FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
439
Vládní návrh
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne .....
o stavu ohrožení státu
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
Stav ohrožení státu lze vyhlásit:
a) za války nebo v jiných případech stavu branné pohotovosti státu,
b) dojde-li uvnitř státu k bezprostřednímu, zjevnému a násilnému narušení jeho ústavního zřízení,
c) nastanou-li skutečnosti ohrožující v mimořádné míře lidské životy, zdraví nebo důležité hospodářské hodnoty.
Čl. 2
(1) Vyjma dobu války a branné pohotovosti státu může být stav ohrožení státu vyhlášen nejdéle na dobu 90 dnů.
(2) Na delší dobu může být vyhlášen se souhlasem Federálního shromáždění; nezasedá-li Federální shromáždění nebo není-li možné jeho zasedání uskutečnit, je třeba souhlasu jeho předsednictva.
Čl. 3
(1) Stav ohrožení státu vyhlašuje a odvolává prezident České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Může jej vyhlásit nebo odvolat jen na návrh nebo se souhlasem vlády České a Slovenské Federativní Republiky.
(3) Stav ohrožení státu podle čl. 1 písm. b) pro území České republiky nebo Slovenské republiky může prezident vyhlásit a odvolat pouze se souhlasem vlády České republiky nebo vlády Slovenské republiky. To neplatí, pokud ústavní orgány republik nemohou plnit své ústavní funkce.
Čl. 4
Je-li vyhlášen stav ohrožení státu, je prezident České a Slovenské Federativní Republiky oprávněn:
a) uložit ministru vnitra České a Slovenské Federativní Republiky, ministru dopravy České a Slovenské Federativní Republiky, ministru vnitra České republiky a ministru vnitra Slovenské republiky provedení všech opatření potřebných k tomu, aby pomocí jimi řízených ozbrojených sborů bylo chráněno ústavní zřízení státu a ostatní hodnoty uvedené v čl. 1,
b) rozkázat, aby ozbrojené síly spolupůsobily při zajišťování úkolů ozbrojených bezpečnostních sborů,
c) rozkázat, aby ozbrojené síly působily při zajišťování telekomunikačních, dopravních, energetických a zdravotnických systémů a zásobování.
Čl. 5
(1) Je-li vyhlášen stav ohrožení státu, může vláda České a Slovenské Federativní Republiky vyhlásit mimořádná opatření, jimiž stanoví úkoly orgánům státní správy federace a republik, orgánům územní samosprávy a povinnosti fyzickým a právnickým osobám odchylně od platných předpisů.
(2) Mimořádnými opatřeními podle odstavce 1 mohou být omezena práva a svobody. Nemohou však být omezena práva uvedená v čl. 5, čl. 6, čl. 7 odst. 2, čl. 11, čl. 15 odst. 1 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Práva zaručená v čl. 8 Listiny základních práv a svobod mohou být omezena jen tím, že lhůty stanovené v odstavci 4 uvedeného článku mohou být prodlouženy na celkovou dobu až 8 dnů.
(3) Mimořádná opatření mohou být vyhlášena pro celé území státu nebo jeho část.
Čl. 6
(1) Opatření podle čl. 4 a čl. 5 tohoto ústavního zákona mohou být vyhlášena jen v míře nezbytné k obraně státu a ochraně ostatních hodnot uvedených v čl. 1. Tato opatření nesmějí narušovat nebo omezovat činnost zákonodárných orgánů.
(2) Opatření podle čl. 5 vyhlašuje vláda České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky, pokud není nebezpečí z prodlení.
Čl. 7
Rozhodnutí o vyhlášení stavu ohrožení státu, jakož i rozhodnutí o vyhlášení mimořádných opatření jsou účinná dnem jejich přijetí. Vyhlašují se veřejně a bezodkladně všemi dostupnými prostředky. Rozhodnutí o vyhlášení stavu ohrožení státu a rozhodnutí o vyhlášení mimořádných opatření se oznamují v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
Čl. 8
Mimořádná opatření musejí být odvolána, pominou-li skutečnosti odůvodňující jejich vyhlášení.
Čl. 9
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem ..........
Důvodová zpráva
Z rozboru historie institutu mimořádných opatření vyplývá, že v mimořádných poměrech se snad ani jediný stát neubránil rozšíření nařizovací moci hlavy státu či vlády na úkor moci zákonodárné pro uplatnění výjimečných či podobných stavů. Někde se na tuto možnost pamatuje již v ústavě, většinou se tak činí zvláštními zákony, ať ústavními nebo obyčejnými. Pro souhrn těchto stavů se používá různých návrhů, v předloženém návrhu se volí termíny stav ohrožení státu a mimořádná opatření. Mimořádná opatření se používala u nás v první Československé republice, jejíž zákon č. 300/1920 Sb., o mimořádných opatřeních, byl do jisté míry použit při vypracování tohoto návrhu.
K článkům 1 a 2:
Podmínky, za nichž lze vyhlásit stav ohrožení státu, jsou formulovány velmi přísně. Za předpokladu jejich dodržování nemůže dojít ke zneužívání tohoto ústavního zákona.
K článkům 3 a 4:
Vzhledem k povaze věci je žádoucí svěřit vyhlašování stavu ohrožení státu hlavě státu. V parlamentní republice však musí být tato pravomoc prezidenta podmíněna stanoviskem vlády, která je odpovědna zákonodárnému sboru jak na federální úrovni, tak na úrovni národních republik.
Potřeba vyhlásit mimořádná opatření je zpravidla vyvolána nepředvídanou okamžitou situací; proto jejich vyhlášení nesnáší odkladu a musí tedy být svěřeno moci vládní a výkonné.
Tato ustanovení by byla neúčinná, kdyby hlava státu neměla k dispozici prostředky, jimiž bude lze vynutit realizaci mimořádných opatření. Ustanovení jsou nezbytná, protože nyní platný branný zákon neumožňuje použít armády ve smyslu uvedených ustanovení.
K článku 5:
Ustanovení je formulováno se zřetelem k článku 15 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Závažnost situací, které si vynutí vyhlášení stavu ohrožení státu a přijetí odpovídajících mimořádných opatření (byť i jen na části území státu), předpokládá po určitou dobu omezení některých práv a svobod občanů. Důvodně lze předpokládat omezení svobody pohybu, pobytu, práva na shromaždování, pozastavení činnosti občanských sdružení, omezení práva na stávku. Je samozřejmé, že rozsah omezení práv a svobod i kvalita tohoto omezení budou voleny podle povahy situace, pro kterou byl stav ohrožení státu vyhlášen.
K článku 6:
Výslovně je zakotvena zásada přiměřenosti pro vyhlašování všech opatření, tzn. že mohou být vyhlašována jen v rozsahu potřebném pro řešení krizové situace.
V souladu s principy ústavního uspořádání je vyhlašování potřebných mimořádných opatření vázáno na souhlas vlád republik.
Při vyhlášení stavu ohrožení státu se vychází z předpokladu, že zákonodárné sbory budou vyvíjet činnost, která nebude, resp. nesmí být dotčena přijatými opatřeními.
K článku 7:
Ustanovení je nezbytné, mají-li být dodrženy principy právního státu.
K článku 8:
Také toto ustanovení, kontrola, jehož dodržování se nebude vymykat působnosti ústavního soudu, zamezí zneužívání mimořádných opatření.
V Praze dne 21. ledna 1991
Předseda vlády ČSFR
Ministr vnitra ČSFR