FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. v. o.
341
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1990
o mimosoudních rehabilitacích
Ke zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 tím, že byla porušována základní občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva, se Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
PŘEDMĚT ÚPRAVY
§ 1
(1) Zákon se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty učiněnými v rozporu se zásadami demokratické společnosti respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech [Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.], pokud k nim došlo v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen "rozhodné období").
(2) Zákon též upravuje podmínky uplatňování nároků vyplývajících ze zrušení výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků. [§ 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.].
(3) Tohoto zákona se nepoužije na zmírnění křivd, jež jsou předmětem úpravy zvláštního zákona. [Např. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon č. .../1990 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě.]
(4) Tohoto zákona nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody osobami státně nespolehlivými.
ČÁST DRUHÁ
OBLAST OBČANSKOPRÁVNÍCH A SPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 2
(1) Zmírnění následků majetkových a jiných křivd, způsobených občanskoprávními úkony a správními akty, k nimž došlo v rozhodném období, spočívá v poskytnutí peněžní náhrady nebo ke zrušení některých právních aktů, popřípadě v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení,
a) je-li to v zákoně výslovně stanoveno,
b) došlo-li k nim na základě ustanovení právních předpisů, které tento zákon zrušuje, nebo
c) byly-li důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
(2) Politickou perzekucí pro účely tohoto zákona se rozumí postižení osob, které vzniklo:
a) v přímé souvislosti s jejich demokraticky motivovaným politickým a společenským jednáním a občanskými postoji, nebo
b) jako důsledek jejich příslušnosti k určité sociální, majetkové nebo jiné skupině či vrstvě.
(3) Postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody se pro účely tohoto zákona rozumí takové jednání, které je v rozporu se zásadami uvedenými v § 1 odst. 1 zákona. Za takové jednání se nepovažuje odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z roku 1948. [Např. zákon č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, zákon č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, zákon č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, zákon č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, zákon č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami, zákon č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, zákon č. 122/1948 Sb., o organizaci a znárodnění cestovních kanceláří, zákon č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků, zákon č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, zákon č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, zákon č. 126/1948 Sb., o znárodnění některých šlechtitelských podniků.]
HLAVA PRVNÍ
OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY
§ 3
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnými osobami jsou fyzické osoby, jejichž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 4 zákona, pokud jsou československými státními občany a mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Zemřela-li oprávněná osoba nebo byla-li prohlášena za mrtvou, jsou dalšími oprávněnými osoby v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, dožil-li se účinnosti tohoto zákona; dědil-li dědic ze závěti jen podíl dědictví, je oprávněn tímto podílem; ostatek připadne osobám uvedeným pod písmeny b) až d); dědil-li dědic ze závěti jen určitou věc nebo právo, není podle tohoto zákona oprávněn vůbec,
b) děti vlastníka a jeho manžel, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona; tyto osoby jsou oprávněny rovným dílem; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona naživu, jsou k jeho podílu oprávněny jeho děti, a není-li naživu některé z nich, jeho potomci,
c) rodiče vlastníka, pokud se dožili účinnosti tohoto zákona,
d) sourozenci vlastníka, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona. V případě, že některý ze sourozenců ke dni účinnosti tohoto zákona nežije, jsou oprávněnými osobami na jeho místě jeho žijící děti.
(3) Náležela-li odňatá věc do spoluvlastnictví více osob, jsou oprávněnými osobami spoluvlastníci podle výše svých podílů. Nežije-li některý z nich, řídí se pořadí dalších na jeho místě oprávněných osob podle odstavce 2.
(4) Oprávněnými osobami jsou rovněž osoby uvedené v § 4 písm. e) zákona.
(5) Je-li více oprávněných osob, vyplývá jejich podíl z odstavců 1 až 4, pokud se písemně nedohodly jinak.
