Navrhované oprávnění československých diplomatických misí a konzulárních úřadů koresponduje úkolům, jež tyto orgány plní na základě mezinárodních konzulárních úmluv.
Nenavrhuje se zmocnit orgány pasové kontroly k provádění oprav a doplňování údajů v cestovních dokladech, které obsahuje stávající právní úprava. V nových vzorech pasů nebudou provádět změny ani orgány, které je vydávají. Postup při zjištění formálních nedostatků v ostatních cestovních dokladech, pro které není účelné vracet občana z hraničního přechodu, bude stanoven interními směrnicemi.
K § 11
Ustanovení upravuje způsob a místo podání žádosti občanem za jeho pobytu v České a Slovenské Federativní Republice a v zahraničí.
Taxativní výčet jednotlivých položek v žádostech o vydání cestovního dokladu nelze pro jejich různorodost u jednotlivých druhů cestovních dokladů v zákoně uvádět. Ustanovení umožňuje vyžadovat pouze údaje nezbytné pro rozhodnutí o žádosti a pro vyhotovení cestovního dokladu s tím, že podrobnosti stanoví vláda ČSFR nařízením.
U většiny cestovních dokladů jsou vyžadovány dvě fotografie o rozměrech 3,5 ´ 4,5 cm. K žádostem o vydání některých cestovních dokladů je však vyžadována pouze jedna fotografie (průkazy pro překračování státních hranic, pohraniční propustky do Polské republiky), nebo není fotografie vůbec vyžadována (pohraniční propustky do Maďarské republiky a SSSR), neboť doklad platí pouze s občanským průkazem.
K § 12
Způsobilost k podání žádosti o vydání cestovního dokladu a k jeho převzetí se přiznává občanům starším 15 let.
Pro občana, který plní v zahraničí úkoly v zájmu československé státní právnické osoby či orgánu, mohou o vydání cestovního dokladu požádat i tyto orgány (právnické osoby). Jedná se o cestovní doklady určené výhradně k plnění služebních úkolů a tyto subjekty proto nemohou žádat za občana o vydání např. cestovního pasu.
Ve srovnání se stávající úpravou jsou náležitosti předkládané občanem k žádosti o vydání cestovního dokladu maximálně zredukovány.
K žádosti o vydání cestovního dokladu nezletilému občanu bude nadále vyžadován, se zřetelem k nutné ochraně rodičovských práv, souhlas obou rodičů - čs. občanů. Tento souhlas bude mít trvalý charakter do doby zletilosti. Znamená to, že při podání žádosti o vydání nového cestovního dokladu nebude již souhlas rodičů opakovaně vyžadován. Pokud jeden z rodičů bude chtít svůj jednou vyjádřený souhlas k vydání cestovního dokladu odvolat, musí se obrátit na příslušný soud. Souhlas obou rodičů je podstatnou věcí ve výkonu rodičovských práv a povinností, o které v případě rozporu rozhodují výlučně soudy. Účinná ochrana rodičovských práv v těchto případech předpokládá, že soudy při zahájení řízení předají podnět k zadržení cestovního dokladu do doby pravomocného rozhodnutí soudu.
Otázka vyžadování souhlasu obou rodičů k žádostem o vydání cestovního dokladu byla projednána s Generální prokuraturou České a Slovenské Federativní Republiky, Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní republiky, Nejvyšším soudem České republiky a ministerstvem spravedlnosti České republiky.
Obdobně jako u nezletilých dětí, bude postupováno při vydávání cestovních dokladů osobám, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo jejichž způsobilost k právním úkonům je omezena.
Proto, aby se občané nemuseli k ověření svého podpisu dostavit před podáním žádosti o cestovní doklad na státní notářství nebo orgány státní správy pověřené vedením matrik, mohou, pokud se osobně dostaví, vyjádřit svůj souhlas před orgánem příslušným k přijetí žádosti o cestovní doklad. Tento orgán je oprávněn ověřit pravost podpisu pro účely vydání cestovního dokladu.
Při podání žádosti je občan povinen prokázat totožnost, a to v převážné většině případů platným občanským průkazem. Současně jsou věrohodným způsobem ověřeny základní údaje uvedené občanem v žádosti o vydání cestovního dokladu a jeho státní příslušnost.
Počítá se s ověřením totožnosti i dokladem nahrazujícím občanský průkaz; u osob bez státní příslušnosti s trvalým pobytem na území České a Slovenské Federativní Republiky pak průkazem Povolení k pobytu.
V případě podání žádosti na čs. zastupitelském úřadě, kdy občan nevlastní platné čs. doklady, je možno ověřit jeho totožnost i z cizozemských dokladů s fotografií a čs. státní příslušnost je ověřována v průběhu řízení o této žádosti.
K § 13
Právo na vydání cestovního dokladu, na jehož základě může občan kdykoliv svobodně opustit svou zem a vrátit se do ní, může být omezeno pouze z důvodů stanovených v zákoně. Navrhovaná právní úprava tak plně koresponduje mezinárodním dokumentům (zejména Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech - vyhláška č. 120/1976 Sb.).
Oproti stávající právní úpravě jsou důvody pro nevydání cestovních dokladů maximálně konkretizovány a ponechávají minimální prostor pro uvážení orgánů státní správy.
Důvody pro nevydání cestovních dokladů jsou stanoveny úžeji než umožňují mezinárodní dokumenty a předkládaný návrh patří ve srovnání s jinými státy k nejliberálnějším.
