majetek převzal stát, se odškodňují českoslovenští státní občané s trvalým pobytem na území ČSFR vydáním věci, popřípadě peněžní náhradou,

- občanům účastným soudní rehabilitace (tzv. politickým vězňům) a občanům zařazeným do tábora nucených prací a pracovních útvarů se přiznávají za podmínek stanovených v zákoně sociální zvýhodnění, jako účastníkům odboje,

- občanům vykonávajícím službu u pomocných technických praporů se započte každý započatý rok nad délku základní služby dvojnásobně pro účely důchodového zabezpečení,

- vyloučeným studentům vysokých škol se započte délka neabsolvovaného studia dvojnásobně pro účely důchodového zabezpečení,

- v oblasti pracovněprávních vztahů se občanům postiženým ztrátou zaměstnání přiznávají zejména nároky v důchodové oblasti.

Předmětem úpravy návrhu zákona je zmírnění následků majetkových a jiných křivd, vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. V tomto období došlo ze strany státu, respektive organizací, k úkonům, jimiž byly porušeny základní principy demokratické společnosti, vytvořené v souladu s postuláty Charty Organizace spojených národů, Všeobecné deklarace lidských práv a navazujících mezinárodních paktů.

Dále zákon provádí § 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, pokud jde o uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků soudních rozsudků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků. Uvedené sankce ukládané v trestním řízení sledovaly politické a ekonomické cíle, které měly sankce stejné povahy ukládané jinými než soudními orgány. Z těchto důvodů je možná společná úprava zmírnění následků majetkových a jiných křivd spáchaných jednak v trestním řízení, jednak jinými orgány státu.

Navrhuje se výslovně vyloučit případy, kdy zejména na území Slovenské republiky by mohly nároky podle tohoto zákona uplatňovat osoby státně nespolehlivé ve smyslu dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. (tzv. arizátoři).

Navrhuje se provést zmírnění majetkových a jiných křivd způsobených občanskoprávními úkony a správními akty v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, které odporují zásadám uvedeným v § 1 odst. 1 zákona. Zmírnění spočívá ve vydání věci, kterou převzal na základě zmíněných úkonů nebo aktů stát, nebo v poskytnutí peněžní náhrady za nevydanou nemovitost.

V některých případech se poskytne ke zmírnění způsobené křivdy v důsledku zrušeného rozhodnutí finanční náhrada, popř. se provedou úpravy v oblasti důchodového zabezpečení.

Požadovat zmírnění majetkových i jiných křivd je možné nejen v případech, kdy je to v zákoně výslovně stanoveno, nebo došlo-li k nim na základě zrušovaného ustanovení jiného zákona, ale vždy i v případech, kdy byly důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská a občanská práva a svobody. Navrhuje se výslovně vyloučit případy, kdy byl majetek odňat podle předpisů o znárodnění z roku 1948. Tyto předpisy byly připraveny v souladu s Ústavou z roku 1920 a dekrety prezidenta republiky z roku 1945. Zákonodárnému orgánu byly návrhy těchto zákonů předloženy již na podzim roku 1947 a jen v důsledku legislativního procesu byly schváleny až v rozhodném období. S ohledem na tyto skutečnosti se navrhuje postup podle těchto předpisů vyloučit z předmětu úpravy tohoto zákona.

Okruh osob oprávněných domáhat se vydání věci, popřípadě poskytnutí peněžní náhrady, se upravuje obdobně s příslušným ustanovením zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. Navíc se navrhuje zúžit tento okruh pouze na osoby, které jsou československými státními občany a mají trvalý pobyt na území ČSFR, což odpovídá mezinárodním zvyklostem v této oblasti.

Povinnými osobami jsou nejen stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti zákona věc drží, ale rovněž i fyzické osoby, které získaly oprávnění s věcí nakládat od státu za okolností, jež nezakládají nárok na ochranu jejich práva věc dále užívat jako vlastní. Jde zejména o případy, kdy kupní cena byla stanovena nižší než odpovídalo tehdy platnému cenovému předpisu, a případy, kdy k získání věci bylo využito protiprávního postupu. Jde zejména o případy, kdy bylo k získání věci využito protiprávně společenského postavení a politického vlivu.

