FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
280
Odpověď
ministra obrany ČSFR L. Dobrovského na interpelaci podanou poslancem SL L. Kudláčkem
Čj. 6948-84
V Praze dne 6. listopadu 1990
Vážený pane poslanče,
ve Vaší interpelaci, k níž se připojili pánové Burian, Suchánek a další, se objevily pochybnosti o tom, zda je můj rozkaz č. 59 o dočasném zastavení činnosti Svobodné legie a s ním spojené zbavení výkonu funkcí a převedení do kádrové dispozice u některých členů štábu Svobodné legie není příliš tvrdým postihem. Namítli jste, že "třebaže některé z programových okruhů mohou částečně vybočovat z celkového a politického pojetí naší armády i z principů vojenských řádů" ..., nedomníváte se, "že by v celkovém kontextu znamenaly ohrožení základních funkcí armády". Rovněž jste vyslovili obavu o "osud těch, kteří prostřednictvím sdružení Svobodné legie možná ne vždy vhodným způsobem, ale s dobrými úmysly, usilovali o demokratizaci poměrů v našich ozbrojených silách".
Jestliže jsem po velmi nesnadném rozhodování, a mohu Vás ujistit, že jsem zvažoval i to, co jste vyslovili Vy, přistoupil k dočasnému pozastavení činnosti Svobodné legie a k určitým podmíněným kádrovým opatřením. Vycházel jsem z rozporu záměrů Svobodné legie a účinků její činnosti na armádu a veřejnost. Posuzoval jsem ji jako původně spontánní iniciativu mladých důstojníků, kteří se hlásili k programu demokratické přeměny armády. Netrpělivost, která se však v požadavcích na tempo těchto změn projevovala, odrážela sice neutěšený stav podmínek služby a neujasněných profesních a životních perspektiv mladých důstojníků a praporčíků, nicméně Organizační řád, Výzva Svobodné legie z 28. 4. 1990 i některé z 26 požadavků obsažených v prohlášení sjezdu Svobodné legie z 8. 9. 1990 však vyjadřují ve značné míře požadavky svědčící o tom, že sdružení Svobodné legie zahrnuje také extrémistické anarchizující, demokratický proces a zásady výstavby a řízení demokratické armády nerespektující postupy.
Přesvědčil jsem se, že od počátku jednali představitelé ministerstva obrany ČSFR, zejména dr. Rašek, zástupce ministra pro výchovu a kulturu a jeho poradce dr. Purkrábek, se štábem Svobodné legie, nejčastěji s pplk. Prausem, ve snaze využít pozitivních návrhů Svobodné legie. Některé z nich se shodovaly se zaváděnými opatřeními k demokratizaci a humanizaci vojenské služby. Zástupci armády přitom pplk. Prause, zpočátku i ostatní členy štábu Svobodné legie, upozorňovali na negativní účinek extrémních postojů její části na armádu, zejména na snahu Svobodné legie vzít do svých rukou organizaci profesionalizace armády (požadavek zřízení samostatných útvarů s novými formami výcviku podle návrhu Svobodné legie, nového výcvikového modelu armády, vyhrazení práva pro Svobodnou legii zřídit zvláštní "Čestné soudy", požadavek zastavení reaktivace všech bývalých příslušníků armády persekuovaných po r. 1968, požadování práva na zvláštní označení stejnokroje příslušníků Svobodné legie).
Koncem září byl svolán aktiv mladých důstojníků, na němž se podrobně jednalo o současných problémech a perspektivách služby mladých důstojníků. Na aktiv byli přizváni i někteří členové Svobodné legie a měli příležitost se vyslovit. Situace se vyhrotila po prokurátorském zkoumání některých členů vedení Svobodné legie, ke kterému došlo údajně před sjezdem Svobodné legie. Není mi dosud známo, kdo si toto prokurátorské zkoumání vyžádal.