§ 4
Povinnost poskytnout peněžní náhradu se vztahuje na ty případy, kdy
a) nemovitá věc připadla do vlastnictví státu, jestliže se občan musel pod nátlakem státních orgánů nuceně vystěhovat do zahraničí a musel podepsat smlouvu o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení),
b) stát převzal nemovitou věc v případech, kdy občan zdržující se v cizině věc zanechal na území republiky v důsledku toho, že mu nebyl umožněn návrat ze zahraničí,
c) stát převzal nemovitou věc darovací smlouvou uzavřenou dárcem v tísni,
d) stát převzal nemovitou věc v dražebním řízení provedeném podle tehdy platných předpisů [Instrukce ministerstva spravedlnosti z 30. 4. 1967, uveřejněná ve Sbírce instrukcí ministerstva spravedlnosti, ročník 4, částka 4, č. j. ministerstva spravedlnosti 1544/66 org. odbor.] zkrácenou formou na úhradu své pohledávky,
e) stát převzal nemovitou věc na základě soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti opuštění republiky. V takovém případě je však oprávněnou osobou nabyvatel podle uvedené smlouvy.
HLAVA DRUHÁ
SPRÁVNÍ VZTAHY
§ 5
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnými osobami jsou fyzické osoby uvedené v § 3 zákona, jejichž nemovitá věc přešla do vlastnictví státu podle § 6 zákona.
(2) Oprávněnými osobami jsou rovněž fyzické osoby, jímž byla způsobena jiná křivda orgány státní správy, jejichž rozhodnutí jsou podle tohoto zákona zrušena.
§ 6
(1) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byl uložen podle zákona č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, trest odnětí svobody, propadnutí jmění, propadnutí věcí, nebo bylo uloženo zabrání věci, nebo byl uložen náhradní trest odnětí svobody při nedobytnosti pokuty.
(2) Za věci nemovité, které převzal stát podle odstavce 1, se poskytuje peněžní náhrada podle § 11 zákona.
(3) Náhradu za výkon trestu odnětí svobody ve stejném rozsahu a za stejných podmínek stanovených v § 23 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, je povinen poskytnout příslušný ústřední orgán státní správy republiky.
§ 7
(1) Zrušují se rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací vyslovená podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, a zařazení do pracovního útvaru vyslovená podle nařízení Slovenské národní rady č. 7/1948 Sb. n. SNR, o zřízení pracovních útvarů, ledaže by už předchozí potrestání jasně ukazovala, že šlo o osobu soustavně páchající majetkovou trestnou činnost.
(2) Příslušný ústřední orgán státní správy republiky je povinen poskytnout peněžní náhradu za dobu strávenou v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru v rozsahu obdobně podle § 23 zákona č. 119/1990 Sb.
§ 8
(1) Zrušují se povolávací rozkazy, kterými byli vojáci zařazeni po dobu základní vojenské služby do pomocných technických praporů, vydané v letech 1950 až 1954, jakož i povolávací rozkazy na výjimečná vojenská cvičení k pomocným technickým praporům podle § 39 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon.
(2) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byli žáci a studenti vyloučení ze studia na školách, poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na vysokých školách, pokud se tak stalo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Zrušení rozhodnutí neobnovuje trvání studijního poměru.
ČÁST TŘETÍ
OBLAST TRESTNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 9
Oprávněné osoby
Oprávněnými osobami jsou osoby rehabilitované podle zákona č. 119/1990 Sb. a v případě jejich úmrtí nebo prohlášení za mrtvého osoby uvedené v § 26 zákona č. 119/1990 Sb.
§ 10
(1) Za věci nemovité, které převzal stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., se poskytuje peněžní náhrada podle § 11 zákona.
(2) Peněžní náhrada se neposkytuje v případě, že stát převzal věci nemovité na základě soudního rozhodnutí o propadnutí majetku v důsledku trestného činu opuštění republiky; to neplatí, pokud se občan musel pod nátlakem státních orgánů nuceně vystěhovat do zahraničí nebo mu nebyl umožněn návrat ze zahraničí.
ČÁST ČTVRTÁ
PENĚŽNÍ NÁHRADA
§ 11
(1) Písemnou žádost o peněžní náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne účinnosti zákona. V případech uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, kdy rozhodnutí o zrušení těchto výroků nabyde právní moci po účinnosti tohoto zákona, počne běžet lhůta k uplatnění nároku od právní moci uvedeného výroku.
(2) Náhradu poskytne příslušný ústřední orgán státní správy republiky na žádost oprávněné osobě ve výši stanovené cenovými předpisy platnými v době převzetí nemovitosti státem pro nemovitosti v osobním vlastnictví s připočtením 3 % z výše náhrady za každý rok od převzetí věci do dne účinnosti tohoto zákona. Náhrada musí být vyplacena nejpozději do jednoho roku ode dne žádosti.