Naopak ochranu vyžadují osoby, které věc získaly řádným způsobem za cenu odpovídající platným předpisům. V zájmu právní jistoty zahraničních osob jsou chráněny rovněž podniky se zahraničně majetkovou účastí, pokud nebyly založeny za účelem obcházení zákona, a zahraniční právnické osoby.

Zmírnění majetkových křivd spočívá zejména v povinnosti vydat věc na žádost oprávněné osoby. K uplatnění práva oprávněné osoby se stanoví prekluzivní lhůta 6 měsíců. Nevydá-li povinná osoba věc, bude nutno vymáhat splnění povinnosti návrhem soudu ve lhůtě 1 roku od účinnosti zákona.

V ustanovení se navrhuje vydat věc v případech, kdy stát převzal věc za okolností působících majetkovou křivdu občanovi. S ohledem na skutečnost, že nelze taxativním výčtem určit všechny takové případy majetkových křivd, neboť k dalším docházelo i bez právního důvodu nebo v důsledku politické perzekuce anebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, navrhuje se stanovit povinnost vydat věc i v dalších případech.

Pro vydání věci je rozhodující stav, ve kterém se věc nachází v době uplatnění práva oprávněnou osobou.

V případě podstatného znehodnocení stavby se navrhuje, aby oprávněné osobě byla poskytnuta i peněžní náhrada. Pokud by stavba byla naopak podstatně zhodnocena, je povinna oprávněná osoba uhradit část zhodnocení. Oprávněné osobě se však zachovává právo odmítnout vydání stavby a požádat o peněžní náhradu za tuto stavbu.

V případě, že nelze z objektivních důvodů vydat pozemek nebo stavbu, náleží oprávněné osobě nárok na peněžní náhradu.

Povinné osobě se ukládá pečovat o věci, které má vydat, až do dne jejich vydání a zároveň se jí zakazuje převést věci do vlastnictví jiné osoby nebo přenechat je jinému do užívání.

K § 10

K zamezení neoprávněnému majetkovému prospěchu se stanoví povinnost oprávněné osobě uhradit státu pohledávky peněžních ústavů, zajištěných omezením převodu nemovitosti, které vázly na nemovitosti v době jejího převzetí státem, a které byly státem vypořádány. Nepřihlíží se však k finančním nebo jiným nárokům souvisejícím s vydávanou věcí v době vydání věci.

Pokud vydává věc jiná osoba než stát, vzniká jí nárok na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila. V případě, že se vydává oprávněné osobě pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, přísluší náhrada osobě, jíž bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemku.

K odstranění možných nejasností se stanoví vztah k předpisům hospodaření s byty a o nájmu a podnájmu nebytových prostor v případě jiných než povinných osob.

V případech, kdy nelze nemovitou věc vydat a v případě, kdy stavba byla zhodnocena a oprávněná osoba odmítla zaplatit náhradu za zhodnocení, se poskytuje peněžní náhrada.

V některých případech stát převzal celý majetek občana a v současné době mu nelze vydat žádanou nemovitou věc. V těchto případech se navrhuje zmírnění majetkové křivdy provést jednorázovou peněžní náhradou.

Výši náhrady se navrhuje stanovit podle předpisů platných v době převzetí nemovitosti státem, a to pro nemovitosti v osobním vlastnictví, neboť oceňování nemovitostí v soukromém vlastnictví bylo v minulosti značně znevýhodněno. K zjištěné ceně se připočtou 3 % z výše náhrady za každý rok až do účinnosti tohoto zákona. Poskytování náhrad se navrhuje v hotovosti do výše 30 000,- Kčs a nad tuto výši v cenných papírech vydávaných státem.

Vymezit oprávněné a povinné osoby se navrhuje obdobně jako v části druhé hlavy první s tím, že jde o případy, kdy nemovitost převzal stát na základě rozhodnutí podle trestního zákona správního, nebo o případy, kdy byla způsobena jiná křivda rozhodnutím orgánu státní správy, které se navrhuje zrušit.

