Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

VI. v. o.

MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČSFR  

Vážený pan

Stanislav Chýlek

poslanec Sněmovny lidu

Federální shromáždění ČSFR

Vážený pane poslanče,

řešení problému, který jste uvedl ve své interpelaci nespadá do kompetence federálního ministerstva práce a sociálních věcí, ale rád bych k němu podal toto vysvětlení:

Zákon č. 73/1990 Sb., o civilní službě přijatý Federálním shromážděním dne 14. 3. 1990 umožňuje občanům, kteří nemohou z důvodů náboženského vyznání nebo morálního přesvědčení vykonávat vojenskou činnou, vykonat službu civilní. Tato civilní služba je o polovinu delší než vojenská činná služba, která podle § 20 odst. 2 branného zákona zahrnuje vojenskou základní službu, vojenskou náhradní službu, další službu, službu vojáků z povolání, službu vojáků ve výslužbě, povolaných k přechodně k činné službě, vojenské cvičení a mimořádnou službu.

Pro uplatňování zákona č. 73/1990 Sb., vypracovalo v květnu letošního roku ministerstvo práce a sociálních věcí ČR s federálním ministerstvem obrany postup, podle kterého se jednalo o nahrazení základní vojenské služby nebo vojenské náhradní služby a vojáků v záloze vojenského cvičení civilní službou. V průběhu měsíce června až srpna FMO přehodnotilo výklad vojenské činné služby, a to tak, že byla stanovena délka pro výpočet civilní služby včetně vojenských cvičení. MPSV ČR o této skutečnosti informovalo ONV dne 20. 6. 1990.

Podle vypracovaného postupu ONV obdrží od OVS délku vojenské základní (náhradní) služby a délku předpokládaného vojenského cvičení pro každého občana, který se rozhodl ve smyslu zákona č. 73/1990 Sb., k výkonu civilní služby. Národní výbor uvedený údaj vynásobí koeficientem 1,5 a tím dostane celkovou délku výkonu civilní služby. NV ani MPSV ČR nemůže ovlivnit délku výkonu civilní služby, protože vychází z podkladů postoupených OVS. Vysvětlení k určování délky vojenské činné služby, která se nahrazuje civilní službou, může poskytnout pouze FMO.

S pozdravem

Vážený pan

Rudolf Battěk

předseda Sněmovny lidu a

místopředseda Federálního shromáždění ČSFR

České a Slovenské Federativní Republiky

Čj. 6961-84

V Praze dne 21. listopadu 1990

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci vznesené na 7. společné schůzi SL a SN k dodatečné úpravě délky civilní služby některým občanům sděluji, že tato úprava byla oprávněná a plně v souladu se zákonem č. 73/1990 Sb., o civilní službě a branným zákonem.

Podle zákona o civilní službě může občan odmítnout výkon vojenské činné služby, jestliže mu v tom brání jeho náboženské vyznání nebo morální přesvědčení a je povinen místo ní vykonat o polovinu delší civilní službu.

Vojenská činná služba, která se pro stanovení délky civilní služby počítá, vychází z § 20 odst. 2 branného zákona a zahrnuje jak základní nebo náhradní službu, tak vojenská cvičení. Tento druh vojenské činné služby je ve smyslu §§ 27, 28 a 39 branného zákona pro občana schopného jejího výkonu povinný a tedy pro stanovení délky civilní služby rozhodující.

Z těchto důvodů může maximální délka vojenské činné služby činit 22 měsíců, z toho je 18 měsíců za základní službu a 16 týdnů (4 měsíce) za vojenská cvičení. Na základě těchto údajů stanoví okresní národní výbory občanům, kteří byli zbaveni výkonu vojenské činné služby délku civilní služby, která může dosáhnout až 33 měsíců.

Je skutečností, že při vydání Směrnice pro realizaci zákona o civilní službě v ozbrojených silách byly z počátku nepřesně stanoveny zásady pro určování celkové délky vojenské činné služby. Jako podklad pro okresní národní výbory byla zasílána pouze nevykonaná délka základní (náhradní) služby.

Teprve po upozornění Generální prokuratury - Hlavní vojenské prokuratury byly zásady pro stanovení délky vojenské činné služby upraveny, a tím okresními národními výbory dodatečně upravena i délka civilní služby občanům, kteří již tuto službu vykonávají nebo budou k jejímu výkonu teprve povoláni. V tomto smyslu tedy není zákon o civilní službě ani branný zákon porušován.

Naopak ke zneužívání zákona o civilní službě dochází především samotnými občany, zejména vojáky v základní službě. Je to především tím, že nikdo nemusí dokazovat existenci a míru svého náboženského vyznání nebo morálního přesvědčení. I když zákon o civilní službě přesně stanoví důvody, pro něž občan může výkon vojenské služby odmítnout, v drtivé většině případů skutečná motivace pro podání prohlášení o odmítnutí výkonu vojenské činné služby neodpovídá zákonným důvodům. Skutečnými příčinami vedoucími k podáni prohlášení jsou především nedostatečná adaptace vojáků na podmínky vojenské služby, nízká schopnost vyrovnat se po nástupu základní či náhradní služby s jejími těžkostmi a nároky, přizpůsobit se přísnému vojenskému režimu a v neposlední řadě i zvýšeným nárokům na fyzickou zdatnost. Část vojáků vidí v civilní službě i možnost okamžitého řešení svých osobních a rodinných problémů.

Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že výkon civilní služby nějakým způsobem obejdou, spoléhají se na možnosti spekulace se zdravotním stavem i na možnosti a postavení svých rodičů, kteří jim výkon civilní služby nějak přijatelně zařídí. V neposlední řadě se pak spoléhají na to, že nepřesnou evidencí u národních výborů nebo překročením věkové hranice 27 let nebudou k výkonu civilní služby povoláni. Tyto názory podporuje skutečnost, že proces začleňování do výkonu civilní služby probíhá pomalu a v nedostatečném rozsahu. Zatímco do konce měsíce října 1990 podalo prohlášení o odmítnutí vojenské činné služby cca 17.800 vojáků, k výkonu civilní služby bylo povoláno cca 3.300 občanů.

Protože tento stav vážně narušuje bojeschopnost Čs. armády, otázka civilní služby se nás úzce dotýká.

S pozdravem

Lubor Dobrovský v. r.

Vážený pan

Stanislav Chýlek

poslanec Sněmovny lidu FS ČSFR