(3) Náhrada nepřesahující 30 000 Kčs se vyplatí v hotovosti. U náhrad přesahujících tuto částku se vyplatí 20 % přiznané náhrady, nejméně však 30 000 Kčs v hotovosti; zbytek v cenných papírech vydaných státem.
(4) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením stanoví způsob přepočtu náhrad zjištěných podle cenových předpisů platných před provedením peněžní reformy. [Zákon č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě ve znění pozdějších předpisů.]
ČÁST PÁTÁ
OBLAST PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ A VZTAHŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
§ 12
(1) Neplatné pro účely tohoto zákona je:
a) skončení pracovního nebo služebního poměru nebo členského poměru k družstvu (dále jen "pracovní vztah") podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku,
b) skončení pracovního poměru okamžitým zrušením podle § 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce č. 65/1965 ve znění zákona č. 153/1969 Sb., nebo
c) skončení pracovního vztahu, spočíval-li jeho důvod v odsouzení pro trestný čin (zločin, přečin, přestupek), jestliže soudní rozhodnutí bylo zrušeno podle oddílu druhého a třetího zákona č. 119/1990 Sb. a trestní stíhání bylo zastaveno nebo byl obviněný v celém rozsahu zproštěn viny.
(2) Zrušují se soudní rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty návrhy na určení neplatnosti skončení pracovního stavu v případech uvedených v odstavci 1.
§ 13
(1) Za neplatný se pro účely tohoto zákona považuje právní úkon, kterým
a) byl ukončen pracovní poměr výpovědí podle § 46 odst. 1 písm. e) nebo f) zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 153/1969 Sb. proto, že pracovník narušil svou činností socialistický společenský řád a neměl proto důvěru potřebnou k zastávání dosavadní funkce anebo svého dosavadního pracovního místa, nebo
b) byl ukončen pracovní vztah z důvodů politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 2 odst. 2 a 3 zákona).
(2) Neplatnost právního úkonu v odstavci 1 určuje na návrh soud.
(3) O neplatnosti právního úkonu podle odstavce 1, kterým byl ukončen služební poměr vojáka z povolání nebo příslušníka ozbrojených sborů, rozhodují v oborech své působnosti federální ministerstvo obrany, federální ministerstvo vnitra a příslušné ústřední orgány státní správy republik; nevyhoví-li tyto orgány oprávněnému, rozhodne na jeho návrh soud.
(4) Návrh na určení neplatnosti právního úkonu může podat občan, který byl účastníkem pracovního vztahu, jehož skončení se právní úkon týkal. Nežije-li tento občan, mohou nárok podat jeho manžel nebo děti. Tento návrh lze podat soudu nejpozději do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, v případech, kdy je rozhodováno v řízení podle odstavce 3 do 6 měsíců ode dne rozhodnutí příslušného ústředního orgánu státní správy, jinak nárok na určení neplatnosti právního úkonu zanikne.
(5) Odpůrcem v řízení o neplatnosti právního úkonu je organizace, která byla účastníkem pracovního vztahu, nebo její právní nástupce a není-li nástupce, orgán provádějící likvidaci, popřípadě stát; stát v tomto řízení zastupuje podle oboru působnosti příslušný ústřední orgán státní správy republiky, pokud nejde o pravomoc vyhrazenou federálnímu ústřednímu orgánu státní správy.
(6) Byla-li neplatnost právního úkonu předmětem soudního rozhodování, které pravomocně skončilo, rozhoduje soud přiměřeně podle části čtvrté, hlavy druhé občanského soudního řádu.
(7) Neplatnost právního úkonu podle § 12 zákona a neplatnost právního úkonu uvedeného v odstavci 1 neobnovují trvání dříve skončeného pracovního vztahu, k jehož skončení vedly a nezakládají nárok na náhradu škody a jiná plnění související s trváním pracovního vztahu. Požádá-li však občan v návrhu na určení neplatnosti právního úkonu o to, aby ho organizace, která byla účastníkem pracovního vztahu, znovu zaměstnala, uloží soud organizaci občana zaměstnat, pokud splňuje předpoklady a požadavky pro výkon práce a organizace má možnost občana zaměstnat.