Zrušit se navrhují především rozhodnutí okresních národních výborů podle trestního zákona správního, kterými byly uloženy tresty, jejichž ukládání je zřejmým porušením demokratických a obecně uznávaných práv a svobod občanů, neboť jejich uložení spadá obvykle do pravomoci soudů. Zmírnění způsobených majetkových a jiných křivd bude spočívat zejména ve vydání věcí, popřípadě poskytnutí peněžní náhrady.

Zrušují se rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací nebo do pracovního útvaru s výjimkou případů, kdy již předchozí rozhodování ve věci prokázalo oprávněnost takového postupu.

Oprávněné osobě se poskytne náhrada za dobu tam strávenou včetně nároků vyplývajících z provedení úprav v sociálním zabezpečení. Těmto občanům se navrhuje za zákonem stanovených podmínek přiznat statut tzv. třetího odboje.

Navrhuje se zrušit povolávací rozkazy k pomocným technickým praporům v roce 1950 až 1954 a rozhodnutí, jimiž byli žáci a studenti vyloučeni ze studia, pokud se tak stalo z perzekučních důvodů. V obou případech se navrhuje provést zmírnění formou úpravy v oblasti sociálního zabezpečení.

Okruh oprávněných a povinných osob se navrhuje vymezit v souladu s vymezením v části druhé hlavy první.

Navrhuje se provést zmírnění majetkových a jiných křivd, zejména formou vydání věcí, popřípadě peněžní náhradou, jakož i přiznáním postavení tzv. třetího odboje pro osoby považované za politické vězně.

Zákon vymezuje okruh případů, které mohou v rámci zmírněn újmy v oblasti pracovních vztahů přicházet v úvahu vzhledem ke značné roztříštěnosti právních předpisů platných pro období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.

S ohledem na pochybnosti a nejasnosti při právním nástupnictví zaniklých organizací je zvolena lhůta 6 měsíců k podání návrhu jako přiměřená. Vymezený okruh oprávněných osob odpovídá okruhu osob, které mohou uplatnit nároky zejména v oblasti důchodového zabezpečení.

Zákon připouští možnost, aby organizace, která občana dříve zaměstnávala a neplatně s ním ukončila pracovní vztah, jej znovu zaměstnala, pokud tomu nebrání vážné důvody, buď ze strany organizace nebo občana. Toto ustanovení nebude využíváno ve větším rozsahu, neboť tam, kde organizace již přistoupily k morální rehabilitaci bývalých pracovníků, zpravidla nabídly možnost zaměstnání.

Zákon nepředpokládá zavedení nároků na odškodnění ve formě náhrady mzdy, neboť zákon by k tomuto odškodnění velmi často zavazoval nástupnické organizace nebo stát. Oprávněné nároky se proto budou řešit formou úpravy důchodových dávek.

Důsledkem křivd mohou být i problémy s nalezením vhodného či jakéhokoliv zaměstnání, a proto se navrhuje dobu, kdy občan nepracoval, započítat jako dobu zaměstnání, a to obdobně jako v ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb.

Pokud pracující bezprostředně před postihem vykonával zaměstnání zařazené pro účely důchodového zabezpečení do I. (II.) pracovní kategorie, zhodnotí se tato doba maximálně v takovém rozsahu, aby pracujícímu vznikl nárok na důchod takové preferované pracovní kategorie.

Navrhuje se zmírnit křivdy způsobené občanům výkonem vojenské služby u pomocných technických praporů zvýšením zápočtu odpracovaných let v té pracovní kategorii, v níž byl výkon práce zařazen.

Studentům vyloučeným ze studia vysokých škol se navrhuje započítat dobu neabsolvovaného studia jako výkon zaměstnání dvojnásobně.

Hmotnou škodou byl zpravidla i pokles výdělku, který se pak promítl i do výpočtu důchodů. Tento důsledek se navrhuje odstranit a za základ pro odškodnění v důchodové oblasti se uvažuje s výdělkem v kalendářním roce před příslušným perzekučním aktem. Použití koeficientu růstu mezd v průměru za celé národní hospodářství zabezpečí jednotný postup bez ohledu na profesní nebo resortní odchylky, resp. na presumpci pracovního, funkčního nebo služebního postupu. Zákon pamatuje i na úpravy důchodů tvůrčích pracovníků v oblasti kultury a výkonných umělců.

