FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
438
Odpověď
předsedy Státní banky československé Ing. J. Tošovského na interpelaci podanou poslancem SL P. Kvačkajem 19. 12. 1990
PŘEDSEDA
STÁTNÍ BANKY ČESKOSLOVENSKÉ
V Praze dne 9. ledna 1991
Vážený pane předsedo Federálního shromáždění,
dne 8. 1. 1991 jsem obdržel Vás dopis předsedovi vlády p. Čalfovi s interpelací poslance Sněmovny lidu p. Kvačkaje z 19. 12. 1990. I když byl interpelován p. ministr Klaus, chtěl bych se k interpelaci vyjádřit a doplnit odpovědi pana ministra na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů, s kterými se ztotožňuji.
Soustavu obchodních bank tvoří v současné době 15 bank; většinu úvěrů podnikům poskytují Komerční banka Praha a Všeobecná úvěrová banka Bratislava, které spolu s Investiční bankou vznikly k 1. 1. 1990 vyčleněním ze Státní banky československé. Mohu říci, že se tyto nové banky snažily od počátku hledat vlastní podnikatelské přístupy; pozitivně lze podle mého názoru hodnotit postupnou aktivizaci a nové formy získávání depozit. Jejich aktivní úvěrová činnost je však podvázána vysokým rozsahem úvěrů, které jsou pozůstatkem deformací minulého období. Především šlo o tzv. úvěry na trvale se obracející zásoby v celkovém rozsahu 172 mld Kčs, u nichž ještě pro rok 1990 nebyly sjednány splátky a ani jejich nízká úroková sazba nenutila podniky k snižování zásob a provádění splátek; tak chyběly zdroje i prostor pro poskytování nových úvěrů.
Samotný vývoj zásob v roce 1990 byl velmi nepříznivý. Jestliže v letech 1987 až 1989 byly stavy zásob na konci 1. pololetí na úrovni výchozích stavů v příslušném roce, pak v roce 1990 došlo k nárůstu o 10 mld Kčs (tyto i další údaje jsou za státní hospodářské organizace). Ke konci 3. čtvrtletí se nárůst zásob v letech 1987 až 1989 pohyboval v rozmezí 22 - 25 mld Kčs, v roce 1990 činil 36 mld Kčs. Ke konci října činil v letech 1987 až 1989 nárůst zásob od počátku příslušného roku vždy 26 mld Kčs, v roce 1990 46 mld Kčs; výrazně vzrostly odbytové i výrobní zásoby.
Vývoj platební neschopnosti v listopadu a prosinci, kdy souhrnné údaje o zásobách nejsou dosud k dispozici, svědčí o dalším růstu zásob, který evidentně přesahuje "normální vývoj (který byl ovsem také nepříznivý). Nepříznivý vývoj v závěru minulého roku, jak také zdůraznil ve svém vystoupení p. ministr Klaus, byl spekulativní, avšak "logickou" reakcí podniků na opatření spojená s vnitrní směnitelností koruny a na liberalizaci cen k 1. 1. 1991. V nadměrných stavech zásob je hlavní důvod vysokého růstu platební neschopnosti v závěru roku 1990, poněvadž nebylo a není možné v takovém rozsahu poskytnout úvěrové prostředky, pokryt potřeby a dále tak zvyšovat inflačně působící poptávku. Nutnost restriktivní měnové politiky zde nepovažuji za nutné podrobněji rozvádět.
Jako centrální banka máme také připomínky k práci obchodních bank, k málo selektivní alokaci úvěrů při omezených úvěrových zdrojích. Uvědomujeme si však také, že posouzení úvěruschopnosti a bonity podniků v roce 1990 před ověřením adaptace podniků na nové podmínky hospodaření při cenové liberalizaci, novém kursu koruny apod. bylo obtížné. Přesto si myslíme, že podniky s jasným výrobním a odbytovým programem převážně měly již v roce 1990 předpoklady k získání potřebných úvěrových zdrojů a souhlasím s p. poslancem Kvačkajem, že to musí platit v roce 1991.
Pokud jde o druhou část interpelace, nepřísluší mi odpovídat na otázku o opatřeních vlády, ale chci se vyjádřit z pohledu Státní banky. Restriktivní měnová politika musí pokračovat v zájmu toho, aby inflační pohyb nepřekročil očekávanou úroveň odhadovanou na 30 %. Spolu s experty Mezinárodního měnového fondu jsme vymezili nárůst úvěrů v roce 1991 na cca 20 %, z toho v 1. čtvrtletí o 9 %, s cílem zachovat nezbytnou restrikci, ale současně zabezpečit nezbytnou pružnost měnové politiky a schopnost bankovní soustavy reagovat na měnící se vnitrní a vnější faktory hospodářského a měnového vývoje. Nad uvedený rozsah počítáme ještě s úvěry pro malou privatizaci.
Chápeme, že i zvýšení úroků, o kterém se pan poslanec Kvačkaj ve své interpelaci zmiňuje, je pro podniky náročné. Při očekávané inflaci 30 % však ani maximální úrok z úvěrů 24 % nepředstavuje ještě reálnou cenu peněz, přičemž průměrná úroková sazba z úvěrů byla a i v roce 1991 bude řádově nižší. Bankám jsme také doporučili uvážlivý postup při přeměně a rozúčtování a stanovení úrokových sazeb z bývalých úvěrů na trvale se obracející zásoby a v souladu s usnesením vlády č. 781/1990 budeme prosazovat definitivní dořešení problematiky těchto úvěrů v rámci privatizace.
Zvýšení úroků z úvěrů je ovsem předpokladem pro nezbytné zvýšení úroků z depozit, které musí pomoci stabilizovat vklady a tím celý bankovní systém; očekávám, že již v nejbližších dnech bude veřejnost seznámena bankami s dalšími úpravami úrokových sazeb z vkladů, pro něž jsme bankám vytvořili předpoklady.
Závěrem Vás chci, vážený pane předsedo, informovat, že na zasedání Finanční rady v Bratislavě dne 4. 1. 1991 byla projednána problematika platební neschopnosti a bylo rozhodnuto analýzu a náměty na další postup dále rozpracovat a předložit vládě.
S pozdravem
Vážený pan
Alexander Dubček
předseda Federálního shromáždění
Praha