§ 14
(1) Neplatné je rozhodnutí, kterým orgán příslušný k provádění sociálního zabezpečení umělců, rozhodl z důvodů uvedených v § 2 odst. 2 a 3 zákona
a) o skončení účasti na sociálním zabezpečení umělců, nebo
b) o tom, že sociální zabezpečení umělce nevzniká.
(2) O neplatnosti rozhodnutí podle odstavce 1 rozhoduje na návrh příslušný ústřední orgán státní správy republiky; posouzení toho, kdo se v těchto případech považuje za umělce, náleží do působnosti příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
§ 15
(1) Je-li skončení pracovního vztahu neplatné podle § 12 odst. 1 zákona, nebo byla-li v řízení podle § 13 odst. 2 zákona určena neplatnost právního úkonu, na jehož základě skončil pracovní vztah, považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba od skončení tohoto pracovního vztahu do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do dne účinnosti tohoto zákona, za dobu zaměstnání.
(2) Je-li rozhodnutí příslušného orgánu podle § 14 zákona neplatné, považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba ode dne právní moci tohoto rozhodnutí do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do 30. dubna 1990, za dobu zaměstnání.
(3) Jestliže zaměstnání, které bylo pro účely důchodového zabezpečení zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie, skončilo z důvodů uvedených v § 12 odst. 1 zákona nebo na základě neplatného právního úkonu podle § 13 odst. 1 zákona, hodnotí se doba zaměstnání uvedená v odstavci 1 v I. (II.) pracovní kategorii, nejvýše však v rozsahu potřebném pro vznik nároku na důchod z I. (II.) pracovní kategorie. Kategorie funkcí se však hodnotí podle odstavce 1.
(4) Za účelem zmírnění křivd způsobených osobám uvedeným v § 8 odst. 1 zákona se doba výkonu vojenské služby včetně vojenského cvičení u pomocných technických praporů, která přesahuje dobu 24 měsíců, hodnotí pro účely důchodového zabezpečení tak, že se za každý započatý rok této doby započítávají dva roky zaměstnání, a to v té kategorii, v níž byl výkon práce zařazen.
(5) Za účelem zmírnění křivd způsobených vyloučením ze studia studentů vysokých škol, se doba jejich vysokoškolského studia hodnotí pro účely důchodového zabezpečení tak, že se za každý započatý rok včetně let předepsaných pro ukončení tohoto studia, které nebylo možno z důvodu vyloučení absolvovat, započítávají dva roky zaměstnání.
(6) Průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodů se u občanů, jimž se hodnotí doba zaměstnání podle odstavce 1 nebo 2, zjišťuje ze skutečně dosaženého výdělku v posledním kalendářním roce před skončením zaměstnání, zvýšeného o mzdový nárůst v národním hospodářství za dobu před vznikem nároku na důchod. Způsob zvýšení skutečně dosaženého výdělku stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.
§ 16
Výpočet důchodu nebo úprava jeho výše podle § 15 zákona se provede jen tehdy, je-li to pro občana výhodnější než podle obecných předpisů důchodového zabezpečení, nebo než podle § 25 zákona č. 119/1990 Sb.
§ 17
Důchody přiznané přede dnem účinnosti tohoto zákona se upraví podle § 15 zákona na žádost; důchod se při tom přepočte podle těch předpisů, podle kterých byl přiznán.
§ 18
Výše důchodu podle předchozích ustanovení se upraví nejdříve od splátky důchodu náležejícího po dni účinnosti tohoto zákona.
§ 19
Podle § 15 až 18 zákona se postupuje též při výpočtu nebo úpravě výše důchodů vdovských a sirotčích.
§ 20
(1) Občanům, kteří jsou účastni rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., a občanům, u nichž bylo odsuzující soudní rozhodnutí pro trestné činy uvedené v § 2 zákona č. 119/1990 Sb. zrušeno přede dnem jeho účinnosti, náleží, s výjimkou nároků v důchodovém zabezpečení [Důchodové nároky jsou upraveny v § 25 zákona č. 119/1990 Sb.], stejný rozsah výhod jako účastníkům odboje [§ 59 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.].