Pplk. Praus vyvolal rozhovor s dr. Purkrábkem, který se uskutečnil 8. 10. 1990, v němž řekl, že má strach z možné ilegalizace Svobodné legie v důsledku obav, které způsobilo prokurátorské zkoumání a předal mu kopii dopisu adresovaného branným a bezpečnostním výborům Federálního shromáždění. Dopis žádal vytvoření podmínek pro zlegalizování činnosti Svobodné legie. Pplk. Praus chtěl, aby byla kopie doručena ministru obrany, což se také stalo. Vedení Svobodné legie bylo doporučováno od jara 1990, aby se spojilo se Svazem vojáků z povolání, tedy s organizací, která má vytvořeny vhodné podmínky a která je od začátku orientována na demokratizaci armády a podporu změn v armádě. Hlavní štáb Svobodné legie to odmítl.
Vedoucí funkcionáři Svobodné legie se naopak začali obracet o podporu ke sdělovacím prostředkům, navazovali kontakty s politickými hnutími a stranami, přijímali výzvy ke spolupráci z armád v zahraničí, např. rakouské armády, jejíž někteří příslušníci se podle pplk. Prause chtěli stát členy Svobodné legie. Hlavní štáb Svobodné legie si vyjednával kontakty s vojenskými atašé, usilovali o vystoupení člena štábu Svobodné legie v západoněmecké televizi. Kromě toho se ve Svobodné legii objevily tak extrémistické tendence, že jejich nositele předseda pplk. Praus přirovnal k mladým fašizujícím důstojníkům z někdejší DAS a prohlásil, že se této tendence obává stejně, jako ilegalizace hnutí s praxí mrtvých schránek, kurýry apod.
Po všech těchto informacích o obratu zájmového sdružení Svobodné legie k politizující organizaci a vzhledem k nebezpečí, že se stane prostředníkem, který by mohl vnést do armády partikulární zájmy politických stran a hnutí a že chce vnitřní problémy naší armády předkládat k posuzování do zahraničí, jsem se rozhodl preventivně zasáhnout, aby se takovéto aktivity nemohly rozvinout. Činnost Svobodné legie nebyla v těchto bodech v souladu s branným zákonem. Svobodná legie si začala osobovat právo kontrolovat armádu, tedy právo, které přísluší pouze Federálnímu shromáždění a narušovala autoritu velení, což se neslučuje s ustanovením vojenské přísahy a vojenských řádů. V této situaci jsem musel učinit obtížné rozhodnutí o dočasném zastavení činnosti Svobodné legie. Chtěl jsem tím zabránit, aby bylo zneužito upřímného úsilí řady mladých důstojníků o vytvoření moderní armády demokratického státu, chtěl jsem, dokud je čas, čelit tomu, aby se stali bezděčným nástrojem politických spekulací.
Prosím, vážení páni poslanci, abyste tento můj rozkaz nechápali jako negativní, ale jako preventivní krok, včetně personálních opatření, která měla zamezit vedení Svobodné legie, aby nepodniklo neuvážené kroky, jež by uškodily armádě. Jednání s předsedou Svobodné legie pplk. Prausem 26. 10. 1990, zvláště jeho krajní nedůvěra k velení armády a elitářská víra, že Svobodná legie má převzít do svých rukou osud armády, mne přesvědčily, že můj rozkaz byl správným a včasným opatřením.
Podnikám další kroky, abych získal mladé důstojníky pro aktivní spolupráci při řešení jejich problémů a spojil úsilí Svazu vojáků z povolání a velení armády, aby pozitivní prvky iniciativy Svobodné legie prospěly dalšímu vývoji naší armády.
Na základě zprávy Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, z níž vyplývá, že činnost sdružení Svobodné legie ani činnost jejích příslušníků nepřekročila rámec zákona, jsem dne 30. 10. 1990 okamžitě zrušil svůj rozkaz o jejím zastavení. Uložil jsem příslušným velitelům, aby příslušníky Svobodné legie zařadili opět do jejich dosavadních funkcí.
Současně však jsem přesvědčen, že přetrvávají skutečnosti, které mne vedly k podnětu, aby ministr vnitra České republiky přezkoumal registraci sdružení Svobodné legie ve smyslu § 12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
S pozdravem
Luboš Dobrovský v. r.
Vážený pan
Libor Kudláček
poslanec Sněmovny lidu FS ČSFR
Vinohradská 1
110 02 Praha 1