Zvláštní úprava se použije jen tehdy, došlo-li ke skutečné hmotné škodě vyjádřitelné ve výši důchodu po výpočtu podle navrhovaných ustanovení.

Zmírnění v oblasti důchodového zabezpečení budou plátci důchodů provádět obdobným způsobem, jakým se provádí přiznání, popř. úprava dávek důchodového zabezpečení. Podmínkou pro úpravu dávky (důchodů) je žádost doložená rozhodnutím příslušného soudu prokazujícím skutečnosti v § 22 zákona.

Promítnutí základních odškodňovacích principů je nezbytné vztáhnout i na pozůstalé, za něž se považují v důchodovém zabezpečení poživatelé vdovského a sirotčího důchodu. I zde se úprava důchodů provede nejdříve od splátky důchodu splatné po účinnosti tohoto zákona.

Občanům, kteří jsou rehabilitováni podle zákona o soudní rehabilitaci, a občanům, kteří byli ze stejných důvodů rehabilitováni již před jeho účinností, jakož i občanům zařazeným do táborů nucených prací nebo pracovních útvarů, se navrhuje přiznat statut tzv. třetího odboje. Okruh účastníků odboje v době 1. a 2. světové války je vymezen v ust. § 59 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a to jak pro účely důchodového zabezpečení, tak pro ostatní oblasti. Zákonem o mimosoudních rehabilitacích se navrhuje dále rozšířit okruh účastníků odboje a uvedeným občanům přiznat stejný rozsah výhod jako účastníkům odboje. Bude se jednat o výhody sociální péče, v oblasti slev nájemného, slev na jízdném v dopravě, snížení poplatků za rozhlas, televizi apod. Protože důchodové nároky občanů, na které se vztahuje zákon o soudní rehabilitaci, jsou již s účinností od 1. července 1990 řešeny v ustanovení § 25 tohoto zákona, neřeší se v zákoně o mimosoudní rehabilitaci otázky důchodového zabezpečení.

S ohledem na zvláštnosti vyplývající z úpravy služebního poměru vojáka z povolání nebo příslušníka ozbrojených sborů se stanoví zvláštní postup v těchto případech s tím, že příslušné ústřední orgány upraví podrobnosti v oboru své působnosti.

K některým majetkovým nebo jiným křivdám na území Slovenské republiky docházelo v uplynulém období především v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů pouze na území této republiky, popř. z jiných důvodů. Ke zmírnění následků se navrhuje přijmout úpravu v působnosti Slovenské národní rady.

Finanční dopad navrhovaného zákona bude spočívat zejména ve vyplácení peněžních náhrad původním vlastníkům, popřípadě oprávněným osobám za nemovité věci a v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení. Vyčíslit výši finančního dopadu lze jen velmi obtížně, neboť není známý okruh dotčených osob a rozsah v minulosti vzniklých majetkových a jiných křivd. Navíc není jasné, jaké množství osob se k nárokům, které jim zákon o mimosoudních rehabilitacích přiznává, přihlásí a budou je uplatňovat.

Realizace zákona bude mít i výrazný dopad zejména na soudy a státní notářství v souvislosti s nárůstem agendy při vydávání věcí. Nárůst agendy soudů bude spočívat i v řešení problematiky vyplývající z oblasti pracovněprávních vztahů a vztahů sociálního zabezpečení.

Dopad na státní rozpočet zejména republik se odhaduje ve výši 12 až 15 miliard Kčs. Navrhuje se, aby prostředky získané znárodněním majetku KSČ byly použity zejména pro úhradu nákladů souvisejících s odškodňováním podle zákona o mimosoudních rehabilitacích.

V souvislosti se zvýšením agendy soudů je nutné provést přiměřené zvýšení počtu soudců a dalších pracovníků soudů pro zajištění včasného provádění potřebných řízení.

V Praze dne 23. ledna 1991

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

Místopředseda vlády ČSFR:

Mikloško v. r.