(2) Občanům, kteří byli zařazeni do tábora nucených prací nebo pracovního útvaru rozhodnutím, jež se zrušuje podle § 7 se přiznávají nároky uvedené v § 25 zákona č. 119/1990 Sb. Ustanovení předchozího odstavce přitom platí i zde.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije jen v případě občanů,
a) na kterých byl vykonán trest smrti, nebo
b) kteří zemřeli ve vazbě nebo při výkonu trestu odnětí svobody, anebo
c) kteří vykonali trest odnětí svobody alespoň v délce 12 měsíců, popř.
d) kteří byli zařazeni v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru alespoň 12 měsíců.
§ 21
Došlo-li k neplatnému ukončení služebního poměru vojáka z povolání nebo příslušníka ozbrojených sborů, posuzují se nároky na sociální dávky, vyplývající ze zákonů o služebních poměrech těchto osob, jako kdyby byly propuštěny z reorganizačních důvodů. Pro výši těchto dávek se zhodnocuje skutečně vykonaná doba služby a dosažený výdělek (základ pro výpočet dávky). Podrobnosti stanoví v oboru své působnosti federální ministerstvo obrany, federální ministerstvo vnitra a příslušné ústřední orgány státní správy republik.
ČÁST ŠESTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 22
Zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů jen na území Slovenské republiky upraví Slovenská národní rada zvláštním zákonem.
§ 23
Zrušuje se § 453a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy.
§ 24
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ..........
Důvodová zpráva
Všeobecná část
Vytvoření demokratické společnosti organizované v moderním právním státu předpokládá odstranění nebo alespoň zmírnění majetkových a jiných křivd vzniklých občanům v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Prvním krokem k uskutečnění tohoto záměru pokrokových politických stran a hnutí vytvořených po 17. listopadu 1989 bylo přijetí zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Již při přijetí tohoto zákona bylo zjevné, že odstranění nebo zmírnění důsledků nezákonností nebo neúměrných zásahů do občanských, politických,
hospodářských, sociálních a kulturních práv občanů v daném období, nelze dosáhnout jinak, než přijetím další zákonné úpravy. Zákon č. 119/1990 Sb. umožnil odstranit nezákonnosti a jiná porušení práv zaručovaných v demokratické společnosti Ústavou a vyjádřených v mezinárodně uznaných dokumentech a mezinárodních právních normách. Otázku úpravy podmínek odškodnění nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků ponechal tento zákon v ustanovení § 23 odst. 2 k provedení zvláštnímu zákonu.
Četnost oblastí společenského života, ve kterých byly v naší republice nejrůznější majetkové a jiné křivdy v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 napáchány, a množství jimi postižených osob však do značné míry omezují možnosti komplexní právní úpravy, která by zahrnula úpravu následků všech křivd. Stejně tak není možné provést úplnou rehabilitaci nebo úplné odškodnění všech těch, kteří byli v minulosti poškozeni.
Úsilí naší demokratické společnosti, která chce plně respektovat občanská, politická a hospodářská práva občanů, je v oblasti zmírnění následků majetkových a jiných křivd občanů vyjádřeno v řadě připravovaných nebo již schválených zákonů. Jedná se např. o zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd a další zákony.
V současnosti již nelze zjistit konkrétní počty případů, na něž se má zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vztahovat. Všechny známé případy majetkových a jiných křivd potom nelze zahrnout do zákona o mimosoudních rehabilitacích, ani do jiného restitučního předpisu. Důvodem je zde např. technická nemožnost nápravy, kdy pro časový odstup vznikají obtíže s opatřením opisových podkladů, se zjištěním svědků a zajištěním jiných důkazů potřebných pro posouzení věci. Dalším důvodem je skutečnost, že uplynutím několika desítek let byl mnohde vytvořen nový režim právních vztahů a úplná restituce nároků zejména vrácením nemovitostí by byla možná jen za cenu nových křivd nebo jednání, která by dotčené osoby jako křivdu mohly právem pociťovat. Tomuto závěru nasvědčují některé poznatky z aplikace zákona č. 403/1990 Sb.
Další skutečností, která byla vzata v úvahu při stanovení rozsahu zákona o mimosoudních rehabilitacích, bylo to, že v minulosti zejména v roce 1968 na základě zákona č. 82/1968 Sb., o soudních rehabilitacích, ale i dříve, v určité podobě k nápravě křivd nebo jejich zmírnění došlo. I když náprava křivd nebyla v uvedených případech postačující, lze mít za to, že vzhledem k potřebě napravit ohromné množství dalších křivd spáchaných na občanech je za dané situace společnosti třeba mít i takovou restituci za možnou.