K § 14
Ze stejných důvodů, pro které může být vydání cestovního dokladu odepřeno, může být cestovní doklad zadržen a může být rozhodnuto o jeho odnětí.
Zadržení cestovního dokladu je bezprostřední opatření, jehož účelem je v odůvodněných případech zabránit ve vycestování občanů, kteří se chtějí vyhnout trestnímu postihu, plnění vyživovací povinnosti apod. Mohou ho provést pouze orgány vydávající cestovní doklady, orgány pasové kontroly a orgány činné v trestním řízení.
O odnětí cestovního dokladu rozhoduje vždy orgán, který cestovní doklad vydal. Cestovní doklad může být odňat pouze z důvodů a za podmínek stanovených v § 13. V zájmu právní jistoty občana se stanoví tomuto orgánu povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.
ČÁST ČTVRTÁ
Povinnosti občanů
K § 15 a 16
Účelem navrhovaných ustanovení je zejména ochrana cestovního dokladu jako veřejné listiny proti jeho poškozování a případnému zneužití druhými osobami (jako je např. vycestování osoby, které byl cestovní doklad odňat). Proto je upravena i povinnost odevzdat neplatný cestovní doklad orgánu příslušnému k jeho vydání.
Při ztrátě cestovního dokladu v zahraničí je občan povinen ohlásit tuto skutečnost čs. diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu současně se žádostí o vydání náhradního cestovního dokladu k návratu do České a Slovenské Federativní Republiky. Občan po návratu do České a Slovenské Federativní Republiky již ztrátu cestovního dokladu v cizině nemusí duplicitně hlásit. Mezinárodní smlouvy umožňují, aby občan ohlásil ztrátu cestovního dokladu orgánu přijímajícího sousedního státu a na tomto základě byl na státních hranicích odbaven k návratu do ČSFR.
Povinnost odevzdat cizí cestovní doklad se vztahuje i na cestovní doklady občanů jiných států, které jsou předávány jejich zastupitelským úřadům.
ČÁST PÁTÁ
Přestupky
K § 17 až 19
Návrh stanoví skutkové podstaty přestupků na úseku cestování do zahraničí, pokuty za ně ukládané, příslušnost k projednávání přestupků a příslušnost k vymáhání uložených pokut.
Řízení o přestupcích si nevyžaduje zvláštní procesní úpravu.
ČÁST ŠESTÁ
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
K § 20
Stanovení povinnosti přecházet státní hranice pouze v určených místech vyloučí možnost nekontrolovatelného překračování československých státních hranic. Současná právní úprava neumožňuje postihovat přechod státních hranic bez použití násilí, zejména pokud jde o nedovolený vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky cizinci. Zanedbatelné není ani ekologické hledisko, kdy může docházet k poškozování chráněných krajinných oblastí.
Zásada překračování státních hranic na hraničních přechodech určených pro mezinárodní cestovní styk může být prolomena pouze mezinárodní smlouvou stanovící odchylný režim, a to zejména za účelem výkonu specifických prací prováděných na československých státních hranicích (zeměměřičské, vodohospodářské apod.), nebo realizace tzv. malého pohraničního styku.
K § 21
Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 68/1965 Sb. se na osoby bez státní příslušnosti (tzv. bezdomovce) vztahuje cizinecký režim. Se zřetelem ke skutečnosti, že těmto osobám s trvalým pobytem na území České a Slovenské Federativní Republiky (přibližně 450 osob) je vydáván k cestám do zahraničí československý cestovní doklad (cestovní průkaz totožnosti), vztahují se ustanovení tohoto zákona přiměřeně i na tyto osoby.
K § 22
V souladu s § 1 odstavcem 1 správního řádu se na řízení o cestovních dokladech vztahují obecné předpisy o správním řízení. V zájmu občanů a v souladu s potřebami aplikační praxe se navrhuje, aby v případě, že je vydáno kladné meritorní rozhodnutí (např. je vydán cestovní doklad), se nevyhotovovalo formální rozhodnutí o vydání dokladu obsahující stanovené náležitosti.
Institut odnětí cestovního dokladu zabezpečuje ochranu zájmů stanovených v § 14. Důsledné zabezpečení této ochrany vyžaduje, aby odvolání proti rozhodnutí o odnětí cestovního dokladu nemělo odkladný účinek.
Z ustanovení vyplývá, že v řízení se připouští zastupování na základě plné moci upravené správním řádem.
K § 23
Ustanovení umožňuje, aby proti zamítavým pravomocným rozhodnutím příslušných správních orgánů mohl být podán opravný prostředek k soudu. Předpokladem soudního přezkoumání rozhodnutí je vyčerpání řádných opravných prostředků podle správního řádu.
K § 24
Předpokládá, že s již vydanými cestovními doklady, jež nejsou převzaty do nové úpravy (zvláštní pas, cestovní příloha k občanskému průkazu a cestovní soupiska), budou moci jejich držitelé cestovat až do doby, kdy uplyne jejich časová platnost. To se týká i dětí zapsaných do cestovních dokladů rodičů.
K § 25
Ustanovení zrušuje obecně závazné právní předpisy upravující oblast vydávání cestovních dokladů.
K § 26
Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovanou úpravou se zjednodušuje agenda vydávání cestovních dokladů, je možno pokládat za odpovídající minimální legisvakanci. V daném případě lze akceptovat nabytí účinnosti dnem vyhlášení.
V Praze dne 20. prosince 1990
Předseda vlády ČSFR
M. Čalfa v. r.
Ministr vnitra ČSFR
J. Langoš v. r.