Zákon o mimosoudních rehabilitacích vychází především z analýz provedených v roce 1968 v rámci tehdy připravovaného zákona o mimosoudních rehabilitacích. Dále vychází z podkladů prokuratury a dalších orgánů činných v trestním řízení, z četných podnětů občanů, občanských sdružení a podkladových materiálů příslušných ministerstev a ústředních orgánů. Zástupci některých nejvíce dotčených občanských sdružení se na přípravě konkrétních ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích bezprostředně podíleli.
Česká a Slovenská Federativní Republika je zatím jediným státem východoevropského bloku, který přistupuje k řešení problematiky odškodňování majetkových a jiných křivd vzniklých v dřívějším období. V této souvislosti je však nutné mít na zřeteli, že jde o složitou problematiku, jejíž řešení vyvolá rozporné reakce veřejnosti. Návrh zákona vychází z principu provést alespoň částečné zmírnění vzniklých křivd formou peněžních náhrad, a to v takovém rozsahu, aby se neprohlubovala vnitřní zadluženost státu. Z tohoto hlediska se navrhuje provést odškodňování pouze československých státních občanů s trvalým pobytem na území České a Slovenské Federativní Republiky, což plně odpovídá mezinárodním zvyklostem v této oblasti.
Návrh zákona upravuje zmírnění majetkových a jiných křivd zejména v těchto oblastech:
- v majetkové oblasti na základě zrušených soudních rozhodnutí podle zákona o soudní rehabilitaci, rozhodnutí správních orgánů a v případě, kdy majetek převzal stát v důsledku vynucené emigrace, nucených darů nebo zvláštního dražebního řízení se odškodňují českoslovenští státní občané s trvalým pobytem na území ČSFR peněžní náhradou,
- občanům účastným soudní rehabilitace (tzv. politickým vězňům) a občanům zařazeným do tábora nucených prací a pracovních útvarů se přiznávají za podmínek stanovených v zákoně sociální zvýhodnění jako účastníkům odboje,
- občanům vykonávajícím službu u pomocných technických praporů se započte každý započatý rok nad délku základní služby dvojnásobně pro účely důchodového zabezpečení,
- vyloučeným studentům vysokých škol se započte délka neabsolvovaného studia dvojnásobně pro účely důchodového zabezpečení,
- v oblasti pracovněprávních vztahů se občanům postiženým ztrátou zaměstnání přiznávají zejména nároky v důchodové oblasti.
Zvláštní část
K § 1
Předmětem úpravy návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích je především zmírnění následků majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. V tomto období došlo ze strany státu respektive organizací k úkonům, jimiž byly porušeny základní principy demokratické společnosti, vytvořené v souladu s postuláty Charty Organizace spojených národů, Všeobecné deklarace lidských práv a navazujících mezinárodních paktů.
Dále zákon provádí § 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudních rehabilitacích, pokud jde o uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků soudních rozsudků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků. Uvedené sankce ukládané v trestním řízení sledovaly politické a ekonomické cíle, které měly sankce stejné povahy ukládané jinými než soudními orgány. Z těchto důvodů je možná společná úprava zmírnění následků majetkových a jiných křivd spáchaných jednak v trestním řízení, jednak jinými orgány státu.
Zákon o zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd respektuje zvláštní úpravy, pokud jde o zmírnění majetkových a jiných křivd, např. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.
K § 2
Navrhuje se provést zmírnění majetkových a jiných křivd způsobených občanskoprávními úkony a správními akty v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, které odporují zásadám uvedeným v § 1 odst. 1 zákona. Zmírnění spočívá ve vydání věci ve stanovených případech, kterou stát převzal na základě zmíněných úkonů nebo aktů, dále v poskytnutí peněžní náhrady, dále ve zrušení některých právních aktů, popřípadě v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení.
Požadovat zmírnění majetkových a jiných křivd je možné v případech, kdy je to v zákoně výslovně stanoveno (§ 2 odst. 1 písm. a) nebo došlo-li k nim na základě ustanovení předpisu, které tento zákon zrušuje (§ 453a občanského zákoníku).